Výživa bílkoviny a tekutiny v době nemoci

Polévka zeleninová s vajíčkem

Kuřecí polévka: snězte ji, i když nebudete mít chuť k jídlu

Při těžkých nemocech nebývá chuť k jídlu. Je třeba se přemáhat, aby se tělo neoslabilo hladověním? Ano, je lepší zkusit nechutenství překonat. Hladovka by vám mohla ublížit. Pokud už nic jiného, zkuste do sebe dostat aspoň kuřecí vývar. Obecně platí, že je i v době nemoci lepší dodržovat zásady správné životosprávy, mít dostatečný, ale ne nadbytečný přísun energie a strava musí obsahovat jak tuky, cukry, tak i bílkoviny, vitaminy a minerály, aby tělo v žádném směru nestrádalo.

Dobré je i pečivo s libovou šunkou či již zmiňované vývary. Dobrým zdrojem živin jsou také banány a jogurty. Právě bílkoviny obsažené například v mléčných výrobcích bývají podceňovány. Přitom se přímo podílejí na zvyšování obranyschopnosti těla. A co babské rady? Například tolik propagovaný panák slivovice? Při rozvinutém onemocnění příliš nepomůže.
Svoji malou roli má jen v prevenci.

Slivovice vyvolá větší tvorbu žaludečních šťáv, a tak virus jen těžko projde přes takovou bariéru. Jinak platí, že po aplikaci alkoholu se rozšíří mírně cévy a zvýší se cirkulace krve. To může mít jak pozitivní vliv - protože virus potká více bílých krvinek, tak i negativní dopad, neboť virus se rychleji roznáší. Ani další rada lidového léčitelství - horký černý čaj s citronem, není nejlepším lékem. Odvádí tekutiny z těla, nemocný by neměl pít jen samotný čaj po celý den.
Vhodnější jsou ovocné čaje, minerálky či ovocné šťávy.

Dehydratace a zdraví

Vínečko bílé...je od mé milé...budem ťa piť, co budem žiť

Voda
spolu se sacharidy, tuky, proteiny, vitaminy a minerály patří mezi šest základních živin. Různé orgány našeho organismu obsahují vodu v různém podílu. Krev obsahuje z 90 % vodu, svaly přibližně 75 %, kosti 25 %, ale např. adipocyty obsahují pouze 10 % vody.
U dospělého člověka tvoří voda přibližně 60 % tělesné hmotnosti, přičemž toto číslo je významně ovlivňováno mnoha faktory, jako např. věkem (tělo novorozence obsahuje přibližně 80 % vody, kdežto u 60letého seniora je to pouze 50 %) nebo stupněm hydratace. Voda plní mnoho esenciálních funkcí v lidském organismu. V první řadě je voda univerzální rozpouštědlo, které umožňuje nejen transport kyslíku a živin do buněk, ale také umožňuje přenos elektrických signálů pomocí elektrolytů. Krev distribuuje hormony a další regulační substráty v organismu a zároveň pomáhá organismu zbavovat se oxidu uhličitého a dalších odpadních produktů metabolismu. Voda plní významnou funkci jako lubrikant (synoviální tekutina kloubu, sliny), absorbent nárazu (nadlehčuje mozek a míchu, amniotická tekutina) a čisticí prostředek (slzy). Voda reguluje teplotu organismu, podílí se na velkém množství chemických reakcí (metabolismus vyprodukuje každých 24 hodin jako vedlejší produkt mnoha chemických reakcí přibližně 300 ml vody) a reguluje pH krve a dalších tělesných tekutin.
  Dlouhodobá chronická systémová mírná dehydratace se může spolupodílet na etiologii přibližně patnácti onemocnění:
urolitiázy, zánětu močových cest, rakoviny tlustého střeva, rakoviny močového měchýře, zácpy, hypertenze, žilního tromboembolismu, infarktu myokardu a náhlé srdeční smrti, iktu, hyperosmolární hyperglykemické diabetické ketoacidózy, žlučníkových kamenů, prolapsu mitrální chlopně a glaukomu.
Stupeň vědeckého důkazu u těchto onemocnění je různý, povětšinou v kategorii III ( studie, korelační studie, case-control studie) s několika onemocněními v kategorii II. Nejsilnější důkazy existují pro urolitiázu, kde existují dvě kontrolované studie, které zdokumentovaly, ze vyšší příjem tekutin je spojen s nižší incidencí urolitiázy a také s nižší recidivou.
Doporučovat pravidelnou konzumaci 1200 ml až 2000 ml vody denně je pravděpodobně nejlevnější preventivní opatření v primární péči. Přitom efektivnost tohoto doporučení je až zarážející (u mužů možnost 61% redukce náhlé srdeční smrti), nemluvě o etiologii a recidivě mnoha dalších onemocnění, která lze pravděpodobně euhydratací ovlivnit. Pokud pacient nemusí být na omezeném příjmu tekutin, euhydratace je jednoduché a levné preventivní opatření proti srdečním onemocněním. 

