Prevence, životní styl a záněty ústní dutiny

Pravidelným čistěním zubů chráníme nejen svůj chrup, ale také srdce.

Zuby čistit dvakrát denně jinak hrozí vyšší riziko infarktu

Pravidelným čistěním zubů chráníme nejen svůj chrup, ale také srdce. Skotští vědci sledovali osm let jedenáct tisíc lidí a došli k závěru, že ti, kteří zanedbávali ústní hygienu, měli o 70 procent vyšší riziko srdečních problémů. Článek publikovali v odborném časopise British Medical Journal.
Průzkum nepřináší podle českých lékařů nic nového, protože údaje o tom, že vazba mezi ústní hygienou a kardiovaskulárními chorobami - zejména ischemickou chorobou srdeční, je už známa od konce 80. let z epidemiologických studií.

„Když si někdo nečistí zuby, vede to k zánětům, které jsou okolo zubů. Každý zánět stimuluje imunitní systém, tím se uvolňují různé působky, které mohou přispívat k tomu, že pláty, které máme při aterioskleróze se stávají zranitelnějšími a mohou prasknout. Následkem toho vzniká infarkt myokardu nebo mozková příhoda,“
 Kardiovaskulární choroby se vyskytují u lidí s nízkým socioekonomickým statutem. Záněty zase mají v ústní dutině nejvíce kuřáci.Nemoci srdce mohou lidé odvrátit nejčastěji dodržováním zdravého životního stylu - dietou bohatou na ovoce a zeleninu, rybí maso a nenasycené tuky. Mnohem menší rizikovou skupinou jsou lidé, kteří nekouří, nemají nadváhu a často se pohybují.

Infekční nemoci ústní sliznice mají různý původ, průběh, prognózu. Setkáváme se s nimi ve všech věkových kategoriích, postihují jedince celkově zdravé i jedince disponované ke vzniku oportunních infekcí.

Akutní průběh virových stomatitid, zejména primární herpetické gingivostomatitidy, jež je nejčastější formou klinicky manifestní primoinfekce vyvolané herpes simplex virem, je relativně často důvodem k neoprávněnému podávání antibiotik v dětském věku.
Diagnóza „aftózní stomatitidy“, jež je v rámci oboru orální medicíny jen synonymem pro chorobu ústní sliznice nejasného původu označovanou častěji pojmem recidivující afty, není dnes již pro výše uvedené akutní stavy použitelná.
V tomto sdělení omezeného rozsahu nelze upozornit na všechna úskalí, jež diagnostika a terapie těchto chorob skýtá, včetně potřeby jejich exaktního a rychlého odlišení od mnohem závažnějších orálních projevů některých chorob hematologických (akutní leukémie, agranulocytóza), autoimunitních (pemphigus vulgaris, systémový lupus erythematodes), premaligních (orální leukoplakie, aktinická cheilitida) i nádorových (karcinomy ústní sliznice).

Léčba většiny těchto chorob (s výjimkou herpes labialis), prováděná bez relevantní pracovní diagnózy, nemůže být úspěšná . Obvykle vede jen k oddálení správné diagnózy a zahájení adekvátní terapie. Daná problematika představuje typický mezioborový problém, jemuž v našich domácích podmínkách není dosud věnována z různých důvodů, zejména však v důsledku určitého podceňování závažnosti tohoto aktuálního tématu, dostatečná pozornost.

Infekční choroby jsou významnou součástí skupiny nemocí, jež mohou postihovat sliznici dutiny ústní. Mezi jejich specifické rysy patří určitá uniformita klinického obrazu, mezioborové postavení mezi zubním lékařstvím, dermatovenerologií, infektologií a otorinolaryngologií, v neposlední řadě i náhlý vznik a akutní průběh
velké části těchto onemocnění s výraznými subjektivními potížemi, které nemocného nutí vyhledat pomoc zubního či praktického lékaře.
Infekční nemoci ústní sliznice můžeme rozdělit podle jejich původu na virové, bakteriální, mykotické, parazitární, které se v našich podmínkách nevyskytují, či jen zcela výjimečně.

Virové infekce

Infekční choroby virového původu patří mezi vůbec nejčastější onemocnění ústní sliznice. Jejich klinická závažnost je různá, průběh většinou akutní, někdy recidivující, méně často chronický.
Mezi choroby ústní sliznice a rtů vyvolané lidskými herpesviry patří primární herpetická gingivostomatitida, herpetická stomatitida (intraorální recidiva herpes simplex), též herpes labialis, postižení ústní sliznice při eczema herpeticatum, dále herpes zoster v oblasti 2. a 3. větve n. trigeminus (zoster facialis) a zoster oticus s postižením n. facialis a n. glossopharyngeus, infekční mononukleóza, chronická glositida vyvolaná virem Epsteina-Barrové, cytomegalovirová choroba a Kaposiho sarkom HIV-pozitivních jedinců .

Část těchto onemocnění je zprvu charakterizována netypickým stadiem s celkovými příznaky včetně vysokých teplot, únavnosti, nechutenství, dále paresteziemi a intenzivní bolestivostí v místech pozdějšího výsevu slizničních eflorescencí, zejména při primární herpetické gingivostomatitidě a při herpangíně.
Herpetické eflorescence mají podobu puchýřků různé velikosti, většinou však rychle praskají a zanechávají na ústní sliznici různě rozsáhlé, povrchní bolestivé eroze . Téměř vždy nacházíme odezvu v regionálních lymfatických uzlinách.

Při infekční mononukleóze vzniká povlaková angína s odynofagií a enantémem měkkého patra (Holzelovo znamení), krční lymfadenopatií, provázená hepatosplenomegalií, vzácnější jsou obrny hlavových nervů.
Klinicky zcela odlišnou afekcí ústní sliznice vyvolanou virem Epsteina-Barrové je chronická benigní glositida imitující orální kandidózu a slizniční hyperkeratózy – leukoplakie. Poprvé byla popsána jako tzv. hairy leukoplakie u HIV-pozitivních jedinců, vyskytuje se však i u jedinců s poruchou obranyschopnosti z jiných důvodů .

Při cytomegalovirové chorobě, postihující pouze výrazněji imunoalterované jedince, mají slizniční změny netypickou podobu torpidních, silně bolestivých ulcerací palatinální sliznice.
Kaposiho sarkom HIV-pozitivních jedinců je nádorovým bujením indukovaným virem HHV-8. Jeho projevy v dutině ústní v podobě lividní makuly relativně rychle se měnící v exulcerující prominenci mohou být iniciální známkou tohoto nádorového onemocnění.
Léčba herpesvirových slizničních infekcí nemusí být jen symptomatická. Lokálně i celkově lze podávat velmi účinná virostatika, nejčastěji ze skupiny acyklických nukleosidů, a to v závislosti na tíži choroby, celkovém zdravotním stavu a původci infekce. Problémem zůstává profylaxe recidiv herpesvirových infekcí trvale disponovaných jedinců.

Mezi choroby ústní sliznice vyvolané enteroviry (Coxsackievirus, ECHOvirus) patří herpangína Zahorsky a hand-, foot-, and mouth disease. Jsou charakterizovány akutní virovou faryngostomatitidou , někdy spojenou s kožním exantémem, ale i meningeálním
drážděním, intersticiální pneumonií, protrahovaným průběhem. Léčba zůstává jen symptomatická .
Choroby ústní sliznice a rtů vyvolané poxviry reprezentuje v dutině ústní jen vzácně se vyskytující molluscum contagiosum. Klinicky je nelze rozpoznat od mnohem častěji se vyskytujících iritačních pseudofibromů ústní sliznice. Léčba je chirurgická, spočívá v excizi prominence .
Chorobami ústní sliznice vyvolanými lidskými papilomaviry jsou – podobně jako na kůži – veruky, méně často condyloma acuminatum a fokální epiteliální hyperplázie . Jejich odlišení od jiných drobných chronických afekcí ústní sliznice je mnohdy nemožné. Léčba spočívá v šetrné excizi.

Bakteriální infekce

Infekční choroby ústní sliznice bakteriálního původu souvisí s trvalou přítomností některých mikroorganizmů, zejména fuzobaktérií a orálních spirochet zubního mikrobiálního povlaku v dutině ústní, o čemž svědčí začátek onemocnění v oblasti dásňového výběžku.
Nekrotizující ulcerózní gingivitida (vředovitý zánět dásní), parodontitida a gingivostomatitida jsou různými vývojovými stadii jediné nemoci (tzv. nekrotizující parodontální choroba). Vzniká z plného zdraví, bez prodromálních příznaků u mladých, zdravých jedinců (často jen zdánlivě)
s nedokonalou ústní hygienou. Je charakterizována silně bolestivým, nekrotizujícím zánětem a rozpadem gingivy, později i pod ní ležící kosti dásňového výběžku a ústní sliznice. Léčba je však jen lokální, založená na působení různých slizničních antiseptik (např. chlorhexidin) včetně peroxidu vodíku. Nekrotizující gingivitida není v současnosti častou chorobou, avšak její význam v celosvětovém měřítku nebývale vzrostl v důsledku rozpoznání její relativně časté asociace s HIV infekcí, jejíž může být iniciální klinickou manifestací. V současnosti je proto průkaz nekrotizující gingivitidy důvodem k vyšetření HIV statutu .

Orální symptomatologie může provázet i specifické záněty – tuberkulózu a syfilidu. Jejich projevy v dutině ústní nejsou časté a typické, mohou však být příčinou diagnostických rozpaků a neadekvátních léčebných zákroků, byť jsou prakticky vždy provázeny mnohem typičtější extraorální a laboratorní symptomatologií těchto celkových chorob .

Mykotické infekce
Mykotická onemocnění ústní sliznice jsou zastoupena téměř výhradně orální kandidózou (kandidiázou), jejím původcem je nejčastěji Candida albicans, méně často tzv. non-albicans druhy. Vzácněji se můžeme setkat s orálními projevy zygomykózy a aspergilózy .

Orální kandidóza je poměrně častou oportunní infekcí ústní sliznice, vznikající u dočasně či trvale disponovaných osob při lokálním či celkovém narušení jejich obranyschopnosti včetně dysmikrobie trávicího traktu po podávání širokospektrých antibiotik .
V klinické praxi rozeznáváme několik forem orální kandidózy s rozdílnou závažností, průběhem, klinickým obrazem i léčbou. Nejčastěji jde o formu pseudomembranózní s tvorbou typických bělavých povlaků na zarudlé sliznici , nebo o atypickou formu erytematózní – bezpovlakovou, která je charakterizována jen erytémem, palčivostí ústní sliznice a xerostomií .
Odynofagie je vždy známkou kaudální propagace mykotické infekce.Léčba spočívá dle závažnosti choroby v podávání antiseptik a azolových antimykotik lokálně či celkově, úpravě ústní hygieny, ošetření chrupu a řádné hygieně infikovaných snímatelných zubních protéz. Zvlášť obtížná je terapie chronické orofaryngeální kandidózy onkologických pacientů. U části nemocných zůstává problémem dispozice k recidivám této kvasinkové infekce, která může být východiskem jejího dalšího šíření v disponovaném lidském organizmu. Nevysvětlitelně recidivující či jinak netypicky probíhající orální kandidóza může být i prvním klinickým projevem HIV pozitivity.

Candida-associated lesions-glossitis rhombica mediana (Brocq-Pautrier) a lingua villosa nigra jsou méně obvyklými, izolovanými postiženími sliznice hřbetu jazyka, při jejichž vzniku má kvasinková infekce pravděpodobně rozhodující význam . V prvním případě jde o vznik vyhlazeného políčka oválného či kosočtverečného tvaru ve střední třetině hřbetu jazyka, v jehož rozsahu chybí fyziologický povlak hřbetu jazyka. Sliznice je proto citlivá, palčivá až bolestivá. Druhá afekce je charakterizována náhlým vznikem hnědého až černého povlaku jazyka v důsledku hypertrofie filiformních papil . Častěji vzniká po dlouhodobé neuvážené aplikaci antiseptik do dutiny ústní, po perorální léčbě antibiotiky a u kuřáků.
Léčba obou chronických afekcí je často velmi svízelná.

