Bramborová roláda plněná mletým uzeným, špenát, vajíčko...Zdraví, Kuchyně, Racionální výživa, Životospráva a dlouhý život.

Bramborová roláda plněná mletým uzeným, špenát, vajíčko

#Zdraví, Kuchyně, Racionální výživa, Životospráva a dlouhý život

Spánek a insomnie. Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

Spánek je cyklický psychofyziologický fenomén.

Vlčí spánek

Subjektivně je vnímán jako období klidu a regenerace organizmu. Poruchy spánku postihují velkou část populace. Z nesourodé skupiny poruch spánku je to především nespavost, jejíž důsledky se projeví zejména sníženou fyzickou a psychickou výkonností s dopadem v pracovní i sociální oblasti. U velké části postižených je příčinou vzniku nebo rozvoje dalších zdravotních potíží. Předpokladem úspěšné léčby je pečlivá anamnéza, správně stanovená diagnóza a komplexní individualizovaná léčba. Potřeba spánku mezi zdravými jedinci značně kolísá. Podle literárních údajů má 25–45 % dospělé populace se spánkem určité potíže. Asi 17–25 % populace považuje tyto potíže za závažné. Nespavostí trpí nejčastěji starší ženy, a to zpravidla současně s psychickými stresy a somatizovanou úzkostí . Asi 3–7 % populace užívá na předpis lékaře hypnotika.
Většina těchto osob užívá hypnotika krátkodobě, tedy 1 den až 2 týdny, a pouze 11 % z nich je užívá po dobu 1 roku a déle. Další 3–10 % populace užívá ke zlepšení spánku volně prodejná léčiva. Spánek zabírá v průměru asi jednu třetinu života, je považován za samozřejmost, a teprve je-li narušen, stává se problémem.

Definice, patofyziologie a klasifikace insomnie

Insomnie je definována jako stav, kdy je spánek vnímán nemocným jako obtížně dosažitelný, krátký, nedostatečný, neosvěžující. Podle WHO je insomnie definována jako stav ztíženého usínání (delší než 30 min.), opakovaného noční probuzení (> 3× za noc), předčasného ranního probuzení a nemožnosti opětovného usnutí, neosvěžujícího spánku, a to více než 3× do týdne a trvající déle než měsíc, značně obtěžující pacienta (interferuje s jeho normálním fungováním v každodenním životě).

Přestože nespavost a následná denní ospalost patří mezi nejčastější lidské stesky, zůstává až 85 % závažných případů nespavosti neléčených. Z čistě fyziologického pohledu člověku postačí delší dobu v ideálních podmínkách jen asi 4 hodiny spánku v případě, že je zastoupen spánek 3 a 4 NREM v celém svém trvání (asi 100 minut) a je dostatek REM spánku (nejméně polovina normálního trvání REM spánku tj. asi 1 hodina). Dále, pokud spánek není přerušován, a má správné cyklické uspořádání NREM a REM spánku.
Podmínkou je správné časové umístění spánku v rámci dvacetičtyřhodinového cyklu (pro většinu lidí v noci).
Jako normální se udává rozpětí 6 až 9 hodin denně. Tato potřeba je zčásti dána zvykem, zčásti individuální dispozicí odpočívat fyzicky ve spánku a zčásti nutností duševně relaxovat. Krátkého spánku jsou schopni pouze lidé, kteří spí efektivně, jejichž spánek splňuje výše uvedené parametry. Tato schopnost s postupujícím věkem klesá. Je nejlepší asi ve 20 letech, strmý pokles týkající se zejména snižování efektivity spánku a podílu spánku 3 a 4 NREM a zvyšování počtu probuzení začíná asi ve 40 letech. Zhoršování spánku při stárnutí je patrné u zcela zdravých lidí. Pokud se vliv stárnutí kombinuje s organicky podmíněnou poruchou spánku, jsou projevy jak stárnutí, tak dotyčné poruchy spánku samozřejmě podstatně patrnější. Insomnie je tedy subjektivně vnímaný relativní úbytek kvality nebo kvantity spánku, případně obojího, doprovázený důsledky při denním bdění. Nespavost můžeme posuzovat podle několika aspektů. Podle tíže nespavosti lehkou až těžkou, podle časového faktoru přechodnou-tranzitorní až dlouhodobou-chronickou.

