Prevence, životní styl a záněty ústní dutiny

Pravidelným čistěním zubů chráníme nejen svůj chrup, ale také srdce.

Zuby čistit dvakrát denně jinak hrozí vyšší riziko infarktu

Pravidelným čistěním zubů chráníme nejen svůj chrup, ale také srdce. Skotští vědci sledovali osm let jedenáct tisíc lidí a došli k závěru, že ti, kteří zanedbávali ústní hygienu, měli o 70 procent vyšší riziko srdečních problémů. Článek publikovali v odborném časopise British Medical Journal.
Průzkum nepřináší podle českých lékařů nic nového, protože údaje o tom, že vazba mezi ústní hygienou a kardiovaskulárními chorobami - zejména ischemickou chorobou srdeční, je už známa od konce 80. let z epidemiologických studií.

„Když si někdo nečistí zuby, vede to k zánětům, které jsou okolo zubů. Každý zánět stimuluje imunitní systém, tím se uvolňují různé působky, které mohou přispívat k tomu, že pláty, které máme při aterioskleróze se stávají zranitelnějšími a mohou prasknout. Následkem toho vzniká infarkt myokardu nebo mozková příhoda,“
 Kardiovaskulární choroby se vyskytují u lidí s nízkým socioekonomickým statutem. Záněty zase mají v ústní dutině nejvíce kuřáci.Nemoci srdce mohou lidé odvrátit nejčastěji dodržováním zdravého životního stylu - dietou bohatou na ovoce a zeleninu, rybí maso a nenasycené tuky. Mnohem menší rizikovou skupinou jsou lidé, kteří nekouří, nemají nadváhu a často se pohybují.

Infekční nemoci ústní sliznice mají různý původ, průběh, prognózu. Setkáváme se s nimi ve všech věkových kategoriích, postihují jedince celkově zdravé i jedince disponované ke vzniku oportunních infekcí.

Akutní průběh virových stomatitid, zejména primární herpetické gingivostomatitidy, jež je nejčastější formou klinicky manifestní primoinfekce vyvolané herpes simplex virem, je relativně často důvodem k neoprávněnému podávání antibiotik v dětském věku.
Diagnóza „aftózní stomatitidy“, jež je v rámci oboru orální medicíny jen synonymem pro chorobu ústní sliznice nejasného původu označovanou častěji pojmem recidivující afty, není dnes již pro výše uvedené akutní stavy použitelná.
V tomto sdělení omezeného rozsahu nelze upozornit na všechna úskalí, jež diagnostika a terapie těchto chorob skýtá, včetně potřeby jejich exaktního a rychlého odlišení od mnohem závažnějších orálních projevů některých chorob hematologických (akutní leukémie, agranulocytóza), autoimunitních (pemphigus vulgaris, systémový lupus erythematodes), premaligních (orální leukoplakie, aktinická cheilitida) i nádorových (karcinomy ústní sliznice).

Léčba většiny těchto chorob (s výjimkou herpes labialis), prováděná bez relevantní pracovní diagnózy, nemůže být úspěšná . Obvykle vede jen k oddálení správné diagnózy a zahájení adekvátní terapie. Daná problematika představuje typický mezioborový problém, jemuž v našich domácích podmínkách není dosud věnována z různých důvodů, zejména však v důsledku určitého podceňování závažnosti tohoto aktuálního tématu, dostatečná pozornost.

Infekční choroby jsou významnou součástí skupiny nemocí, jež mohou postihovat sliznici dutiny ústní. Mezi jejich specifické rysy patří určitá uniformita klinického obrazu, mezioborové postavení mezi zubním lékařstvím, dermatovenerologií, infektologií a otorinolaryngologií, v neposlední řadě i náhlý vznik a akutní průběh
velké části těchto onemocnění s výraznými subjektivními potížemi, které nemocného nutí vyhledat pomoc zubního či praktického lékaře.
Infekční nemoci ústní sliznice můžeme rozdělit podle jejich původu na virové, bakteriální, mykotické, parazitární, které se v našich podmínkách nevyskytují, či jen zcela výjimečně.

Virové infekce

Infekční choroby virového původu patří mezi vůbec nejčastější onemocnění ústní sliznice. Jejich klinická závažnost je různá, průběh většinou akutní, někdy recidivující, méně často chronický.
Mezi choroby ústní sliznice a rtů vyvolané lidskými herpesviry patří primární herpetická gingivostomatitida, herpetická stomatitida (intraorální recidiva herpes simplex), též herpes labialis, postižení ústní sliznice při eczema herpeticatum, dále herpes zoster v oblasti 2. a 3. větve n. trigeminus (zoster facialis) a zoster oticus s postižením n. facialis a n. glossopharyngeus, infekční mononukleóza, chronická glositida vyvolaná virem Epsteina-Barrové, cytomegalovirová choroba a Kaposiho sarkom HIV-pozitivních jedinců .

Část těchto onemocnění je zprvu charakterizována netypickým stadiem s celkovými příznaky včetně vysokých teplot, únavnosti, nechutenství, dále paresteziemi a intenzivní bolestivostí v místech pozdějšího výsevu slizničních eflorescencí, zejména při primární herpetické gingivostomatitidě a při herpangíně.
Herpetické eflorescence mají podobu puchýřků různé velikosti, většinou však rychle praskají a zanechávají na ústní sliznici různě rozsáhlé, povrchní bolestivé eroze . Téměř vždy nacházíme odezvu v regionálních lymfatických uzlinách.

Při infekční mononukleóze vzniká povlaková angína s odynofagií a enantémem měkkého patra (Holzelovo znamení), krční lymfadenopatií, provázená hepatosplenomegalií, vzácnější jsou obrny hlavových nervů.
Klinicky zcela odlišnou afekcí ústní sliznice vyvolanou virem Epsteina-Barrové je chronická benigní glositida imitující orální kandidózu a slizniční hyperkeratózy – leukoplakie. Poprvé byla popsána jako tzv. hairy leukoplakie u HIV-pozitivních jedinců, vyskytuje se však i u jedinců s poruchou obranyschopnosti z jiných důvodů .

Při cytomegalovirové chorobě, postihující pouze výrazněji imunoalterované jedince, mají slizniční změny netypickou podobu torpidních, silně bolestivých ulcerací palatinální sliznice.
Kaposiho sarkom HIV-pozitivních jedinců je nádorovým bujením indukovaným virem HHV-8. Jeho projevy v dutině ústní v podobě lividní makuly relativně rychle se měnící v exulcerující prominenci mohou být iniciální známkou tohoto nádorového onemocnění.
Léčba herpesvirových slizničních infekcí nemusí být jen symptomatická. Lokálně i celkově lze podávat velmi účinná virostatika, nejčastěji ze skupiny acyklických nukleosidů, a to v závislosti na tíži choroby, celkovém zdravotním stavu a původci infekce. Problémem zůstává profylaxe recidiv herpesvirových infekcí trvale disponovaných jedinců.

Mezi choroby ústní sliznice vyvolané enteroviry (Coxsackievirus, ECHOvirus) patří herpangína Zahorsky a hand-, foot-, and mouth disease. Jsou charakterizovány akutní virovou faryngostomatitidou , někdy spojenou s kožním exantémem, ale i meningeálním
drážděním, intersticiální pneumonií, protrahovaným průběhem. Léčba zůstává jen symptomatická .
Choroby ústní sliznice a rtů vyvolané poxviry reprezentuje v dutině ústní jen vzácně se vyskytující molluscum contagiosum. Klinicky je nelze rozpoznat od mnohem častěji se vyskytujících iritačních pseudofibromů ústní sliznice. Léčba je chirurgická, spočívá v excizi prominence .
Chorobami ústní sliznice vyvolanými lidskými papilomaviry jsou – podobně jako na kůži – veruky, méně často condyloma acuminatum a fokální epiteliální hyperplázie . Jejich odlišení od jiných drobných chronických afekcí ústní sliznice je mnohdy nemožné. Léčba spočívá v šetrné excizi.