Bolavé ústní koutky (angulární cheilitida) je pojem pro označení zánětlivého postižení ústních koutků, vyvolaného obvykle smíšenou mykoticko-bakteriální infekcí, rozvíjející se zde izolovaně na podkladě lokálních, méně často celkových predisponujících faktorů.
Postižení je obvykle oboustranné. Při typickém průběhu v oblasti ústních koutků nacházíme výrazně zarudlá, bolestivá políčka s centrální ragádou,někdy snadno krvácející při pouhém otevření úst. Léčba angulární cheilitidy je lokální a spočívá v podávání kombinací antimykotik a antibiotik či antiseptik. Výrazně obtížnější je u jedinců s atopickým ekzémem.

Použita literatura autora a cs.wikipedia.org

Hypertrofická kardiomyopathie jako hlavní příčina náhlého úmrtí vrcholových sportovců. Příčiny, diagnostika a názory lékařů.

Zdravotnická záchranná služba

Příhody končící smrtí u vrcholových sportovců jsou mediálně známé a vždy se vytvoří řada úvah, otázek i reakcí na dramatický konec při synkopě a  zástavě srdce končící smrtí na hřišti.

Dr. A. Martin Lerner tvrdí, že významná část tohoto onemocnění je dlouhodobá chronická mononukleóza následující po nakažení Epstein-Barr herpesvirem (EBV), lidským cytomegalovirem (HCMV), nebo oběma, a/nebo snad lidským herpesvirem 6 (HHV-6). Virová infekce perzistuje v srdci, zapříčiňuje dysfunkci levé komory a vytváří nesnášenlivost na cvičení. Cvičení naopak srdeční dysfunkci zhoršuje.
Dr. Lerner také předpokládá, že nemoc je časným stádiem dilatační kardiomyopatie, jejímž výsledkem může v pozdějších stádiích být konečný stav progresivní kardiomyopatie, což je typ selhání srdce. Na dilatační kardiomyopatii se někdy pohlíží jako na samostatnou (idiopatickou) chorobu, nazývanou někdy idiopatická dilatační kardiomyopatie (Idiopathic Dilated Cardiomyopathy (IDC)). V komentáři nazvaném „Mikrobiální životnost a idiopatická dilatační kardiomyopatie“ dr. Lerner říká, že herpesviry mohou být původcem choroby.

Příčinou úmrtí člena české potápěčské expedice Garibaldi, kameramana Jana Otýse, který zahynul při vynořování z devadesátimetrové hloubky u chorvatských břehů, byla srdeční choroba, tzv. dilatační kardiomyopatie.

Hypertrofická kardiomyopatie
- hypertrofie srdce, malá velikost komorových dutin, zvláštní histolog. obraz myokardu
- zbytnění levé komory - asymetrické, s výraznějším postižením septa komor (25-30 mm)
- srdce nepříliš zvětšené, dutiny komor malé
mikro - hypertrofická vlákna neprobíhají paralelně - nepravidelně až chaoticky uspořádána - větví se, kříží a tvoří vírovité struktury
geneticky podmíněné onemocnění - AD
špatný myosin
rigidita (tuhost) a malá poddajnost hypertrofického myokardu - hyperkontrakce
- porucha diastolické funkce komor - špatná roztažlivost a váznutí plnění komor krví ze síní (restrikcí)
val hypertrofického septa může zužovat výtokový trakt - subvalvulární stenóza aorty
obstruktivní hypertrofická KMP
bez stenózy = neobstrukční hypertrofická KMP
k městnavému selhávání většinou nedochází

až 50% nemocných umírá pod obrazem náhlé srdeční smrti - (maligní ) arytmie

Co je to hypertrofická kardiomyopatie ?
Vrozené onemocnění srdečního svalu, při kterém dochází ke zbytnění části srdce, bylo poprvé popsáno v roce 1958. V roce 1980 bylo toto onemocnění rozpoznáno jako hlavní příčina náhlého úmrtí vrcholových sportovců.
Hypertrofická kardiomyopatie se vyskytuje v populaci s frekvencí zhruba 1 případ na 500 lidí, jedná se tedy o onemocnění relativně časté. Diagnóza tohoto onemocnění je komplexní, velmi často se vyskytuje srdeční šelest, který by měl lékaře vždy varovat u sportovce buďto před možnou chlopenní vadou, nebo touto kardiomyopatií.

Případů náhlého úmrtí ve sportů způsobených hypertrofickou kardiomyopatií je známa celá řada, ačkoli ne všechny případy srdeční zástavy musí skončit úmrtím sportovce. V živé paměti zůstává případ detroitského beka Jiřího Fischera, kterému zachránil život lékař Red Wings na střídačce. Zdaleka ne tak dobře skončil případ kamerunského fotbalisty, který v roce 2003 zemřel během mezinárodního zápasu Kamerunu s Kolumbií.
Dnes jsou k dispozici i genetická vyšetření, která je možné provést při podezření na hypertrofickou kardiomyopatii (stejně tak jako na poruchy srdečního rytmu). Jedná se zejména o mutace genů pro svalové bílkoviny aktin a myosin a jejich podjednotky a podobné svalové proteiny.

Názory lékařů na netu po náhlé smrti hokejisty:

V daném případě se nehovoří o prosté hypertrofii srdce (u prof. sportovce relativně fyziologické) ale o hypetrofické kardiomyopatii, což je převážně vrozená záležitost, způsobující zbytnění, povětšinou asymetrické, svaloviny levé srdeční komory (pro zájemce podrobnosti o onemocnění jistě dostupné na i-netu). Smrt hokejisty je poměrně typická pro tuto poruchu, tj. při plné zátěži na hřišti, po většinou na tzv. maligní arytmii. Je samozřejmě s podivem, že se na onemocnění nepřišlo dříve, zvláště když se jednalo o jedince draftovaného do NHL. V tomto případě by jistě přítomnost defibrilátoru na střídačce potenciálně mohla zachránit život.

Nevím, jak teď, ale u nás by před rokem 1990 člověk s nemocným srdcem typu kardiomyopatie nemohl (nesměl) dělat závodní sport. Síť tělovýchovných lékařů se od těch dob úplně rozpadla, a možné je dnes cokoliv. Defibrilace může, ale nemusí být záchranou. Totéž platí o rychlém převozu do nemocnice. Kvalitně resuscitovat je třeba na místě, hned. Nevím, jak to dnes dělají kluboví lékaři, kteří se rekrutují většinou z řad chirurgů nebo orthopedů.
 Myslel bych i na dlouhodobý doping anaboliky. Taková smrt (vzpomeňte Tour de France) z plného zdraví je typická. Zákazy nic neřeší.

Poznámka na okraj:

Sportovat s rozumem a poslouchat maminku. Školní a sportovní lékaři byli vyřazeni - kdo by platil tu prevenci. Tady je to ....minus trhu a konfliktní lékařské loby.
Člověk je tvor slabý a sociopatický, v nestabilní posttotalitní komunitě nemá oporu v rodině ani tvrdé realitě doby.
Jen kdyby fungovala aspoň ta maminka a trochu přidat té prevence. Ať si to kluby zaplatí, peněz tam pochoduje dost a živí spoustu podivných chytráků. Chléb a hry, to je peněz na krocení fanoušků, aby byl mezi stádem jakž takž klid.

O imunitě dětství středouším zánětu rýmě a vývoji dítěte obecně

Ilustrační obrázek dítěte na historické tříkolce připomene
dobu, kdy děti pobývaly více venku a měly dostatek pohybu

Přichází období všelijakých nachlazení a nemocí, kterého se hrozí zvláště maminky s malými dětmi. Ale podle lékařů je nastydlé dítě důkazem správného vývoje. Děti, které byly hodně nemocné v dětství, se v pozdějším věku v ordinacích příliš často neobjeví. 

Naopak přijde-li dospělý pacient a řekne: „Kolega přede mnou dvakrát kýchne a já to hned chytnu.“, rozpozná v něm často lékař dítě, které mu matka před dvaceti lety pořád vodila kvůli hloupostem…

Malé dítě si totiž musí v raném věku vytvořit do života protilátky proti základní škále mikrobů a virů. Jen tak může do budoucna získat silný imunitní systém. V dospělosti už se to dohnat nedá. Když se jako rodiče vůči dítěti chováme příliš opatrnicky a protektivně, je to malér - bráníme totiž imunitnímu systému, aby dozrál a vytvořil si dostatek protilátek do života v dospělosti.

Děti by se měly odmalička hodně otužovat, chodit do přírody. Měl by se jim dát prostor, aby si mohly hrát i trochu „ve špíně“, aby se nepohybovaly ve sterilním prostředí, kde se nesetkají s infektem, s běžnými alergeny – tedy s látkami, které pak považujeme za cizorodé. Když se náš imunitní systém s těmito látkami setká záhy, rozpozná je už vždycky v budoucnosti jako běžné a případná alergická reakce se nevytvoří.

Sluch a logické myšlení

Dřív byl běžný kontakt populace s letními alergeny – mnoho lidí se podílelo na žních a nikdo neměl senné rýmy. Dnes městské dítě neví, jak vypadá rozemleté zrno, nepřijde do styku s přírodním kravským mlékem, všechno je uměle zpracovávané… takže se objevují alergie i na obyčejné potraviny jako mléko, zrno, vejce atd. Bohužel, dorůstá generace, která má díky strašlivé protekci svých rodičů nedovyvinutý imunitní systém. Často dítě jednou kýchne, dostane rýmu a maminka už ho strčí do postele. Má-li rýmu bez teploty, může dítě normálně fungovat. Něco jiného však jsou uši! Špatný sluch v dětství omezuje rozvoj řeči a následně i vývoj logického myšlení.

Vědci vědí už dlouho, že pro rozvoj řeči je nejdůležitější období od narození do prvního roku života. A zcela určujícím momentem pro zdravý rozvoj řeči - a tím i myšlení - je sluch.

V posledních letech se čím dál víc objevují záněty středouší i u těch nejmenších dětí. A ušních onemocnění přibývá nejen u předškoláků a malých školáků (kolem desátého roku končí vývoj Eustachovy trubice a dutin, takže středoušní záněty ustávají), ale i u dospělých v podobě zhoršeného sluchu. Hlavní příčinou potíží je náš životní styl, životní prostředí a zvláště fakt, že lidský aparát za ta tisíciletí, co je člověk jako živočišný druh na světě, není uzpůsoben pro život v takovém hluku, jaký přináší dnešní doba. Dnes trpí nedoslýchavostí už lidé ve čtyřiceti letech, což dřív bývalo téměř výhradně problémem dost starých lidí. Proto odborníci doporučují dobře hlídat uši malým dětem, otužovat se a nezchoulostivět.

Pokud totiž dítě špatně slyší, dochází k opožděnému vývoji řeči. Malý človíček nemůže správně napodobovat zvuky, nesprávně vyslovuje jednotlivé pojmy a potíže se hromadí. Takže když si občas některá maminka libuje, že „kluk si sám vyhraje, má svůj svět“, nedochází jí, že svět jejího potomka může být i světem izolace, do kterého vnější podněty nemohou pronikat. A to je chyba. Proto dohlédněte na to, aby vaše děti měly uši v pořádku!