Dle průběhu spánku v noci rozlišujeme nespavost na:

• časnou – neschopnost usnout, často spojenou s úzkostným prožíváním,
• střední – s častými probouzeními v noci, někdy s výskytem děsivých snů, pozdní – s předčasným
ranním probouzením, často spojenou s depresivním syndromem,
• smíšenou – kombinace obou předchozích typů,
• totální – pacient nespí celou noc. Tyto okolnosti ovlivňují terapeutické přístupy.

Jednotlivé typy nespavostí se mohou různě kombinovat. Patofyziologické, strukturální a chemické základy různých typů nespavosti nejsou dosud dostatečně známy. Klinicky však existují četné zevní příčiny nespavosti, které můžeme rozdělit na nejčastější somatické, psychologické a psychiatrické. Somatické příčiny zahrnují řadu poruch neurologických (včetně specifických poruch spánku kromě insomnie, tedy jako příznak u dyssomnií i parasomnií, častou příčinou špatného spánku je například syndrom neklidných nohou a periodické pohyby končetinami, častá onemocnění s prevalencí v naší populaci kolem 10 %) poruch interních, chirurgických a dalších. Například bolest či svědění interferuje s usínáním, současně může navodit častější noční probouzení a povrchní spánek, časté noční močení může být součástí zdravotních obtíží nebo důsledkem pozdního užití diuretika. V každém případě vede ke zhoršení kvality spánku. Psychologické a psychiatrické příčiny nespavosti se týkají obav, rozčilení, úzkosti. Akutní epizoda i chronické vážné psychiatrické onemocnění jsou rovněž většinou provázeny narušením spánku.
Další příčinou poruch spánku může být poškození cirkadiánního rytmu, nevhodné prostředí pro spánek
a pod.

 Přehled léčby insomnie

Přehled léčebných možností při insomnii zahrnuje vedení deníku spánku, dodržení pravidel spánkové
hygieny, léčbu základní nemoci, behaviorálně kognitivní léčbu, relaxační léčbu, léčbu omezováním spánku, přírodní léčbu, farmakoterapii.

Farmakoterapie,
 která je v současné době nejjednodušší a nejčastěji využívaná, má ale řadu úskalí. Je třeba pamatovat na vliv farmak na paměť, vznik tolerance, vznik závislosti, rizika kombinace s alkoholem, problémy s vysazením, rebound insomnie po vysazení, změny chování a myšlení, rizika v graviditě.
Léčení nespavosti závisí převážně na typu této poruchy. Je také velký rozdíl mezi chronickou (delší než 3 týdny) a krátkodobou (několik dní), případně přechodnou (1–3 týdny) formou nespavosti.
 Hypnotika by měla být rezervována zejména pro krátkodobou a přechodnou formu, jejíž léčbu je nutno zahájit co nejdříve společně s kognitivní složkou a s eliminací primární příčiny této nespavosti.

 Chronické formy insomnie, zejména spojené s psychiatrickou poruchou, lze léčit nejlépe specifickými psychofarmaky určenými pro danou poruchu (depresivní nemocný antidepresivem, psychoticky nemocný neuroleptikem, apod.), u somaticky podmíněné insomnie je v první řadě nutno léčit základní somatické onemocnění.

Samostatnou kapitolou je (mimo rozsah tohoto sdělení) →  možnost léčby poruch spánku spánkovým hormonem melatoninem.

#Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

O imunitě dětství středouším zánětu rýmě a vývoji dítěte obecně

Ilustrační obrázek dítěte na historické tříkolce připomene
dobu, kdy děti pobývaly více venku a měly dostatek pohybu

Přichází období všelijakých nachlazení a nemocí, kterého se hrozí zvláště maminky s malými dětmi. Ale podle lékařů je nastydlé dítě důkazem správného vývoje. Děti, které byly hodně nemocné v dětství, se v pozdějším věku v ordinacích příliš často neobjeví. 

Naopak přijde-li dospělý pacient a řekne: „Kolega přede mnou dvakrát kýchne a já to hned chytnu.“, rozpozná v něm často lékař dítě, které mu matka před dvaceti lety pořád vodila kvůli hloupostem…

Malé dítě si totiž musí v raném věku vytvořit do života protilátky proti základní škále mikrobů a virů. Jen tak může do budoucna získat silný imunitní systém. V dospělosti už se to dohnat nedá. Když se jako rodiče vůči dítěti chováme příliš opatrnicky a protektivně, je to malér - bráníme totiž imunitnímu systému, aby dozrál a vytvořil si dostatek protilátek do života v dospělosti.

Děti by se měly odmalička hodně otužovat, chodit do přírody. Měl by se jim dát prostor, aby si mohly hrát i trochu „ve špíně“, aby se nepohybovaly ve sterilním prostředí, kde se nesetkají s infektem, s běžnými alergeny – tedy s látkami, které pak považujeme za cizorodé. Když se náš imunitní systém s těmito látkami setká záhy, rozpozná je už vždycky v budoucnosti jako běžné a případná alergická reakce se nevytvoří.

Sluch a logické myšlení

Dřív byl běžný kontakt populace s letními alergeny – mnoho lidí se podílelo na žních a nikdo neměl senné rýmy. Dnes městské dítě neví, jak vypadá rozemleté zrno, nepřijde do styku s přírodním kravským mlékem, všechno je uměle zpracovávané… takže se objevují alergie i na obyčejné potraviny jako mléko, zrno, vejce atd. Bohužel, dorůstá generace, která má díky strašlivé protekci svých rodičů nedovyvinutý imunitní systém. Často dítě jednou kýchne, dostane rýmu a maminka už ho strčí do postele. Má-li rýmu bez teploty, může dítě normálně fungovat. Něco jiného však jsou uši! Špatný sluch v dětství omezuje rozvoj řeči a následně i vývoj logického myšlení.

Vědci vědí už dlouho, že pro rozvoj řeči je nejdůležitější období od narození do prvního roku života. A zcela určujícím momentem pro zdravý rozvoj řeči - a tím i myšlení - je sluch.

V posledních letech se čím dál víc objevují záněty středouší i u těch nejmenších dětí. A ušních onemocnění přibývá nejen u předškoláků a malých školáků (kolem desátého roku končí vývoj Eustachovy trubice a dutin, takže středoušní záněty ustávají), ale i u dospělých v podobě zhoršeného sluchu. Hlavní příčinou potíží je náš životní styl, životní prostředí a zvláště fakt, že lidský aparát za ta tisíciletí, co je člověk jako živočišný druh na světě, není uzpůsoben pro život v takovém hluku, jaký přináší dnešní doba. Dnes trpí nedoslýchavostí už lidé ve čtyřiceti letech, což dřív bývalo téměř výhradně problémem dost starých lidí. Proto odborníci doporučují dobře hlídat uši malým dětem, otužovat se a nezchoulostivět.

Pokud totiž dítě špatně slyší, dochází k opožděnému vývoji řeči. Malý človíček nemůže správně napodobovat zvuky, nesprávně vyslovuje jednotlivé pojmy a potíže se hromadí. Takže když si občas některá maminka libuje, že „kluk si sám vyhraje, má svůj svět“, nedochází jí, že svět jejího potomka může být i světem izolace, do kterého vnější podněty nemohou pronikat. A to je chyba. Proto dohlédněte na to, aby vaše děti měly uši v pořádku!

