Spánek a insomnie. Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

Spánek je cyklický psychofyziologický fenomén.

Vlčí spánek

Subjektivně je vnímán jako období klidu a regenerace organizmu. Poruchy spánku postihují velkou část populace. Z nesourodé skupiny poruch spánku je to především nespavost, jejíž důsledky se projeví zejména sníženou fyzickou a psychickou výkonností s dopadem v pracovní i sociální oblasti. U velké části postižených je příčinou vzniku nebo rozvoje dalších zdravotních potíží. Předpokladem úspěšné léčby je pečlivá anamnéza, správně stanovená diagnóza a komplexní individualizovaná léčba. Potřeba spánku mezi zdravými jedinci značně kolísá. Podle literárních údajů má 25–45 % dospělé populace se spánkem určité potíže. Asi 17–25 % populace považuje tyto potíže za závažné. Nespavostí trpí nejčastěji starší ženy, a to zpravidla současně s psychickými stresy a somatizovanou úzkostí . Asi 3–7 % populace užívá na předpis lékaře hypnotika.
Většina těchto osob užívá hypnotika krátkodobě, tedy 1 den až 2 týdny, a pouze 11 % z nich je užívá po dobu 1 roku a déle. Další 3–10 % populace užívá ke zlepšení spánku volně prodejná léčiva. Spánek zabírá v průměru asi jednu třetinu života, je považován za samozřejmost, a teprve je-li narušen, stává se problémem.

Definice, patofyziologie a klasifikace insomnie

Insomnie je definována jako stav, kdy je spánek vnímán nemocným jako obtížně dosažitelný, krátký, nedostatečný, neosvěžující. Podle WHO je insomnie definována jako stav ztíženého usínání (delší než 30 min.), opakovaného noční probuzení (> 3× za noc), předčasného ranního probuzení a nemožnosti opětovného usnutí, neosvěžujícího spánku, a to více než 3× do týdne a trvající déle než měsíc, značně obtěžující pacienta (interferuje s jeho normálním fungováním v každodenním životě).

Přestože nespavost a následná denní ospalost patří mezi nejčastější lidské stesky, zůstává až 85 % závažných případů nespavosti neléčených. Z čistě fyziologického pohledu člověku postačí delší dobu v ideálních podmínkách jen asi 4 hodiny spánku v případě, že je zastoupen spánek 3 a 4 NREM v celém svém trvání (asi 100 minut) a je dostatek REM spánku (nejméně polovina normálního trvání REM spánku tj. asi 1 hodina). Dále, pokud spánek není přerušován, a má správné cyklické uspořádání NREM a REM spánku.
Podmínkou je správné časové umístění spánku v rámci dvacetičtyřhodinového cyklu (pro většinu lidí v noci).
Jako normální se udává rozpětí 6 až 9 hodin denně. Tato potřeba je zčásti dána zvykem, zčásti individuální dispozicí odpočívat fyzicky ve spánku a zčásti nutností duševně relaxovat. Krátkého spánku jsou schopni pouze lidé, kteří spí efektivně, jejichž spánek splňuje výše uvedené parametry. Tato schopnost s postupujícím věkem klesá. Je nejlepší asi ve 20 letech, strmý pokles týkající se zejména snižování efektivity spánku a podílu spánku 3 a 4 NREM a zvyšování počtu probuzení začíná asi ve 40 letech. Zhoršování spánku při stárnutí je patrné u zcela zdravých lidí. Pokud se vliv stárnutí kombinuje s organicky podmíněnou poruchou spánku, jsou projevy jak stárnutí, tak dotyčné poruchy spánku samozřejmě podstatně patrnější. Insomnie je tedy subjektivně vnímaný relativní úbytek kvality nebo kvantity spánku, případně obojího, doprovázený důsledky při denním bdění. Nespavost můžeme posuzovat podle několika aspektů. Podle tíže nespavosti lehkou až těžkou, podle časového faktoru přechodnou-tranzitorní až dlouhodobou-chronickou.

Dle průběhu spánku v noci rozlišujeme nespavost na:

• časnou – neschopnost usnout, často spojenou s úzkostným prožíváním,
• střední – s častými probouzeními v noci, někdy s výskytem děsivých snů, pozdní – s předčasným
ranním probouzením, často spojenou s depresivním syndromem,
• smíšenou – kombinace obou předchozích typů,
• totální – pacient nespí celou noc. Tyto okolnosti ovlivňují terapeutické přístupy.

Jednotlivé typy nespavostí se mohou různě kombinovat. Patofyziologické, strukturální a chemické základy různých typů nespavosti nejsou dosud dostatečně známy. Klinicky však existují četné zevní příčiny nespavosti, které můžeme rozdělit na nejčastější somatické, psychologické a psychiatrické. Somatické příčiny zahrnují řadu poruch neurologických (včetně specifických poruch spánku kromě insomnie, tedy jako příznak u dyssomnií i parasomnií, častou příčinou špatného spánku je například syndrom neklidných nohou a periodické pohyby končetinami, častá onemocnění s prevalencí v naší populaci kolem 10 %) poruch interních, chirurgických a dalších. Například bolest či svědění interferuje s usínáním, současně může navodit častější noční probouzení a povrchní spánek, časté noční močení může být součástí zdravotních obtíží nebo důsledkem pozdního užití diuretika. V každém případě vede ke zhoršení kvality spánku. Psychologické a psychiatrické příčiny nespavosti se týkají obav, rozčilení, úzkosti. Akutní epizoda i chronické vážné psychiatrické onemocnění jsou rovněž většinou provázeny narušením spánku.
Další příčinou poruch spánku může být poškození cirkadiánního rytmu, nevhodné prostředí pro spánek
a pod.

