Spánek a insomnie. Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

Spánek je cyklický psychofyziologický fenomén.

Vlčí spánek

Subjektivně je vnímán jako období klidu a regenerace organizmu. Poruchy spánku postihují velkou část populace. Z nesourodé skupiny poruch spánku je to především nespavost, jejíž důsledky se projeví zejména sníženou fyzickou a psychickou výkonností s dopadem v pracovní i sociální oblasti. U velké části postižených je příčinou vzniku nebo rozvoje dalších zdravotních potíží. Předpokladem úspěšné léčby je pečlivá anamnéza, správně stanovená diagnóza a komplexní individualizovaná léčba. Potřeba spánku mezi zdravými jedinci značně kolísá. Podle literárních údajů má 25–45 % dospělé populace se spánkem určité potíže. Asi 17–25 % populace považuje tyto potíže za závažné. Nespavostí trpí nejčastěji starší ženy, a to zpravidla současně s psychickými stresy a somatizovanou úzkostí . Asi 3–7 % populace užívá na předpis lékaře hypnotika.
Většina těchto osob užívá hypnotika krátkodobě, tedy 1 den až 2 týdny, a pouze 11 % z nich je užívá po dobu 1 roku a déle. Další 3–10 % populace užívá ke zlepšení spánku volně prodejná léčiva. Spánek zabírá v průměru asi jednu třetinu života, je považován za samozřejmost, a teprve je-li narušen, stává se problémem.

Definice, patofyziologie a klasifikace insomnie

Insomnie je definována jako stav, kdy je spánek vnímán nemocným jako obtížně dosažitelný, krátký, nedostatečný, neosvěžující. Podle WHO je insomnie definována jako stav ztíženého usínání (delší než 30 min.), opakovaného noční probuzení (> 3× za noc), předčasného ranního probuzení a nemožnosti opětovného usnutí, neosvěžujícího spánku, a to více než 3× do týdne a trvající déle než měsíc, značně obtěžující pacienta (interferuje s jeho normálním fungováním v každodenním životě).

Přestože nespavost a následná denní ospalost patří mezi nejčastější lidské stesky, zůstává až 85 % závažných případů nespavosti neléčených. Z čistě fyziologického pohledu člověku postačí delší dobu v ideálních podmínkách jen asi 4 hodiny spánku v případě, že je zastoupen spánek 3 a 4 NREM v celém svém trvání (asi 100 minut) a je dostatek REM spánku (nejméně polovina normálního trvání REM spánku tj. asi 1 hodina). Dále, pokud spánek není přerušován, a má správné cyklické uspořádání NREM a REM spánku.
Podmínkou je správné časové umístění spánku v rámci dvacetičtyřhodinového cyklu (pro většinu lidí v noci).
Jako normální se udává rozpětí 6 až 9 hodin denně. Tato potřeba je zčásti dána zvykem, zčásti individuální dispozicí odpočívat fyzicky ve spánku a zčásti nutností duševně relaxovat. Krátkého spánku jsou schopni pouze lidé, kteří spí efektivně, jejichž spánek splňuje výše uvedené parametry. Tato schopnost s postupujícím věkem klesá. Je nejlepší asi ve 20 letech, strmý pokles týkající se zejména snižování efektivity spánku a podílu spánku 3 a 4 NREM a zvyšování počtu probuzení začíná asi ve 40 letech. Zhoršování spánku při stárnutí je patrné u zcela zdravých lidí. Pokud se vliv stárnutí kombinuje s organicky podmíněnou poruchou spánku, jsou projevy jak stárnutí, tak dotyčné poruchy spánku samozřejmě podstatně patrnější. Insomnie je tedy subjektivně vnímaný relativní úbytek kvality nebo kvantity spánku, případně obojího, doprovázený důsledky při denním bdění. Nespavost můžeme posuzovat podle několika aspektů. Podle tíže nespavosti lehkou až těžkou, podle časového faktoru přechodnou-tranzitorní až dlouhodobou-chronickou.

Dle průběhu spánku v noci rozlišujeme nespavost na:

• časnou – neschopnost usnout, často spojenou s úzkostným prožíváním,
• střední – s častými probouzeními v noci, někdy s výskytem děsivých snů, pozdní – s předčasným
ranním probouzením, často spojenou s depresivním syndromem,
• smíšenou – kombinace obou předchozích typů,
• totální – pacient nespí celou noc. Tyto okolnosti ovlivňují terapeutické přístupy.

Jednotlivé typy nespavostí se mohou různě kombinovat. Patofyziologické, strukturální a chemické základy různých typů nespavosti nejsou dosud dostatečně známy. Klinicky však existují četné zevní příčiny nespavosti, které můžeme rozdělit na nejčastější somatické, psychologické a psychiatrické. Somatické příčiny zahrnují řadu poruch neurologických (včetně specifických poruch spánku kromě insomnie, tedy jako příznak u dyssomnií i parasomnií, častou příčinou špatného spánku je například syndrom neklidných nohou a periodické pohyby končetinami, častá onemocnění s prevalencí v naší populaci kolem 10 %) poruch interních, chirurgických a dalších. Například bolest či svědění interferuje s usínáním, současně může navodit častější noční probouzení a povrchní spánek, časté noční močení může být součástí zdravotních obtíží nebo důsledkem pozdního užití diuretika. V každém případě vede ke zhoršení kvality spánku. Psychologické a psychiatrické příčiny nespavosti se týkají obav, rozčilení, úzkosti. Akutní epizoda i chronické vážné psychiatrické onemocnění jsou rovněž většinou provázeny narušením spánku.
Další příčinou poruch spánku může být poškození cirkadiánního rytmu, nevhodné prostředí pro spánek
a pod.

 Přehled léčby insomnie

Přehled léčebných možností při insomnii zahrnuje vedení deníku spánku, dodržení pravidel spánkové
hygieny, léčbu základní nemoci, behaviorálně kognitivní léčbu, relaxační léčbu, léčbu omezováním spánku, přírodní léčbu, farmakoterapii.

Farmakoterapie,
 která je v současné době nejjednodušší a nejčastěji využívaná, má ale řadu úskalí. Je třeba pamatovat na vliv farmak na paměť, vznik tolerance, vznik závislosti, rizika kombinace s alkoholem, problémy s vysazením, rebound insomnie po vysazení, změny chování a myšlení, rizika v graviditě.
Léčení nespavosti závisí převážně na typu této poruchy. Je také velký rozdíl mezi chronickou (delší než 3 týdny) a krátkodobou (několik dní), případně přechodnou (1–3 týdny) formou nespavosti.
 Hypnotika by měla být rezervována zejména pro krátkodobou a přechodnou formu, jejíž léčbu je nutno zahájit co nejdříve společně s kognitivní složkou a s eliminací primární příčiny této nespavosti.