Když má dítě středoušní zánět, dostane antibiotika, po pár dnech lékař zkontroluje zhojení bubínku, ale k pečlivému vyšetření sluchu už většinou nedojde. Na problém se přijde třeba až v první třídě, kdy je školáček stírán pro chyby, za které vůbec nemůže.

Jak se pozná, že malé dítě špatně slyší? Pouští si televizi hodně nahlas. Mívá chrapot – křičí, protože se potřebuje slyšet. Maminka obvykle říká: „Začal trochu později mluvit, rád si sám hraje, na volání moc nereaguje…“

Rýma v uších

Míval-li časté záněty uší jeden z rodičů, je pravděpodobné, že bude mít podobné trápení i potomek. Proto při náznaku podezření navštivte včas lékaře. Moderní diagnostické metody zjišťují kvalitu sluchu např. přes reakce mozku na zvukové podněty, takže je možné vyšetřit i nemluvně.

Zkušenost ukazuje, že prodělá-li dítě do prvního roku života středoušní zánět, provázejí ho obvykle bolesti uší celým dětstvím. Lékaři předpokládají, že příčinou ranných ušních problémů může být už porod. Jak se hlavička tlačí úzkými porodními cestami ven, dojde někdy k neplánovanému průniku plodové vody do středouší, což negativně ovlivní jeho dozrávání. Plodová voda zřejmě způsobí změny na tkáni, která pokrývá Eustachovu trubici.

Stěna trubice, která je u zdravého člověka hladká, začne z patologicky vytvořených mucinózních buněk a sekrečních žlázek dlouhodobě produkovat hlen, podobný tomu, který se tvoří na sliznicích v nose. A hlen je samo sebou ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie. Takže slyšíme-li rčení: „vrazila se mu rýma do uší“, neznamená to jen průnik rámy přes Eustachovu trubici z nosu. Spíše jde o to, že se ucho chová v podstatě jako nos - hlen se ve středouší tvoří sám. Takové dítě mívá denně „špinavé“ uši. A nejen to: hustý sekret se hromadí v bubínkové dutině a pak při sebemenším nachlazení na bubínek tlačí. A i když si dítě na bolesti ucha stěžuje jen mírně, protože vždycky nemusí jít o hnisavý zánět, přes hlenovou výplň nemůže dobře slyšet.

Mandle jsou součástí lymfatického okruhu a imunitního systému

Jde-li dítě celou zimu z rýmy do rýmy, bolí ho uši, bývá první pomocí – nezabere-li klasická léčba antibiotiky – odstranění zduřelé nosní mandle.

„Pokud se nosní mandle zvětší tak, že brání provzdušňování středouší a Eustachovy trubice, musí ven. Přebujelá tkáň je zároveň ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie, které se v prohřátých mandlích drží, takže i když je dítě zdánlivě zdrávo - moc nesmrká, nemá teploty - pořád v něm nemoc sedí. Často se bakterie drží i v dutinách. Takové dítě špatně dýchá, má pořád pootevřená ústa, kruhy pod očima, sklený pohled, huhňá, mluví nosem, je unavené, uzavřené, nereaguje na vnější podněty, protože špatně slyší…

Proč nám matka příroda vlastně tenhle podivný dáreček, kterého se dnes mnoho lidí v ranném věku musí zbavit, nadělila? A k čemu jsou hleny, které tak zběsile frkáme celou zimu ven?

Jednoduše řečeno: v nose se na sliznicích zachycují nečistoty a prach ze vzduchu, který vdechujeme. Jsou jakýmsi filtrem, čističkou, stejně jako mandle o kus dál. Kromě toho jsou mandle i důležitým shlukem velmi užitečných buněk, v nichž se tvoří protilátky a vyvíjí náš imunitní systém.

Zkuste si představit, že s každým vdechnutím vchází do těla novorozeňátka úplně nová směsice neznámých látek. A právě mandle je oťukají, prozkoumají a uloží do svého buněčného computeru: „Pozor! Toto je látka cizorodá, té se musíme bránit. A naopak téhle se bát nemusíme…“ Tak se s každým vdechnutím pomaloučku buduje náš imunitní systém, což samozřejmě trvá léta, celé dětství a mládí. A čím víc toho do computeru uložíme, čím víc toho náš organismu prozkoumá a vyhodnotí, tím odolnější budeme v dospělosti proti nemocem.