Dehydratace ve stáří
1. Ve stáří je nejčastější příčinou dehydratace strach z většího přísunu tekutin, obavy z inkontinence,
což samozřejmě souvisí velice úzce s poruchou mobility. Mnohým chybí pocit žízně. Naší povinností je v těchto případech objasnit důležitost přísunu tekutin pro zdraví pacienta rodině i pacientovi samotnému.
2. Na této příčině se bohužel podepisujeme mnohdy my lékaři, když tvoříme polypragmazii. Té se docílí velice snadno při polymorbiditě pacientů ve vyšším věku. Dochází tak k lékovým intoxikacím , dyspeptickým obtížím.
3. Psychické příčiny mohou být v pocitu nepotřebnosti, polymorbiditě, sociální nejistotě apod. Prvním projevem depresivního stavu může být již nezájem o okolí, rodinu, záliby, snížení psychomotorického tempa, poruchy koncentrace končící odmítáním základních potřeb, jako je přísun tekutin a potravy. Je smutné, když je tento stav označován jako „dekompenzace arteriosklerózy“ jak rodinou, tak bohužel samotnými zdravotníky. Rozpoznání, co je vlastní prvotní příčinou zhoršení celkového stavu, je pak velice problematické.

DEHYDRATACE
a) hypertonická — ztráta vody je větší, než ztráta
elektrolytů
b) izotonická — ztráta vody a elektrolytů odpovídá
normálnímu poměru v ECT
c) hypotonická — ztráta elektrolytů je větší než ztráta vody
a) K hypertonické dehydrataci dochází při nedostatku přísunu čisté vody bez ztrát Na+.
Voda difunduje z intracelulárního prostoru do hypertonické extracelulární tekutiny, což je provázeno zvýšením sodíku v séru, kde je zvýšena i osmolalita. Toto může nastat např. při horečce, zvracení, průjmech, onemocnění ledvin. Vídáme projevy slabosti, apatie, někdy neklidu, halucinace. V objektivním nálezu dominuje oschlý jazyk, snížený turgor kožní, dochází ke zvýšení tělesné teploty. Laboratorně nacházíme zvýšení osmolality v moči, Na+ a Cl+ v moči. V séru rovněž zvýšení osmolality, Na+, urey, Cl+, erytrocytů, hematokritu, hemoglobinu, totálního proteinu.
Terapie spočívá v podání tekutin chudých na elektrolyty, slabého čaje, stolní vody, infuzí nízkoprocentních cukerných roztoků — 5%, l0%, 20% za monitorace diurézy, osmolality krevní plasmy a měření centrálního žilního tlaku a systémového tlaku, což samozřejmě vyžaduje již pobyt v nemocničním zařízení.
b) Izotonická dehydratace znamená ztrátu vody s deficitem sodíku, při zachování koncentrace sodíku a normální osmolality. Dochází ke zmenšení objemu extracelulární tekutiny. Příčinou jsou ztráty tekutin zvracením, píštělemi, průjmy, vlivem diuretik, ztrátou tekutin do výpotků. U pacienta dochází k tachykardii, poklesu krevního tlaku, poklesu kožního turgoru, tonu bulbů, svalové slabosti, objevují se kolapsové stavy, apatie, dochází k rozvoji šoku, poruše vědomí.

Při laboratorním vyšetření bývají snížené odpady Na+, Cl+ do moči, vzestup urey, hyperkalemie, hypernatremie v séru, vzestup erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu, totálního proteinu. Terapeuticky podáváme dostatek tekutin, solí, slané polévky, ovocné š ávy, minerálky. Parenterálně izotonické roztoky (izotonický roztok NaCl), při zvracení a průjmech Ringerův roztok nebo Hartmanův roztok.
c) Při hypotonické dehydrataci dochází ke ztrátám čisté vody a sodíku. Ztráty sodíku však převažují. Vzniká při hrazení tekutiny pitím čisté vody nebo infuzemi glukózy při současném nedostatečném přísunu sodíku. Dále může nastat při chronických renálních chorobách, osmotické diuréze u diabetu mellitu, insuficienci nadlevin, při poruchách CNS (centrální nervového systému), velkých dávkách diuretik, laxativ a při dlouhodobé neslané dietě.