 Chronické formy insomnie, zejména spojené s psychiatrickou poruchou, lze léčit nejlépe specifickými psychofarmaky určenými pro danou poruchu (depresivní nemocný antidepresivem, psychoticky nemocný neuroleptikem, apod.), u somaticky podmíněné insomnie je v první řadě nutno léčit základní somatické onemocnění.

Samostatnou kapitolou je (mimo rozsah tohoto sdělení) →  možnost léčby poruch spánku spánkovým hormonem melatoninem.

#Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

Pan profesor MUDr Pavel Pafko na setkání velocipedistů video a pár slov

Profesor Pavel Pafko na historickém kole

Při manipulaci s fotoaparátem se rozhovor nezdařil, ale snad i ty videozáběry něco řeknou. Nálada je aktivní a přátelská, jak už to na setkáních bývá. Počasí se vydařilo a panu profesorovi Pafkovi to oblečení sekne. Všechny natočené záběry jsou k vidění na YouTube.
Uvidíte historická kola a pár přátel velocipedistů na setkání před hospodou u Reinerů jednoho zářijového dne ráno...

Cituji z medií odpovědi pana profesora:

Jak si udržujete kondici?

Sportem. Chirurg se nad operačním stolem hrbí a při operaci pacienta prostojí na stejném místě denně několik hodin, dýchá anestetika. Proto kompenzace sportem.

Hodně jezdím na kole, o víkendu pravidelně. Jezdím i na vysokém historickém kole - v posledních letech každoročně trasu z německého Pasova do Vídně, což je asi 300 kilometrů. Když mám čas, plavu v podolském bazénu, jezdím na kajaku po Vltavě a na Orlíku, kde mám chatu, rád nazuji kolečkové brusle a také trochu běhám.

Poznámka: videa jsou hotové s hudbou Trio Swing a k dispozici na YouTube např. tady....ukazují dobře atmosféru setkání velocipedistů i historická kola.

Chirurgie, Operace, Transplantace, Velocipedy, Sport, Ze života lékařů, Pozitivní myšlení

Změnit postoj k životu a změnit chování - nemoc je doporučený dopis

Bez domova - spousta vyšetření a léků je úplně zbytečná...

Nemoc není voláním po polykání prášků a ekonomická krize se netýká toho, že potřebujeme víc peněz. To je potlačování příznaků, ale ne řešení podstaty problému. 
Řešením je změnit postoj k životu a změnit chování. Nemoc je doporučený dopis. A rakovina je doporučený dopis s černým pruhem. "Někteří moji pacienti jsou proto vděční i za to, že dostali rakovinu," tvrdí jeden z nejžádanějších českých lékařů současnosti MUDr Jan Hnízdil.

Mám mladého pacienta, který žil několik let obrovsky stresujícím způsobem života. Řekl mi tady v ordinaci: „Pane doktore, já jsem věděl, že si pro tu rakovinu jdu.“ Pochopil to jako šanci, udělal v životě ten obrat. Odešel z reklamní společnosti a začal žít novým životem. Desetkrát míň stresujícím a běžnou optikou dnešní společnosti taky desetkrát míň úspěšným. A mně k tomu řekl: „Já té rakovině děkuju. Otevřela mi oči.“ A jestliže dnes mluvíme, že jsme na pokraji velké ekonomické krize, tak to je taková společenská rakovina. My to buď pochopíme jako šanci, uděláme obrat a budeme se modlit, abychom se uzdravili. Jako ten můj pacient. Anebo to nepochopíme a tuhle šanci propásneme. Mě děsí každá zpráva o tom, že se povedlo znovu nastartovat ekonomiku. Je to, jako by nám říkali: „Po přechodném otupení se nám zase podařilo nabrousit pilu, abychom si pod sebou mohli ještě chvíli podřezávat větev.“ Proboha, jenom to ne! Už žádný exponenciální růst. Jediná šance je zastavit se, zamyslet se a změnit způsob života.

Samozřejmě se krize bojím. Jako každý člověk. Nikdo nejásá, když onemocní rakovinou. Nevím, co nás čeká. Ale vidím v tom velkou šanci. Buď ten obrat bude vědomý a pokorný, anebo nevědomý, spontánní a násilný. Málokdo si uvědomuje, v jak hrozně křehkém světě žijeme. Že stačí málo. Podívejte se, když třeba někde ve městě nejde několik dní elektřina. Nebo jen nevyvážejí odpadky. Najednou zjistíte, jak málo stačí, aby se civilizace sesypala a hodnoty zhroutily.

Nemoc je informace pro pacienta, že dělá ve svém životě chybu. A zrovna tak je společenská krize informací o tom, že tu chybu děláme společně. Vy musíte té informaci porozumět. V medicíně v tomhle došlo za poslední roky k velkému pokroku. Když jsem před sedmi lety dělal na klinice, pacienti za mnou chodili: „Doktore, jsem nemocný, dejte mi prášky.“ Dnes je to naopak. „Doktore, už nechci brát prášky. Vysvětlete mi, proč jsem nemocný. Co mohu udělat pro to, abych se uzdravil?“ 
Nemoc není voláním po polykání prášků a ekonomická krize se netýká toho, že potřebujeme víc peněz. To je potlačování příznaků, ale ne řešení podstaty problému. Řešením je změnit postoj k životu a změnit chování. Nemoc je doporučený dopis. A rakovina je doporučený dopis s černým pruhem. 
Píše se v něm: Otrávil jsi vzduch a teď ho dýcháš. Znečistil jsi vodu a teď ji piješ. Zničil jsi mezilidské vztahy a teď v nich musíš žít. Tak už se, proboha, zastav, nebo tady končíš. Tak je potřeba rozumět i krizi společenské.

Loni za mnou přišel poslanec Parlamentu, jestli bych se nechtěl stát jeho poradcem pro zdravotnictví. Že ho zaujaly moje názory a že bychom je mohli společně prosazovat. A hned se mě zeptal, co bych mu poradil. Řekl jsem mu: „Sežeňte si semtex, opásejte se a na první schůzi se odpalte.“ Stranický politický systém je tak prolezlý korupcí, že se reformovat vůbec nedá. Vstoupit do něj rozhodně nehodlám. Dostal jsem teď nabídku kandidovat v podzimních senátních volbách. Nemyslím si o sobě, že jsem normální, ale snad ne úplný magor. Jít do politiky v její dnešní podobě je nesmysl. Věřím hodně na občanské iniciativy, jež v několika posledních letech začaly růst jako houby po dešti. A věřím tomu, že každý musí obrat nejdřív udělat sám v sobě, ve svém životě, v profesi. Moje politika je působit na lidi kolem sebe. Ale já teď hodně jezdím i po republice a snažím se vysvětlovat lidem, co je to komplexní medicína. Odezva je fantastická. Volají mi lidé, kteří díky komplexní medicíně přišli na to, proč stůňou. Říkají mi: „Přestali jsme chodit po doktorech, vysadili jsme léky na cholesterol … a je nám dobře!“