Bakteriální infekce

Infekční choroby ústní sliznice bakteriálního původu souvisí s trvalou přítomností některých mikroorganizmů, zejména fuzobaktérií a orálních spirochet zubního mikrobiálního povlaku v dutině ústní, o čemž svědčí začátek onemocnění v oblasti dásňového výběžku.
Nekrotizující ulcerózní gingivitida (vředovitý zánět dásní), parodontitida a gingivostomatitida jsou různými vývojovými stadii jediné nemoci (tzv. nekrotizující parodontální choroba). Vzniká z plného zdraví, bez prodromálních příznaků u mladých, zdravých jedinců (často jen zdánlivě)
s nedokonalou ústní hygienou. Je charakterizována silně bolestivým, nekrotizujícím zánětem a rozpadem gingivy, později i pod ní ležící kosti dásňového výběžku a ústní sliznice. Léčba je však jen lokální, založená na působení různých slizničních antiseptik (např. chlorhexidin) včetně peroxidu vodíku. Nekrotizující gingivitida není v současnosti častou chorobou, avšak její význam v celosvětovém měřítku nebývale vzrostl v důsledku rozpoznání její relativně časté asociace s HIV infekcí, jejíž může být iniciální klinickou manifestací. V současnosti je proto průkaz nekrotizující gingivitidy důvodem k vyšetření HIV statutu .

Orální symptomatologie může provázet i specifické záněty – tuberkulózu a syfilidu. Jejich projevy v dutině ústní nejsou časté a typické, mohou však být příčinou diagnostických rozpaků a neadekvátních léčebných zákroků, byť jsou prakticky vždy provázeny mnohem typičtější extraorální a laboratorní symptomatologií těchto celkových chorob .

Mykotické infekce
Mykotická onemocnění ústní sliznice jsou zastoupena téměř výhradně orální kandidózou (kandidiázou), jejím původcem je nejčastěji Candida albicans, méně často tzv. non-albicans druhy. Vzácněji se můžeme setkat s orálními projevy zygomykózy a aspergilózy .

Orální kandidóza je poměrně častou oportunní infekcí ústní sliznice, vznikající u dočasně či trvale disponovaných osob při lokálním či celkovém narušení jejich obranyschopnosti včetně dysmikrobie trávicího traktu po podávání širokospektrých antibiotik .
V klinické praxi rozeznáváme několik forem orální kandidózy s rozdílnou závažností, průběhem, klinickým obrazem i léčbou. Nejčastěji jde o formu pseudomembranózní s tvorbou typických bělavých povlaků na zarudlé sliznici , nebo o atypickou formu erytematózní – bezpovlakovou, která je charakterizována jen erytémem, palčivostí ústní sliznice a xerostomií .
Odynofagie je vždy známkou kaudální propagace mykotické infekce.Léčba spočívá dle závažnosti choroby v podávání antiseptik a azolových antimykotik lokálně či celkově, úpravě ústní hygieny, ošetření chrupu a řádné hygieně infikovaných snímatelných zubních protéz. Zvlášť obtížná je terapie chronické orofaryngeální kandidózy onkologických pacientů. U části nemocných zůstává problémem dispozice k recidivám této kvasinkové infekce, která může být východiskem jejího dalšího šíření v disponovaném lidském organizmu. Nevysvětlitelně recidivující či jinak netypicky probíhající orální kandidóza může být i prvním klinickým projevem HIV pozitivity.

Candida-associated lesions-glossitis rhombica mediana (Brocq-Pautrier) a lingua villosa nigra jsou méně obvyklými, izolovanými postiženími sliznice hřbetu jazyka, při jejichž vzniku má kvasinková infekce pravděpodobně rozhodující význam . V prvním případě jde o vznik vyhlazeného políčka oválného či kosočtverečného tvaru ve střední třetině hřbetu jazyka, v jehož rozsahu chybí fyziologický povlak hřbetu jazyka. Sliznice je proto citlivá, palčivá až bolestivá. Druhá afekce je charakterizována náhlým vznikem hnědého až černého povlaku jazyka v důsledku hypertrofie filiformních papil . Častěji vzniká po dlouhodobé neuvážené aplikaci antiseptik do dutiny ústní, po perorální léčbě antibiotiky a u kuřáků.
Léčba obou chronických afekcí je často velmi svízelná.

Bolavé ústní koutky (angulární cheilitida) je pojem pro označení zánětlivého postižení ústních koutků, vyvolaného obvykle smíšenou mykoticko-bakteriální infekcí, rozvíjející se zde izolovaně na podkladě lokálních, méně často celkových predisponujících faktorů.
Postižení je obvykle oboustranné. Při typickém průběhu v oblasti ústních koutků nacházíme výrazně zarudlá, bolestivá políčka s centrální ragádou,někdy snadno krvácející při pouhém otevření úst. Léčba angulární cheilitidy je lokální a spočívá v podávání kombinací antimykotik a antibiotik či antiseptik. Výrazně obtížnější je u jedinců s atopickým ekzémem.

Použita literatura autora a cs.wikipedia.org

Civilizační nemoci a cervicocraniální syndrom. Krční páteř vám může způsobovat nejen bolest krční páteře, ale také díky ní můžete pociťovat bolesti hlavy.

Na procházce relaxujeme a jsme sociálně aktivní

Krční páteř vám může způsobovat nejen bolest krční páteře, ale také díky ní můžete pociťovat bolesti hlavy. 
Mnohdy se taková bolest hlavy zaměňuje s obyčejnou bolestí hlavy. Není tomu vždy tak, když máte problémy s krční páteří a často vás bolí hlava, pramení to mnohdy právě z bolestivé krční páteře. Není to nic příjemného, to může potvrdit mnoho lidí, tudíž je potřeba se o krční páteř starat a pravidelně cvičit.

Zablokovaná krční páteř výrazně také ovlivňuje pohyb hlavy. Máte omezenou hybnost, což není vůbec příjemné. Pohyby vás často také mohou bolet, jsou nepříjemné. Při zablokované krční páteři se může někdy objevovat také nevolnost či závratě, na to pozor. Pokud o svou krční páteř nebudete pečovat a necháte to dojít do opravdu posledního stádia, může se stát, že hlavu už nenarovnáte, do původní polohy, či to bude velmi obtížné. Budete muset pravidelně cvičit a výsledek nemusí být vždy jistý.
Zablokovaná krční páteř může ovlivňovat také šíjové svalstvo. Může způsobit strnutí šíjového svalstva, které se poté musí pracně uvolňovat, je to poměrně náročné a bolestivé. Hlavní důsledek zablokování krční páteře je tak velká bolest, která se objevuje při každém pohybu.

 Svalové spasmy (z řeckého spasmos křeč od spao stahovat) v oblasti krční páteře vznikají při trvalém statickém napětí svalů zajišťujících držení a postavení hlavy. Horní krční páteř představuje klíčové místo v regulaci pohybů celého osového orgánu, který se orientuje podle polohy hlavy. Práce v sedě je spojena s upřeným pozorováním stránek textu, monitoru počítače s malým zorným úhlem. Naše hlava se při této práci většinou nachází v předsunuté poloze, která způsobuje vznik ohybového napětí v oblasti krční páteře (tzn. že zatížení dané hmotností hlavy nepůsobí v ose krčních obratlů). Tato poloha přispívá ke zkracování šíjových svalů (především horní sestupné části svalu trapézového a intersegmentálních svalů šíjových) a k ochabování hlubokých ohýbačů krku. Potíže zde vzniklé bývají spojeny s vynucenou polohou hlavy a trupu při sledování obrazovky; a souvisí také s postavením a pohyby horních končetin při ovládání klávesnice, počítačové myši, či jiného zařízení. Tyto potíže, projevující se většinou bolestmi krční páteře a hlavy, mohou souviset i se zrakovými potížemi (nevhodné umístění předlohy, počínající nebo pokročilá dalekozrakost). Při sledování obrazovky a písemností, popř. i klávesnice dochází zpravidla k předklonu hlavy a krku v úhlu 15-45 stupňů, a to mnohdy s torzí krční páteře. Neúměrně a jednostranně jsou zatěžovány šíjové svaly, které aby udržely hlavu v této poloze, musí vyvinout značnou sílu. Aktivita šíjových svalů dosahuje při předklonu hlavy 50-70% svých maximálních schopností.

Vlivem déle zaujímané nepřirozené polohy těla reagují různé tkáně změnou napětí ve struktuře;

Internet a věk v domácnosti .....

a to buď jeho zvýšením a zkrácením nebo snížením a oslabením. Toto vše s sebou nese nejprve poruchu funkce, nebo-li funkční onemocnění, které můžeme ještě aktivním svalovým úsilím odstranit. Změna napětí v tkáni vede k omezení cirkulace krve ve svalech a tím ke vzniku hypooxie. Tento stav představuje změnu pohyblivosti struktury - tedy kůže, podkoží, svalových povázek, svalů a vazů, a je vnímán jako nepříjemný tlak v zátylí nutící hlavu ke změně polohy. Při dlouhodobé fixaci hlavy v nepřirozené a neekonomické poloze vzniká rovněž bolest. Jedná se jednak o bolest aktuální v dané statické zátěžové poloze a dále o bolest vznikající při pohybu. Bolest pokládáme za symptom poškození struktury a je vědomě vnímaným varovným signálem nutícím k volnímu omezování motoriky, nebo v našem případě k zaujetí jiné vhodnější polohy. Dlouhodobá fixace funkčních poruch vyvolává změny strukturální, které již aktivní svalovou činností odstranit nelze.