 Přehled léčby insomnie

Přehled léčebných možností při insomnii zahrnuje vedení deníku spánku, dodržení pravidel spánkové
hygieny, léčbu základní nemoci, behaviorálně kognitivní léčbu, relaxační léčbu, léčbu omezováním spánku, přírodní léčbu, farmakoterapii.

Farmakoterapie,
 která je v současné době nejjednodušší a nejčastěji využívaná, má ale řadu úskalí. Je třeba pamatovat na vliv farmak na paměť, vznik tolerance, vznik závislosti, rizika kombinace s alkoholem, problémy s vysazením, rebound insomnie po vysazení, změny chování a myšlení, rizika v graviditě.
Léčení nespavosti závisí převážně na typu této poruchy. Je také velký rozdíl mezi chronickou (delší než 3 týdny) a krátkodobou (několik dní), případně přechodnou (1–3 týdny) formou nespavosti.
 Hypnotika by měla být rezervována zejména pro krátkodobou a přechodnou formu, jejíž léčbu je nutno zahájit co nejdříve společně s kognitivní složkou a s eliminací primární příčiny této nespavosti.

 Chronické formy insomnie, zejména spojené s psychiatrickou poruchou, lze léčit nejlépe specifickými psychofarmaky určenými pro danou poruchu (depresivní nemocný antidepresivem, psychoticky nemocný neuroleptikem, apod.), u somaticky podmíněné insomnie je v první řadě nutno léčit základní somatické onemocnění.

Samostatnou kapitolou je (mimo rozsah tohoto sdělení) →  možnost léčby poruch spánku spánkovým hormonem melatoninem.

#Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

Mozek a trénování paměti. Diagnostika syndromu demence. Podle kódu je náš mozek schopný později vzpomínku vytáhnout a použít. Čtěte!

Prof. Pafko trénuje na kole a má vynikající paměť

Trénování paměti
jako efektivní nástroj proti mentální deterioraci u stárnoucí populace.

To, co vidíme, slyšíme, chutnáme nebo čicháme, se promítá do odpovídajících center v mozkové kůře. 
Na chvilku. Pokud si máme tyto otisky zapamatovat, musí z mozkové kůry postoupit do části mozku jménem hipokampus, kde je každému vjemu přidělen jakýsi dočasný čárový kód. 

Podle tohoto kódu je náš mozek schopný později vzpomínku vytáhnout a použít.

Protože se ale denně potkáváme se spoustou vjemů, mozek některé vypouští a nechává si jen ty důležité. Třeba podpořené silnou emocí (i negativní) nebo častým připomínáním.
Hipokampus (lat. hippocampus - mořský koník) je součástí velkého mozku. Umístěn je ve střední části spánkového laloku, jeden v pravé a druhý v levé mozkové hemisféře. Je součástí limbického systému a hraje velkou roli při krátkodobém uchovávání informací a při prostorové orientaci.

Při Alzheimerově chorobě je hipokampus mezi prvními částmi mozku, která utrpí poškození. Poškození hipokampu může také způsobit nedostatek kyslíku (anoxie), zápal mozkových blan nebo epilepsie střední části spánkového laloku. Lidé se značným poškozením hipokampu trpí poškozením paměti a neschopností ukládat nové informace.

Patofyziologickým mechanismem kognitivních poruch jsou strukturální změny mozku
 primárně neurodegenerativní (např. Alzheimerova, Parkinsonova chor.)
či sekundární (např. vaskulární demence, intrakraniální expanze).

Organizace soutěže trénuje paměť ve vyšším věku

U tranzitorních a reverzibilních poruch (hypotyreóza, delirium) jde o funkční postižení neuronu. V obou případech nacházíme poruchu metabolismu neuromediátorů (acetylcholin, serotonin, dopamin ad.), glukózy a zhoršenou funkci postižených oblastí (SPECT, funkční magnetická rezonance).

Nejzávažnější kognitivní poruchou je demence , která je definována jako „ komplexní klinický syndrom charakterizovaný poklesem až ztrátou globálních intelektových schopností v důsledku organického postižení mozku, která je obvykle ireverzibilní a trvale progredující a nepříznivě ovlivňuje pracovní a sociální funkce pacienta.Trvání poruchy je nejméně 6 měsíců. Nejsou přítomny poruchy vědomí" (MKN 10, DSM IV).
Symptomy demence jsou přítomny u více než 50 onemocnění a v etiopatogeneze se uplatňují genetické, vaskulární, metabolicko-toxické a lékové vlivy, neuroinfekce a další faktory.

Mírná kognitivní porucha je nově diagnostikovaná klinická jednotka, která nedosahuje hloubky ani intenzity demence. Předpokládá se, že jde o časnou (preklinickou) fázi demence, což podporují i některé neuroanatomické nálezy. Prognosticky 50 až 80 % nemocných během několika let progreduje do demence.

Deprese je charakterizována vystupňovaným smutkem, který je často doprovázen i kognitivními symptomy (porucha paměti, bradypsychismus). Začátek je relativně náhlý, nebývají poruchy orientace ani konstrukčních schopností a léčba antidepresivy zlepší i kognitivní poruchu.

Delirium (akutní stav zmatenosti) je definováno jako akutně vzniklá tranzitorní globální porucha kognitivních funkcí. Od demence se liší rychlým nástupem během hodin a kolísáním kognitivní poruchy (zhoršení paměti, dezorganizované myšlení,dezorientace) v průběhu dne. Je přítomna kvalitativní porucha vědomí, pozornosti a myšlení, zvýšená psychomotorická aktivita, neklid, agitovanost nebo naopak útlum a měnlivost příznaků.