Ministrem zdravotnictví?... Teď už je tam šestnáctý a stejně jako všichni jeho předchůdci mluví o reformě zdravotnictví. Ale zdravotnictví je jen forma, kterou se expeduje medicína. Problém je v obsahu. Už jsme o tom několikrát mluvili. Spousta vyšetření a léků je úplně zbytečná. Je třeba na to jít opačně. Komplexní medicína lidem pomáhá vysvětlit, jak způsob jejich života souvisí se zdravím. Doplatky, poplatky, pojišťovny … to je jen nadstavba. Když se nezmění obsah, je forma k ničemu. Reforma zdravotnictví je v současné době stejně marná, jako když se snažíte ušít nový kabát mrtvole. Můžete ho upravovat a vylepšovat, ale mrtvola pořád víc páchne. Nemyslím si, že by všichni bývalí ministři byli pitomci. I když i těch tam bylo dost. Ale našli se ti, kteří nebyli hloupí, a stejně neprosadili nic. Jednoduše proto, že to nejde.

Pád Davida Ratha.

  Několikrát jsme se v médiích sešli ve veřejných diskusích. Byli jsme v rozhlase v besedě o korupci, kde jsem tvrdě odsuzoval, jak farmaceutický průmysl korumpuje lékaře. Třeba tím, že jim kupuje cesty na kongresy v exotických zemích. On se proti tomu tvrdě ohradil, odmítl to označit za korupci a tvrdil, že se jedná o běžný „jev“. David Rath ve své celé kariéře vynikal neskutečnou drzostí, arogancí a bezohledností. Typický „syndrom hybris“, jak ho v knížce Nemocní u moci popisuje neurolog a bývalý britský ministr zahraničí David Owen. „Syndrom hybris“ je, zjednodušeně řečeno, politickou nákazou zpupností. Projevuje se vírou ve vlastní výjimečnost a ztrátou soudnosti. Ve starém Řecku označovalo „hybris“ chování smrtelníka, jenž nezná míru. Ale vždy nakonec dojde trestu od bohyně Nemesidy. Což se taky Davidu Rathovi stalo.

Politická diagnostika... 

My jsme tehdy s kolegy v uzavřeném kruhu diskutovali o tom, jestli jeho neobvyklé chování (presidenta Klause) nemá nějaké medicínské důvody. Část této diskuse pronikla formou e-mailů ven a jakýsi Adam Bartoš o tom napsal článek, jejž mimo jiné otiskl i Reflex. Hlavní teze byla zdánlivě šokující: „Chtějí dostat prezidenta do blázince.“ Ale my jen pojmenovali to, o čem si dnes cvrlikají vrabci na střeše. Tentýž Bartoš pak na mě podal trestní oznámení pro podezření z pokusu o vlastizradu ve stadiu přípravy. Na základě toho si mě k podání vysvětlení předvolala kriminální policie. Řekli mi: „Popište nám, jak jste chtěli dostat prezidenta do blázince.“ A já jim odpověděl, že to bych taky hrozně rád věděl. Ať už mně někdo konečně prozradí, jak to udělat. My jsme na nic nepřišli.

 Loni jsem měl úžasný zážitek. Byl jsem v Šáreckém údolí venčit psa. Seděl jsem na lavičce a četl si Lidové noviny. Přišla ke mně úplně cizí paní, asi tak kolem pětačtyřiceti. Povídá mi: „Nezlobte se, já mám strašnou depresi a krizi, nemohl byste mě na chvíli obejmout?“ A my se tam, dva dospělí lidé, několik minut objímali. Pak řekla: „Děkuju, moc mi to pomohlo,“ a už jsem ji nikdy neviděl. Teď mi řekněte vy: Je v tom skepse, anebo naděje?

Poznámka: editováno a upraveno pro potřeby MEDICINA - Psychosomatická medicina

Zdroj: reflex.cz a MUDr. Jan Hnízdil, lékař psychosomatické mediciny, publikující blogger s medicinskými moderními závěry 

Ze života lékařů od Tomio Okamury

Toto napsal Tomio Okamura já ne. Protože je to výstižné a dobré pro každého je to tady k přečtení (což kdyby to stáhli cenzoři...z webu)

Weekend v Italii

Doktor jako instalatér

Lékařská krize dosahuje vrcholu. S blížícím se kolapsem nemocnic ztrácí lékaři podporu jak politiků, tak veřejnosti. Všichni se bojíme, až přijde den a nás nebo blízké v nemocnici neošetří. Kdo je na vině? Poctivě třeba říct, že z větší části to lékaři nejsou. Pokud neseděli minulých 20 let ve vládě. "Prosím vládu, aby těmto 3.800 nefachčenkům zaplatilo i letenku do ciziny, kde chtějí "léčit pouze pro penízky" s podmínkou, že by měli do ČR doživotní zákaz vstupu. Ona by se ta investice vrátila." Takhle píší a mluví mnozí z nás. Selský rozum bez emocí ovšem říká, že pravda je jinde.

Vydírají politici

Lékaři volají po zvýšení platu už léta. Jejich platy ve veřejných nemocnicích jsou tarifní a o jejich výšce nerozhoduje trh, ale politici. Politici to byli, kdo léta byli na nářky lékařů hluší. Hřešili na to, že slušnost a veřejné mínění lékařům nedovolí stávku. Drželi lékaře v šachu. Jednotlivec nezmohl nic a lékaři jako celek si nemohli stávkou ohrozit chod nemocnic.

Vláda měla na řešení čas

Lékaři našli řešení patové situace, nestávkují, ale pohrozili odchodem. A dali vládě mnohaměsíční čas na nápravu ostudného stavu. Vláda v prvé fázi nic nedělala - nikdo nevěřil a dosud nevěří tomu, že lékaři hrozby dotáhnou do konce. S přibývajícím časem se ministr Heger snaží situaci zachraňovat - hraní ministra a premiéra na "tvrďáky" ovšem hrotí situaci do téměř neřešitelného konce. V tuhle chvíli to je tak, že vláda vydírá lékaře a vzkazuje jim: když dáte výpovědi, tak na vaši hlavu padne kolaps zdravotnictví. Za stav zdravotnictví, při vší úctě, nezodpovídají lékaři. Za ten zodpovídá vláda. Ta je z ústavy povinná zajistit všeobecnou lékařskou péči hrazenou z povinného pojištění. Ta vytváří a řídí systém, který by měl tvořit tlak na kvalitní a efektivní zdravotní péči.