Když má dítě středoušní zánět, dostane antibiotika, po pár dnech lékař zkontroluje zhojení bubínku, ale k pečlivému vyšetření sluchu už většinou nedojde. Na problém se přijde třeba až v první třídě, kdy je školáček stírán pro chyby, za které vůbec nemůže.

Jak se pozná, že malé dítě špatně slyší? Pouští si televizi hodně nahlas. Mívá chrapot – křičí, protože se potřebuje slyšet. Maminka obvykle říká: „Začal trochu později mluvit, rád si sám hraje, na volání moc nereaguje…“

Rýma v uších

Míval-li časté záněty uší jeden z rodičů, je pravděpodobné, že bude mít podobné trápení i potomek. Proto při náznaku podezření navštivte včas lékaře. Moderní diagnostické metody zjišťují kvalitu sluchu např. přes reakce mozku na zvukové podněty, takže je možné vyšetřit i nemluvně.

Zkušenost ukazuje, že prodělá-li dítě do prvního roku života středoušní zánět, provázejí ho obvykle bolesti uší celým dětstvím. Lékaři předpokládají, že příčinou ranných ušních problémů může být už porod. Jak se hlavička tlačí úzkými porodními cestami ven, dojde někdy k neplánovanému průniku plodové vody do středouší, což negativně ovlivní jeho dozrávání. Plodová voda zřejmě způsobí změny na tkáni, která pokrývá Eustachovu trubici.

Stěna trubice, která je u zdravého člověka hladká, začne z patologicky vytvořených mucinózních buněk a sekrečních žlázek dlouhodobě produkovat hlen, podobný tomu, který se tvoří na sliznicích v nose. A hlen je samo sebou ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie. Takže slyšíme-li rčení: „vrazila se mu rýma do uší“, neznamená to jen průnik rámy přes Eustachovu trubici z nosu. Spíše jde o to, že se ucho chová v podstatě jako nos - hlen se ve středouší tvoří sám. Takové dítě mívá denně „špinavé“ uši. A nejen to: hustý sekret se hromadí v bubínkové dutině a pak při sebemenším nachlazení na bubínek tlačí. A i když si dítě na bolesti ucha stěžuje jen mírně, protože vždycky nemusí jít o hnisavý zánět, přes hlenovou výplň nemůže dobře slyšet.

Mandle jsou součástí lymfatického okruhu a imunitního systému

Jde-li dítě celou zimu z rýmy do rýmy, bolí ho uši, bývá první pomocí – nezabere-li klasická léčba antibiotiky – odstranění zduřelé nosní mandle.

„Pokud se nosní mandle zvětší tak, že brání provzdušňování středouší a Eustachovy trubice, musí ven. Přebujelá tkáň je zároveň ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie, které se v prohřátých mandlích drží, takže i když je dítě zdánlivě zdrávo - moc nesmrká, nemá teploty - pořád v něm nemoc sedí. Často se bakterie drží i v dutinách. Takové dítě špatně dýchá, má pořád pootevřená ústa, kruhy pod očima, sklený pohled, huhňá, mluví nosem, je unavené, uzavřené, nereaguje na vnější podněty, protože špatně slyší…

Proč nám matka příroda vlastně tenhle podivný dáreček, kterého se dnes mnoho lidí v ranném věku musí zbavit, nadělila? A k čemu jsou hleny, které tak zběsile frkáme celou zimu ven?

Jednoduše řečeno: v nose se na sliznicích zachycují nečistoty a prach ze vzduchu, který vdechujeme. Jsou jakýmsi filtrem, čističkou, stejně jako mandle o kus dál. Kromě toho jsou mandle i důležitým shlukem velmi užitečných buněk, v nichž se tvoří protilátky a vyvíjí náš imunitní systém.

Zkuste si představit, že s každým vdechnutím vchází do těla novorozeňátka úplně nová směsice neznámých látek. A právě mandle je oťukají, prozkoumají a uloží do svého buněčného computeru: „Pozor! Toto je látka cizorodá, té se musíme bránit. A naopak téhle se bát nemusíme…“ Tak se s každým vdechnutím pomaloučku buduje náš imunitní systém, což samozřejmě trvá léta, celé dětství a mládí. A čím víc toho do computeru uložíme, čím víc toho náš organismu prozkoumá a vyhodnotí, tím odolnější budeme v dospělosti proti nemocem.

Dana Emingerová

Mozek a jeho aktivní stimulace

Prof. MUDr. Pavel Pafko
a přátelé velocipedisté

Možná už o tom něco víte

a pilně trénujete už tím, že jste aktivní a dynamičtí jedinci ve svém životním stylu a všimli jste si, že někteří lidé jsou pružní, adaptibilní, šikovní a žijí naplno. Svůj mozek tedy trénují v různých lokalitách a neválí se jen rozloženi v autech nebo na gauči!
Co je fyzická krása už tušíme a je nám to předkládáno denně v mediích. Co k tomu říci...mozek je centrální systém, lékaři označovaný zkratkou CNS (centrální nervový systém)

10 rad, jak posílit mozkovou aktivitu

- Ráno jeďte do práce jinudy, než jste zvyklí. Trasy co nejvíce střídejte.
Opakovanou cestu už mozek skoro nevnímá. Nebraňte se pořízení nového typu mobilu nebo počítače jen ze strachu, že ho nebudete umět ovládat.
- Zkuste někdy vyzkoušet, jak jste závislí na jednotlivých smyslech. Orientujte se třeba v koupelně při zhasnutém světle jen pomocí hmatu. Stejně tak si můžete večer připravit oblečení a ráno se zkuste se zavřenýma očima obléci.
- Střídejte pravou ruku s levou. Pohrajte si s tím, váš mozek bude najednou pracovat zcela jinak. Čištění zubů patří mezi úkony, které jsou nejvíce zautomatizovány.
Pokud k tomu použijete nedominantní ruku, bude více zapojena opačná strana mozku než obvykle. Stejně tak se můžete druhou rukou holit, česat nebo líčit.

Přátelé z klubu historických kol (velocipedů)

- Využívejte všech příležitostí, jak promluvit s neznámými lidmi.
Nekupujte si lístek na tramvaj v automatu, když můžete prohodit pár slov s prodavačem ve stánku s novinami.
- Snažte se vyhýbat stresovým situacím, protože se při nich vyplavuje hormon kortizol. O tom se s nadsázkou říká, že škodí mozku jako cholesterol srdci. Zabraňuje totiž vytváření nových paměťových stop a ztěžuje vybavování těch starých.
- Hrajte si! Karty, šachy, scrabble, hry typu pexeso, řešte paměťové úlohy. Otočte si hodinky na ruce o 180 stupňů a posuňte čas o hodinu a čtvrt dopředu. Při každém zjišťování, kolik je vlastně hodin, musíte počítat se změnami, které jste provedli. Posunutí času měňte každý týden.
- Čtěte knihy, časopisy, noviny či internetové stránky.

Co se dovíte a co stojí za zapamatování, předávejte dál.

- Buďte kreativní, pište dopisy, vtipné SMS, glosujte dění kolem sebe, malujte, veršujte, zpívejte si. Neumíte tančit? Naučte se to!
- Vydejte se na jízdu, která nemá předem daný cíl. Podmínka je jediná - nesmí vést tam, kde už jste byli.
- Úkolujte mozek, večer se snažte vzpomenout si na detaily z porady, v posteli si opakujte cizí slovíčka jazyka, který se právě učíte, a spojujte je s konkrétními obrazy.

Poznámka: nemáte čas? Udělejte si rozvahu a čas objevíte. Na fotografii aktivní veselí přátelé velocipedisté co nikdy nepoznají mozkovou atrofii...
Pro ty co jim to v té bedně trochu myslí a chtějí vědět něco více o paměti od prof. MUDr. Koukolíka je tu skvěle vyprávěné video!

Pan profesor MUDr Pavel Pafko na setkání velocipedistů video a pár slov

Profesor Pavel Pafko na historickém kole

Při manipulaci s fotoaparátem se rozhovor nezdařil, ale snad i ty videozáběry něco řeknou. Nálada je aktivní a přátelská, jak už to na setkáních bývá. Počasí se vydařilo a panu profesorovi Pafkovi to oblečení sekne. Všechny natočené záběry jsou k vidění na YouTube.
Uvidíte historická kola a pár přátel velocipedistů na setkání před hospodou u Reinerů jednoho zářijového dne ráno...

Cituji z medií odpovědi pana profesora:

Jak si udržujete kondici?

Sportem. Chirurg se nad operačním stolem hrbí a při operaci pacienta prostojí na stejném místě denně několik hodin, dýchá anestetika. Proto kompenzace sportem.

Hodně jezdím na kole, o víkendu pravidelně. Jezdím i na vysokém historickém kole - v posledních letech každoročně trasu z německého Pasova do Vídně, což je asi 300 kilometrů. Když mám čas, plavu v podolském bazénu, jezdím na kajaku po Vltavě a na Orlíku, kde mám chatu, rád nazuji kolečkové brusle a také trochu běhám.

Poznámka: videa jsou hotové s hudbou Trio Swing a k dispozici na YouTube např. tady....ukazují dobře atmosféru setkání velocipedistů i historická kola.

Chirurgie, Operace, Transplantace, Velocipedy, Sport, Ze života lékařů, Pozitivní myšlení

Hypertense arteriální patofysiologie diagnostika léčba a prevence

Ilustrační obrázek 

Z etiologického hlediska rozdělujeme arteriální hypertenzi na primární (esenciální) a sekundární (symptomatickou). I když se primární hypertenze vyskytuje v 90 % případů, její příčiny úplně neznáme, známy jsou pouze faktory, které se podílejí na jejím vzniku a udržení.

Primární arteriální hypertenze začíná obvykle mezi 30. až 50. rokem života a její nástup je u většiny pacientů klinicky němý. Je charakterizovaná jako hypertenze, která nemá známou organickou příčinu. Její diagnózu stanovujeme vyloučením sekundárních hypertenzí. Prevalence hypertenze je závislá na věku, pohlaví a rase. Výrazně narůstá s věkem, ve věku nad 50 let tímto onemocněním trpí obvykle více než 50 % obyvatel. Je vyšší u mužů, s výjimkou nejstarší věkové kategorie nad 65 let (Sninčák, 2006).

Sekundární arteriální hypertenzi můžeme definovat jako hypertenzi s jednou jasně definovanou příčinou (základní chorobou), kterou je možné určit a jejíž odstranění anebo léčba obvykle vede ke snížení až normalizaci TK.

Formy sekundární hypertenze: Hormonálně podmíněná arteriální hypertenze je v porovnání s esenciální hypertenzí zanedbatelná. Je-li správně diagnostikována, je možné ji zcela vyléčit. V případě nerozpoznání onemocnění a neléčení však může způsobit vážné komplikace, někdy až pacientovu smrt (Podoba, 2005). Nejčastější, hormonálně podmíněná forma sekundární arteriální hypertenze je primární hyperaldosteronismus. Zvýšená plazmatická koncentrace mineralokortikoidu aldosteronu způsobuje retenci sodíku, hypokaliemii, hypernatriemii a metabolickou alkalózu, která může způsobit parestezie až tetanii. Arteriální hypertenze vyvolaná feochromocytomem (většinou nemetastazujícím nádorem) může být trvalá, anebo záchvatovitá s klinickým obrazem hypertenzní krize. Tuto diagnózu potvrdí stanovení katecholaminů v plazmě a moči sbírané 24 hodin. Klinické příznaky jsou časté bolesti hlavy, tachykardie, palpitace a ortostatická hypotenze. Asi u 0,5 % pacientů s arteriální hypertenzí se vyskytuje Cushingův syndrom, který zahrnuje celou škálu stavů charakterizovaných hypersekrecí kortizolu. Zvýšené vylučování volného kortizolu ve 24hodinové moči svědčí pro podezření na toto onemocnění. Nejčastější forma sekundární hypertenze je AH při chorobách postihujících parenchym ledvin – renoparenchymatózní hypertenze. Společným znakem značné části pacientů s primární AH je změněná funkce ledvin. Při její pozdní diagnostice nebo neúčinné léčbě může nastat poškození parenchymu ledvin. Nejčastější příčinou smrti u pacientů v terminálním stadiu renální insuficience jsou kardiovaskulární komplikace. Základní choroba ledvin může být klinicky dlouho němá. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rodinné anamnéze, otokům, změnám moči, osobní anamnéze, chorobám ledvin (glomerulonefritida, urolitiáza) apod.