 Delirium je nejčastěji vyvoláno léky, alkoholem, vysazením návykových látek, akutním onemocněním (kardiální dekompenzace, infekce, trauma), hypoxií nebo metabolickou poruchou.

U benigní poruchy paměti je mírná porucha výbavnosti získané informace. Vštípivost (zapamatování) a zpracování informace až na mírné zpomalení nebývá porušeno, někdy bývá lehce snížena pozornost. Porucha je benigního rázu, tzn. že přechod do demence není častější než u běžné populace (incidence 1-2 % ročně).

Fyziologické stárnutí mozku není doprovázeno závažnější kognitivní poruchou.

Přečtěte si také.......Mozek a jeho aktivní stimulace


Literatura: Koukolík F., Jirák R.: Diagnostika a léčení syndromu demence, Grada Publishing, Praha, 1999

Mozek a jeho aktivní stimulace

Prof. MUDr. Pavel Pafko
a přátelé velocipedisté

Možná už o tom něco víte

a pilně trénujete už tím, že jste aktivní a dynamičtí jedinci ve svém životním stylu a všimli jste si, že někteří lidé jsou pružní, adaptibilní, šikovní a žijí naplno. Svůj mozek tedy trénují v různých lokalitách a neválí se jen rozloženi v autech nebo na gauči!
Co je fyzická krása už tušíme a je nám to předkládáno denně v mediích. Co k tomu říci...mozek je centrální systém, lékaři označovaný zkratkou CNS (centrální nervový systém)

10 rad, jak posílit mozkovou aktivitu

- Ráno jeďte do práce jinudy, než jste zvyklí. Trasy co nejvíce střídejte.
Opakovanou cestu už mozek skoro nevnímá. Nebraňte se pořízení nového typu mobilu nebo počítače jen ze strachu, že ho nebudete umět ovládat.
- Zkuste někdy vyzkoušet, jak jste závislí na jednotlivých smyslech. Orientujte se třeba v koupelně při zhasnutém světle jen pomocí hmatu. Stejně tak si můžete večer připravit oblečení a ráno se zkuste se zavřenýma očima obléci.
- Střídejte pravou ruku s levou. Pohrajte si s tím, váš mozek bude najednou pracovat zcela jinak. Čištění zubů patří mezi úkony, které jsou nejvíce zautomatizovány.
Pokud k tomu použijete nedominantní ruku, bude více zapojena opačná strana mozku než obvykle. Stejně tak se můžete druhou rukou holit, česat nebo líčit.

Přátelé z klubu historických kol (velocipedů)

- Využívejte všech příležitostí, jak promluvit s neznámými lidmi.
Nekupujte si lístek na tramvaj v automatu, když můžete prohodit pár slov s prodavačem ve stánku s novinami.
- Snažte se vyhýbat stresovým situacím, protože se při nich vyplavuje hormon kortizol. O tom se s nadsázkou říká, že škodí mozku jako cholesterol srdci. Zabraňuje totiž vytváření nových paměťových stop a ztěžuje vybavování těch starých.
- Hrajte si! Karty, šachy, scrabble, hry typu pexeso, řešte paměťové úlohy. Otočte si hodinky na ruce o 180 stupňů a posuňte čas o hodinu a čtvrt dopředu. Při každém zjišťování, kolik je vlastně hodin, musíte počítat se změnami, které jste provedli. Posunutí času měňte každý týden.
- Čtěte knihy, časopisy, noviny či internetové stránky.

Co se dovíte a co stojí za zapamatování, předávejte dál.

- Buďte kreativní, pište dopisy, vtipné SMS, glosujte dění kolem sebe, malujte, veršujte, zpívejte si. Neumíte tančit? Naučte se to!
- Vydejte se na jízdu, která nemá předem daný cíl. Podmínka je jediná - nesmí vést tam, kde už jste byli.
- Úkolujte mozek, večer se snažte vzpomenout si na detaily z porady, v posteli si opakujte cizí slovíčka jazyka, který se právě učíte, a spojujte je s konkrétními obrazy.

Poznámka: nemáte čas? Udělejte si rozvahu a čas objevíte. Na fotografii aktivní veselí přátelé velocipedisté co nikdy nepoznají mozkovou atrofii...
Pro ty co jim to v té bedně trochu myslí a chtějí vědět něco více o paměti od prof. MUDr. Koukolíka je tu skvěle vyprávěné video!

Výživa bílkoviny a tekutiny v době nemoci

Polévka zeleninová s vajíčkem

Kuřecí polévka: snězte ji, i když nebudete mít chuť k jídlu

Při těžkých nemocech nebývá chuť k jídlu. Je třeba se přemáhat, aby se tělo neoslabilo hladověním? Ano, je lepší zkusit nechutenství překonat. Hladovka by vám mohla ublížit. Pokud už nic jiného, zkuste do sebe dostat aspoň kuřecí vývar. Obecně platí, že je i v době nemoci lepší dodržovat zásady správné životosprávy, mít dostatečný, ale ne nadbytečný přísun energie a strava musí obsahovat jak tuky, cukry, tak i bílkoviny, vitaminy a minerály, aby tělo v žádném směru nestrádalo.

Dobré je i pečivo s libovou šunkou či již zmiňované vývary. Dobrým zdrojem živin jsou také banány a jogurty. Právě bílkoviny obsažené například v mléčných výrobcích bývají podceňovány. Přitom se přímo podílejí na zvyšování obranyschopnosti těla. A co babské rady? Například tolik propagovaný panák slivovice? Při rozvinutém onemocnění příliš nepomůže.
Svoji malou roli má jen v prevenci.