Projevy jsou podobné jako v předchozích případech:
pokles krevního tlaku, projevující se ortostatickými poruchami, studená, cyanotická kůže, snížení turgoru kožního, horečka, bolesti hlavy, zmatenost, někdy až koma.
Laboratorně klesá osmolalita moči, urea v séru je zvýšena, klesá osmolalita séra, objevuje se hyponatremie, nacházíme zvýšení erytrocytů, hematokritu, hemoglobinu, totálního proteinu v séru.
Terapeuticky dbáme na dostatečný přísun tekutin a solí. Nemocní mají pít často a v malých porcích. Parenterálně podáváme izotonické roztoky, s pomalým vyrovnáváním poruch osmolality a elektrolytů.
Důsledky hypohydratace a dehydratace se promítají v řadě závažných onemocnění:

• urologická onemocnění — infekce močových cest, litiáza
• gastrointestinální — chronická zácpa potencovaná často chronickým abúzem projímadel
• dyspeptické obtíže — vlivem lékové intoxikace
• onemocnění CNS — CMP, dekompenzace arteriosklerózy
• kardiopulmonální — embolizace plicní, bronchopneumonie, infarkt myokardu
• snížení mobility, zhoršení artrózy, osteoporózy

Je nutné si uvědomit, že všechny tyto aspekty mohou zkomplikovat pooperační průběh ve vyšším věku. Proto si musíme my zdravotníci uvědomit, že sledování stavu hydratace je spolu s vyšetřením nutričního stavu pacienta v předoperačním období nedílnou součástí a podmínkou pooperačního průběhu, prevencí následných komplikací, delirantních stavů, ale i rychlejšího návratu do domácího prostředí.

MOŽNOSTI PREVENCE
V rámci kvalitní péče o seniory by mělo být tedy samozřejmostí dbát na dostatečnou rehydrataci pacienta. Je zde důležitá spolupráce s rodinou, ošetřovatelskými a pečovatelskými institucemi, praktickými lékaři. Zabrání se tak mnohdy zcela zbytečným hospitalizacím, mnohdy dokonce rehospitalizacím.
Bez důrazu na tuto problematiku nemůžeme hovořit o kvalitní péči. Na rehydrataci se mnohdy zapomíná i v samotných nemocničních zařízeních. Proto je důležitá denní monitorace přísunu tekutin.

Dehydratace je společným jmenovatelem řady onemocnění ve stáří,
důsledky jsou pak mnohdy pro člověka ve vyšším věku limitující. Do organismu vstupuje voda spolu s potravou a infundovanými roztoky a další část tvoří voda vzniklá při oxidaci sacharidů, tuků a proteinů. Denní ztráty činí celkem 2 000—2 500 ml.
Z toho močí 1 000—1 500 ml, pokožkou 500 ml, plícemi 400 ml a stolicí 100 ml. Při zvýšení teploty o 1 °C dochází ke ztrátě 100—300 ml vody, při středně silném pocení 500 ml. Při silném pocení a horečce se zvyšuje potřeba tekutin o 1 000—1 500 ml. Průměrná denní potřeba vody u zdravého jedince činí 1,5—2,5 litru, což stačí k náhradě ztrát vody dýcháním, perspirací a k udržení diurézy.

Tělesné tekutiny obsahují specifické koncentrace elektrolytů i neelektrolytů. Elektrolyty tvoří elektrickou vodivost roztoků. Sodík je hlavním kationtem extracelulárních tekutin, draslík kationtem intracelulárního prostředí. Chloridový iont je hlavním iontem intracelulárního prostoru. Každý tělesný oddíl je oddělen semipermeabilní membránou. Intracelulární prostor od extracelulárního oddělují buněčné membrány, intravaskulární tekutiny od intersticiálních oddělují kapiláry. Epiteliální membrány oddělují transcelulární prostor od intravaskulárního a intesticiálního prostoru. Malé molekuly, jako voda a urea přecházejí volně přes tyto membrány. Elektrolyty vyžadují většinou aktivní transport, potřebující energii.
Velké molekuly jako proteiny vytvářejí díky své malé prostupnosti přes kapilární membránu koloidně osmotický tlak. Za určitých podmínek, kdy nastává zvýšená propustnost kapilár, je umožněn přestup proteinů do intersticiálního prostoru. Výsledkem je snížení koloidně osmotického tlaku a přesun tekutin z intravaskulárního prostoru do intersticiálního, což se projevuje prosáknutím — otoky. Pro úpravu vody a elektrolytů nestačí pouze doplnění těchto dvou součástí, nýbrž je nutná i úprava energetických procesů, které jsou součástí transportních mechanismů a slouží k udržení gradientů na buněčných membránách.