 Poměrně zřídka se vyskytující, potenciálně léčitelná forma sekundární hypertenze je renovaskulární hypertenze. V převážné míře je způsobena aterosklerózou a. renalis, případně abdominální aorty (u mužů kuřáků), příčinou bývá i dysplazie a. renalis. Tato onemocnění může imitovat primární AH, protože nemá typické symptomy. Pro její odhalení a potvrzení je doporučováno provést angiografické vyšetření a duplexní ultrasonografické vyšetření ledvinných arterií. Léčba je přísně individuální, s cílem účinně snížit TK a zachovat funkčnost ledvin, buď chirurgickou korekcí stenózy, farmakoterapií, anebo vykonáním perkutánní transluminální renální angioplastiky. Hypertenze v graviditě je častou příčinou úmrtí matky a novorozence. Nejvýznamnější nepříznivý vliv ze všech forem hypertenze má preeklampsie a eklampsie, klinicky se projevující v druhé polovině těhotenství zvýšenými hodnotami TK a proteinurií. Eklampsie představuje naléhavou situaci (tonicko-klonické křeče s následným hlubokým bezvědomím), která ohrožuje život matky. O farmakologické i nefarmakologické léčbě, která má zabránit komplikacím ohrožujícím matku i dítě, rozhoduje výška TK, přítomnost závažných příznaků, poškození cílových orgánů a stupeň gravidity. Mezi časté příčiny sekundární AH a její rezistence na léčbu patří obstrukční syndrom apnoe ve spánku. Postižení jsou většinou obézní pacienti, ale i vysoké štíhlé osoby. Onemocnění je provázené chrápáním, anatomickými anomáliemi krku a orofaryngu a také výraznou únavou a ospalostí v průběhu dne. Vyvolávat arteriální hypertenzi mohou některé léky a xenobiotika (drogy, toxiny, těžké kovy). V takových případech hovoříme o léky navozené hypertenzi. Důležité je zhodnocení všech užívaných léků a odebrání podrobné anamnézy. Nejčastější vrozenou příčinou AH je koarktace aorty. Má dobrou prognózu, pokud se stenóza aorty chirurgicky odstraní ještě v dětském věku.

„Riziková situace spojená s arteriální hypertenzí (hrozící hypertenzní krize) představuje stav, kdy není bezprostředně ohrožen život pacienta, může však vyústit do manifestní hypertenzní krize. Obvykle je nutná hospitalizace a pomalejší, postupné snižování TK“ .

Jako hypertenzní krizi označujeme akutní, život ohrožující stav, charakterizovaný náhlým zvýšením TK (diastolický tlak 130 mmHg a vyšší), doprovázený orgánovými komplikacemi (levokomorovým selháním srdce, hypertenzní encefalopatií, intrakraniálním krvácením, disekujícím aneurysmatem aorty anebo některou formou koronárního syndromu), jenž vyžaduje urgentní péči na jednotkách intenzivní péče a relativně rychlé snížení TK. Hypertenzní krize představuje komplikaci neléčené nebo nedostatečně léčené AH, může být i důsledkem náhle přerušené léčby těžší hypertenze (Sninčák, 2005). Arteriální hypertenze, pokud není správně léčena, je provázena orgánovými poškozeními. Stupeň orgánového poškození je základem dosud používaného dělení hypertenze podle WHO/SZO:

* Stadium I – bez orgánových změn.
* Stadium II – přítomnost alespoň jedné z následujících orgánových změn: hypertrofie levé komory (EKG, rtg anebo ECHOKG); generalizované anebo lokální zúžení arterií na očním pozadí; proteinurie anebo mírný vzestup kreatininu v plazmě.
* Stadium III – hypertenze komplikovaná orgánovými poškozeními – selhání srdce; nitromozkové anebo subarachnoidální krvácení; selhání ledvin; hypertenzní retinopatie; disekující aneurysma aorty (Sninčák, 2006).

Patofyziologie arteriální hypertenze

Etiopatogenezi sekundární arteriální hypertenze představují dobře známé, ovlivnitelné a většinou odstranitelné příčiny vzestupu vysokého krevního tlaku. Vznik primární arteriální hypertenze ovlivňuje komplex různých faktorů dědičnosti, životního stylu a také vnější prostředí. K těm nejdůležitějším patofyziologickým mechanismům a etiologickým faktorům patří:

* zvýšená aktivita sympatického nervového systému, projevuje se zvýšením frekvence tepu, minutového srdečního objemu a periferní cévní rezistence,
* chronický stres u geneticky predisponovaných osob vyvolává trvalý vzestup TK,
* systém renin-angiotenzin-aldosteron,
* obezita,
* tělesná aktivita,
* dědičnost,
* příjem kuchyňské soli a citlivost na sůl,
 * alkohol.

 Hodnoty krevního tlaku mají typický chronotropní charakter. Je vyšší v ranních hodinách, k večeru klesá a nejnižší je ve spánku. Pokud sledované osoby změní denní rytmus, například přechodem na noční směny, variabilita TK se této změně přizpůsobí. Kritickými hodnotami pro populaci s klasickým biorytmem je období nad ránem a ráno, kdy je nejvyšší incidence kardiovaskulárních komplikací. Metaanalýzy populačních studií ukázaly jednoznačnou závislost cerebrovaskulární a kardiovaskulární morbidity a mortality na výšce krevního tlaku.

Pokud u nemocného potvrdíme AH na základě opakovaných měření, provedeme základní klinicko-laboratorní vyšetření. Zjištěné údaje nám pomohou určit léčebný plán. AH je často bezpříznaková a obtíže, kterými trpí pacient, nejsou typické pouze pro tuto diagnózu. Při odběru diagnostických údajů se v rodinné anamnéze dotazujeme na výskyt arteriální hypertenze u přímých příbuzných, ale i na předčasná úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. Osobní anamnézu získáváme s důrazem na možné příčiny hypertenze, výskyt orgánových komplikací a průvodních onemocnění.

 Součástí anamnézy má být objasnění socioekonomického postavení pacienta. Ptáme se ho, zda není vystavený zvýšenému hluku a zvýšeným teplotám prostředí. Každý nemocný s nově zjištěnou AH musí mít vyšetřeny: krevní obraz, FW, moč chemicky a sediment, glykemii nalačno, kyselinu močovou, mineralogram, hodnotu celkového cholesterolu, triacylglycerolů a HDL, kreatinin, ureu v séru, CRP, hormonální analýzy, kompletní funkční vyšetření ledvin – diurézu, GF+Tr, KVP za 24 hod., UZ ledvin, oční pozadí, EKG, echokardiografii, rtg srdce a plic. Důležité je určení hmotnosti a výšky s výpočtem BMI a určením typu obezity.

 Symptomatologie hypertenzní krize je projevem poškození postižených orgánů a jejich dysfunkce. Častými jsou bolesti hlavy, zvracení, poruchy zraku, závratě, poruchy vědomí, křeče, parestezie, paréza, bolesti na hrudníku, dušnost, poruchy srdečního rytmu, oligurie až anurie. V takovém případě musí být diagnostický proces rychlý, abychom co nejdříve identifikovali příčinu vzestupu TK a orgánové poškození .

Při monitorování 24hodinového TK (AMTK) poučíme pacienta, že má vykonávat běžné činnosti. V průběhu měření má držet ruku napřímeně a nehybně. Má si vést deník s evidencí zvláštních událostí. Zároveň má informovat o délce a kvalitě spánku. Jako normální TK při AMTK se udává 24hodinový průměr ? 130/80 mmHg, denní průměr ? 135/85 mmHg a noční průměr ? 120/70 mmHg (Karen, 2009). U nemocných s přetrvávajícími zvýšenými hodnotami TK v domácím prostředí se nález potvrdí 24hodinovým ambulantním monitorováním. Pomáhá odhadnout variabilnost tlaku v průběhu dne, případně zaznamenat paroxysmální hypertenzi. Snaha získat údaje o 24hodinové variaci TK má více opodstatněných důvodů, je vhodná pro:

* určení závažnosti hypertenze,
* diagnostiku hypertenze bílého pláště,
* diferenciální diagnostiku mezi primární a sekundární formou hypertenze,
 * posouzení úspěšnosti léčby

Léčba arteriální hypertenze

 Cílem péče o nemocného s AH je nejen snížení hladin krevního tlaku, ale především snížení celkového rizika kardiovaskulární morbidity a mortality. Léčba AH je komplexní, vyžaduje multidisciplinární přístup a dělí se na farmakologickou a nefarmakologickou. Má být dlouhodobá, s minimálními vedlejšími účinky pro konkrétního pacienta. Rozhodnutí o zahájení léčby vysokého TK závisí na výšce krevního tlaku a na míře individuálního rizika. Léčba hypertenze zahrnuje dietní a režimová opatření a farmakoterapii. Cílová hodnota TK pro léčbu hypertenze je < 140/90 mmHg, u pacientů s DM a pacientů s chronickým onemocněním ledvin je cílem dosáhnout TK < 130/80 mmHg. Avšak pouze malá část populace hypertoniků takových hodnot TK dosáhne.

 U pacientů s AH se zaměřujeme na redukci nadváhy, přiměřenou pohybovou aktivitu, snížení příjmu kuchyňské soli, zákaz kouření, usměrnění spotřeby alkoholu, dietu bohatou na ovoce a zeleninu. Důležitá je úprava denního režimu, dostatek spánku a odpočinku, minimalizace stresu. Cílem léčby hypertenze není kontrola krevního tlaku, ale především snížení kardiovaskulárního rizika. Tohoto cíle dosahujeme postupně:

* snížením krevního tlaku,
* dosažením cílových hodnot TK,
* snížením počtu rizikových faktorů (např. nekouřit),
* kontrolou rizikových faktorů (např. cholesterolu),
 * léčbou dalších onemocnění (např. diabetes mellitus).

 Farmakokinetické odlišnosti umožňují cílený výběr léků, které nejen normalizují hodnoty TK, ale zabraňují orgánovým komplikacím a jsou schopné upravit již existující poškození cílových orgánů. Výběr vhodného léku musí zohlednit stupeň hypertenze, přítomnost a rozsah orgánového poškození a případně přidružená onemocnění (Karen, 2009). Spolupráci pacientů negativně ovlivňuje zapomnětlivost, nepozornost, obavy z vedlejších účinků léků i jiné faktory, jako je mužské pohlaví, psychické poruchy, nízký socioekonomický status a nízká kvalita života. Je potřebné vybudovat vztah mezi pacientem a sestrou založený na oboustranné komunikaci a důvěře. Důležitá je přiměřená motivace pacienta k zodpovědné spolupráci při dodržování léčby a komplexu léčebných opatření. Přibližně třetina pacientů užívá léky pravidelně, další třetina užívá léky nepravidelně, pouze občas, a zbytek pacientů léky neužívá. Mnohokrát jsou pacienti nedostatečně poučeni o tom, že v léčbě AH mají pokračovat i přes pokles TK, protože je to dlouhodobá, častokrát celoživotní záležitost (Smetanová, 2006). Neexistuje důvod pro to, aby byla ukončena dobře tolerovaná a úspěšná léčba bez ohledu na věk pacienta. Hypertenze je označovaná jako hlavní ovlivnitelný rizikový faktor CMP, současně tím působíme preventivně také proti vaskulární demenci a snížení kognitivních funkcí.