Slivovice vyvolá větší tvorbu žaludečních šťáv, a tak virus jen těžko projde přes takovou bariéru. Jinak platí, že po aplikaci alkoholu se rozšíří mírně cévy a zvýší se cirkulace krve. To může mít jak pozitivní vliv - protože virus potká více bílých krvinek, tak i negativní dopad, neboť virus se rychleji roznáší. Ani další rada lidového léčitelství - horký černý čaj s citronem, není nejlepším lékem. Odvádí tekutiny z těla, nemocný by neměl pít jen samotný čaj po celý den.
Vhodnější jsou ovocné čaje, minerálky či ovocné šťávy.

Věk to je to co bolí víc než minulost pokud je stáří vyrovnané

 O budoucnosti není dobré příliš hovořit ale je nutné se připravit 

Autor je psychiatr, katolický kněz a docent na univerzitě, žije v Jihlavě...

Minulost – hovořit o minulosti znamená být k smíchu, nikoho to nezajímá, všichni jsme to slyšeli mnohokrát a často to ani není pravda. Někteří sice soucitně naslouchají, ale mají toho dost. Doporučuje se upozornit „stárneš“a pod.
 Budoucnost - je k pláči, rovněž o budoucnosti není dobré příliš hovořit ale je nutné se připravit, na př.madla v koupelně a na záchodě, optimální teplo, teplá voda, výtah či doprava po schodech, zuby, brýle ,čitelný mobil, naslouchátka pro hluchnoucí. Nedoslýchavost nesmírně popuzuje.
Přítomnost je nejdůležitější, je třeba ji náležitě využít.

Doporučení : - mít jeden domov, který důvěrně známe a kde jsme spokojeni
- nešetřit, již nebude příležitost úspor využít, potomci to rozhází
- uvědomit si svoji nedůležitost
- starat se o přiměřené zdraví
- být samostatný bez partnera, umět si uvařit, vyprat a pod., u žen zvládat mužské činnosti
 - mít přátele pozitivně laděné, tam,kde se jenom naříká a nadává, tam nechoďte
 - ve společnosti mluvte přiměřenou intenzitou, příliš hlasitá mluva odpuzuje
- mít dostatek času, říci „nemám čas“ znamená buď „nechce se mi“ nebo „jsem neschopný“
- nic nemusíte
 - mějte svůj majetek, byt, peníze, žít každý za své, říkat si o peníze je ponižující
- nenechat si mluvit do života, ať si mladí nechají své rady pro sebe
- mladým do ničeho nemluvit, poradit jenom pokud se zeptají a odpovědět pokud možno to, co chtějí slyšet
- připustit, že jsme sami v minulosti udělali mnoho chyb
- nepředstírat mládí a chuť na sex, když není
- nedělejte dětem obětavou tchyni, tchána, péče o vnoučata již není povinnost
- přiměřeně se pohybovat, cyklisté s přilbou a kartou zdravotní pojišťovny
- e-mail neposílat mladým, mají jiný vkus, vzbuzujeme soucit
- nepředvádět se, je to trapné
- oblékat se přiměřeně věku, ne příliš mladě
- nepřejídat se, nekouřit, přiměřeně pít alkohol
- výchova seniorů je nesmysl
 - velmi důležitá je čistota, denně má být koupel, zápach odpuzuje
- pravidelně používat internet

Poznámka autora: CICERO Cato starší o stáří

U Sparťanů jsou nejváženější úředníci nazýváni geronti, což znamená starci, jen starci také tento úřad zastávají. Vůbec budete-li chtít číst nebo slyšet o poměrech u jiných národů, zjistíte, že největší státy byly rozvráceny mladými lidmi, kdežto starci je zachraňovali před pádem a zaváděli v nich znova pořádek.
Jak mohli jste svůj mocný stát tak rychle zničit, povězte!
Kromě jiných důvodů na tuto otázku se uvádí také toto: Vždyť politiku dělá teď jen samý hloupý mladíček.

Nerozvážnost je zřejmě chybou "kvetoucího" mládí, prozíravost předností pokročilého stáří.
- Ale slábne paměť...
Souhlasím, jestliže ji necvičíš, nebo jestliže jsi od přírody trochu těžkopádnější. Neslyšel jsem, že by nějaký stařec zapomněl, kde si zakopal poklad. Staří lidé si pamatují vše, co jim leží na srdci: kdy se mají dostavit k soudu, kdo jim co dluží, komu jsou sami dlužni. Duševní síly zůstávají zachovány i v pokročilém věku, jen když zůstane zachován zájem a horlivost, a to nejen u mužů slavných a zastávajících veřejné úřady, ale i v životě soukromém a prožitém v klidu.

Tolik Cicero. A teď se už stáří neděste. Je to součást života.

Dobrý praktický vtip: Víš, co znamená nápis K + M + B napsaný křídou nade dveřmi? To je
upomínka pro důchodce před odchodem z domu. Klíče + Mobil + Brýle...

Stáří a demence - zhoršování všech vyšších korových funkcí jako je paměť, myšlení, orientace, vnímání, řeč, chování, integrita, osobnost a mnoho dalších.