Dana Emingerová

Alkoholismus je nemoc a poškozuje integritu osobnosti

Pořádně zapařit a bez návyku pouze kvartálně

Zahráváme si

...lidský organismus překonává únavu pomocí berliček. Stimulace, dopingu. Cokoliv co změní nebo tlumí či excituje náladu nebo vůbec nějak mění...
A frustrovanému člověku je ostatně jedno jak mu bude, hlavně, že ošidí únavu, starosti, problémy nebo depku, stres a pod.

Závislost
Alkoholismus je nemoc. Těžce poškozuje integritu osobnosti. Alkoholikova touha po alkoholu může být stejně silná, jako žízeň nebo hlad. Alkoholik musí pít, navzdory tomu, že ohrožuje sebe, vlastní rodinu i společnost. Podle statistiky z března 2010, sestavené MUDr. Csémyim, je v ČR zhruba 550 000 občanů (oprávněných voličů) závislých na alkoholu. Konflikt se společností tedy nemá ten, kdo pije, ale ten, kdo pít odmítá. Alkoholik, na rozdíl od abstinenta, snadno najde společenský vzor.

V počátcích pití vyvolává alkohol stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Projevuje se to veselým výrazem v obličeji, svítivýma očima, živou mimikou, výřečností, bonmoty a vtipy, které však připadají vtipné především alkoholikovi samotnému. Je rozpustilý, bezstarostný, žoviální, dostavuje se u něj zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že snadno překoná všechny životní těžkosti a krize. Právě tento stav je nejsilnějším popudem, proč sahá po alkoholu. Považuje ho za společníka ve štěstí a útěchu v neštěstí.

Amy Winehouse se upila k smrti hledala klid v alkoholu

V další fázi se alkoholik stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho jednání je impulzivní, nedomýšlí důsledky svých činů, nepřiměřeně riskuje.Je arogantní, mstivý a lstivý. Obklopuje se snadno manipulovatelnými slabochy, se sklony k alkoholizmu, vzhlížejícími k dominantnímu alkoholikovi. Ztrácí schopnost naslouchat druhým, neumí kontrolovat svoje chování, emoce, jeho obličej rudne, pohyby jsou neuspořádané, při chůzi vrávorá, vidí dvojitě.

V konečné fázi obličej bledne, mimika je vyhaslá, tupá, pohyb těžkopádný. K dosažení opilosti potřebuje větší dávku. Opíjí se „do němoty“. Pije při nevhodné příležitosti. Pije několik dní v kuse. Pije od rána. Časté jsou přidružené závislosti na jiné psychoaktivní látky, především nikotin.

Ve velkém finále přichází debakl: Bez alkoholu to nejde. S alkoholem také ne. Kruh se uzavírá. Tady už pomůže jen psychiatr v protialkoholní léčebně nebo ambulantní středisko pro alkoholizmus a toxikomanii.

Co se to děje mezi lidmi postavenými do čela země české?

MUDr Jan Hnízdil se ptá co tomu říká prim. Nešpor na blogu aktualne.cz

Mám sny pane doktore

Věčné světlo ať jim svítí...

Amen.

K doktorům chodím bytostně nerad, ačkoliv vím, že se mi opravdu snaží pomoci. Dokonce na to přísahají. Většinou se ale bohužel dozvím, že mi něco je, přestože do návštěvy ordinace jsem byl zdravý jako rybička. 