Prevence arteriální hypertenze

 Primární prevence arteriální hypertenze zahrnuje opatření a činnosti zaměřené na zabránění vzniku choroby. Prevence a nefarmakologická léčba využívají postupy týkající se především životního stylu, které jsou založené na vědeckých důkazech. Jejich význam neustále roste, protože působí na ty faktory, které jsou do velké míry příčinou vzniku vysokého TK. Základem je tak zejména aktivní výchova obyvatelstva ke zdravému životnímu stylu, dosažení a udržení ideální tělesné hmotnosti, omezené užívání tuků (např. plnotučné mléčné výrobky nahradit nízkotučnými, konzumovat sýry s obsahem tuku v sušině méně než 30 %), omezené užívání alkoholu a snížený příjem soli (vyhýbat se jídlům, jako jsou uzeniny, konzervované a instantní výrobky, minerálním vodám s vysokým obsahem soli), upřednostňování syrových potravin před zpracovanými. Patří sem i zvýšená fyzická aerobní aktivita, omezit kouření či s ním zcela skončit. V současnosti dochází k posunu v oblasti zodpovědnosti každého jedince za své zdraví již od dětského věku. Výchova spočívá ve zvýšené informovanosti a edukaci obyvatel s cílem chránit, zachovat anebo navrátit zdraví. Hypertenze je silně ovlivňovaná psychickým stresem, zejména pocity zlosti, apatie a frustrace. Proto primární prevence spočívá i v úpravě sociálních vztahů, autoregulaci a sebevýchově.

 Sekundární prevence představuje včasné odhalení existující hypertenze měřením TK při každé návštěvě v ordinaci kteréhokoli lékaře a také sledování TK u rizikových skupin, bez ohledu na věk pacienta. Prevence vzniku a vývoje orgánových změn a cévních komplikací, stejně jako jejich úspěšné zvládnutí, závisí jak na ošetřovatelské péči, tak i na aktivní ochotě pacienta ke spolupráci.

 Cílem terciární prevence je obnovit zdraví a zabezpečit optimální fungování organismu v rámci možností konkrétního onemocnění a zabránit vzniku komplikací. Je zaměřená na léčebnou rehabilitaci s cílem zajistit optimální tělesný, psychický a sociální stav pacienta.

Stresové faktory u pacienta s arteriální hypertenzí

 U pacientů s AH byly při analýze kazuistik zjištěny tyto charakteristiky: agresivita, hostilita, vysoké ambice, nadměrná závislost, projevy vzdorovitosti, potlačování vnitřních konfliktů. Mnohé výzkumy potvrdily dvojnásobně vyšší pravděpodobnost vzniku AH u mužů, kteří prožívali v průběhu života vyšší míru úzkosti. U jedinců s vlastnostmi jako svědomitost a zodpovědnost, přehnaná starostlivost až perfekcionismus, mimořádná snaha po sebeprosazení vyvolávají nesplněná očekávání negativní emoce, vnitřní napětí, které se může projevit postupným zvýšením krevního tlaku. Stres v nemocnici je spíše reakcí pacienta na prostředí než na chorobu.

Kardiovaskulární zdraví a prevence arteriosklerózy

Vyhodnocení EKGPříznaky

PŘÍZNAKY:

Nástup aterosklerózy obvykle nedoprovází žádné příznaky až do kritického zúžení tepen  nebo uzávěru. Jakmile tepna byla kriticky  uzavřena (ucpána), mohou nastat následující příznaky:

Infarkt
bolest na hrudi (angina pectoris)
znecitlivění nebo slabost rukou nebo nohou
potíže s mluvením nebo nezřetelná řeč
svěšené svaly v obličeji
bolesti nohou při chůzi (intermitentní klaudikace)
erektilní dysfunkce (u mužů)

Rizikové faktory
Následující faktory, které jsou známé, při zvýšení výskytu (četnost výskytu) arteriosklerózy:

- Vysoký krevní tlak
- Vysoká hladina cholesterolu
- Cukrovka
- Obezita
- Kouření
- Rodinná anamnéza aneurysmatu nebo časných fázích onemocnění srdce

Prevence
Následující postupy vám pomohou při prevenci arteriosklerózy. Je důležité provést změny životního stylu tohoto typu postupně tak, aby byly udržitelné a mohly být prováděny s důsledností v dlouhodobém horizontu.

Přestat kouřit
Jíst zdravé potraviny
Pravidelně cvičte
Udržovat si zdravou váhu
Nižší spotřebu alkoholu
Vyhněte se chronické dehydrataci

Kardiovaskulární zdraví, včetně hladiny cholesterolu by měla být posouzena každoročně licencovaným lékařem.
Testy a diagnostika
Arterioskleróza může být zachycen během fyzické zkoušky provedené lékařem pomocí následujících metod:

Slabý nebo chybějící puls pod zúžením prostoru tepny
Snížení krevního tlaku v postižené končetině
Whooshing zvuky (bruits) uvnitř tepen (slyšet stetoskopem)
Známky pulsující výdutě (aneurysma), v oblasti břicha nebo za kolenem
Důkaz špatného hojení v oblasti rány, kde je omezený průtok krve

Jakmile je podezření, v diagnóze se může pokračovat přes následující prostředky:
Krevní testy
Laboratorní testy mohou být provedeny ke zjištění zvýšené hladiny cholesterolu a hladiny cukru v krvi, které mohou zvýšit riziko atheriosclerosis.
Doppler ultrazvuk

Rychlá záchranná služba

Zařízení využívá Doppler - ultrazvuk je schopen měřit krevní tlak na různých místech. Tato měření může pomoci lékaři při stanovení kritičnosti každého ucpání (blokády), stejně jako rychlost průtoku krve v tepnách.
Kotník-brachiální index
Tento test může určit, zda ateroskleróza je přítomná v tepnách co se nachází v nohou a chodidlech. Lékař bude porovnávat krevní tlak u kotníku s krevním tlakem na paži. Toto srovnání je známé jako kotník-brachiální index. Abnormální rozdíl (kotník-brachiální index) mohou naznačovat onemocnění periferních cév. Periferní cévní onemocnění je také známé jako periferních tepen (PAD), nebo periferních tepen okluzivní (uzávěr) choroby (PAOD). PVD zahrnuje všechny nemoci, které jsou způsobeny omezení nebo obstrukce velkých tepen na rukou a nohou. PVD je obvykle způsobeno aterosklerózou.
Elektrokardiogram (EKG)
EKG zaznamenává jak elektrické signály cestují přes srdce. EKG může odhalit důkaz předchozího infarktu, nebo ten, který právě probíhá.

Prevence a možnosti léčby aterosklerózy

Optimální možnosti léčby aterosklerózy jsou pasivní prostředky. Pasivní prostředky umožňují obranným mechanismům organismu pracovat přirozeně k zabránění nebo odstranění nemoci. 

  Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují  lipoproteiny  

Pokud je však Arterioskleróza je v pokročilém stádiu, nebo existuje genetická predispozice pro vysoký cholesterol, nebo pasivní prostředky samy o sobě jsou nedostačující pro účinnou léčbu, nebo není možné udržet spolehlivost, pak aktivní ošetření použití cílených léčebných postupů může být vyžadováno (viz aktivní opravné prostředky).

Všechny opravné prostředky a možnosti léčby u arteriosklerózy by měla probíhat pod dohledem licencovaného zdravotnický pracovník, který určí, zda léčba je bezpečná a efektivní pro konkrétního pacienta a bude provádět pravidelné kontroly a zkoušky, sledování kardiovaskulárního zdraví. Každý jedinec má jedinečný genetický základ a životní styl, a proto může reagovat odlišně na konkrétní možnosti léčby. Je proto zásadní význam pro lékaře, monitorování a přizpůsobení možnosti léčby na optimální prospěch konkrétního pacienta.
Pasivní Opravné prostředky
- Přestat kouřit
- Zdravá strava
- Cvičení
- Dostatečnou hydrataci

Přestat kouřit
Kouření poškozuje cévy. Zastavení praxe kouření (porušení zvyku), je nutné zpomalit nebo zastavit progresi aterosklerózy.
Zdravá strava

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu, s nízkým obsahem nasycených tuků, cholesterolu a sodíku, pomůže při kontrole hmotnosti, krevního tlaku, cholesterolu v krvi. Snížení nasycených tuků, cholesterolu, sodíku a snížením konzumace smažených jídel, červené maso, hydrogenovaných olejů a trans mastných kyselin. Zavést omega-3 oleje, rybí tuk a další zdravé oleje (jako pannenský za studena lisovaný olivový olej) do běžné stravy.
Cvičení
Cvičení by mělo být provedeno po většinu dní v týdnu. Svalových skupin, které jsou používány pravidelně  využívají kyslík efektivněji. Fyzická aktivita zlepšuje krevní oběh a iniciuje vývoj nových cév, které často tvoří přirozenou obchvatu (kolaterály) ucpání cév nebo omezena. Cvičební režimy by měly být zaváděny postupně, a praktický lékař může přizpůsobit a udržovat související změny životního stylu, v dlouhodobém horizontu.
Dostatečnou hydrataci
Je to tak nepraktické a nerozumné ignorovat tělo, které potřebuje hydrataci. Chronické onemocnění, kornatění cév v ceně, je obyčejně spojené s chronickou dehydratací a může ve skutečnosti být povolena nebo pokročilé jen kvůli tomuto stavu. V zájmu zachování odpovídající úrovně hydratace průměrný člověk potřebuje pít dva litry (1.89 l) vody denně. Průměrný člověk se ve skutečnosti spotřebuje čtyři litry vody denně, ale dva litry jsou získávány z potravy metabolismu a obsah vody v potravinách. Při příjmu vody je dostačující, bude se barva moči (cca 2 litry denně) je bezbarvá. Pokud je barva moči se žlutou, znamená to, že nástup dehydratace. Když se barva moči oranžová znamená to, že tělo je kriticky dehydratované. Čtenář je varoval konzultovat s lékařem licenci, pokud jde o zbarvení moči, které mohou být způsobeny léky nebo potravinové doplňky, jako je vitamin C (kyselina askorbová), spíše než dehydratace.
Aktivní Opravné prostředky

- Léky
- Chirurgie
- Intravenózní chelatační (přírodně variantě operací)

Různé léky mohou zpomalit a někdy dokonce zvrátit účinky aterosklerózy.

Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují nežádoucí lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) a zvýšení hladiny žádoucí vysokou hustotou lipoproteinů (HDL), čímž se zpomaluje a případně zvrátit nahromadění plaku v tepnách.
Antiagregační léky jako je aspirin může snížit pravděpodobnost, že destičky budou tvořit krevní sraženiny uvnitř zúžení tepen.
Antikoagulancií může pomoci tím, ředění krve, aby se zabránilo sraženin z tváření.
Léky, krevní tlak může pomáhat při zpomalení progrese aterosklerózy snižuje vysoký krevní tlak
Jiné léky mohou být předepsány, aby se snížilo další rizikové faktory aterosklerózy, jako je cukrovka. Konkrétní léky mohou být předepsány k léčbě příznaků aterosklerózy, jako jsou bolesti nohou při cvičení.