Na lavičce

Demence... 
je klinický syndrom charakterizovaný poklesem intelektu a dalších kognitivních funkcí, které ve svém důsledku vedou k tomu, že pacient není schopen zvládat běžné každodenní aktivity.
Dochází postupně ke zhoršování všech vyšších korových funkcí jako je paměť, myšlení, orientace, vnímání, řeč, chování, integrita, osobnost a mnoho dalších. Demence jako taková tvoří heterogenní skupinu ve stáří nejčastějších psychických poruch. Svou podstatou jsou demence převážně organická mozková onemocnění, u kterých dochází k atrofii mozku na podkladě degenerativním, cévním, traumatickém, případně jiném. Jsou obecně spojeny se zvýšeným risikem mortality a vzniku potřeby ústavní péče.
Klasifikace demencí (dle lokalisace hlavních změn):
a) kortikální -AD, kort. forma vaskulární D, Pickova nemoc,
b) subkortikální-Parkinsonova nemoc, Huntingtonova chorea, tox.-metab. a u deprese.
c) smíšené demence-většina vaskulárních.
Moderní dělení demencí se snaží postihnout aktuálnost a význam a v zásadě je strukturuje do
dvou hlavních skupin, a sice na alzheimerovské a nealzheimerovské demence.
ALZHEIMEROVA DEMENCE
Je nejčastěji se vyskytující demencí vůbec, připadá na ni 50-60% všech demencí. Dalších 10-15%
pak připadá na smíšený typ, tj. v koexistenci AD a multiinfarktové demence. U žen se vyskytuje 2x častěji. U obyvatel USA nad 65 roků figuruje ve statistikách příčin smrti na 4. až 5. místě. V zásadě může jít o 2 typy:
a) familiární formu AD - dříve označovanou jako presenilní. Je poměrně vzácná a bývají zde
nalézány změny chromozomů 14, 19, 21. Přepokládá se autozomálně dominantní dědičnost.
b) senilní formu AD - postihuje zejména starší osoby a má na svědomí více než 80%
nemocných s AD. Etiologie není dosud zcela objasněna a předpokládají se multifaktoriální vlivy.
Základní vlastností AD je její pomalá až plíživá, trvalá a nevratná progrese. Doba přežití od
stanovení diagnosy činí průměrně 7 let, s krajním rozmezím 2 až 20 roků. AD přitom výrazně
snižuje obranyschopnost, takže pacienti umírají obvykle na interkurentní choroby. Lze dělit
na fáze:
a) časná fáze (lehká demence) - plíživý začátek, nemocný si handicap uvědomuje a snaží se jej
před okolím tajit. Objevují se poruchy novopaměti, neschopnost se učit, pamatovat si informace, jazykové problémy (komolení slov), výkyvy nálady a změny osobnosti. Klesá schopnost abstraktního myšlení a postupně se stává obtížným zvládání úkolů běžného života.
b) v intermediární fázi (středně těžká demence) - dochází k významnému prohloubení problémů časné fáze. Těžká porucha paměti, nemocný není schopen se o sebe postarat, vyžaduje stále větší péči i při běžných úkonech (hygiena, jídlo). Vnímání času a prostoru je zcela ztraceno. Bloudí po okolí, není schopen se zorientovat ani ve vlastním bytě, někdy je neklidný až agresivní. Sociabilita je zcela ztracena.
c) v terminální fázi (těžká demence) - dochází k úplnému rozkladu osobnosti nemocného a ten
se stává zcela závislým na okolí. Je imobilní, kompletně inkontinentní a neschopen jakékoliv
aktivity. Paměť i řeč jsou zcela ztraceny, mívá i polykací obtíže (v důsledku pseudobulbárního
postižení). Je ohrožen imobilizačním sy s dekubity, malnutricí, zhroucením obranyschopnosti
a z toho pramenící uro-respi-infekty až septickými komplikacemi.

NEALZHEIMEROVSKÉ DEMENCE
Vaskulární demence: tvoří 10 až 20% všech demencí, dříve označované jako ATS.
a) multiinfarktová demence (převážně korová) - je důsledkem recidivujících MCP,
b) subkortikální ATS encefalopathie-iktové ložisko v podkoří je provázeno neurologickou
ložiskovou symptomatologií,
c) Biswangerova nemoc - má typický CT obraz periventrikulárního projasnění.
Obecně platí o vaskulárních demencích, že se mohou prezentovat podobně v kognitivní oblasti
jako AD. Na rozdíl ale u nich dochází ke změnám obvykle náhle a nemusí nutně progredovat.
Pokud dojde ke zhoršení, děje se tak obvykle skokem. Na rozdíl od AD je často provází ložiskový neurologický nález. Postižení intelektu je obvykle menší a není tak difusní. V dg je jednoduchou pomůckou Hachinského ischemické skóre.

Sekundární symptomatické demence.

Jsou zastoupeny 5-20% mezi všemi demencemi:
a) metabolicko - toxické příčiny - chron. hypoxie u KV chorob, metab. změny u renálních a
jaterních onemocnění, opakované hypoglykémie, deficit vitaminu B 12, léky, alkohol, jedy,
drogy.
b) ze strukturálních změn mozku-Parkinson, Huntington, Pick, posttraumatická demence
(boxeři), tumory, subdurální hematom.
c) infekční důvody - progresivní paralysa, AIDS, Creuzfeld - Jacobs, ev. další.

Farmakotherapie demencí.

Antiagregantia - kyselina acetilsalicylová(ANP), se podává u demencí dlouhodobě.
Vasodilatantia a rheologica - Trental, Enelbin, Cavinton.
Nepřímé blokátory Ca kanálů - Stugeron, Sibelium, Nimotyp.
Nootropika - Piracetam, Enerbol.
Dyhydrované námelové alkaloidy - Ersilan
Inhibitor aminooxidáz u AD zvyšuje obsah neurotransmiteru v interneuronální štěrbině - Jumex.
Kognitiva (cholinomimetika) - inhibitory acetylcholinmesterázy - Exelon, Aricept, Ebixa.