Sny se mi zdají zásadně černobílé a poměrně často veršované. Proč tomu tak je, fakt netuším. Možná mě podvědomě přeprogramovalo sledování filmových Básníků. Právě dnes se mi zdálo, že jsem na umření a vyrazil jsem otestovat české zdravotnictví. Na otázku obvodního lékaře, co mě trápí, jsem ve snu odpověděl takto:

Milý pane lékaři, v práci se mi nedaří.
Páteř praská, břicho bolí, souložit mi nedovolí.
I s cizí rukou ve svém klíně, spermie se hýbou líně,
penis se mi nepostaví, a Viagra to nenapraví.
Tlusté střevo ztrácí síly, v noci se mi krátí žily.
Ač žádné prášky neberu, ráno se vždy poseru.

Nechlastám a žiju zdravě, čtyři patra zvládnu hravě,
a je to nejspíš táty vina, že mi hrozí rakovina.
Nalézám se v těžké krizi, byť nesleduji televizi.
Můžete mi, pane MUDR, napsat mast či sypký pudr,
bez řečí a bez vytáček? Zaplatím vám třicet kaček!

A teď, přátelé, posuďte sami - máte pocit, že jsem úplně normální?

Zdroj: sociální sítě

 #psychosomatická,  #medicina, #bylinky, #MUDr, #zdravotnictví, #páteř, #lékař, #obvodní lékař,

Návrat mediciny k alternativní terapii. Výroba tinktury na boreliózu ze Štětky Soukenická video návod! Klystýr podle Švejka nebo tinktura ze Štětky soukenické. Proč ne?

Mnohým léčba dnes pomáhá a ještě si ji platí sami a rádi

Klystýr podle Švejka nebo tinktura ze Štětky soukenické. Proč ne? 

Pozorně si prohlédněte videa. Bylinky a tinktura při Borelióze? ANO.

Při dnešní životosprávě a množství toxinů i škodlivin v potravě je tato léčba dokonce indikována v řadě případů přežrání ze supermarketů!

Mozek a jeho aktivní stimulace

Prof. MUDr. Pavel Pafko
a přátelé velocipedisté

Možná už o tom něco víte

a pilně trénujete už tím, že jste aktivní a dynamičtí jedinci ve svém životním stylu a všimli jste si, že někteří lidé jsou pružní, adaptibilní, šikovní a žijí naplno. Svůj mozek tedy trénují v různých lokalitách a neválí se jen rozloženi v autech nebo na gauči!
Co je fyzická krása už tušíme a je nám to předkládáno denně v mediích. Co k tomu říci...mozek je centrální systém, lékaři označovaný zkratkou CNS (centrální nervový systém)

10 rad, jak posílit mozkovou aktivitu

- Ráno jeďte do práce jinudy, než jste zvyklí. Trasy co nejvíce střídejte.
Opakovanou cestu už mozek skoro nevnímá. Nebraňte se pořízení nového typu mobilu nebo počítače jen ze strachu, že ho nebudete umět ovládat.
- Zkuste někdy vyzkoušet, jak jste závislí na jednotlivých smyslech. Orientujte se třeba v koupelně při zhasnutém světle jen pomocí hmatu. Stejně tak si můžete večer připravit oblečení a ráno se zkuste se zavřenýma očima obléci.
- Střídejte pravou ruku s levou. Pohrajte si s tím, váš mozek bude najednou pracovat zcela jinak. Čištění zubů patří mezi úkony, které jsou nejvíce zautomatizovány.
Pokud k tomu použijete nedominantní ruku, bude více zapojena opačná strana mozku než obvykle. Stejně tak se můžete druhou rukou holit, česat nebo líčit.

Přátelé z klubu historických kol (velocipedů)

- Využívejte všech příležitostí, jak promluvit s neznámými lidmi.
Nekupujte si lístek na tramvaj v automatu, když můžete prohodit pár slov s prodavačem ve stánku s novinami.
- Snažte se vyhýbat stresovým situacím, protože se při nich vyplavuje hormon kortizol. O tom se s nadsázkou říká, že škodí mozku jako cholesterol srdci. Zabraňuje totiž vytváření nových paměťových stop a ztěžuje vybavování těch starých.
- Hrajte si! Karty, šachy, scrabble, hry typu pexeso, řešte paměťové úlohy. Otočte si hodinky na ruce o 180 stupňů a posuňte čas o hodinu a čtvrt dopředu. Při každém zjišťování, kolik je vlastně hodin, musíte počítat se změnami, které jste provedli. Posunutí času měňte každý týden.
- Čtěte knihy, časopisy, noviny či internetové stránky.