Chirurgické výkony (často život zachraňující), může být požadováno, aby k léčbě pokročilých stadiích aterosklerózy

Angioplastika. Dlouhé, tenké trubice (katetrem) se vloží do uzavřené nebo zúžené části tepny. Drát se deflací balónkem prochází cévky do zúžení prostoru. Balón je pak nadsazené, komprese deska vklady na stěny cév. Ok trubice (stent) je obyčejně vlevo uvnitř tepny ke snadnému otevření tepny.
Endarterektomie. Tento postup se používá, když je tuková depozita být chirurgicky odstraněny ze stěn zúžené tepny. Když je postup provádí na tepnách co se nachází v krku, to je pojmenováno karotická endarterektomie.
Trombolytická léčba. Sraženina rozpouštění drogy je vstříknut do tepny v místě sraženiny rozdělit to.
Bypass. Bypass graft je vytvořen pomocí lodi z jiné části těla nebo trubky z umělé tkaniny. To umožňuje průtok krve v okolí uzavřené nebo zúžené tepny.

Intravenózní chelatační může být považován za naturopathic variantě k chirurgickému zákroku. Intravenózní chelatační se provádí zavedením minerály a vázání látky do krevního oběhu pomocí intravenózním roztokem. Toto řešení se váže chelace s ložiskovou v tepnách a pomáhá při splachování desky  z kardiovaskulárního systému. Intravenózní chelatační je invazivní postup, který musí provádět vyškolení profesionál s léky v přírodní nebo alternativní zdravotní klinice.
Náklady na léčbu
Kvantitativní vyhodnocení nákladů na různé možnosti léčby aterosklerózy je nad rámec tohoto článku. Náklady na léčbu pro konkrétního pacienta se mohou výrazně lišit v závislosti na možnostech léčby se vztahuje pacienta zdravotní pojištění plán, a to, co finanční spoluúčast částky byly vybrány jako součást tohoto plánu. V případech, kdy pacient nemá žádné zdravotní pojištění, nebo pokud celkové náklady na léčbu uvažuje, platí následující pravidla:

Pasivní prostředky jsou zpravidla nejlevnější možností léčby
Aktivní prostředky jsou obecně nejdražší možností léčby
Náklady na jednotlivé možnosti léčby se může výrazně lišit v závislosti na poskytovateli

Omemocnění ledvin metody a diagnostika vyšetření moči

  Moč informuje o stavu a funkci močových cest i o lidském organismu  

Vyšetření moči

Vyšetření moči je cennou diagnostickou metodou, která umí relativně snadno a rychle odhalit velké množství poruch a chorobných stavů. Moč jako taková nás informuje nejen o stavu a funkci močových cest, ale i o lidském organismu jako celku. Vyšetření moči má více úrovní dle složitosti a náročnosti na laboratorní techniku. Nejjednodušší vyšetření pomocí testačních papírků je levné a může ho snadno provést i obvodní lékař.

Získání moči: Vyšetřovaný člověk se obvykle vymočí do speciální zkumavky, kterou následně zazátkuje. Zejména pro mikrobiologické vyšetření moče je nutné získat střední proud moče – tj. nejdřív trochu moče vyčurat do záchodu a až pak do zkumavky. Vnitřku zkumavky ani vnitřní strany špuntu se člověk nesmí dotknout žádnou částí svého těla, protože by mohlo dojít ke kontaminaci vzorku bakteriemi a k falešně pozitivnímu výsledku. Vzorek moči lze nicméně získat i při cévkování.
Při složitějším chemickém vyšetření, zjišťování koncentrace iontů a různých dalších sloučenin se pak často využívá 24hodinový sběr moči. Moč člověka se v takovém případě sbírá po celý den a pak se z tohoto celkového množství vezme vzorek (zbytek se vylije). Ze vzorku se zjistí koncentrace požadovaných látek a po přepočítání na celkový získaný objem zjistíme, jaké množství látky člověk vyloučil (například 2 gramy bílkoviny za den).
Možné způsoby vyšetření moči:

1. Orientační chemické vyšetření moči testačními papírky

Testační papírky jsou základním a orientačním vyšetřením moče. Jejich výhodou je snadná dostupnost, nízká cena a možnost rychlého odečtení výsledků. Vyšetření spočívá v tom, že do vzorku moči se ponoří papírky, jejichž koncové části se po styku s močí vlivem chemických reakcí různě zabarví. Dle zabarvení se pak může odhadnout kyselost moči a přítomnost určitých látek:

a) Cukr – Nález cukru v moči je varovné znamení a měl by být následován vyšetřením hladiny cukru v krvi. Při normálních hladinách cukru v krvi se tento do moče dostat vůbec nemá. Jeho nález při vyšetření moči proto napovídá, že jsou hladiny cukru v krvi neobvykle vysoké. To je typické pro cukrovku 1. typu i cukrovku 2. typu. Vyšetření hladiny cukru v krvi umožní cukrovku diagnostikovat nebo vyloučit.

b) Bílkoviny – Bílkoviny v moči mohou znamenat celou řadu problémů. Může se jednat o nejrůznější onemocnění ledvin, infekce močových cest, nadměrný výskyt některých bílkovin v krvi a pod. Nález bílkoviny by měl být spojen s vyšetřením ledvin

c) Bilirubin – Bilirubin je barvivo, které vzniká z hemoglobinu po rozpadu červených krvinek. Jeho nález v moči vypovídá o narušené schopnosti bilirubin vylučovat z těla žlučí, k čemuž obvykle dochází při ucpání žlučových cest. Podrobněji o metabolismu bilirubinu najdete v textu o žloutence.

d) Ketolátky – Ketolátky v organismu vznikají pokud organismus hladoví nebo při nedostatku inzulinu. Najdeme je tedy v moči špatně živených lidí (ve vyspělých zemích jde typicky o alkoholiky) a u diabetiků 1. typu, kterým chybí inzulin.

e) Hemoglobin – Testovací proužky umí v moči najít i hemoglobin, který se vyskytuje v červených krvinkách. Lze tak získat podezření na výskyt krve v moči. Příčin tohoto stavu je opravdu hodně a více si přečtěte v článku o této problematice.

f) pH moči – Papírky umí určit zda je moč kyselá či zásaditá. Normální pH moči je 5,0-6,0. Odchylky od této hodnoty mohou být spojeny s infekcí močových cest a jsou rizikovým faktorem vzniku močových kamenů (vysoké i nízké pH).

g) Hustota moči – Hustota moči se pomocí testovacích papírků zjistí jen nepřímo a orientačně. Vypovídá o koncentraci moči, tj. o množství látek v tekutině.

2. Chemické laboratorní vyšetření moči

Základní chemické vyšetření moče nám umožní lépe a přesněji zjistit přítomnost a množství výše uvedených sloučenin. K dispozici jsou ovšem i speciálnější vyšetření moče, které se běžne neprovádí. Díky nim lze zjistit z moče téměř jakoukoliv látku i její koncentraci – ionty, močovinu, návykové látky a mnoho dalších sloučenin. Díky výskytu a koncentrace určitých iontů lze odhadnout funkce ledvin i celkový stav organismu.

3. Laboratorní vyšetření močového sedimentu

Močový sediment se získá tak, že se vzorek moči vloží do odstředivky a tam se odliší tuhé částice (sediment) od kapaliny. Sediment se pak vyšetřuje pod mikroskopem. Výsledek je poměrně rychle k dispozici a hodnotí se přítomnost a množství těchto útvarů:

a) Červené krvinky – Na rozdíl od zjištění hemoglobinu testačním proužkem nebo chemickým vyšetřením moče jsou v tomto případě pod mikroskopem přímo vidět červené krvinky. Lékař může zhodnotit jejich množství v zorném poli a podle jejich tvaru pozná, zda se profiltrovaly přes ledviny (nemoci ledvin) nebo se dostaly do moči až v močových cestách pod ledvinami (ostatní příčiny výskytu krve v moči).

b) Bakterie – Pohledem do mikroskopu může vyšetřující orientačně zjistit přítomnost bakterií. Druh bakterií a případně citlivost na antibiotika se nicméně pohledem určit nedá, k tomu slouží mikrobiologické vyšetření moče.

c) Krystaly – Krystaly se v malé míře v moči vyskytují normálně. Jejich vyšší výskyt může být spojen s výkyvy pH moče a se vznikem močových kamenů.

d) Válce – S válci je to složitější a nebudu je zde příliš popisovat. Válce jsou útvary vznikající v ledvinách a jejich nález může provázet celou řadu ledvinných chorob.
Vyšetření moči poskytuje důležité informace o patologických změnách probíhajících v ledvinách. Dosavadní vyšetření zaměřené obvykle jen na celkovou proteinurii, eventuálně albuminurii, zdaleka nevyužívá obrovské množství informací o fyziologických a patofyziologických procesech v ledvinách, které lze potenciálně získat proteomickou analýzou vzorku moči.

Studium močového proteomu může vést k identifikaci nových markerů akutních i chronických onemocnění ledvin.
Proteomická analýza dialyzátu získaného při hemodialýze může pomoci v nalezení nových uremických toxinů a markerů účinnosti očišťovacích metod. Studium proteomu jednotlivých renálních tkání (např. kůra vs dřeň) nebo buněčných populací, eventuálně buněčných kompartmentů (např. organel) může přispět k pochopení patogeneze renálních chorob a pochopení účinků farmakologické léčby. Další možností je využití cílené proteomiky (např. studium proteinů s určitými posttranslačními modifikacemi).

Proteom je tvořen proteiny a peptidy přítomnými v určitém tělesném kompartmentu. Na rozdíl od genomu je proteom specifický pro různé tkáně (např. kůra vs dřeň ledviny), části tkání (např. glomeruly), buňky(endotelové, mesangiální, viscerální a parietální podocyty, tubulární buňky v různých segmentech nefronu aj.), ale i organely (mitochondrie, endoplazmatické retikulum, lyzozómy, aj.) a mění se v odpověď na různé podněty.
Začátky proteomiky souvisejí se zavedením elektroforézy, která umožňuje rozdělení a identifikace plazmatických i močových proteinů , i když éra proteomiky v užším slova smyslu začíná teprve s dostupností moderní hmotnostní spektrometrie a bioinformatických technologií, které umožňují zpracovat a utřídit obrovské množství získaných informací. Proteomika se vyvíjí paralelně s rozvojem funkční genomiky, tj. analýzy transkriptů mRNA. Proteomická analýza je však obvykle proti funkční genomice dále komplikována translací jen některých transkriptů, posttranslačními modifikacemi proteinů (existencí mnoha izoforem) a vznikem řady proteinových fragmentů v důsledku limitované proteolýzy. Proteomika v nefrologii se zaměřuje zejména na studium moči vzhledem k její dostupnosti ve velkém množství bez nutnosti jakýchkoli invazivních procedur, předpokládanému úzkému vztahu změn složení moči k nemocem ledvin a močových cest a relativně dobré stabilitě bílkovin v moči ve srovnání s krví (v moči skladované 6 hodin při pokojové teplotě, 3–4 dny při teplotě 3–4 °C, respektive několik let při teplotě -20 °C nenastávají prakticky žádné změny ve složení proteinů) . Spoléhání se na stabilitu vzorků by ale rozhodně nemělo znamenat, že nebude věnována dostatečná pozornost standardizaci odběru vzorku, jeho skladování a dalšímu zpracování. Při vyšetřování plazmy (raději než séra) je nutno zabránit působení proteáz, které dávají velmi rychle vzniknout řadě degradačních produktů

Základními cíli využití proteomiky v nefrologii jsou: pomocí identifikace močového (nebo renálního, či dokonce buněčného proteomu) přispět k lepšímu pochopení patogeneze nemocí ledvin, identifikovat nové markery nemocí ledvin, umožňující jejich časnou detekci, odhad stupně ireverzibilního poškození a prognózy onemocnění a monitorování aktivity renálního onemocnění (odpovědi na léčbu).