Práce za peníze je normální

Za peníze pracuje většina z nás a je to naprosto normální. Výjimkou není ani lékař ani třeba kněz nebo manažer "dobročinného " Člověka v tísni. Každý z nich musí jíst, oblékat se, případně živit rodinu. Na plat má právo každý, kdo pracuje. Dokonce i lékař. Plat za normální pracovní dobu (8 hodin denně 5 dnů v týdnu) se u začínajícího lékaře v současné době pohybuje kolem 15 tisíc čistého. Vychází to asi na 90-95 Kč čistého na hodinu práce. Jde o velmi odpovědnou, specializovanou, psychicky náročnou práci. Další peníze mají lékaři z přesčasů. To je až 150 hodin za měsíc. Tyhle přesčasy jsou nezákonné a ohrožují životy pacientů. Řidič kamionu má ze zákona nařízené přestávky na odpočinek. Logicky, unavený šofér je nebezpečný sobě a taky okolí. A co unavený doktor? Zamyslel se někdo nad tím, co způsobuje občasné přehmaty lékařů? Je to jejich neschopnost nebo nepozornost z vyčerpání?

Nutné jsou systémové úsporné změny

Peníze, o které lékaři žádají, jim bezesporu patří. S navýšením platů doufejme přijdou konečně změny v celém zdravotním systému. Jeho zefektivnění a zeštíhlení, redukce lůžek atp. Změna způsobu financování, aby lékař nebyl motivován utrácet za nadbytečné léky. Kontroly investic. Dnes se často nakupují stejné zdravotnické pomůcky až 4x dráže než jinde (viz kauza endoprotézy) nebo se peníze zbytečně proinvestují jen proto, že je politická protekce (viz miliardy v Motole). Peníze totiž ve zdravotnictví jsou. Jako jinde. Jsme bohatý stát. Krize nekrize. Jen stále narážíme stále na to samé - nebát se a nekrást.

Zdravotnictví "rabují" farmaceutické firmy

Peníze, obzvláště za posledních vlád, se přesouvaly z nemocnic na léky. Přesněji peníze šly ve prospěch farmaceutických firem. Pánové Šnajdr, Julínek a spol. přesuny zamaskovali tak, že část peněz opticky šla do nemocnic, ale byly určeny jen na léky. Tahle strategie navíc vede ke známému faktu, že farmaceuti různými programy uplácejí lékaře, aby více a za víc předepisovali léky. Mnoho lékařů pak na tyhle praktiky přistupuje, protože to je jediná možná cesta přivýdělku. Díky tomu v medicíně prohrává levnější prevence a celostní (somatická) léčba a léčí se masivně chemickými preparáty. Pochopitelně darmo mluvit o miliardách, které se dnes a denně rozkrádaly v rozpočtu zdravotnictví i celého státu. Tady selhávali všichni ministři všech vlád - zleva zprava. Současné odhady hovoří od cca 100 rozkradených nebo zbytečně vyhozených miliardách ročně. Trefně se k tomu vyjádřil komentátor Jan Macháček: "Vláda volá do pohotovosti armádu, aby se tvrdě postavila lékařským požadavkům. Působí to celé trochu směšně či křečovitě, ve světle toho, že tatáž ODS jen tak připustí, že se pražský tunel Blanka prodraží o deset miliard korun (se zvukaři už se nebudu opakovat). Může se nám nelíbit křečovitá estetika a nadsázka celé PR akce, ale důležité je, že lékaři nežádají nové peníze z rozpočtu, ale chtějí zastavit plýtvání v rezortu. Na jedné straně si Nečas a spol. hrají na to, že jsou tvrdší než Reagan a Thatcherová dohromady, na druhé straně nedělají nic s tím, že se krade za bílého dne." Parlament, vláda a ministerstvo zdravotnictví jsou už 20 let pod silným vlivem lobbistů a tak namísto, aby byli dobře placeni lékaři a zdravotní sestry, nakupují se za miliardy nadbytečné drahé léky a předražené přístroje. Lékaři začali odpočítávat čas, kdy se s tím musí něco udělat.

Příklady ze života lékařů jsou děsivé

Víc než ekonomické analýzy udělá vždy konkrétní příklad z praxe. Dovolím si citovat z blogu porodního specialisty Miroslava Gregora: "Přivádím na svět nový život, učím na lékařské fakultě budoucí doktory, publikuji v zahraničních časopisech, mám mezinárodní certifikáty na provádění prenatálního ultrazvukového vyšetření, provádím invazivní výkony, které v ČR provádí jen malá skupina lékařů a se svým kolegou dokonce provádíme unikátní operaci, která se jinde v republice nedělá. Je to opravdu tak, že po dvou atestacích po osmi letech praxe je můj tarifní plat 105,- Kč (slovy jednostopět korun) čistého na hodinu. S příplatky a službami cca 50.000,- hrubého za měsíc za 230 hodin, ale čistého to vychází na nějakých 165,- Kč za hodinu. Můj kamarád mi spravuje moji felicii z bazaru za 250,- za hodinu, levněji a kvalitněji jsem to jinde nesehnal. Soused mi udělal ze známosti sádrokartonový strop v dílně za 250,- za hodinu. Oba jako melouch po práci bez zdanění. Žena je na mateřské, splácíme hypotéku, u moře jsme byli jednou a loni jsme přemýšleli, co všechno dětem k vánocům nekoupíme. Kamarádovi zemřela při císařském řezu pacientka. Je to zkušený a slušný člověk, co odvedl tisíce porodů a stovky gynekologických operací. Tentokrát byla závažnost komplikací nad možnosti jeho nejlepších schopností. Než na něj mohla tíha jeho osobní tragedie dolehnout v plné míře, bylo na něj podáno trestní oznámení již druhý den. Císařský řez trvá cca 25 minut, v přepočtu za něj dostanu 40,- korun. Proč stojí výměna zimních pneumatik 10x (slovy desetkrát) víc?"

Krédo na závěr

Za čištění vířivé vany mi instalatér nedávno účtoval 500 korun na hodinu plus náklady na cestu. Platím na zdravotním pojištění tolik, že mám doufám právo přát alespoň poloviční mzdu (před zdaněním) člověku, který mi možná zachrání život. Mám neodbytný pocit, že se to určitě vyplatí.

Phishing (rybaření) není jen počítačový, lékaři nám odchází do světa, mají tam lepší podmínky nejen platové!

Weekend v Italii Benátky....

Doktoři odchází, odborná medicína strádá

a možná bude (pokud společnost práci nebude dobře platit) méně dostupná. Jednou to přijít muselo. Jsme obezřetní nejen na phishing počítačový, ale i na nebývalý výskyt šarlatánů.
Různé ty kartářky, astrologové tak obsazují volné pozice péče o zdraví, kde chybí vzdělaní specialisté - lékaři! Doktoři zestárli.