Na vzniku trvalého statického napětí se také značnou měrou podílí stres.
Svaly vlastně představují takový paměťový prvek v cestě patologického působení stresové informace, kdy svalová hmota akumuluje tyto informace zvýšenou úrovní svalového tonusu. Při zvýšené četnosti stresů se tak dostáváme do stavu zvýšeného svalového napětí a aniž bychom si toto svalové napětí uvědomovali, transformujeme jej zpět do psychické oblasti. Takto dochází ke zřetězení všech negativních autonomních reakcí našeho těla ve smyslu uzavřeného kruhu: psychické napětí svalové napětí.

Margariny a levné rostlinné oleje jsou zdraví škodlivé

Všeho s mírou cukru s tuky jsou všude

Transmastné kyseliny jsou pěkné svinstvo a co je horší, jsou skoro ve všem, kde se používá ztužený rostlinný tuk. (sladké pečivo, pizzy, brambůrky, oplatky, polevy, zmrzliny apod.) V USA jim zatrhli tipec a zakázali je. http://goo.gl/1Q8Qxv U nás se jede vesele dál http://goo.gl/I0Mu7C . Já osobně přecházím na máslo, protože infarkt u mě klepe na dveře... 

Trans mastné kyseliny jsou tuky,
které se průmyslově vyrábějí procesem zvaným hydrogenace (ztužování). Výsledkem hydrogenace je tuhý a snadno roztíratelný výrobek, který je také dlouho skladovatelný (další výhoda pro obchodníky). Výchozí surovinou jsou nejčastěji levné rostlinné oleje, na příklad slunečnicový, sójový či řepkový. Hydrogenované (trans) tuky jsou (bez nejmenších pochybností) zdraví škodlivé, podílejí se na rozvoji srdečně cévních onemocnění a pravděpodobně i na rozvoji nádorových onemocnění.

Konkrétně příjem trans tuků zvyšuje množství zdraví škodlivého LDL cholesterolu v krvi. LDL cholesterol je hlavní rizikový faktor srdečně cévních onemocnění, které jsou ve vyspělých zemích nejčastější příčinou úmrtí. Trans tuky dokonce snižují hladinu ochranného HDL cholesterolu, čímž se stávají mnohem škodlivějšími tuky, než jsou tuky ze živočišných zdrojů. Právě ty po léta platily za nejvíce rizikové.

Tuky z živočišných zdrojů v rozumném množství

Od padesátých let minulého století významně stoupala spotřeba trans mastných kyselin na základě doporučení, které radilo nahrazovat živočišné tuky margarínem. S konzumací margarínu rostly bohužel také počty osob postižených některým ze srdečně cévních onemocnění. V průběhu posledních několika let došlo díky zvyšujícímu se tlaku na potravinářský průmysl ke změnám při výrobě margarínů.
Dnes už margaríny většinou obsahují poměrně malé množství trans tuků. Ty nejlevnější margaríny s trans tuky, ale nezmizely, používají se při přípravě polotovarů (včetně mnoha potravin, jež jsou často vydávány za zdravé), fast food potravin a při vaření v mnoha běžných restauracích. Trans tuky by neměly být obsaženy v biopotravinách. Z běžných potravin je velmi často naleznete v cereálních tyčinkách, salátových zálivkách, brambůrkách, sušenkách, krekrech a majonézách.

Trans tuky se v omezeném množství přirozeně nacházejí v tučných částech masa a tučných mléčných produktech, ale následkem vysoké konzumace margarínů (ať už přímo či v polotovarech) jsou zdaleka největším zdrojem trans tuků v jídelníčku průmyslově připravené tuky. Většina zdravotnických organizací doporučuje co nejnižší příjem trans tuků. Starostovi New Yorku se dokonce podařilo zcela zakázat používání trans tuků v restauracích. (Margit Slimáková)

Citace D Test: Chemická analýza 24 dTestem nakoupených jedlých tuků odhalila v každém třetím z nich tak vysoké množství nezdravých transmastných kyselin, že by se tyto výrobky v Dánsku, Rakousku a Švýcarsku vůbec nesměly prodávat. Pro ilustraci – ve zmíněných třech státech smí být ve sto gramech tuku nejvýše dva gramy transmastných kyselin. Tomuto limitu by s přihlédnutím k tzv. nejistotě měření nevyhovělo osm z námi testovaných výrobků, z toho ve dvou případech bylo překročení více než desetinásobné.

Prodejna v Londýně

Jeden z testovaných výrobků obsahoval 28 gramů transmastných kyselin ve sto gramech tuku, ve druhém pak jejich množství činilo 24,27 gramů na sto gramů tuku. Proděkana 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Pavla Dlouhého oba zmíněné nálezy zarazily. „Je to špatná zpráva. Tak vysoké hodnoty jsme nacházeli v minulosti, kdy se tuky zpracovávaly dnes již zastaralou technologií,“ řekl dTestu.

V Česku nejsou stanoveny limity pro transmastné kyseliny v potravinách, ale lékaři doporučují, aby jejich denní příjem ve stravě nepřesáhl 2,5 gramu. Toto množství by spotřebitel překročil již při konzumaci deseti gramů některého z obou testovaných výrobků. To je pro představu množství potřebné k namazání krajíce chleba.

Nadměrný příjem transmastných kyselin zvyšuje riziko infarktu, vede ke kornatění tepen, růstu hladiny LDL (zlého) cholesterolu v krvi, riziku cukrovky druhého stupně i neplodnosti. Doprovodným projevem je tělesná nadváha.

Zdroj: Health

Alkoholismus je nemoc a poškozuje integritu osobnosti

Pořádně zapařit a bez návyku pouze kvartálně

Zahráváme si

...lidský organismus překonává únavu pomocí berliček. Stimulace, dopingu. Cokoliv co změní nebo tlumí či excituje náladu nebo vůbec nějak mění...
A frustrovanému člověku je ostatně jedno jak mu bude, hlavně, že ošidí únavu, starosti, problémy nebo depku, stres a pod.

Závislost
Alkoholismus je nemoc. Těžce poškozuje integritu osobnosti. Alkoholikova touha po alkoholu může být stejně silná, jako žízeň nebo hlad. Alkoholik musí pít, navzdory tomu, že ohrožuje sebe, vlastní rodinu i společnost. Podle statistiky z března 2010, sestavené MUDr. Csémyim, je v ČR zhruba 550 000 občanů (oprávněných voličů) závislých na alkoholu. Konflikt se společností tedy nemá ten, kdo pije, ale ten, kdo pít odmítá. Alkoholik, na rozdíl od abstinenta, snadno najde společenský vzor.

V počátcích pití vyvolává alkohol stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Projevuje se to veselým výrazem v obličeji, svítivýma očima, živou mimikou, výřečností, bonmoty a vtipy, které však připadají vtipné především alkoholikovi samotnému. Je rozpustilý, bezstarostný, žoviální, dostavuje se u něj zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že snadno překoná všechny životní těžkosti a krize. Právě tento stav je nejsilnějším popudem, proč sahá po alkoholu. Považuje ho za společníka ve štěstí a útěchu v neštěstí.

Amy Winehouse se upila k smrti hledala klid v alkoholu

V další fázi se alkoholik stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho jednání je impulzivní, nedomýšlí důsledky svých činů, nepřiměřeně riskuje.Je arogantní, mstivý a lstivý. Obklopuje se snadno manipulovatelnými slabochy, se sklony k alkoholizmu, vzhlížejícími k dominantnímu alkoholikovi. Ztrácí schopnost naslouchat druhým, neumí kontrolovat svoje chování, emoce, jeho obličej rudne, pohyby jsou neuspořádané, při chůzi vrávorá, vidí dvojitě.

V konečné fázi obličej bledne, mimika je vyhaslá, tupá, pohyb těžkopádný. K dosažení opilosti potřebuje větší dávku. Opíjí se „do němoty“. Pije při nevhodné příležitosti. Pije několik dní v kuse. Pije od rána. Časté jsou přidružené závislosti na jiné psychoaktivní látky, především nikotin.

Ve velkém finále přichází debakl: Bez alkoholu to nejde. S alkoholem také ne. Kruh se uzavírá. Tady už pomůže jen psychiatr v protialkoholní léčebně nebo ambulantní středisko pro alkoholizmus a toxikomanii.