Závěr: „Šťastný člověk,který se dožije své senilní demence“.

Zdroj: Gerontologie a Medicina

Teorie stárnutí demografie stáří

Originální fotografie z ostrova Korsika

Stárnutí je proces, kdy nastupují v jednotlivých orgánech na všech úrovních
specifické degenerativní, morfologické a funkční změny.

Jde o proces disociovaný, desintegrovaný a asynchronní. Rychlost stárnutí jedince je geneticky zakódovaná - předpokládá se multifaktoriální typ dědičnosti.
Maximální možná délka života u člověka, která by byla dosažitelná v ideálním prostředí, by se pohybovala kolem 110 až 120 let.

I.Stochastické teorie stárnutí: předpokládají, že děje spojené se stárnutím jsou náhodné a s věkem přibývá poruch selhání buněčného řízení
1.Teorie omylů a katastrof - dochází k nahromadění chyb v syntéze proteinů při jejich transkripci a translaci.
2.Teorie překřížení - dochází k přehození proteinů a dalších buněčných makromolekul.
3.Teorie opotřebení - předpokládá kumulativní poškození životně nenahraditelných částí organismu .Má vztah k poškození DNK během života.
4.Teorie volných radikálů - superoxidové radikály O2 mohou poškodit membránové proteiny, enzymy a DNK. Hladiny přirozeně se vyskytujícího antioxidantu superoxiddysmutázy u primátů dobře korelují s délkou života.
-
II. Nestochastické teorie:
1.Pacemekerova teorie (genetických hodin) - určité orgány nebo orgánové systémy (imunitní a neuroendokrinní systém zvláště hypothalammus) jsou považovány za geneticky naprogramovaný pacemaker na určitou dobu života.
2.Genetická teorie - délka života je pozoruhodně specifická pro každý živočišný druh.
• U lidí se předpokládá uplatnění vlivu genetických faktorů na dobu dožití asi 35%,
zbývajících 65% je významně ovlivněno zejména faktory zevního prostředí a životního
stylu, které jsou individuálně jedinečné a neopakovatelné.
• Stárnutí je neodvratný fysiologický děj, který je vlastně cestou do stáří, jež je poslední
ontogenetickou periodou lidského života. Neboli jak říká klasik: “Stáří není nic příjemného, ale je to jediný způsob, jak se dožít vyššího věku“!
Obvykle rozlišujeme:
1.Stáří kalendářní - je jednoznačně vymezitelné, ale nepostihuje individuální rozdíly
-45-59 – věk střední
-60-74 – časné stáří
-75-89 – vlastní stáří
-90 a více – dlouhověkost. Nevhodný termín“přestárlý“- prof.Vondráček říkával:
“Přestárlý je strom, který neplodí, slepice, která nenese, kráva, která nedojí, ale člověk
může být jen dlouho živ!“
2.Stáří sociální - postihuje proměnu sociálních rolí a potřeb, životního stylu i ekonomického zajištění. Za počátek sociálního stáří je obvykle považováno pensionování.
3.Stáří biologické - je označení pro konkrétní míru involučních změn daného jedince—“mladí starci a staří mladíci“.
Demografie stáří - studuje podíl seniorů ve společnosti, jejich věkové složení, vývoj a prognosu s přihlédnutím k ostatním faktorům. Podíl osob nad 60 let a více v r. 1998 18%, prognosa pro rok 2025 je 27%. Průměrný věk žen 78 let, mužů 72 let.Dle statistik je tedy evidentní geriatrisace a feminisace společnosti.

Deprese v seniu může mít různé formy, od tzv."smutku všedního dne", přes existenciální deprese až po těžké patické formy.

Originální fotografie z ostrova Korsika

DEPRESE

Depresivní syndrom je chorobná (afektivní) porucha nálady, která nepříznivě působí na myšlení, chování a jednání jedince.
Zvyšuje se přitom strach, napětí, apatie a naopak klesá schopnost soustředění, vnímání, myšlení, rozhodnost, soudnost a další mentální funkce. Může trvat týdny i měsíce a ve stáří doprovázet četné somatické a vegetativní obtíže. V séniu může mít různé formy, od tzv."smutku všedního dne", přes existenciální deprese až po těžké patické formy.
  Suicidalita ve stáří stoupá 7 až 10 x a výrazně se zvyšuje i počet dokonaných sebevražd. Jen asi 10%
seniorů je skutečně adekvátně léčeno. Vždy je třeba věnovat pozornost přítomnosti poruch nálady:
- smutek a úzkost (až 80%),
- apatie a hypochondrie.
Rizikové faktory deprese:
-výskyt deprese v anamnese,
-choroba, bolest, dysaptibilita,
-postižení mozku,
-léky - hlavně antihypertensiva, psychofarmaka, antiparkinsonika,
-závažné životní události,
-sociální a ekonomické okolnosti.
a) velká deprese: depresivní nálada, poruchy spánku, nechutenství, hubnutí, suicidální tendence, psychomotorická retardace, špatná koncentrace, sebeobviňování a nedostatek zájmu o okolí, v trvání alespoň 2 roků.
b) melancholická deprese: převažuje naprostá ztráta zájmu o okolí a dochází k oploštění diurnální rytmicity a psychomotoriky.
c) lehká až střední deprese: ve stáří velmi časté....trvají týdny až měsíce a mohou odeznít i spontánně.
d) larvovaná deprese: somatické obtíže maskují projevy deprese.