Na všech mediálních úrovních se vyrojilo spousta těchto oblbovaček, tak ať nenaletíte.
Myslíte si, že máte vlastní rozum?
Vzdělání je dobré i k tomu, aby jsme měli široký rozhled pro tento civilizovaný, rychle se měnící život společnosti. Miniaturizace a rozvoj technologií provází výrazné změny v životních návycích, pokles imunity, somatické změny při nedostatku pohybu tak výrazné, že si frontální výkyvy počasí s námi zahrávají tak, že ráno je vše jinak než jste šli spát.

Tělo a nálada, somatika a psychika dostávají zabrat. Píše se o tom v novinách, ovšem nic odborného většinou tzv. "rady do zahrady". Business, byznys je to.


Vzdělaný člověk může vidět dál, pokud chce. Nadaný odchází. Blbec zůstává. Je to volič!


Kde je elita národa? Ani prezidenta nemáme z čeho vybrat!

Diagnostika patologií veřejných osobností v moderní medicíně. Profesní lékařská diagnostika a vysvětlení situačního konání psychopatologických jedinců na scéně

Foto ilustrační Helicoptera presidenta Spojených států Amerických

Mnoho veřejných osobností je vystaveno mediální pozornosti
tisku, televize atp. Běžný pacient a lidé kolem zkušeného lékaře nevnímají tu obrovskou znalostní medicínskou diagnostiku z důvodu své jednoduchosti, nevzdělanosti a prostoty svého života.

Mnohý lékař, zkušený, vzdělaný, se svojí aspexí, intuicí a profesní diagnostikou provede poznání choroby pohledem doslova ode dveří (neznalost publika nemocných a údiv), tím spíše, pokud je tento objekt známý, na veřejnosti projevuje abnormální, patologické manévry a vystavuje osobnostní i charakterovou nestabilitu, úkornost, ješitnost, resistenci názoru, nedostatek soudnosti a časté chybné závěry, které mohou poškodit jeho ovládané bližní.

Dostatek vysvětlení situačního konání psychopatologických jedinců na scéně vysvětlují i diagnostikují pozorní s názorem, a zkušení vzdělaní čeští lékaři. Soudím, že lékařova pozornost je velmi důležitá, často je konsiliární a vyžaduje tu potřebnou vnímavost k názorům lékaře, nebo vědce. Často jsme překvapeni, jakou nemoc nám lékaři najdou. Pokud máme na prevenci zájem i ten život si můžeme prodloužit.

Ten český doktor pracuje téměř gratis, za děkuji, někdy se spokojí i s nevděkem, nadávkou a hrozbou soudu o peníze, které nemá.

Zejména psychosomatická medicina vede k přiblížení patologické alterace (deprivace) a chorobných projevů lidí ve veřejných funkcích. Přečtěme si co publikoval na blogu tento skvělý člověk, zkušený a vzdělaný lékař po svém pozorování politické scény a jakými zkušenostmi (a úskalími) přitom prošel. Proto čtěme o tom co umí profesní diferenciální diagnostika možná někomu i oči otevře.

LÉKAŘ A rtg diagnostika

Cituji...

MUDr. Jan Hnízdil, Internista a rehabilitační lékař (*1958), autor či spoluautor publikací „Bolesti zad, mýty a realita.“, „Jak vyrobit pacienta.“, „Artróza v komplexním přístupu.“, „Jak léčit nemoc šílené medicíny.“, „Doping aneb zákulisí vrcholového sportu.“ a dalších. Věnuje se komplexní, psychosomatické medicíně. Působí v Centru komplexní péče v Dobřichovicích.

Psychopati v politice škodí zdraví
Korektní odborná diskuze, věnovaná posuzování osobnostní integrity, charakteru a vědomí si společenské odpovědnosti veřejných činitelů, je naprosto legitimní. O tom, že na ni budou psychopati reagovat psychopaticky, není třeba pochybovat.

Před třemi měsíci rozpoutal redaktor Adam B. Bartoš z www.prvnizpravy.cz mohutnou mediální kampaň. Obvinil mne v ní, že jsem chtěl s několika kolegy dostat prezidenta Klause do blázince a donutit ho tak, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Údajně jsme plánovali státní převrat a „dopustili se vlastizrady ve stádiu přípravy“. To vše na politickou objednávku. Od té doby se mne pořád někdo ptá, jak jsme to chtěli udělat. Rozhodl jsem se na nejčastější dotazy odpovědět. Podobný formát běžně používá BBC. Říká se mu „Questions + Answer“.

Můžete vysvětlit, jak jste chtěli dostat prezidenta Klause do blázince?

Opravdu věříte, že by v právním státě dokázala parta doktorů dostat do blázince prezidenta republiky? Kdyby to bylo možné, tak máme naprosto výjimečné schopnosti, nebo nežijeme v právním státě, nebo je na tom pan prezident hodně špatně.
Představu takového spiknutí si mohou vytvořit jenom lidé, kteří potřebují k životu nějakého vnějšího nepřítele. Přitom ale toho největšího nepřítele mají sami v sobě. Redaktor Bartoš píše o spiknutí, puči, státním převratu, komplotu, vlastizradě. O nic takového nešlo.

O co tedy šlo?

Chování pana prezidenta nás už delší dobu znepokojuje. S kolegy jsme si mailem psali, jestli snad netrpí nějakou osobnostní poruchou nebo nemocí. Radili jsme se, jak se zachovat, abychom se nedopustili porušení lékařského tajemství nebo etiky. Není naším pacientem a diagnostikovat ho na dálku by bylo neprofesionální. Mezi diskutujícími byli špičkový neurolog, dětský psychiatr a psycholog, specialista na psychopatologii, psychosomatik, psychoanalytik, internista.

Co Vám připadá na chování pana prezidenta neobvyklé?

Těch signálů je víc. Popírání zákonů: odmítání jmenovat soudního čekatele Langera nebo řada prohraných soudních sporů s předsedkyní nejvyššího soudu doktorkou Brožovou. Popírání reality: vášnivý boj s ochránci životního prostředí. Nemám přitom na mysli globální oteplování, to je sporné, ale názory, že člověk neškodí životnímu prostředí, živočišných druhů neubývá, ale naopak přibývá, globální krize je jenom chřipka, ekonomický růst může neomezeně pokračovat a s energetickými zdroji si nemusíme lámat hlavu. Popírání demokratických principů: Lisabonská smlouva. Nejde o její obsah, ale o procedurální stránku, trucovité obstrukce podpisu v situaci, kdy ji schválil senát, parlament a podepsala většina zemí EU. Odhodlání bránit stavbě Kaplického knihovny vlastním tělem nebo historky o tom, jak ve čtyřech letech, při Pražském povstání, stavěl barikádu, není potřeba komentovat. Pan prezident je jiný, myslí jinak. O svojí pravdě je přitom hluboce přesvědčený. Diví se, že se mu někdo diví.

Jakou jste stanovili prezidentu Klausovi diagnózu?