Proteomika, ledviny, glomerulopatie, tumory ledvin, selhání ledvin.

ČESKO AKTUÁLNĚ: Řeč těla a diagnostika pravdy u člověka

Výrazná řeč těla a úsměvu Anny

ČESKO AKTUÁLNĚ: Řeč těla a diagnostika pravdy u člověka: "Tento článek má navazovat na informace (obecná část) tématu pěti pohledů na člověka k orientaci popření pravdy u člověka.

Označeno je jako lež v chování, pohledu, gestech a podobně.

Profesionálově jdou dál a učí se poznávat podle reakcí pohybů a chování výrazu agresivní a nebezpečné útoky při své práci. Je to náročné a pomůže aktivita, cvik a zkušenost. Zpracuji zde ukázku a názor:

Znaky potencionálního násilí mohou být dle neverbální komunikace (řeči těla) například prudké vychylování hlavy směrem dopředu ke zdůraznění vyhrůžek a nadávek. Agresor může gesty provokovat, prsty nebo rukou vybízet, abyste šli k němu, přičemž tuto gestikulaci většinou doprovází krátké, často jednoslovné vyhrůžky. Těsně před útokem agresor obvykle (pokud není dobře trénovaný) nasadí tvrdý výraz, zamračí se a zatne zuby. V posledním stádiu útočník zaujme bojové postavení, většinou takové, aby mohl pěstí zasáhnout váš obličej."



#Diferenciální diagnostika, Ostatní, Psychiatrie a psychologie, Deprivanti a deprivantství, Frustrace, Osobnostní patologie, Patologie, Prevence

SKALWEBSITE: Rady lékaře a obecné postupy prevence cestovatelských průjmů Egypt faraónova kletba México Montezumova pomsta

Pstruh na másle je bezpečné jídlo

SKALWEBSITE: Rady lékaře a obecné postupy prevence cestovatelských průjmů Egypt faraónova kletba México Montezumova pomsta


Podrobnosti najdete   v odkazu tady.

Diagnostika patologií veřejných osobností v moderní medicíně. Profesní lékařská diagnostika a vysvětlení situačního konání psychopatologických jedinců na scéně

Foto ilustrační Helicoptera presidenta Spojených států Amerických

Mnoho veřejných osobností je vystaveno mediální pozornosti
tisku, televize atp. Běžný pacient a lidé kolem zkušeného lékaře nevnímají tu obrovskou znalostní medicínskou diagnostiku z důvodu své jednoduchosti, nevzdělanosti a prostoty svého života.

Mnohý lékař, zkušený, vzdělaný, se svojí aspexí, intuicí a profesní diagnostikou provede poznání choroby pohledem doslova ode dveří (neznalost publika nemocných a údiv), tím spíše, pokud je tento objekt známý, na veřejnosti projevuje abnormální, patologické manévry a vystavuje osobnostní i charakterovou nestabilitu, úkornost, ješitnost, resistenci názoru, nedostatek soudnosti a časté chybné závěry, které mohou poškodit jeho ovládané bližní.

Dostatek vysvětlení situačního konání psychopatologických jedinců na scéně vysvětlují i diagnostikují pozorní s názorem, a zkušení vzdělaní čeští lékaři. Soudím, že lékařova pozornost je velmi důležitá, často je konsiliární a vyžaduje tu potřebnou vnímavost k názorům lékaře, nebo vědce. Často jsme překvapeni, jakou nemoc nám lékaři najdou. Pokud máme na prevenci zájem i ten život si můžeme prodloužit.

Ten český doktor pracuje téměř gratis, za děkuji, někdy se spokojí i s nevděkem, nadávkou a hrozbou soudu o peníze, které nemá.

Zejména psychosomatická medicina vede k přiblížení patologické alterace (deprivace) a chorobných projevů lidí ve veřejných funkcích. Přečtěme si co publikoval na blogu tento skvělý člověk, zkušený a vzdělaný lékař po svém pozorování politické scény a jakými zkušenostmi (a úskalími) přitom prošel. Proto čtěme o tom co umí profesní diferenciální diagnostika možná někomu i oči otevře.

LÉKAŘ A rtg diagnostika

Cituji...

MUDr. Jan Hnízdil, Internista a rehabilitační lékař (*1958), autor či spoluautor publikací „Bolesti zad, mýty a realita.“, „Jak vyrobit pacienta.“, „Artróza v komplexním přístupu.“, „Jak léčit nemoc šílené medicíny.“, „Doping aneb zákulisí vrcholového sportu.“ a dalších. Věnuje se komplexní, psychosomatické medicíně. Působí v Centru komplexní péče v Dobřichovicích.

Psychopati v politice škodí zdraví
Korektní odborná diskuze, věnovaná posuzování osobnostní integrity, charakteru a vědomí si společenské odpovědnosti veřejných činitelů, je naprosto legitimní. O tom, že na ni budou psychopati reagovat psychopaticky, není třeba pochybovat.

Před třemi měsíci rozpoutal redaktor Adam B. Bartoš z www.prvnizpravy.cz mohutnou mediální kampaň. Obvinil mne v ní, že jsem chtěl s několika kolegy dostat prezidenta Klause do blázince a donutit ho tak, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Údajně jsme plánovali státní převrat a „dopustili se vlastizrady ve stádiu přípravy“. To vše na politickou objednávku. Od té doby se mne pořád někdo ptá, jak jsme to chtěli udělat. Rozhodl jsem se na nejčastější dotazy odpovědět. Podobný formát běžně používá BBC. Říká se mu „Questions + Answer“.

Můžete vysvětlit, jak jste chtěli dostat prezidenta Klause do blázince?

Opravdu věříte, že by v právním státě dokázala parta doktorů dostat do blázince prezidenta republiky? Kdyby to bylo možné, tak máme naprosto výjimečné schopnosti, nebo nežijeme v právním státě, nebo je na tom pan prezident hodně špatně.
Představu takového spiknutí si mohou vytvořit jenom lidé, kteří potřebují k životu nějakého vnějšího nepřítele. Přitom ale toho největšího nepřítele mají sami v sobě. Redaktor Bartoš píše o spiknutí, puči, státním převratu, komplotu, vlastizradě. O nic takového nešlo.

O co tedy šlo?

Chování pana prezidenta nás už delší dobu znepokojuje. S kolegy jsme si mailem psali, jestli snad netrpí nějakou osobnostní poruchou nebo nemocí. Radili jsme se, jak se zachovat, abychom se nedopustili porušení lékařského tajemství nebo etiky. Není naším pacientem a diagnostikovat ho na dálku by bylo neprofesionální. Mezi diskutujícími byli špičkový neurolog, dětský psychiatr a psycholog, specialista na psychopatologii, psychosomatik, psychoanalytik, internista.

Co Vám připadá na chování pana prezidenta neobvyklé?

Těch signálů je víc. Popírání zákonů: odmítání jmenovat soudního čekatele Langera nebo řada prohraných soudních sporů s předsedkyní nejvyššího soudu doktorkou Brožovou. Popírání reality: vášnivý boj s ochránci životního prostředí. Nemám přitom na mysli globální oteplování, to je sporné, ale názory, že člověk neškodí životnímu prostředí, živočišných druhů neubývá, ale naopak přibývá, globální krize je jenom chřipka, ekonomický růst může neomezeně pokračovat a s energetickými zdroji si nemusíme lámat hlavu. Popírání demokratických principů: Lisabonská smlouva. Nejde o její obsah, ale o procedurální stránku, trucovité obstrukce podpisu v situaci, kdy ji schválil senát, parlament a podepsala většina zemí EU. Odhodlání bránit stavbě Kaplického knihovny vlastním tělem nebo historky o tom, jak ve čtyřech letech, při Pražském povstání, stavěl barikádu, není potřeba komentovat. Pan prezident je jiný, myslí jinak. O svojí pravdě je přitom hluboce přesvědčený. Diví se, že se mu někdo diví.

Jakou jste stanovili prezidentu Klausovi diagnózu?

Žádnou. Problém je složitější. Každý člověk rozumí tomu, že politik může mít porouchaný kyčel, trpět nějakou tělesnou chorobou. Vůbec se ale neuvažuje o tom, že může mít také porouchanou osobnost nebo charakter. Zajímavou studii o tom zveřejnili psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak. Zjistili, že mezi vysokými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federálních věznicích USA. A to nebyli u nás. Ti lidé mají podobný osobnostní profil jako zloději nebo vrazi. Dají se ale jen těžko odhalit. Jsou inteligentní, schopní, jazykově vybavení, dokonale oblečení. Na druhou stranu egocentričtí, arogantní, bezohlední a bezcitní. Hare s Babiakem jim říkají „hadi v oblecích“.

Jak s tím souvisí pan prezident?

Současný společenský systém, založený na individualismu a neomezeném růstu, takový typ osobností přitahuje. Oni tento systém dál potvrzují a rozvíjejí. A právě to dělá pan prezident. Když ho posloucháte, všechno stojí na jedinci, straně a ruce trhu. Takoví lidé mají ideální předpoklady dosahovat krátkodobých úspěchů. Dlouhodobě je ale jejich působení na mezilidské vztahy, fungování firem i atmosféru ve společnosti zničující. Každý úspěšný manažer musí být sebejistý, třeba i trochu narcisní. Pokud je ale zdravou osobností, v kritických chvílích upřednostní zájem firmy. Narcisní psychopat, než by ustoupil ze svých názorů, raději firmu zničí. Všimněte si, jak pan prezident potopil vlastní stranu, nebo jak přispěl k pádu vlády v době předsednictví EU.

Není určitě jediný, kde se tak chová.

Před časem se psalo o finančníkovi Bernardu Madoffovi. Od lidí si půjčoval peníze, sliboval vysoké úroky a ty splácel dalším půjčováním od jiných lidí tak dlouho, až „letadlo“ spadlo. Zasekl sekyru 65 miliard dolarů a dostal za to 150 let vězení. Když pan Paroubek před volbami sliboval, že udrží výši platů a sociální výhody, přitom sníží nezaměstnanost a státní dluh, dělal totéž. Stejně patologické bylo prosazování olympiády v Praze primátorem Bémem, lyžování na Hradčanském náměstí, dvě miliardy na liberecký šampionát nebo boj proti zdravotnickým poplatkům v podání hejtmana Ratha. To jsou nebezpečné projekty a nebezpečné chování. Nemám pro ně jiné vysvětlení než medicínské. Potvrzuje to ostatně čerstvý případ mladoboleslavského soudce Nagye. Podle policie přijímal úplatky, zneužíval pravomoci veřejného činitele a podváděl. Státní zástupce ale jeho stíhání přerušil. Z posudků vyplynulo, že ještě v době, kdy nosil talár, duševně onemocněl. „Porucha osobnosti u obviněného nastala již před spácháním projednávané trestné činnosti. Do významné formy se rozvinula v letech 2004-2005. V posledních třech letech svého působení u soudu vydal v průměru 180 rozsudků ročně.“, sdělila mluvčí mladoboleslavského soudu. Kolika lidem mohl těmi rozsudky zničit život, už nikdo nezjistí.

Dá se tomu nějak předejít?