Ve stáří převažují sekundární deprese, které navazují na somatické, sociální a ekonomické faktory.
V diagnostice depresí používaná s oblibou Geriatrická škála depresí, dle Yesavageho. V léčbě pak
mimo obecných opatření, ve smyslu řešení kausality, se nabízí škála farmakotherapie antidepresiv:
• 1. generace (Prothiaden,Petylyl,Nortilen)
• Moderní atypická antidepresiva (Fevarin, Seropram, Deprex, Zoloft)
• z moderních inhibitorů aminooxidáz (Jumex, Aurorix)
• V období do nástupu účinku antidepresiv jsou vhodná anxiolytika.
• Neurol,Oxazepam,Lexaurin, atd.
• U těžších depresí až léčba psychiatrická,včetně elektrokonvulze za hospitalisace v péči psychiatra


Motto: „Šťastný člověk,který se dožije své senilní demence“.

What Is Alzheimer's Disease? Co je to Alzheimerova nemoc? U lékaře.

U lékaře

O stáří a stárnutí aneb dlouhý život

Pozitivní stáří a humor

Hoja hoj, do důchodu se boj

Jedu domů vlakem z práce, je mi 73 let (o řidičák jsem již přišel jako zdravotně nezpůsobilý). Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Alzheimera.

Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku nádražní halou, kterou hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.

Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, kterého číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů, tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí.

Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let…

Technika a mladší stáří

-
Je to tak.
1 - 20 mladší mládí,
20 - 40 starší mládí.
40 - 60 mladší střední věk,
60 - 80 starší střední věk.
80 -100 mladší stáří,
100 -120 starší stáří.
Takhle je lidské tělo podle autora naprogramované a všechno, co se stane proti tomuto schematu, je způsobeno něčím špatným zvnějšku nebo špatnými postupy vůči vlastnímu tělu jeho samotným majitelem.
Že to lidské tělo obecně je schopné dokázat, dokládají příklady lidí tady i ve světě, kteří přes tu stovku skutečně žijí dál.

Použito: Ze zdroje email, internet a G+

Myslete pozitivně o stárnutí a žijte déle

Myslete pozitivně o stárnutí a žijte déle

Buďte pozitivní a přidejte 7,5 roku do vašeho života:

Výzkum ukazuje, že, jak vnímáte stárnutí ovlivňuje to, jak dlouho budete žít. Ve studii 660 lidí, ti s více pozitivním vnímání vlastního stárnutí žili v průměru o 7,5 roku déle. Tento efekt zůstal i po přidání dalších faktorů, jako je věk, a byl ovlivněn pohlavím, příjem, osamělost a zdravotní stav.

Můžete se těšit na stárnutí, když jste mladí:

Studie porovnávala úmrtnost na 660 účastníků studie jejich odpovědi na průzkumu před 23 lety. Proto může upravit vaše vnímání stárnutí, zatímco vy jste ještě mladí mají obrovský vliv na délku života.

Nikdo neví jistě, proč pozitivní postoj vede k prodloužení života. Výzkumníci věří, že pozitivní myšlení může zvýšit o stárnutí člověka jak bude žít, a činí ho odolnější vůči nemoci a aktivnější a má dobré zdraví. Další vysvětlení bylo dané, že psychický stres stárnutí je nižší, pro lidi, kteří mají pozitivní postoj, pozitivní myšlení a snížení stresu rovněž souvisí.

Co je debata o stárnutí?  Dobrá otázka. Naše společnost ocení mládí a krásu především. Zprávy o stárnutí inklinují a zdůrazňují negativní aspekty. Ale stejně jako dobré víno, lidé by měli být lepší když stárnou. Zkušenosti v kombinaci s dobou splatnosti, poskytuje skvělý přehled starších lidí. Starší lidé jsou více v kontaktu s spiritualitou a prioritami, které mají skutečnou hloubku. Dodržováním jednoduchých zásad zdravého životního stylu si můžete uchovat své zdraví a energii na celý život.

Jak pozitivní postoje v porovnání s jinými ovlivňují dlouhověkost :

• nízký krevní tlak: 4 roky

• nízká hladinu cholesterolu: 4 roky

• zdravé tělesné hmotnosti: 1-3 roky

• nekouří: 14 let

• pravidelné cvičení: 1-3 roky

Zdroj: Levy BR, et al. Dlouhověkost se zvýšil o pozitivní vnímání vlastního stárnutí. věstníku osobnosti a sociální psychologie . 2002 srpna, 83 (2) :261-70.

Stáří a pozitivní vztah k životu

touha po soukromí a pohodlí, uzavření se do svého světa

Starý člověk je součástí společnosti,
přispívá svými zkušenostmi, postojem a přijímá jiné pracovní a společenské role. Být užitečný je prioritou člověka. K životu potřebujeme dostatek vnitřní životní energie. Tu čerpáme především ze vztahů, které vytváříme – k sobě, druhým, k prostředí. V každém věku a ve stáří obzvlášť, je třeba svůj pozitivní vztah k životu opírat o drobné radosti a malá sociální pohlazení. Důležité také je, abychom nelpěli na činnostech, na které již síly nestačí, naopak bychom měli statečně přijímat svá omezení a svou energii tvořivě směřovat k jiným životním hodnotám.