Žádnou. Problém je složitější. Každý člověk rozumí tomu, že politik může mít porouchaný kyčel, trpět nějakou tělesnou chorobou. Vůbec se ale neuvažuje o tom, že může mít také porouchanou osobnost nebo charakter. Zajímavou studii o tom zveřejnili psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak. Zjistili, že mezi vysokými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federálních věznicích USA. A to nebyli u nás. Ti lidé mají podobný osobnostní profil jako zloději nebo vrazi. Dají se ale jen těžko odhalit. Jsou inteligentní, schopní, jazykově vybavení, dokonale oblečení. Na druhou stranu egocentričtí, arogantní, bezohlední a bezcitní. Hare s Babiakem jim říkají „hadi v oblecích“.

Jak s tím souvisí pan prezident?

Současný společenský systém, založený na individualismu a neomezeném růstu, takový typ osobností přitahuje. Oni tento systém dál potvrzují a rozvíjejí. A právě to dělá pan prezident. Když ho posloucháte, všechno stojí na jedinci, straně a ruce trhu. Takoví lidé mají ideální předpoklady dosahovat krátkodobých úspěchů. Dlouhodobě je ale jejich působení na mezilidské vztahy, fungování firem i atmosféru ve společnosti zničující. Každý úspěšný manažer musí být sebejistý, třeba i trochu narcisní. Pokud je ale zdravou osobností, v kritických chvílích upřednostní zájem firmy. Narcisní psychopat, než by ustoupil ze svých názorů, raději firmu zničí. Všimněte si, jak pan prezident potopil vlastní stranu, nebo jak přispěl k pádu vlády v době předsednictví EU.

Není určitě jediný, kde se tak chová.

Před časem se psalo o finančníkovi Bernardu Madoffovi. Od lidí si půjčoval peníze, sliboval vysoké úroky a ty splácel dalším půjčováním od jiných lidí tak dlouho, až „letadlo“ spadlo. Zasekl sekyru 65 miliard dolarů a dostal za to 150 let vězení. Když pan Paroubek před volbami sliboval, že udrží výši platů a sociální výhody, přitom sníží nezaměstnanost a státní dluh, dělal totéž. Stejně patologické bylo prosazování olympiády v Praze primátorem Bémem, lyžování na Hradčanském náměstí, dvě miliardy na liberecký šampionát nebo boj proti zdravotnickým poplatkům v podání hejtmana Ratha. To jsou nebezpečné projekty a nebezpečné chování. Nemám pro ně jiné vysvětlení než medicínské. Potvrzuje to ostatně čerstvý případ mladoboleslavského soudce Nagye. Podle policie přijímal úplatky, zneužíval pravomoci veřejného činitele a podváděl. Státní zástupce ale jeho stíhání přerušil. Z posudků vyplynulo, že ještě v době, kdy nosil talár, duševně onemocněl. „Porucha osobnosti u obviněného nastala již před spácháním projednávané trestné činnosti. Do významné formy se rozvinula v letech 2004-2005. V posledních třech letech svého působení u soudu vydal v průměru 180 rozsudků ročně.“, sdělila mluvčí mladoboleslavského soudu. Kolika lidem mohl těmi rozsudky zničit život, už nikdo nezjistí.

Dá se tomu nějak předejít?

Pokud psychopat ovládne vedoucí pozici, je prakticky nemožné jej z ní odstranit. Hare s Babiakem proto doporučují, aby uchazeči o vedoucí místa byli, kromě testování odborných znalostí, podrobováni i psychotestům. Hodnotí se při nich struktura osobnosti, zvládání emocí, schopnost týmové spolupráce a vědomí společenské zodpovědnosti. Kromě vstupního testu se ale na hodnocení následně podílejí také jejich podřízení. Říká se to mu „Business- Scan“. V analogii státu tedy občané hodnotí chování a činy svých politiků. Ovšem nejen při volbách. Podle mého názoru je v podstatě jedno, které z demokratických stran dá občan u voleb svůj hlas, nebo jestli vůbec někoho volí. Mnohem důležitější je, jak se o dění kolem sebe zajímá v každodenním životě: klade neustálé dotazy, jestli je nutné, aby se kácely stromy kvůli stavbě supermarketu, jestli je lyžování na Hradčanském náměstí dobrý nápad… Takovému modelu, kdy je politik podroben každodenní kontrole občanů, se říká občanská společnost. Mnozí naši politici a pan Klaus se jí bojí jako čert kříže. Touží po tom, aby se jim lidé odevzdali a oni s nimi mohli manipulovat. Bohužel se jim to daří.

Ladislav Jakl o Vás říká, že jste jedním z nejzavilejších klausofobů.

Chování prezidenta Klause mě řadu let hodně iritovalo. Marně jsem řešil otázku, co s tím. Pak jsem úplně změnil úhel pohledu. Začal jsem analyzovat chování vlastní. Uvědomil jsem si, že na jeho provokace reaguji emocionálně, osobně. Na jeho negace odpovídám vlastní negací. Hraji jeho hru. Reaguji na to, co říká, a přitom bych měl ignorovat to, co dělá: vyvolává konflikty. Právě o to mu jde: vzbuzovat v lidech negativní emoce a jejich prostřednictvím vládnut. Je to prezident negativních emocí. Nemyslím, že bych se bál osoby pana Klause. Z pozice prezidenta má ale obrovský vliv na společenskou atmosféru u nás a věrohodnost České republiky navenek. Nemám fobii z něj, ale z toho co hlásá a dělá.

Co Vy byste naopak řekl o Ladislavu Jaklovi?

Pan profesor Halík ve svém prohlášení napsal: „Pan prezident Havel měl po svém boku Karla Schwarzenberga, Pavla Tigrida, Ivana Medka. Václav Klaus si do sídla českých králů pozval pány Jakla a Hájka. Máloco dokumentuje tak zřetelně změny na Hradě“. S tím souhlasím. Pan prezident nesnese po svém boku nikoho, kdo by ho převyšoval a ohrožoval. Taky tam nikdo takový není. Dovedete si představit, že by vedle pana Klause byl Ivan Medek? A hlavně: prezident Klaus přece nestojí o to, aby mu někdo radil. On všechno ví.

Režisér Jiří Svoboda si myslí, že jste porušili lékařskou etiku. Dokonce podal podnět lékařské komoře.

Pana režiséra scénář „Spiknutí lékařů proti prezidentovi“ hodně zaujal. Hned podle něj začal „točit“. V jedné scéně opravdu píše stížnost lékařské komoře a Evropské psychiatrické asociaci. Z komory mu obratem odpověděli, že nemají o žádném spiknutí informace, porušení etiky jsme se nedopustili a dál se tím nebudou zabývat. Několikrát jsem pana režiséra prosil, aby stanovisko komory zveřejnil. Odepsal mi, že má moc práce. Asi točí nějaký zajímavější scénář.

Jednali jste na politickou objednávku? Jste členem nějaké politické strany nebo skupiny?