Co se to děje mezi lidmi postavenými do čela země české?

MUDr Jan Hnízdil se ptá co tomu říká prim. Nešpor na blogu aktualne.cz

Návrat mediciny k alternativní terapii. Výroba tinktury na boreliózu ze Štětky Soukenická video návod! Klystýr podle Švejka nebo tinktura ze Štětky soukenické. Proč ne?

Mnohým léčba dnes pomáhá a ještě si ji platí sami a rádi

Klystýr podle Švejka nebo tinktura ze Štětky soukenické. Proč ne? 

Pozorně si prohlédněte videa. Bylinky a tinktura při Borelióze? ANO.

Při dnešní životosprávě a množství toxinů i škodlivin v potravě je tato léčba dokonce indikována v řadě případů přežrání ze supermarketů!

Nejen lékaři, ale i příroda pomáhá a někdy i léčí

Spánek z únavy u počítače

Léčivé rostliny podporující usínání.
Bylinky jsou účinnou součástí řady rostlinných přípravků podporujících usínání a spánek.

Spánek z přírody
Prvenství mezi nimi patří meduňce lékařské ( Melissa officinalis). Je známá zejména svými zklidňujícími účinky. Snižuje celkové napětí a je výborným pomocníkem při stavech neklidu a nespavosti. Jeden šálek meduňkového čaje večer před spaním vás uklidní, zajistí dobrý spánek a údajně i pěkné sny.
Účinky podobné meduňce má i třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), která se již po staletí používá při „léčbě“ depresí a melancholií. Třezalce se často pro její uklidňující účinky říká také arnika nervů, laskavé koření, koření Matky Boží či milovníček. Třezalka se používá při léčbě úzkosti, neklidu, nervového napětí, při panice, depresi a nespavosti.
Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) se užívá při léčbě nespavosti, neklidu a nervozity, při poruchách nálady a při depresích. Kozlík ale může ve vyšších dávkách způsobovat bolesti hlavy, halucinace, křeče, proto jej užívejte maximálně tři dny a o jeho vhodnosti se poraďte s lékařem či lékárníkem.
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) se používá nejen při výrobě tolik známého piva, ale můžeme ho využít i pro přípravu čaje, který má příznivý vliv na náš organismus. Hořčiny a silice, které chmel obsahuje, zmírňují nepříjemné stavy při nervové podrážděnosti či rozrušení a vyvolávají spánek. Používá se vnitřně v nálevu před spaním, často v kombinaci s kozlíkem.
Mučenka pletní (Passiflora incarnata) uvolňuje křeče a má zklidňující účinky. Využívá se též při nespavosti, stresu, úzkosti a při nervozitě.

Aromaterapie
Prostřednictvím aromaterapie (léčba vůní) si můžete dopřát za pomoci dalšího smyslového orgánu, čichu, příjemnou relaxaci. Uvolňující a uklidňující účinky napomáhající dobrému spaní mají například oleje či esence obsahující extrakt z meduňky, levandule, grapefruitu, vodního melounu, majoránky či třeba ze santalového dřeva.
Esence můžete aplikovat aromaterapeutickou masáží, která má nejdelší účinky, prostřednictvím esenciálních obkladů, inhalací či ve formě lázně. Pro „nespavce“ doporučujeme před spaním horkou koupel s olejem z levandule, pomeranče či heřmánku, která tělo i duši příjemně uvolní a napomůže snadnému usínání.

Vitaminy a minerální látky
Příčinou špatného usínání a neklidného spánku bývají často stresové situace, které narušují nástup spánku, a ostatní dráždivé podněty. Zmírnění či odstranění těchto podnětů můžeme podpořit i některými minerálními látkami a vitaminy.
Vitaminy skupiny B příznivě působí při neurologických potížích a stresu, které mohou být příčinou nespavosti.
Vitamin C je důležitý pro tvorbu protistresových hormonů. Je-li příčinou nespavosti stres, můžeme podpořit své protistresové hormony účinnou denní dávkou vitaminu C, tj. u dospělého člověka do 200 mg.
Vitamin E má protikřečové účinky a sehrává i jistou roli v prevenci rakoviny a řady dalších civilizačních onemocnění, příznivý vliv má i na nervovou a cévní soustavu a krvetvorbu.
Minerální látka selen má povzbuzující účinky a tlumí stavy úzkosti. Může nám tak napomoci odstranit příčinu naší nespavosti.
Hořčík a vápník jsou minerální látky důležité pro funkci nervové soustavy. Potřeba hořčíku stoupá zejména v těhotenství, proto může být hořčík indikován při nespavosti, bolestech svalů a kloubů, stazích dělohy i u těhotných žen.
Kyselina listová je velmi významná látka při tvorbě našeho „hormonu štěstí“ – látky serotoninu. Serotonin nás tlumí, přenáší nás do ráje šťastných myšlenek a večer nás ukolébá ke zdravému spánku.

Jez do polosyta, pij do polopita
Až do konce druhé světové války se vědci i široká veřejnost domnívali, že vliv zdravé výživy na duševní funkci je velmi malý, či vůbec žádný. Ale opak je pravdou. Výzkumy posledních čtyřiceti let prokázaly úzkou spojitost mezi mozkem a dietou. To, co jíme, i to, jak jíme, ovlivňuje i naše myšlení, cítění i spánek.

Obecně platí, že mléčné výrobky podněcují tvorbu melatoninu, který zvyšuje kvalitu spánku. Naopak potravinové doplňky (aditiva), zvláště pak umělá sladidla, zvyšují bdělost, proto je vhodné se těmto potravinám před ulehnutím vyhýbat. Usínání rovněž překáží příliš mohutná a kořeněná večerní jídla, alkohol a nápoje či pochutiny obsahující kofein a jiné stimulanty.
Schopnost tvorby melatoninu se s narůstajícím věkem postupně snižuje. To může být považováno za jeden z důvodů zvýšeného výskytu nespavosti ve vyšším věku a u osob se sníženou hladinou melatoninu v krvi. Úprava jeho hladin pak na podkladě klinických studií vede u těchto osob k optimalizaci spánkového schématu a k jeho zvýšené kvalitě.
Chcete-li se dobře vyspat, vyzkoušejte tyto rady:
....Nejezte těžká a kořeněná jídla před spaním, ideální je sníst večeři do 18. hodiny.
....Před odchodem na lůžko vypijte sklenku vlažného mléka (či jiného mléčného nápoje).
....Neslaďte umělými sladidly, ale pouze sladidly přírodními, například medem.
.....Před ulehnutím snězte lehké sacharidy, budete více ospalí.
.....Vynechejte nejméně 6 hodin před spaním alkohol a nápoje či pochutiny obsahující kofein a jiné stimulanty.

Snažte se jíst zdravě (potraviny bez emulgátorů, obsahující vlákninu a dostatek vitaminů a minerálů, …) a nepřejídejte se.

INTER UTRUMQUE TENE: Civilizační nemoci arterioskleróza a cholesterol v organizmu člověka

INTER UTRUMQUE TENE: Civilizační nemoci arterioskleróza a cholesterol v organizmu člověka: "Informace o symptomech, příčinách a léčbě arteriosklerózy.

Ovoce ve výživě není nikdy dost

Arterioskleróza je ztuhnutí (ztvrdnutí) a ztráta elasticity středních nebo velkých cév. Tento článek představí i diskuse kolem aterosklerózy, což je nejběžnější forma aterosklerózy, stejně jako související onemocnění, arteriolosclerosis, ztvrdnutí a ztráta elasticity malých cév (arteriol).
K tomu, aby lidské tělo zůstalo zdravé, bohaté na okysličenou krev z plic, musí být přepravován efektivně do všech živých tkání těla. Když krev opouští srdce, je přepravována přes rozsáhlou síť trubkových struktur zvaných tepny. Stejně jako jsou svalové tkáně v srdci, také na stěnách tepen rozšiřují rytmicky v pořádku dopravu krve do míst, kde je potřeba kyslíku a dalších živin, které, se vstřebávávají do buněk v těle."

Prevence a možnosti léčby aterosklerózy

Optimální možnosti léčby aterosklerózy jsou pasivní prostředky. Pasivní prostředky umožňují obranným mechanismům organismu pracovat přirozeně k zabránění nebo odstranění nemoci. 

  Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují  lipoproteiny  

Pokud je však Arterioskleróza je v pokročilém stádiu, nebo existuje genetická predispozice pro vysoký cholesterol, nebo pasivní prostředky samy o sobě jsou nedostačující pro účinnou léčbu, nebo není možné udržet spolehlivost, pak aktivní ošetření použití cílených léčebných postupů může být vyžadováno (viz aktivní opravné prostředky).

Všechny opravné prostředky a možnosti léčby u arteriosklerózy by měla probíhat pod dohledem licencovaného zdravotnický pracovník, který určí, zda léčba je bezpečná a efektivní pro konkrétního pacienta a bude provádět pravidelné kontroly a zkoušky, sledování kardiovaskulárního zdraví. Každý jedinec má jedinečný genetický základ a životní styl, a proto může reagovat odlišně na konkrétní možnosti léčby. Je proto zásadní význam pro lékaře, monitorování a přizpůsobení možnosti léčby na optimální prospěch konkrétního pacienta.
Pasivní Opravné prostředky
- Přestat kouřit
- Zdravá strava
- Cvičení
- Dostatečnou hydrataci

Přestat kouřit
Kouření poškozuje cévy. Zastavení praxe kouření (porušení zvyku), je nutné zpomalit nebo zastavit progresi aterosklerózy.
Zdravá strava

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu, s nízkým obsahem nasycených tuků, cholesterolu a sodíku, pomůže při kontrole hmotnosti, krevního tlaku, cholesterolu v krvi. Snížení nasycených tuků, cholesterolu, sodíku a snížením konzumace smažených jídel, červené maso, hydrogenovaných olejů a trans mastných kyselin. Zavést omega-3 oleje, rybí tuk a další zdravé oleje (jako pannenský za studena lisovaný olivový olej) do běžné stravy.
Cvičení
Cvičení by mělo být provedeno po většinu dní v týdnu. Svalových skupin, které jsou používány pravidelně  využívají kyslík efektivněji. Fyzická aktivita zlepšuje krevní oběh a iniciuje vývoj nových cév, které často tvoří přirozenou obchvatu (kolaterály) ucpání cév nebo omezena. Cvičební režimy by měly být zaváděny postupně, a praktický lékař může přizpůsobit a udržovat související změny životního stylu, v dlouhodobém horizontu.
Dostatečnou hydrataci
Je to tak nepraktické a nerozumné ignorovat tělo, které potřebuje hydrataci. Chronické onemocnění, kornatění cév v ceně, je obyčejně spojené s chronickou dehydratací a může ve skutečnosti být povolena nebo pokročilé jen kvůli tomuto stavu. V zájmu zachování odpovídající úrovně hydratace průměrný člověk potřebuje pít dva litry (1.89 l) vody denně. Průměrný člověk se ve skutečnosti spotřebuje čtyři litry vody denně, ale dva litry jsou získávány z potravy metabolismu a obsah vody v potravinách. Při příjmu vody je dostačující, bude se barva moči (cca 2 litry denně) je bezbarvá. Pokud je barva moči se žlutou, znamená to, že nástup dehydratace. Když se barva moči oranžová znamená to, že tělo je kriticky dehydratované. Čtenář je varoval konzultovat s lékařem licenci, pokud jde o zbarvení moči, které mohou být způsobeny léky nebo potravinové doplňky, jako je vitamin C (kyselina askorbová), spíše než dehydratace.
Aktivní Opravné prostředky

- Léky
- Chirurgie
- Intravenózní chelatační (přírodně variantě operací)

Různé léky mohou zpomalit a někdy dokonce zvrátit účinky aterosklerózy.

Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují nežádoucí lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) a zvýšení hladiny žádoucí vysokou hustotou lipoproteinů (HDL), čímž se zpomaluje a případně zvrátit nahromadění plaku v tepnách.
Antiagregační léky jako je aspirin může snížit pravděpodobnost, že destičky budou tvořit krevní sraženiny uvnitř zúžení tepen.
Antikoagulancií může pomoci tím, ředění krve, aby se zabránilo sraženin z tváření.
Léky, krevní tlak může pomáhat při zpomalení progrese aterosklerózy snižuje vysoký krevní tlak
Jiné léky mohou být předepsány, aby se snížilo další rizikové faktory aterosklerózy, jako je cukrovka. Konkrétní léky mohou být předepsány k léčbě příznaků aterosklerózy, jako jsou bolesti nohou při cvičení.

Chirurgické výkony (často život zachraňující), může být požadováno, aby k léčbě pokročilých stadiích aterosklerózy

Angioplastika. Dlouhé, tenké trubice (katetrem) se vloží do uzavřené nebo zúžené části tepny. Drát se deflací balónkem prochází cévky do zúžení prostoru. Balón je pak nadsazené, komprese deska vklady na stěny cév. Ok trubice (stent) je obyčejně vlevo uvnitř tepny ke snadnému otevření tepny.
Endarterektomie. Tento postup se používá, když je tuková depozita být chirurgicky odstraněny ze stěn zúžené tepny. Když je postup provádí na tepnách co se nachází v krku, to je pojmenováno karotická endarterektomie.
Trombolytická léčba. Sraženina rozpouštění drogy je vstříknut do tepny v místě sraženiny rozdělit to.
Bypass. Bypass graft je vytvořen pomocí lodi z jiné části těla nebo trubky z umělé tkaniny. To umožňuje průtok krve v okolí uzavřené nebo zúžené tepny.

Intravenózní chelatační může být považován za naturopathic variantě k chirurgickému zákroku. Intravenózní chelatační se provádí zavedením minerály a vázání látky do krevního oběhu pomocí intravenózním roztokem. Toto řešení se váže chelace s ložiskovou v tepnách a pomáhá při splachování desky  z kardiovaskulárního systému. Intravenózní chelatační je invazivní postup, který musí provádět vyškolení profesionál s léky v přírodní nebo alternativní zdravotní klinice.
Náklady na léčbu
Kvantitativní vyhodnocení nákladů na různé možnosti léčby aterosklerózy je nad rámec tohoto článku. Náklady na léčbu pro konkrétního pacienta se mohou výrazně lišit v závislosti na možnostech léčby se vztahuje pacienta zdravotní pojištění plán, a to, co finanční spoluúčast částky byly vybrány jako součást tohoto plánu. V případech, kdy pacient nemá žádné zdravotní pojištění, nebo pokud celkové náklady na léčbu uvažuje, platí následující pravidla:

Pasivní prostředky jsou zpravidla nejlevnější možností léčby
Aktivní prostředky jsou obecně nejdražší možností léčby
Náklady na jednotlivé možnosti léčby se může výrazně lišit v závislosti na poskytovateli

AMICUS RES: Přizpůsobení organizmu na změny počasí u zdravého člověka

Dobrá rada je drahá a hledání pomůže

AMICUS RES: Přizpůsobení organizmu na změny počasí u zdravého člověka: "Životospráva a počasí

Lidé, kteří mají vysoký nebo nízký tlak, ale také pacienti se srdečním infarktem nebo mozkovou příhodou, trpí za bouřek a deště.

Kdo špatně spí nebo má problémy s koncentrací, reaguje citlivě na teplé fronty.

Lidé, kteří mají zhojená zranění, nebo jsou po amputaci končetin, reagují citlivě na chlad a vlhko. To poslední se dá možná vysvětlit tím, že elektromagnetické bouřkové vlny a blížící se tlakové níže ovlivňují naši mozkovou aktivitu a zánětlivé procesy v našem těle mohou zesílit.

Celý článek je k přečtení dostupný z odkazu výše.....doporučuji!

ČESKÝ WEB: Počasí a meteosenzitivita u člověka

U moře je teplo a dívkám to sluší 

ČESKÝ WEB: Počasí a meteosenzitivita u člověka:
 "Meteotropní vlivy na zdraví člověka

Počasí velmi silně ovlivňuje naše zdraví. Například velká horka škodí srdci, chlad kůži a plícím, vítr játrům, vlhko slezině a sucho ledvinám. Nejhůře snášejí horka lidé s kardiovaskulárním onemocněním, se zimou se zase hůře vypořádají osoby chudokrevné. Vliv počasí na lidský organismus podrobně zkoumá bioklimatologie.

Lidský organismus je cyklickým změnám počasí přizpůsoben. Prudké výkyvy ale ne každý jedinec snáší dobře. Někteří lidé jsou citliví i na velmi malé změny – říká se tomu, že jsou meteorosenzitivní. Jsou schopni vycítit změnu počasí i několik dní předem. Nejčastěji je bolí hlava, klouby nebo svaly, může se jim i špatně dýchat, bývají ospalí a malátní. Vzácně se vyskytují i srdeční potíže.

! Podrobnosti tady: Meteorosenzitivní jsou asi 4% populace."