Za optimální je považován takový objem CTV (celkové tělesné vody) a následně ECT, který stačí k obnově normálního žilního návratu, tj. přiměřenému plnění levé komory srdeční a k normalizaci perfuze tkání a jejich funkce.
V ambulantní péči je pak velice důležité pátrat důsledně po příčině dehydratace. V geriatrii by mělo daleko více platit nezapomínat na důkladný pohovor s pacientem, s rodinou, projevit zájem o zázemí pacienta, jeho problémy. Přiznávám zde větší časovou náročnost, ale bez toho ztrácíme šanci objevit příčinu řady onemocnění. Léčíme pak pouze důsledky.
Je zbytečné, aby naši pacienti umírali na onemocnění, jehož příčinou je hypohydratace nebo dehydratace.

LITERATURA
1. Holmerová I, Jurašková B, Zikmundová K. Vybrané kapito- ly z geriatrie. Praha, 2003: 51—54. 2. Keller U, Meier R, Bertoli S. Klinická výživa. Scientia medi- ca, Praha, l993: 42—43. 3. Wiley J. Principles and Practice of Geriatric Medicine. West Sussex Po 19 IUD, England,1991: 319—335.

Hyperpyretický syndrom a maligní hyperpyrexie u dětí. Hypertermie. Diagnostika a léčba.

Pohádková Maruška sbírá v zimě jahody...

Vzestup tělesné teploty nad 38°C se označuje jako horečka. Možnosti měření teploty jsou rektálně, orálně, axilárně a aurikulárně. Přesnou informaci lze získat pouze měřením intrakavitálním, tedy rektálně nebo orálně. Měření by mělo být provedeno v klidu, v termoneutrálním prostředí (teploměr by měl zůstat in situ nejméně 4 minuty) a v časovém odstupu od jídla.
Hypertermie vzniká za situace, kdy organismus nemůže zabezpečit nezbytný výdej tepla. Při zvýšení teploty se zvyšuje spotřeba kyslíku tkáněmi, zvyšuje se katabolismus proteinů, glycidů a lipidů. Zvyšuje se pulzová i dechová frekvence.

Pokud vazodilatace a zvýšené prokrvení kůže nemohou samy zabezpečit potřebný výdej tepla radiací, konvekcí a kondukcí, zvyšují se ztráty tepla evaporací, zejména zvýšeným pocením.

V důsledku vazodilatace klesá krevní tlak a při svislé poloze těla se objevují závratě. Pokles krevního tlaku může dále vést až ke kolapsu a s tím spojené přechodné ztrátě vědomí. V důsledku pocení dochází také k depleci vody a solí. Klesá plasmatický objem, zvyšuje se osmolarita ECT (ztráty vody jsou vyšší než ztráty solutů). Klesá proto krevní zásobení kůže a posléze se sekrece potu může úplně zastavit. Za tohoto stavu je výrazně snížena schopnost termoregulace a teplota tělesného jádra může dosáhnout 42-43°C. Pokud není tělesná teplota snížena a pacient není rehydratován, může přehřátí způsobit smrt. Při uvedených teplotách dochází k závažnému postižení CNS projevujícím se ztrátou vědomí, periodickým dýcháním a křečemi.
Stav, kdy teplota přesáhne 41°C se označuje hyperpyrexie.Tento vysoký stupeň teploty už sám o sobě představuje velké riziko pro pacienta – křeče, poruchy vědomí, dehydratace a riziko závažné bakteriální infekce. Tyto hodnoty jsou zpravidla výrazem centralizace oběhu (chladná akra, zhoršená periferní perfúze, tachykardie), případně jsou již součástí rozvíjejícího se šoku.
Z patofyziologického hlediska se jedná o a) snížení výdeje teploty nebo zvýšení teploty okolí (mikroklima) – přehřátí (úpal), b) zvýšená tvorba energie (např. hypertyreóza), c) zvýšené nastavení termoregulačního čidla (set point) v hypothalamu.
Nejčastější příčiny hyperpyrexie u dětí jsou infekční onemocnění (asi 90%); jedná se především o tyto nemoci:

• virové infekce respiračního traktu,

• otitis media s toxickým průběhem (Streptococcus pneumoniae),

• pneumonie ( Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influansae, Staphylococcus aureus, Klebsiella),

• pyelonefritis (E.Coli),

• enteritis (Salmonella),

• meningitis – sepse (Streptococcus skupiny B, E; E. Coli do 1. měsíce, Haemophilus, meningococcus a Streptococcus pneumoniae),

• epiglotitis,

• endokarditis,

• celulitis (Haemophilus, Streptococcus sk. A, Staphylococcus aureus),

• osteomyelitis, artritis (Staphylococcus aureus, Haemophilus, Streptococcus pneumoniae).

Dále přichází v úvahu i nebakteriální infekční agens (virové – cytomegalovirus, EBV, herpetické viry, plísně, paraziti – zejména u imunosuprimovaných) a příčiny neinfekční:
metabolicko-endokrinní poruchy
nespecifické střevní záněty
hematoonkologická onemocnění (hemoblastózy, lymfomy)
neurologická onemocnění
revmatická (vaskulitida, Kawasakiho syndrom)
ostatní jednotky (Stevens-Johnsonův syndrom, Caffey-Silvermann syndrom)

Symptomatologie
U dětí do 3 měsíců věku jsou příznaky velmi chudé a nespecifické, je to způsobeno částečně neurologickou nezralostí. Velmi rizikové jsou děti s toxickým stavem, který způsobuje letargii, známky špatné periferní perfuse, hypo- či hyperventilaci, cyanózu. Další varovné signály jsou odmítání pití, slinění, známky dehydratace, krvácivé kožní projevy (petechie, sufuze), výrazná změna chování, meningismus. Pro lepší vytipování ohrožených jedinců byly vytvořeny skórovací systémy jako například Yalská observační škála nebo Rochesterská kritéria.

Yalská observační škála
 Vyhledává ohrožené jedince v časném věku. Pod 10 bodů představuje nízké riziko, nad 16 je 90% riziko závažné bakteriální infekce.
1 bod                                2 body                              3 body
 pláč silný kňourání, vzlykání sténání, pištění
 reakce na podněty přiměřené neadekvátní pláč trvalý pláč
 zklidnění nemožnost zklidnění chabá reakce
 stav vědomí snadno buditelný spavost, zvadlost somnolence, sopor
  barva kůže růžová bledost, akrocyanóza prošedlost, mramorování
 hydratace normální lehce oschlé sliznice snížený nebo těstovitý
 turgor, oschlé sliznice
 sociální kontakt pozoruje, směje se krátká pozornost úzkostný výraz, bez zájmu
krátký úsměv tupý výraz

Pro posouzení stavu dítěte je velmi důležité vytvoření maximálního komfortu během vyšetřování – zabránit prochlazení, minimalizovat stresující psychické i fyzické faktory.

Doporučená vyšetření, jejichž výsledky jsou rychle dostupné jsou otoskopie (případně odebrat stěr na kultivace z paracentézy), rtg plic, chemické vyšetření a sediment moče, počet leukocytů a diferenciální počet, počet trombocytů, C reaktivní protein, sedimentace, vyšetření krevních plynů (Astrup), cytologie mozkomíšního moku. Mezi další doporučená vyšetření, jejichž výsledky jsou s časovým odstupem patří kvantitativní bakteriurie a kultivace stolice, stěr z tonsil, kultivace mozkomíšního moku, hemokultura. Tato vyšetření provádíme hlavně u dětí s toxickým vzhledem, u imunosuprimovaných, u pacientů po splenektomii, s centrálními katétry, malignitami, vrozenými srdečními vadami, imunodefekty a AIDS.

Léčebná opatření. Symptomatická léčba teplot nad 38°C zahrnuje podávání tekutin a lehko stravitelných jídel, při pocení převlékaní. Z fyzikálních metod je přínosné omývání houbou namočenou ve vlažné vodě, zábaly, sprchování (pouze u pacientů bez známek poruchy periferní cirkulace), jako medikamenty jsou vhodné acetaminofen (paracetamol), ibuprofen, nimesulid, kys.acetylsalicylová. U hyperpyrexie je také možno aplikovat infuze přes led, chlorpromazin, případně kortikoidy a diazepam jako prevence febrilních křečí.