Členem politické strany jsem byl jako student a krátce jako asistent na FTVS. Byla to KSČ. Dodnes se za to stydím. Nechci chybu opakovat. Politikem je pro mne člověk, kterému není lhostejné dění ve společnosti, je ochoten pracovat v její prospěch. Na to nemusím být ve straně. Ten, kdo uchvátí stranickou nebo vládní funkci, aby potom ukájel ego a staral se o svoje kšefty, je karikaturou politika.

Jedním z diskutujících byl doktor Stránský. Ten politické ambice má. Dokonce je kandidátem VV na místo ministra zdravotnictví.

Doktora Stránského vůbec neznám. Sešel jsem se s ním jen jednou v životě, letos v dubnu. Informoval mne, že na redaktora Bartoše podal trestní oznámení a několik civilních žalob pro zneužití soukromé korespondence a pro pomluvu. Do té doby jsme spolu komunikovali jen telefonem a mailem. Loni na podzim ho zaujala myšlenka odborné debaty a tak se jí zúčastnil.

Jak jste chtěli Václava Klause nechat vyšetřit?

Zvažovali jsme několik možností. Nejprve jsme diskutovali podání návrhu soudu na částečné zbavení právní způsobilosti. To je naprosto legitimní a legální postup. Soudu je adresován návrh a ten, pokud jej shledá důvodným, ustaví nezávislou komisi expertů, která provede vyšetření. Teprve potom se jedná o případné léčbě nebo hospitalizaci. Návrh většinou diskutujících neprošel. Pak jsme zvažovali zaslání dopisu přímo prezidentu Klausovi, nakonec jsme chtěli požádat o radu odborné lékařské společnosti. Všechny varianty jsme postupně zavrhli. Byli jsme naprosto bezradní. V říjnu loňského roku jsme se shodli, že to nemá cenu. Pár týdnů jsme si v uzavřeném kruhu lékařů dopisovali a pak přestali. To je všechno. Nic jsme neuskutečnili, nic nezveřejnili. Pár dní poté mi ale přišel z adresy jakl@volny.cz. mail, ve kterém stálo: „Samozvaný pane, bavíte se dobře? Nebojte, máme Váš zastydlý aktivizmus plně pod kontrolou. Zdraví L. J.“. Ze stejné adresy mi už loni v květnu, bez jakéhokoliv komentáře, přišel mail s textem přednášky poradce prezidenta Petra Hájka o tom, že nepochází z opice.

Takovou emailovou adresu si ale může založit kdokoliv. To vůbec nemusel být kancléř Jakl.

Já v tu chvíli pochybnosti neměl. A dostal jsem strach. Pacientům v ordinaci radím, že když mají nějakou starost, je potřeba se o ni podělit. Podle přísloví „sdělená starost, poloviční starost“. Řekl jsem si „sdělený strach, poloviční strach“ a napsal článek do lidovek. Jmenoval se „Listopad zastydlého aktivisty“ a vyšel 16. 11. 2009. Moc se mi ulevilo. Ale jen na čtyři dny. Dvacátého listopadu otiskly lidovky článek pana Jakla „Hnízdo zášti a lži“. Obvinil mne v něm, že „jsem si tento mail zfalšoval sám, abych získal záminku dostat své zrůdnosti do novin“. To byl šok. Představte si, že Vás kancléř prezidenta obviní, že jste si na jeho jméno založil emailovou adresu a vyhrožujete z ní známým lidem. To je ohrožení státní bezpečnosti, zásah do osobnostních práv, poškození dobrého jména a pověsti. Jeden trestný čin za druhým. V duchu jsem se loučil s rodinou a čekal, kdy k nám vlítne komando v kuklách, zabaví počítač a eskortuje mne na Ruzyň. Nic takového se nestalo.

Vyjasnilo se to nějak s autorstvím mailu?

Spíš zamotalo. Postupně se mi totiž začali ozývat lidé, které potkalo něco podobného.Doktor Stránský do lidovek napsal, že i jemu pan Jakl z té adresy opakovaně posílal maily. Profesor Tomáš Halík učinil prohlášení, že krátce před volbou prezidenta rozesílal soukromý mail biskupům, ve kterém je varoval, aby podporu panu Klausovi nevyměnili za slib církevních restitucí. Najednou mu do té korespondence vlítnul někdo z adresy jakl@volny.cz a začal jej urážet. Už jsem v tom nebyl sám. Pan Jakl nečekaně obrátil. Při představení knihy „Rocker na Hradě“ se ho někdo ptal, jestli je pravda, že má dvojníka. Odpověděl: „Ano, existuje podvodník, který píše některým lidem z adresy jakl@volny.cz a současně mně z různých adres, kde se vydává za jiné lidi, např. Tomáše Halíka“. To je hodně neobvyklé. Žijeme ale ve svobodné zemi, tak proč by kancléř nemohl mít dvojníka. Jak dlouho o něm pan Jakl asi ví, vždyť profesor Halík dostal z té adresy mail už před dvěma lety? Zjistil to snad, až když loni v listopadu vyšel můj článek v lidovkách? Jak se na aktivity dvojníka dívají útvary na ochranu ústavních činitelů, tajné služby? Příliš mnoho záhad. Řekl jsem si, že zahrávat si s dvojníky nemám zapotřebí. Chtěl jsem se na to vykašlat a mít klid. Vydrželo to tři měsíce.

Co se dělo dál?

Letos v únoru se naší soukromé korespondence nějak zmocnil redaktor Bartoš a vykonstruoval z ní útok proti hlavě státu. Podal na nás trestní oznámení pro vlastizradu a obvinil z komplotu organizovaného „lidmi z nejbližšího okruhu Václava Havla“. To mne pobavilo. Panu Havlovi jsem byl nejblíže před pár lety v Divadle Na zábradlí. Seděl čtyři řady přede mnou.

Poslední měsíce musely být dost náročné. Co Vás nejvíc povzbudilo?

Když mne pan Jakl obvinil z falšování jeho emailové adresy, veřejně se mne zastal profesor Tomáš Halík. Když vyšel ostudný článek redaktora Bartoše v Reflexu, dostal jsem povzbudivou sms od herce Jaroslava Duška. Když se za Vás postaví náčelník katolíků a náčelník Toltéků, tak se není čeho bát.

Redaktor Bartoš z vás udělal vyvrhele a vlastizrádce. Stálo vám to za to?

To, že se pan Bartoš svévolně probírá v soukromé korespondenci mezi lékaři, roznáší ji v médiích a ta ji zveřejňují, považuji za mimořádně odpudivé. Přiznávám, že je neobvyklé, když si skupina politicky neorganizovaných lékařů vyměňuje názory na chování prezidenta republiky. Máme k tomu vážné důvody. Politici mají velký vliv a měli by mít i velkou odpovědnost. Korektní odborná diskuze, věnovaná jejich osobnostní integritě, charakteru a vědomí si společenské odpovědnosti, je naprosto legitimní.