SKALWEBSITE: Hypertense Vysoký krevní tlak Hypertensní choroba Digitální měření krevního tlaku Tonometry

Lékařský tonometr

SKALWEBSITE: Hypertense Vysoký krevní tlak Hypertensní choroba Digitální měření krevního tlaku Tonometry


Čtěte o hypertenzi, vysokém krevním tlaku a jeho měření...


Hypertense klikni!!

Analogie nemoci jejich příčiny kontra farmakoterapie. Psychosomatická medicina a globální pacient.

Fotografie z Chile Patagonie

Někdy se povede na internetu i lékařům dobrý článek, jednoduchý srozumitelný 
a poučný. My zkušení terapeuti lidských nemocí a bolestí co se občas zamyslíme, víme své. A dobrá rada nad zlato. Obvykle si píšu a zpracovávám vlastní poznatky a výplody rozumu, tady je ale nepochybně řečeno vše tak dobře, že poznatky lékaře rád převezmu s laskavým předpokládaným svolením do své stránky webu Medicina. Snad to někomu i pomůže nebo aspoň lidově řečeno - nakopne!
Cituji úvodem: Ekonomická krize nemá ekonomické řešení. Je to krize chování. Globální pacient má šanci se uzdravit jedině tehdy, pokud její informační hodnotu pochopí a svoje myšlení i chování většinově změní.
„Pane doktore, bolí mne hlava, záda, u srdce a jsem strašně vyčerpaná. Může za to borrelióza. Doktoři mi předepsali spoustu léků a mně je pořád zle. Vůbec nevím, čím to je.“, spustila paní Hana, hned jak vešla do ordinace. Když jsem se pak zajímal o to, jak žije, ukázalo se, že je tomu právě naopak. Borrelióza není příčinou problémů, ale důsledkem toho, kolik má starostí. Ty ji vyčerpávají, ty podlamují její imunitu. Nemoc je informací o tom, že životní problémy nezvládá. Tělo to dělá za ni. Bolestí hlavy hlásí, že ji má plnou starostí, bolestí zad, že si naložila víc, než unese, bolestí srdce, že jí na něm něco leží. Nemoc tedy není voláním po léku, jak se nás snaží přesvědčit farmaceutické firmy. Jejich užíváním, aniž bychom odhalili příčinu obtíží, jen zastíráme příznaky. Léky pacientovi dovolí ještě nějaký čas pokračovat ve stresujícím způsobu života, než se úplně zhroutí. Jak člověk žije, tak také stůně.
Pokud svoje chování nezmění, nemá šanci se uzdravit. Naprostá většina pacientů o to nestojí. Raději natáhnou ruku po dalších lécích.
Naše zdravotnictví má už řadu let obrovské problémy, postihla ho krize. Co ji způsobilo? Ministři tvrdí, že je moderní medicína dokonalá, všechny léky jsou účinné, účelné a přesně indikované. Krize je podle nich způsobená tím, že je medicína moc drahá a chybějí na ni peníze. Jakmile se přidají, bude zase dobře. Nebude. Nedostatek peněz totiž není příčinou zdravotnické krize, nýbrž důsledkem toho, jak se medicína v praxi provádí. V honbě za objektivními nálezy a za zběsilého předepisování léků proti čemukoliv se úplně vytratil informační význam nemoci. Celý systém je postavený na léčení chorob, nikoliv na uzdravování lidí. Výsledkem je obrovská spousta zbytečných vyšetření, léků a pacientů. Naprostá většina z nich by se přitom mohla uzdravit sama. Stačí „jen“ porozumět varovným signálům, najít chybu v chování a pracovat na jejím odstranění. Žádné finanční injekce nepomohou. Pokud se nezmění způsob medicíny, nemá krize zdravotnictví řešení. Naprostá většina institucí medicínsko-farmaceutického komplexu o to nestojí. Raději natáhnou ruce po dalších penězích.
Teď na nás dolehla ekonomická krize. Co ji způsobilo? Politici tvrdí, že je tržní ekonomika dokonalá a další investice do ní jsou nezbytně nutné. Krize je podle nich způsobená nedostatkem peněz. Jakmile se do systému přidají, trh se oživí a bude prý zase dobře. Nebude. Jestliže je nemoc informací o pacientově chybném způsobu života, jeho ztělesněním - somatizací, je ekonomická krize informací o chybném chování většinové společnosti, jeho zhmotněním - globalizací. Šrotovné nebo finanční injekce nemocným automobilkám a bankám, vedené snahou udržet iluzi neomezeného růstu na omezeném prostoru, jsou jen prodlužováním utrpení. Ekonomická krize nemá ekonomické řešení. Je to krize chování. Globální pacient má šanci se uzdravit jedině tehdy, pokud její informační hodnotu pochopí a svoje myšlení i chování většinově změní. V opačném případě bude finančními injekcemi jen zastírat varovné příznaky. Až do úplného zhroucení.
Před týdnem jsem v Šáreckém údolí venčil psa. Seděl jsem na lavičce a četl si noviny. Najednou ke mně přistoupila neznámá, asi padesátiletá žena. Čekal jsem, že bude chtít peníze.

 Sklonila se ke mně a sevřeným hlasem pověděla: „Promiňte, prožívám strašnou krizi, nemohl byste mne na chvíli obejmout.“. Asi tři minuty jsem ji k sobě mlčky tiskl. „Děkuji. Moc mi to pomohlo.“, zašeptala potom a odešla. Napadlo mne, jestli to všechno spolu nějak nesouvisí, jestli to není návod k léčení nemocí a krizí, jestli to není jediná šance, jak přežít.


 MUDr. Jan Hnízdil

Svět civilizace a nemocí Civilizační choroby pohledem psychiatra

MUDr Radkin Honzák

 Civilizační choroby pohledem psychiatra
Máme stejnou genetickou výbavu, jakou měl paleolitický člověk, který se pohyboval původně po savanách, živil se listím, bobulemi, žouželí, občas něco ulovil a jak dokazují archeologické nálezy, nepohrdl ani mršinami. Byl urostlý, v průměru 170 cm vysoký a protože živočišnou potravu pojídal s kostmi, byl i dobře zavápněný. Patrně netrpěl žádnými civilizačními neduhy a již před 15 000 roky se začal přátelit se psy, jejichž přítomnost a přízeň mu dodnes zvyšuje plazmatické koncentrace hormonu důvěry - oxytocinu.

Pak přišel neolit s vynálezem zásob, pěstováním kulturních plodin a pastevectvím, vytvářením větších aglomerací v úrodných oblastech (až do jejich „vybydlení“ s nutností hledat nové lokality) a v důsledku toho i s komplikovanějším sociálním rozčleněním. Pěstování obilí vyhubilo velkou část populace trpící závažnou formou lepkové intolerance, války, hladomory, epidemie, klimatické změny a přírodní katastrofy si také vybraly svou daň. Za prozatím nejasných okolností Cromagnonský člověk vymazal z knihy živých neandrtálce. Lidstvo přežilo několik nepříznivých období, kdy se počet jeho příslušníků pohyboval na hranici možného vyhynutí, nicméně díky své agresivitě, inteligenci a schopnosti adaptace posléze zaplevelilo celou Zemi.
Začalo také žít v podmínkách, pro které nebylo stvořeno. Napadá mě ryze akademická otázka, zda vyšší výskyt depresí v polárních oblastech s nepřirozeným světelným režimem, nemohl být vlastně modelem první civilizační choroby. Protože: o čem jsou civilizační choroby? Podle mne o tom, že člověk, který sám sebe pyšně označil za tuplovaně rozumného (Homo sapiens, sapiens), žije v rozporu se svým fyziologickým nastavením, se svou přirozeností, se svými reálnými možnostmi, z velké části determinovanými geneticky, a to až za hranicí schopnosti přizpůsobit se. To platí jak o nadměrném přísunu čehokoli nutného a potřebného, tak o jeho nedostatku. Navíc si tohoto rozporu nemusí být vědom.

Zatímco člověk byl docela dobře vybaven k tomu, aby vzdoroval nepříznivým biologickým podmínkách (vyplývá to jednoznačně ze skutečnosti, že je zatím všechny přežil), je otázkou, jak dalece je připraven a schopen čelit psychosociálním tlakům a k nim přistupujícím biologickým zátěžím, které si sám připravuje (např. přelet přes časová pásma). Všechny tyto okolnosti se pokoušely od nepaměti regulovat nejrůznější mytologické, náboženské, filozofické, či právní systémy se svými výklady, kodexy a vymáhanými předpisy. Vesměs marně.