Získávání nových přátelství a udržování sociálních vazeb je důležité v každém věku.
Musíme ovšem vycházet z lásky k sobě samému – přijmout se takový, jaký jsem, sám sebe obdarovávat pocity radosti a naučit se pokud možno vyhýbat emočně vypjatým situacím. Měli bychom si dopřát čas na potěšení všedního dne, naučit se, že změny jsou důležitou součástí života.
U mnoha seniorů je znatelná velká neochota, např. používat hůlku a přijímat tak pohledy druhých na svá omezení. Chybí jim totiž dostatek sebedůvěry unést změny ve stáří. Někteří senioři upadnou do tzv. pasivní role ve stáří, kdy převládá touha po soukromí a pohodlí, uzavření se do svého světa. Je na nás na všech respektovat toto rozhodnutí, nehodnotit to jako neschopnost, ale přijmout to jako jejich životní volbu. Pro seniory je důležité aby věděli, kam se mohou obrátit o pomoc pokud ji budou potřebovat.

Univerzální znaky stárnutí jsou znaky, které sdílejí všichni staří lidé (což je např. vrásčitá kůže). Probabilistické znaky stárnutí mohou být pravděpodobné, ale ne univerzální (např. artróza). Tyto termíny můžeme srovnat s podobnými pojmy - primární stárnutí (což jsou tělesné změny organismu) a sekundární stárnutí (to jsou změny, které se ve stáří objevují častěji, ale nejsou nutným doprovodným jevem). Existuje i třetí pojem terciální stárnutí (prudký a nápadný tělesný úpadek bezprostředně předcházející smrti). Stárnutí je závěrečnou fází lidského vývoje a je nesnadné nalézt uspokojivou definici okamžiku, kdy končí střední věk a začíná stáří. 

Pro seniora bez domova na lavičce přijíždí záchranná služba

Nejznámějším měřítkem stárnutí je chronologický neboli kalendářní věk.
Tento věk ovšem nemůže být pokládán za spolehlivý ukazatel životního stavu konkrétního jedince, může jen
naznačovat stav průměrného člověka. V době mezi šedesáti a šedesáti pěti lety začne většina lidí vykazovat určité příznaky stárnutí. Toto stáří lze rozdělit na tzv. mladší stáří (65-75 let) a pokročilé stáří (75 let a více). Existuje více variant, které navrhují různé kategorie stáří. Jedna z nich rozděluje lidi starší 65 let na kategorii třetího věku – vyznačuje se aktivním a nezávislým životem a na kategorii čtvrtého věku – období, kdy je člověk při zajišťování základních lidských potřeb odkázán na ostatní.

Fyzické stárnutí se vyznačuje poklesem počtu buněk, ke kterému se připojuje i pokles výkonnosti buněk zbývajících. Oslabení, které souvisí s věkem zasahuje komplexní procesy větší měrou než jednoduché. Důsledkem fyzického stárnutí je zhoršování energetického zásobování mozku. Proto jsou změny vnímání ve stáří velice výrazné, část starých lidí je jimi znevýhodňována. I u starých lidí, kdy jejich oslabení není tak nápadné je vnímání smyslového světa omezenější a pomalejší. Podobně trpí stárnutím centrální nervový systém. Dochází k úbytku neuronů centrální nervové soustavy a poklesu výkonnosti neuronů zbývajících.

U všech stárnoucích lidí musíme počítat s určitým stupněm omezení jak fyzické tak psychické výkonnosti.

Staří lidé své potíže nevnímají jako nemoc, ale často je chápou jako přirozený projev stárnutí. Proto se také na lékaře obracejí až v pokročilé fázi onemocnění.
Stárnutí postihuje celý pohybový aparát. Ze začátku dochází k omezování kloubní pohyblivosti, následuje pokles rychlosti, obratnosti a poté i síly. Zejména u žen se v období klimakteria a postklimakteria objevují degenerativní onemocnění jako jsou artrózy a osteoporóza (řídnutí kostí). Onemocnění pohybového ústrojí je druhým nejčastějším onemocněním starých lidí u nás. U lidí, kteří žijí na venkově je ve srovnání s obyvateli
měst horší stav. Onemocnění pohybového ústrojí se projevuje jako nejčastější příčina omezení nezávislosti a soběstačnosti starých lidí. Mezi lidmi existují rozdíly v rychlosti stárnutí.

Pro nemocné seniory je typická polymorbidita

Pro nemocné seniory je typická polymorbidita (výskyt více nemocí najednou) a nutnost současně užívat více léků. Důležitá je otázka, zda při předepisování léčiv pro nemocné platí zvláštní pravidla. Reakce v organismu na léčiva jsou jiné než u mladých lidí. Mohou být ovlivněny funkce, které se podílejí na interakci léčiva s organismem. Důležitým požadavkem farmakoterapie ve stáří je používání pouze takových léků, jejichž účinky jsou předepisujícímu lékaři dobře známy s vedlejšími účinky.

Oslabení psychofyzické obratnosti u starých lidí často není důsledkem stárnutí, ale důsledkem sedavého způsobu života. Vhodně zvolené pohybové aktivity zpomalují procesy stárnutí lidského organismu a tak zlepšují kvalitu života u seniorů. Léčba pohybem je ale u starších lidí náročná. Vyžaduje trpělivost a systematický přístup. Jen těžko lze přesvědčit seniory o nutnosti změnit zaběhnutý životní styl. Nezdravá tučná jídla, kouření a nedostatek pohybu patří mezi časté znaky životního stylu. Absence pohybových návyků
a přesvědčení, že oslabení těla a nemoci jsou přirozeným jevem ve stáří. Zdroj:  KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R.,aj. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004 

Téma pokračuje zajímavým článkem: Buďte pozitivní a přidejte 7,5 roku do vašeho života !