Pokud psychopat ovládne vedoucí pozici, je prakticky nemožné jej z ní odstranit. Hare s Babiakem proto doporučují, aby uchazeči o vedoucí místa byli, kromě testování odborných znalostí, podrobováni i psychotestům. Hodnotí se při nich struktura osobnosti, zvládání emocí, schopnost týmové spolupráce a vědomí společenské zodpovědnosti. Kromě vstupního testu se ale na hodnocení následně podílejí také jejich podřízení. Říká se to mu „Business- Scan“. V analogii státu tedy občané hodnotí chování a činy svých politiků. Ovšem nejen při volbách. Podle mého názoru je v podstatě jedno, které z demokratických stran dá občan u voleb svůj hlas, nebo jestli vůbec někoho volí. Mnohem důležitější je, jak se o dění kolem sebe zajímá v každodenním životě: klade neustálé dotazy, jestli je nutné, aby se kácely stromy kvůli stavbě supermarketu, jestli je lyžování na Hradčanském náměstí dobrý nápad… Takovému modelu, kdy je politik podroben každodenní kontrole občanů, se říká občanská společnost. Mnozí naši politici a pan Klaus se jí bojí jako čert kříže. Touží po tom, aby se jim lidé odevzdali a oni s nimi mohli manipulovat. Bohužel se jim to daří.

Ladislav Jakl o Vás říká, že jste jedním z nejzavilejších klausofobů.

Chování prezidenta Klause mě řadu let hodně iritovalo. Marně jsem řešil otázku, co s tím. Pak jsem úplně změnil úhel pohledu. Začal jsem analyzovat chování vlastní. Uvědomil jsem si, že na jeho provokace reaguji emocionálně, osobně. Na jeho negace odpovídám vlastní negací. Hraji jeho hru. Reaguji na to, co říká, a přitom bych měl ignorovat to, co dělá: vyvolává konflikty. Právě o to mu jde: vzbuzovat v lidech negativní emoce a jejich prostřednictvím vládnut. Je to prezident negativních emocí. Nemyslím, že bych se bál osoby pana Klause. Z pozice prezidenta má ale obrovský vliv na společenskou atmosféru u nás a věrohodnost České republiky navenek. Nemám fobii z něj, ale z toho co hlásá a dělá.

Co Vy byste naopak řekl o Ladislavu Jaklovi?

Pan profesor Halík ve svém prohlášení napsal: „Pan prezident Havel měl po svém boku Karla Schwarzenberga, Pavla Tigrida, Ivana Medka. Václav Klaus si do sídla českých králů pozval pány Jakla a Hájka. Máloco dokumentuje tak zřetelně změny na Hradě“. S tím souhlasím. Pan prezident nesnese po svém boku nikoho, kdo by ho převyšoval a ohrožoval. Taky tam nikdo takový není. Dovedete si představit, že by vedle pana Klause byl Ivan Medek? A hlavně: prezident Klaus přece nestojí o to, aby mu někdo radil. On všechno ví.

Režisér Jiří Svoboda si myslí, že jste porušili lékařskou etiku. Dokonce podal podnět lékařské komoře.

Pana režiséra scénář „Spiknutí lékařů proti prezidentovi“ hodně zaujal. Hned podle něj začal „točit“. V jedné scéně opravdu píše stížnost lékařské komoře a Evropské psychiatrické asociaci. Z komory mu obratem odpověděli, že nemají o žádném spiknutí informace, porušení etiky jsme se nedopustili a dál se tím nebudou zabývat. Několikrát jsem pana režiséra prosil, aby stanovisko komory zveřejnil. Odepsal mi, že má moc práce. Asi točí nějaký zajímavější scénář.

Jednali jste na politickou objednávku? Jste členem nějaké politické strany nebo skupiny?

Členem politické strany jsem byl jako student a krátce jako asistent na FTVS. Byla to KSČ. Dodnes se za to stydím. Nechci chybu opakovat. Politikem je pro mne člověk, kterému není lhostejné dění ve společnosti, je ochoten pracovat v její prospěch. Na to nemusím být ve straně. Ten, kdo uchvátí stranickou nebo vládní funkci, aby potom ukájel ego a staral se o svoje kšefty, je karikaturou politika.

Jedním z diskutujících byl doktor Stránský. Ten politické ambice má. Dokonce je kandidátem VV na místo ministra zdravotnictví.

Doktora Stránského vůbec neznám. Sešel jsem se s ním jen jednou v životě, letos v dubnu. Informoval mne, že na redaktora Bartoše podal trestní oznámení a několik civilních žalob pro zneužití soukromé korespondence a pro pomluvu. Do té doby jsme spolu komunikovali jen telefonem a mailem. Loni na podzim ho zaujala myšlenka odborné debaty a tak se jí zúčastnil.

Jak jste chtěli Václava Klause nechat vyšetřit?

Zvažovali jsme několik možností. Nejprve jsme diskutovali podání návrhu soudu na částečné zbavení právní způsobilosti. To je naprosto legitimní a legální postup. Soudu je adresován návrh a ten, pokud jej shledá důvodným, ustaví nezávislou komisi expertů, která provede vyšetření. Teprve potom se jedná o případné léčbě nebo hospitalizaci. Návrh většinou diskutujících neprošel. Pak jsme zvažovali zaslání dopisu přímo prezidentu Klausovi, nakonec jsme chtěli požádat o radu odborné lékařské společnosti. Všechny varianty jsme postupně zavrhli. Byli jsme naprosto bezradní. V říjnu loňského roku jsme se shodli, že to nemá cenu. Pár týdnů jsme si v uzavřeném kruhu lékařů dopisovali a pak přestali. To je všechno. Nic jsme neuskutečnili, nic nezveřejnili. Pár dní poté mi ale přišel z adresy jakl@volny.cz. mail, ve kterém stálo: „Samozvaný pane, bavíte se dobře? Nebojte, máme Váš zastydlý aktivizmus plně pod kontrolou. Zdraví L. J.“. Ze stejné adresy mi už loni v květnu, bez jakéhokoliv komentáře, přišel mail s textem přednášky poradce prezidenta Petra Hájka o tom, že nepochází z opice.

Takovou emailovou adresu si ale může založit kdokoliv. To vůbec nemusel být kancléř Jakl.

Já v tu chvíli pochybnosti neměl. A dostal jsem strach. Pacientům v ordinaci radím, že když mají nějakou starost, je potřeba se o ni podělit. Podle přísloví „sdělená starost, poloviční starost“. Řekl jsem si „sdělený strach, poloviční strach“ a napsal článek do lidovek. Jmenoval se „Listopad zastydlého aktivisty“ a vyšel 16. 11. 2009. Moc se mi ulevilo. Ale jen na čtyři dny. Dvacátého listopadu otiskly lidovky článek pana Jakla „Hnízdo zášti a lži“. Obvinil mne v něm, že „jsem si tento mail zfalšoval sám, abych získal záminku dostat své zrůdnosti do novin“. To byl šok. Představte si, že Vás kancléř prezidenta obviní, že jste si na jeho jméno založil emailovou adresu a vyhrožujete z ní známým lidem. To je ohrožení státní bezpečnosti, zásah do osobnostních práv, poškození dobrého jména a pověsti. Jeden trestný čin za druhým. V duchu jsem se loučil s rodinou a čekal, kdy k nám vlítne komando v kuklách, zabaví počítač a eskortuje mne na Ruzyň. Nic takového se nestalo.

Vyjasnilo se to nějak s autorstvím mailu?

Spíš zamotalo. Postupně se mi totiž začali ozývat lidé, které potkalo něco podobného.Doktor Stránský do lidovek napsal, že i jemu pan Jakl z té adresy opakovaně posílal maily. Profesor Tomáš Halík učinil prohlášení, že krátce před volbou prezidenta rozesílal soukromý mail biskupům, ve kterém je varoval, aby podporu panu Klausovi nevyměnili za slib církevních restitucí. Najednou mu do té korespondence vlítnul někdo z adresy jakl@volny.cz a začal jej urážet. Už jsem v tom nebyl sám. Pan Jakl nečekaně obrátil. Při představení knihy „Rocker na Hradě“ se ho někdo ptal, jestli je pravda, že má dvojníka. Odpověděl: „Ano, existuje podvodník, který píše některým lidem z adresy jakl@volny.cz a současně mně z různých adres, kde se vydává za jiné lidi, např. Tomáše Halíka“. To je hodně neobvyklé. Žijeme ale ve svobodné zemi, tak proč by kancléř nemohl mít dvojníka. Jak dlouho o něm pan Jakl asi ví, vždyť profesor Halík dostal z té adresy mail už před dvěma lety? Zjistil to snad, až když loni v listopadu vyšel můj článek v lidovkách? Jak se na aktivity dvojníka dívají útvary na ochranu ústavních činitelů, tajné služby? Příliš mnoho záhad. Řekl jsem si, že zahrávat si s dvojníky nemám zapotřebí. Chtěl jsem se na to vykašlat a mít klid. Vydrželo to tři měsíce.

Co se dělo dál?

Letos v únoru se naší soukromé korespondence nějak zmocnil redaktor Bartoš a vykonstruoval z ní útok proti hlavě státu. Podal na nás trestní oznámení pro vlastizradu a obvinil z komplotu organizovaného „lidmi z nejbližšího okruhu Václava Havla“. To mne pobavilo. Panu Havlovi jsem byl nejblíže před pár lety v Divadle Na zábradlí. Seděl čtyři řady přede mnou.

Poslední měsíce musely být dost náročné. Co Vás nejvíc povzbudilo?

Když mne pan Jakl obvinil z falšování jeho emailové adresy, veřejně se mne zastal profesor Tomáš Halík. Když vyšel ostudný článek redaktora Bartoše v Reflexu, dostal jsem povzbudivou sms od herce Jaroslava Duška. Když se za Vás postaví náčelník katolíků a náčelník Toltéků, tak se není čeho bát.

Redaktor Bartoš z vás udělal vyvrhele a vlastizrádce. Stálo vám to za to?

To, že se pan Bartoš svévolně probírá v soukromé korespondenci mezi lékaři, roznáší ji v médiích a ta ji zveřejňují, považuji za mimořádně odpudivé. Přiznávám, že je neobvyklé, když si skupina politicky neorganizovaných lékařů vyměňuje názory na chování prezidenta republiky. Máme k tomu vážné důvody. Politici mají velký vliv a měli by mít i velkou odpovědnost. Korektní odborná diskuze, věnovaná jejich osobnostní integritě, charakteru a vědomí si společenské odpovědnosti, je naprosto legitimní.

Psychopati v politice totiž vytvářejí společenskou atmosféru, která ohrožuje zdraví občanů. Profesorka Luisa Corradová z ekonomické fakulty Cambridgeské univerzity prováděla před dvěma lety zajímavý průzkum. Zjišťovala, v kterých zemích EU jsou lidé nejšťastnější a tedy nejzdravější. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové, před Finy a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí.

V nemocné společnosti nemohou žít zdraví lidé. Psychopati v jejím čele jsou ale příznakem celkové choroby společenského systému, selháním samočisticích demokratických mechanizmů. Pouhé odstranění psychopatů při volbách nestačí. Přehnaný optimizmus z výsledků těch nedávných není na místě. Psychopaty, kteří museli vyklidit pozice, obratem nahradí jiní. Aby se systém uzdravil, je potřeba posílit imunitu - budovat občanskou společnost.

Autor MUDr. Jan Hnízdil,  Literatura a zdroje informací:

Snakes In Suits. When Psychopaths Go To Work., Babiak P., Hare R. D., HarperCollins Publ., 2008
Mapping Happiness across Europe - and why trust is so important for a nation´s wellbeing., Corrado Luisa, Royal Economic Society Conference, University of Warwick, 2007
Nenechte sebou manipulovat., Nazare Aga I., Portál, 2010
Brainwashing, Taylorová., K., NLN, 2006
Citoví upíři., Bernstein A. J., Nakl. Motto, 2008
Vzpoura deprivantů., Koukolík F., Drtilová J., Galén, 2006
Psychiatrie., Hoschl C., Libiger J., Švestka J., Tigis, 2004
Bod obratu., Capra F., DharmaGaia, 2002
Co mne výcvik zvířat naučil o životě, lásce a manželství., Sutherlandová A., Nakl. Štrob, Širc a Slovák, 2008