Jako celostně biopsychosociálně uvažující psychiatr neodděluji „tělo a duši“, takže za civilizační problém považuji nejen neurotické obtíže, ale také třeba obezitu a její zrcadlový obraz, mentální anorexii, protože ačkoli neolit nepamatuji, neboť jsem se narodil trochu později, jsem přesvědčen, že tyto problémy se tehdy nevyskytovaly; dnes se na jejich řešení psychiatrie podílí a nikdo nepochybuje, že mezi psychosomatické civilizační choroby patří. Na druhé straně už naprosto bezpečně vím, že během druhé světové války, kdy byl podstatně omezen přísun potravy, v našich zemích významně poklesl výskyt obezity i cukrovky. Dokonce ani mentálních anorexií nebylo tolik.

Pokud se týče „velké psychiatrie“ zaměřené na psychózy, mám za to, že v této oblasti se civilizace žádným výraznějším způsobem nepodepsala, o čemž svědčí výsledky discipliny označované jako transkulturální psychiatrie, jež se rozvíjí více než jedno století. Původně se jednalo o sběr kuriozit a přední psychiatři, když se nasytili na domácí scéně, jezdili sledovat, jak vypadá fenomén šílenství jinde ve světě. Objevili tak mnoho podivuhodných klinických projevů, od amoku, přes koro, hexe, spells, windigo, negi-negi, dhat, piblokto, susto, latah a další. Nicméně od 60. let minulého století Ari Kiev jako první mapoval svět křížem krážem a konstatoval, že přes rozdílné etnické, klimatické, ekonomické, sociální a další podmínky, schizofrenie se vyskytuje ve všech sledovaných oblastech přibližně u 1 % populace a melancholie (tak se tenkrát označovala těžká depresivní porucha) u 6 %.

Jestliže byla v 70. letech v USA zjištěna schizofrenie u 4 % pacientů, byla to jen a jen chyba diagnostiky, která se od té doby zásadním způsobem zpřesnila (jen pro ilustraci, v jednom výzkumném projektu z té doby byla schizofrenie definována určitými příznaky s poněkud surrealistickým dodatkem: …a na její diagnóze se shodnou tři zkušení psychiatři). Ve vztahu k narůstající dlouhověkosti přibývá demencí, což je a ještě více bude velký problém. Ostatní psychické poruchy byly dílem místního folklóru, který byl lokálně dost stabilní, místo od místa se však významně lišil. Výkladový model se však shodoval: jednalo se většinou o reakce na nezvládnutý stres, které se manifestovaly poruchami vnímání, prožívání a chování, jež přerostly tolerovaný sociální rámec té které kultury. Tedy také o civilizační choroby.

K bouřlivým a dramatickým projevům staré egyptské a posléze starověké, středověké a moderní evropské civilizace patřila hysterie, popsaná již v papyru Kahun (přibližně 1800 př. Kr.): „žena, ač čivy zdravé má, nevidí, ač údy zdravé má, pohnouti jimi nemůže“. To byly hysterické obrny, jak senzorické, tak motorické. Završením a korunou klinického obrazu byl velký hysterický záchvat podobající se epileptickému grand mal s tonicko klonickými křečemi, s tím rozdílem oproti skutečnému, že postižená osoba se ani nepomočila, ani nepokousala, ale končila vypjatá v „opistotonu“ (hysterický oblouk) opřená o podložku jen patami a zátylkem. Egyptští lékaři připisovali tento stav děloze, která se utrhla ze svého místa a putuje po těle, kde způsobuje všechny obtíže.
 Tuto koncepci převzala také antika, která poruše podle dělohy (hysteron) také dala jméno. Nejběžnější léčebné postupy spočívaly ve vykuřování dělohy (ještě na konci 19. století se prodávaly pesary pro domácí vykuřování), doporučování různých typů životosprávy, ale především sexuálního života a těhotenství. Omočil si i Platón, který rozhodl, že „děloha je zvíře, které si přeje být oplodněno“.
Středověk s návratem k démonologii usoudil, že pacientky jsou posedlé ďáblem a spolehlivým prostředkem k jeho vymítání byla vaginální soulož. V Itálii dokonce existovaly mužské mnišské řády, které to měly v popisu práce, což za epidemií této poruchy, muselo být náročné povolání. Doba osvícenská považovala tyto příznaky za poruchu morálky, teprve francouzský neurolog Charcot stanovil diagnostické rozdíly mezi epileptickým a hysterickým záchvatem a jeho žák, Sigmund Freud, došel k závěru, že se jedná o potlačené sexuální trauma a léčil je svou metodou - psychoanalýzou. Vždy se však jednalo o zřetelnou psychickou či psychosomatickou manifestaci diskomfortu, frustrace, traumatizace, nepohody a dalších subjektivně nepříjemných pocitů a emocí. To už není o biologii, ale o psychosociální oblasti.

V době, kdy jsem studoval, patřila diferenciální diagnóza mezi epilepsií a hysterií do základu pregraduálního studia a když jsem nastoupil do psychiatrické léčebny, vídal jsem čerstvé případy hysterie několikrát týdně. Kromě uvedené symptomatologie se objevovala ještě pestrá paleta nejrůznějších tělesných bolestí bez příslušného organického nálezu, několikrát jsem narazil na pacientku s „falešným těhotenstvím“ (falešnou březost mohou mít také mohou mít chovné fenky psů, které tak dokazují, jak se „sblížily“ s člověkem), vesměs šlo však o dramatické prezentace, přehánění emočních projevů a manipulační tendence. Pokud jde o femininum uváděné v těchto souvislostech, je to o většině; nicméně muži touto poruchou trpěli také, to věděl již Galenos. Cum grano salis lze sumárně říci, že se jedná o osoby, které nezvládly problémy svého života a řešily je podvědomě „útěkem do nemoci“.

Tato „choroba-nechoroba“ v posledních dvaceti letech téměř zcela vymizela, spolu s ní také dramatické průběhy nejrůznějších kuriózních nemocí (což transkulturální psychiatři přisuzují nastupující globalizaci) a vše se rozplizlo do obrazu lehkých a ne zcela jasných, mdlých a nemastných - neslaných depresí, jejichž prevalence se odhaduje na 18 % (oproti 6 % těch skutečně těžkých) a především do skupiny „somatizačních (funkčních) poruch“, kdy pacienti si stěžují na nejrůznější obtíže, pro které lékaři marně hledají jakýkoli organický podklad. Těchto nemocných je přibližně 25 % v čekárnách praktických lékařů, u gastroenterologů je jich plná polovina (již Franz Alexander napsal, že břicho je nejzvučnější rezonanční deskou emocí) a v rámci dualistického modelu medicíny - nemoc je porucha provozu „rozumného stroje“ - se dožadují dalších vyšetření, které by tuto poruchu odhalily, přestože skutečná příčina leží především v psychosociální oblasti, ale do jejího řešení se nikomu nechce.

Krutým příkladem skutečné civilizační nemoci je stresový infarkt, který namodelovali již před padesáti roky u primátů vědci v Suchumi, který shrnuji s omluvou za antropomorfickou terminologii a určitou simplifikaci. Primáti žijí v tlupě, která má čitelné sociální uspořádání: v čele stojí „král“, nejzdatnější samec, který tlupu vede a má všechna práva. Nikdo se nedotkne potravy dříve než on, totéž platí o jeho vztazích k samicím a ostatních privilegiích. Také agrese se šíří shora dolů. Na krále se tlačí skupina „šlechticů“ pretendujících na trůn a na periferii je „proletariát“ - skupina nejohroženější ztrátami v boji a nedostatkem potravy. Vyroste-li některý ze šlechticů natolik, že si troufne na vedení, vyzve krále na rituální souboj. Vítěz bere vše, poražený se zařadí mezi šlechtu. Vědci vzali krále a umístili ho do malé klícky, kde musel sledovat, jak „nespravedlivě“ se zmocnil jeho nástupce trůnu, zatímco on přišel o všechny výsady. Polovina takto ponížených vůdců dostala infarkt, část z nich na něj zemřela.

To je příběh o ztrátě statutu, ztrátě moci. V přírodních podmínkách se podobná situace pochopitelně neodehrává, v komplikované lidské společnosti však patří mezi běžné. Přitom nemusí jít vždy jen o „moc“, přestože ta patří mezi vysoko ceněné kvality. Jde o celý hodnotový systém a o míře lpění na jeho jednotlivých prvcích. Další prioritou bývá majetek, a to, co není většinou vědomě doceňováno, co však má svou vysokou cenu, jsou mezilidské vztahy. Člověk byl stvořen do smečky a kvalitní vztahy jsou základem jeho sociální pohody a jistoty.