Febrilie u dítěte ve věku 1. - 36. měsíců
 hyperpyrexie, toxický stav, výrazná mentální alterace, cyanóza, kožní krvácení, křeče meningeální dráždění, kardiopulmonální selhávání
 známky dehydratace, porucha příjmu p.o. porucha periferního prokrvení, alterace mentálního stavu,  tachypnoe, dyspnoe , riziková anamnéza
 bez rizikové anamnézy negativní fyzikální nález netoxický vzhled,
 bez mentální alterace
  zvaž hospitalizaci a rozsah vyšetření urgentní hospitalizace

 ORL, RTG plic, moč +sed, KBU, na JIP
 CRP, leuko a dif, výtěr stolice
 Hemokultura eventuálně LP (lumbální punkce)
 stabilizace stavu
 zvaž ATB (oběh, ventilace,
parenterálně CNS, koagulace)

Kompletní vyšetřovací postup
bakterie.
Patologický laboratorní nález
 do 39. st.
 přes 39. st.   neodkladně parenterální ATB
Zvaž vyšetření ORL, RTG plic, moč+sed, KBU, leuko a dif, CRP
Symptomatická léčba
 Jednoznačná diagnóza (bronchopneumonie, otitis media)
Negativní nález
ústup febrilie 48-72h změna stavu kontrola stavu zvaž perorální ATB perorální ATB, kontrola

Maligní hyperpyrexie. 
Jde o akutní farmakologicky navozený život ohrožující stav, ke kterému dochází při nebo po narkóze. Jde o stav zvýšeného metabolismu ve vláknech kosterních svalů. Vyskytuje se i nezávisle na přítomnosti nervosvalového onemocnění (kongenitální myopatie, dystrofinopatie, metabolická myopatie).

Ve většině případů je geneticky podmíněná predispozice. Byl zjištěn defekt na 19. chromosomu, kde je lokus pro ryanodinový receptor. K rozvoji syndromu je nutné i vyvolávající agens. Bývají to inhalační narkotika (chloroform, éter, halotan, furany) a nepolarizující relaxancia (suxamethonium) nebo podání antidopaminergních neuroleptik.. Tyto látky způsobují zvýšenou koncentraci Ca2+ v myoplasmě. Vzhledem k nedostatečnému zpětnému vstřebávání Ca2+ do sarkoplasmatického retikula dochází k přetrvávající vazbě aktinu a myosinu. Současně je ze svalů do krve uvolňována kyselina mléčná. Energetické vyčerpání s uvolňováním laktátu vede k metabolické acidóze a další zvyšování pCO2 i respirační acidóze.
   S rozvojem syndromu dochází k hypertonu, tachykardii, arytmiím a hypertermii.. Laboratorně zjišťujeme hyperkalémii, zvýšení kreatinkinázy (CK) a myoglobinurii. Prvním příznakem bývá kontraktura žvýkacích svalů (spasmus maseterů). Přidává se tachykardie, metabolická acidóza, svalová ztuhlost a zčervenání kůže.   V dalším průběhu pak pozorujeme arytmie, hypotenzi, rozvrat minerálů, rhabdomyolýzu a hypertermii. Hypertermie je až velmi pozdním příznakem tohoto nebezpečného stavu.
   Pokud dochází k rozvoji příznaků, je nutný okamžitý terapeutický zásah. Lze jej shrnout v následujících bodech: ukončení inhalační narkózy, 100% O2 , prohloubení anestezie opioidy, benzodiazepiny, barbituráty, podpůrná ventilace regulovaná koncentrací vydechovaného CO2, opakované testování krevních plynů , elektrolytů, CK, myoglobinu, rychlé ukončení operace, z léků dantrolen, ochlazování povrchu těla a laváž žaludku ledovou vodou s použitím nasogastrické sondy, forsírovaná diuréza a opakované kontroly renálních funkcí, koagulace a teploty.
Kontrakční test in vitro ze svalové biopsie s aplikací kofeinu nebo halotanu může potvrdit diagnózu tohoto genetického onemocnění. Na druhé straně nemusí být vždy spouštěcím faktorem anestezie. K maligní hyperpyrexii může dojít i při nejrůznějších stresových situacích jako jsou například těžší infekce nebo úrazy.

Zdroj: patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/_media/vyuka/hyperpyrexie.