Psychopati v politice totiž vytvářejí společenskou atmosféru, která ohrožuje zdraví občanů. Profesorka Luisa Corradová z ekonomické fakulty Cambridgeské univerzity prováděla před dvěma lety zajímavý průzkum. Zjišťovala, v kterých zemích EU jsou lidé nejšťastnější a tedy nejzdravější. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové, před Finy a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí.

V nemocné společnosti nemohou žít zdraví lidé. Psychopati v jejím čele jsou ale příznakem celkové choroby společenského systému, selháním samočisticích demokratických mechanizmů. Pouhé odstranění psychopatů při volbách nestačí. Přehnaný optimizmus z výsledků těch nedávných není na místě. Psychopaty, kteří museli vyklidit pozice, obratem nahradí jiní. Aby se systém uzdravil, je potřeba posílit imunitu - budovat občanskou společnost.

Autor MUDr. Jan Hnízdil,  Literatura a zdroje informací:

Snakes In Suits. When Psychopaths Go To Work., Babiak P., Hare R. D., HarperCollins Publ., 2008
Mapping Happiness across Europe - and why trust is so important for a nation´s wellbeing., Corrado Luisa, Royal Economic Society Conference, University of Warwick, 2007
Nenechte sebou manipulovat., Nazare Aga I., Portál, 2010
Brainwashing, Taylorová., K., NLN, 2006
Citoví upíři., Bernstein A. J., Nakl. Motto, 2008
Vzpoura deprivantů., Koukolík F., Drtilová J., Galén, 2006
Psychiatrie., Hoschl C., Libiger J., Švestka J., Tigis, 2004
Bod obratu., Capra F., DharmaGaia, 2002
Co mne výcvik zvířat naučil o životě, lásce a manželství., Sutherlandová A., Nakl. Štrob, Širc a Slovák, 2008

Studium mediciny a lékařské povolání

I medičky vypadají v 1.ročníku jako modelky,
 studium je náročná dřina co si krásu vezme 

Studium mediciny a lékařské povolání (technika a předpoklady)

50% poznatků z přednášky zapomeneme za půl hodiny
70% znalostí z přednášky zapomeneme za 24 hodin
80-90% látky již za měsíc neznáme.

Lékařské povolání je povolání, nikoliv zaměstnání. 

Znamená to, že klade vysoké požadavky na každého uchazeče: požadavky na osobní čas, požadavky na charakterové vlastnosti. Vysoké požadavky na morální kvality lékaře vyplývají ze skutečnosti, že lékař rozhoduje o zdraví – hodnotě pro jedince nejcennější. K lékaři se obracejí lidé s důvěrou a vírou v záchranu svého jedinečného, neopakovatelného života či zdraví.

Není podstatné, na kterém místě, v jaké funkci a na kterém pracovišti lékař pracuje. Důležité je, jak pracuje, jak se projevuje, jakým je člověkem, jaká je jeho morálka. Život je složitý, dynamický, v jeho složitostech jsou četná úskalí a nástrahy, kterým musí lékař čelit.

 Autoritu bude mít jen lékař takový, který mnoho zná a  umí.

Očekává se určité chování a jednání lékaře s nemocnými. Lékař musí umět vyslechnout nemocného, dát najevo účast s nemocným, nesmí zůstat lhostejný osudu nemocného, musí umět nemocného vyšetřit, léčit, pohovořit o jeho potížích, musí umět mlčet o všem, co se od nemocného dozvěděl.
 Mezi nejčastější stížnosti ve zdravotnictví patří právě stížnost na jednání lékařů, na nedostatek zájmu o zdraví nemocných.
Péče o staré lidi je složitější, často je třeba se za nimi podívat až do jejich domácností a nečekat, aby se s obtížemi dostavili k lékaři sami.
Důležité vlastnosti studenta jsou:*** vytrvalost*** houževnatost
*** pečlivost*** odpovědnost
*** obětavost
*** jazyková vybavenost ke zvládání jazykových bariérs preferencí angličtiny, což je „lingua franca“ i pro XXI. století, ale v medicíně i s jistými znalostmi latiny, přesahujícími nezbytnou anatomickou nomenklaturu!
  * zvládnutí počítačové i informační gramotnosti k naplnění požadavků gramotnosti XXI. století a „informační společnosti“, tedy umět:
 * číst - psát - počítat - prezentovat – komunikovat což je i spolehlivým základem pro „kariérní úspěšnost“
Samo slovo student pochází od latinského „studere,“ což znamená namáhati se, překonávati překážky.
Student, který je sice nadaný, ale nemá schopnost překonávat vlastními silami překážky, zříkat se v důležitých chvílích zábav (tj. který má jak se říká „slabou vůli“), má malou naději na úspěch ve studiu!
Vážné nedostatky v organizaci samostatné práce jsou zejména u studentů 1. a 2. ročníku.
Studenti prvého ročníku často spoléhají na to, že nastudují potřebnou látku až těsně před zkouškou. Tato chyba je dvojnásob nebezpečná:
u většiny předmětů je rozsah tak veliký, že předzkouškové období nemůže stačit na víc než na souhrnné zopakování.
narychlo nastudovaná látka se velmi rychle zapomíná.

Poznámka: I medičky vypadají v 1.ročníku jako modelky a herečky na ilustrační fotografii, ovšem studium je náročná dřina co krásu za 6 let vezme spolehlivě (nejdelší studium VŠ) pokud ne, tak noční služby vykonají své...

Vzdělávání je celoživotní, lékařské obory nabírají nové informace a vědecké poznatky. Farmaceutické firmy vyrábí velké množství léků a je tedy nutné sledovat je podle účinných látek ne jen podle výrobce. I účinek (kvalita) se může ve světě měnit. Dávkovat léčbu je i tak umění...i zkušenost.

Připomeňme si, že české zdravotnictví dře své dělníky - lékaře a málo jim platí.
Běžní lidé vychovaní rudými gentlemany neznají rozsah vzdělání a považují leckdy lékaře za otroky, sluhy a údržbáře. Lékařská věda jim nic neříká...citují si jakousi starou přísahu Hippokratovu, která platila v době, když bylo lékařství dobře zabezpečené umění a lékaři se prokazovala úcta. Kdysi dobrý doktor měl i "zlaté ruce".
Základem dobrého státu jsou důležití lidé na pozicích především kvalitních učitelů, lékařů a přirozených řemesel, sedláků a hospodářů. Moudří lidé byli dehonestováni.

Kdo dnes chodí studovat medicínu?

Doporučení: Pro vážné zájemce o obor Medicína a vědecký lékařský výzkum vůbec, doporučuji si počíst v knize Nonna Auská: Český lékař v Americe