Vedoucí pseudofilozofií současné společnosti je bezbřehý konzum (o tom, jak je to ve skutečnosti s jeho limity, je také současná krize). Skutečný smysl života se kamsi vytrácí. Nasazení při honbě za dosažením stanovených cílů a výsledků a naopak frustrace při jejich nedostatku či ztrátě, může přesáhnout limit fyziologických mezí a z pouhého zrychlení tempa a následného zklamání přerůst až do stresové reakce. Stres není jednoznačně škodlivý a v boji o biologické přežití byl naprosto nezbytný. Protože je však určen k záchraně holého života, vybírá si také velkou daň. Je především metabolicky nesmírně náročný, přetěžuje určité řízené systémy a naopak vypíná ty, které nejsou bezprostředně významné pro boj nebo útěk, nebo pro přežití za krajně nepříznivých okolností, především imunitu. A tak, co bylo výhodné v boji s medvědem, je jednoznačně škodlivé, honím-li se do úpadu za dosažením kariéry, peněz, luxusního zboží, zájezdu na Maledivy, mezitím si naruším základní mezilidské vztahy a nakonec jsem zklamán z výsledků, jež neodpovídají mým původním představám.

Klinický obraz a vyústění nemocí se odvíjí od přetěžovaných systémů. Permanentní adrenergní aktivace zrychluje srdeční akci, zvyšuje krevní tlak i agregabilitu destiček, zhoršuje spánek, což se odrazí ve zhoršení denního výkonu a nutnosti je překonávat s větším úsilím, event. dopingem a původně vratné změny v systému se zvolna fixují. Klasický hypertonik z ulice přichází k praktickému lékaři, když ho začne bolet hlava - a to už se hodnoty jeho TK pohybují v pásmu vysoko nad normu, ani jeho koronární řečiště nebývá v optimálním stavu. Celostní přístup by měl spočívat nejen v aplikaci příslušných farmak, ale také v probrání a úpravě životního stylu. Do toho si však pravý workholik mluvit nedá. Analogické problémy vyvstávají při nefyziologické převaze parasympatiku a ty se pak odrážejí především v trávícím systému.

Shora zmíněná obezita s následným rozvojem diabetu II. typu patří k typickým psychosomatickým civilizačním neduhům. Nejde totiž jen o prostou skutečnost, že máme dostatek energetických zdrojů, ale především o skutečnost, že s nimi neumíme zdravě nakládat. Nehoruji pro návrat k bobulím a žouželi, děsí mě však agresivní reklamní kampaň na sladkosti cílená již na děti, které se podle ní bez svého oblíbeného BLEBLEBLE nemohou přece obejít. Přičteme-li k tomu nedostatek pohybu a vysedávání u monitorů, není se co divit, že nám roste generace osteoporotických tlouštíků, z nichž část se v pubertě rozhodne pro opačný extrém a začne hladovět. To je výsostně psychosomatická problematika, která tu ještě před půlstoletím nebyla.

Schéma všech problémů je přehledné a srozumitelné:
- nepohoda v psychosociální oblasti vyvolává negativní emoce (a zde je nutno si uvědomit, že emoce jsou biologické procesy se svým specifickým odrazem ve vědomí ve formě pocitů). Objevují se tak první symptomy diskomfortu. Regulace může sloužit k úpravě stavu, častěji však k silovému, většinou zkratkovému, překonávání problému. Aktivace řídících systémů vyvolává tělesné reakce, které mohou být už interpretovány jako chorobné příznaky (tachykardie, zvýšené svalové napětí ústící až do cefalgií a bolestí dolních zad), což mobilizuje úzkostnou odpověď, která celý cyklus zpětnovazebně posíluje. Místo úpravy životosprávy nastupuje cesta za rychlým, ale zároveň nejrizikovějším řešením: samoléčba nejčastěji ve formě „sousedské výpomoci“ nějakým anxiolytikem. Druhým krokem je vyhledání lékařské pomoci. Praktický lékař nemá čas, ani erudici na rozplétání klubka psychosociální problematiky a tak místo toho, aby se zaměřil na nemocného, začne „léčit nemoc“. Když jsme nabídli výcvik v psychosomatice praktickým lékařům, dozvěděli jsme se, že jej nepotřebují, protože absolvovali minimum z psychiatrie. Ale psychiatrie tyto problémy bohužel většinou neřeší.

Kromě hamižnosti, lenosti a nadměrnému konzumu je další příčinou civilizačních poruch rozbití přirozeného biorytmu. Antické Řecko rozlišovaly dva typy času: Chronos, rovnoměrně plynoucí kupředu a Kairos, „čas k něčemu“. Byly dny Apollónské a dny Dionýské. Snad ještě výstižněji a přitom poeticky zachytil tuto skutečnost autor knihy Kazatel. Po celá tisíciletí člověk ve dne pracoval a v noci spal, rok byl rozdělen do smysluplných cyklů harmonizujících s přírodním děním. Třeba Lucky (13. prosince), které za zpěvu nenáročného textu: „Jdu, jdu, jdu, noci upiju“, obcházely všechna stavení, byly jakési kontrolorky a jestliže našly někde neuklizený kolovrat, rozbily jej a přízi potrhaly. Kolovrat měl stát již na půdě a doba měla být vyhrazena duchovní přípravě na Vánoce. Dnes nám Vánoce začínají v obchodních řetězcích již v září a za stálého bombardování Rolničkami tam můžeme nakupovat až do tří do rána.

Žárovka převrátila naše noci v jasné dny (a tak trochu s Orwellem: v místa, kde není stínů) a další požehnání zvané virtuální realita umožnilo, že v tuto dobu nemusíme jen pracovat, ale můžeme se přímo nezřízeně bavit. Na světelný smog si nestěžují jen astronomové, ale také lidé s křehčí strukturou spánku. Na druhé straně, sleduji-li spánkový režim svých pacientů, docházím k závěru, že člověk skutečně vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost. Přelety časových pásem poznamenávají zdraví leteckého personálu a podle slavných Parkinsonových zákonů lze tak bezpečně hubit také stárnoucí šéfy. A není jenom jet-lag, stačí pomatené převážení téhož zboží z jednoho konce Evropy na druhý, počet těžce zraněných a mrtvých na silnicích není statisticky zanedbatelný.
Z ničím nekroceného hedonismu vyrůstá u nás v posledních dvou dekádách rozsáhlý a zatím vůbec neřešený problém: drogová scéna (vznešeně: závislost na psychotropních látkách). Její regulace patří více do sociální sféry, nicméně její následky těžce odnáší medicína. Ale to je téma na samostatné pojednání.

Lidská práva jsou vzácná komodita. Prosadí-li jejich zastánci další bezbřehé rozšiřování „práva na všechno“ bez odpovídajících povinností, lze při lidské chamtivosti očekávat jednosměrný vývoj směřující k uspokojování nikoli Aristotelských potřeb, ale stále narůstajících přání, jejichž uspokojování bude čím dál, tím problematičtější. Špatné sociální zakotvení v neúplných nebo šíleně kombinovaných rodinách je ideálním podhoubím patologie. Z části neuspokojených se stanou anarchisté nebo extrémisté, nepřizpůsobiví občané, členové sekt, nebo „nemocní civilizačními chorobami“. Sociologicky tento vývoj popsala až do konečných fází ve slavné oberlinské přednášce Hannah Arendtová. Po pádu přirozené autority přichází ke slovu demokratická společná shoda, pokud se neudrží, nastává anarchie přecházející v násilí a tuto situaci pak řeší diktatura se svými jednoduchými recepty na všechno. Z tohoto rámce se medicína nevyvlékne, ale dobře jí tam rozhodně nebude (viz program T44 spočívající v likvidaci „méněcenných“ osob německými lékaři, nebo sovětské zavírání disidentů do blázinců).

Nemá-li medicína bezbranně přihlížet a pasivně se tak podílet na sociální degeneraci, jejímž jedním symptomem jsou i civilizační choroby, měla by se postavit mimo konzumní proud dirigovaný farmaceutickými společnosti a jasně a nekompromisně vymezit, co do její kompetence patří, a co ne (například implantace silikonů by nemusela patřit mezi život zachraňující výkony!). Jinak nezbývá, než souhlasit s myšlenkou, že už jen nějaký Bůh to může zachránit.

Praha – 1. srpna 2009 MUDr. Radkin Honzák, CSc.

Zdroj: Osobní příspěvek autora MUDr. Radkin Honzák, CSc. pro web Medicina.