Co se dovíte a co stojí za zapamatování, předávejte dál.

- Buďte kreativní, pište dopisy, vtipné SMS, glosujte dění kolem sebe, malujte, veršujte, zpívejte si. Neumíte tančit? Naučte se to!
- Vydejte se na jízdu, která nemá předem daný cíl. Podmínka je jediná - nesmí vést tam, kde už jste byli.
- Úkolujte mozek, večer se snažte vzpomenout si na detaily z porady, v posteli si opakujte cizí slovíčka jazyka, který se právě učíte, a spojujte je s konkrétními obrazy.

Poznámka: nemáte čas? Udělejte si rozvahu a čas objevíte. Na fotografii aktivní veselí přátelé velocipedisté co nikdy nepoznají mozkovou atrofii...
Pro ty co jim to v té bedně trochu myslí a chtějí vědět něco více o paměti od prof. MUDr. Koukolíka je tu skvěle vyprávěné video!

Ztráta zraku odděluje od světa věcí, ale ztráta sluchu od světa lidí

Hluková tabulka klikněte pro zvětšení

Málokdo si uvědomuje, jak cenným smyslem je sluch

Ztráta zraku odděluje postižené od světa věcí, ale ztráta sluchu od světa lidí.

 Má ještě další nepříznivý dopad. Zatímco nevidomé všichni litují a snaží se jim pomoci, nedoslýchavým se posmívají a neslyšícím vůbec nerozumějí. Tato porucha omezuje i rozsah a možnosti kompenzace, kterou je mozek schopen realizovat například po ztrátě zraku.

U nevidomých se do nepoužívané zrakové kůry „přestěhují“ spoje z jiných senzorických orgánů (=tělesných čidel) a člověk začne „vidět a číst“ prsty, dokonce sem míří signály z konce slepecké hole, zjemní a zostří se sluch a není bez zajímavosti, že mnoho takto postižených osob vynikne na hudební scéně. Ray Charles, Jaroslav Ježek, Stewie Wonder, The Blind Boys of Alabama, úžasné české dívčí trio Makabara a další. U lidí po ztrátě sluchu nic podobného nenastane.

Ucho nás spojuje především s jinými lidmi a stejně, ne-li více také s celou ostatní skutečností. Je nechráněné; oči můžeme přivřít, ale uši nemají žádná víčka. Protože nás mají bezpečněji chránit. Vnímáme jimi pohotověji, protože jsou biologicky důležitější. Jak napsal Tomáš Řiháček z MU v Brně, zrak nás spíše oddaluje, kdežto sluchem se dotýkáme na dálku. Část sluchové dráhy totiž míří přímo do jednoho z emočních center, mozkového jádra amygdaly, kde je zpracováno jako signál rozlišující pohodu nebo nebezpečí.

Hlučný letoun L-159

Světelný smog otravuje především astronomy, nám nepřipadá tak nesnesitelný, přestože spánkoví odborníci tvrdí, že kvalitu spánku zhoršuje. Akustický smog narůstá průběžně – ticho je čím dál tím vzácnější – a škodí, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Poškozuje přímo sluchové ústrojí, vyvolává nepříznivé emoční a fyziologické odpovědi, vede ke spánkovým poruchám a nepříznivě ovlivňuje pracovní výkon.

 Je pověrou, že pokud si na hluk zvyknem, že nevadí. Vadí! Ještě více vadí přetěžování sluchu hlukem, který dobrovolně (a někdy vytrvale) nasazujeme nad ten, který pasivně musíme snášet. Především takový, který směřuje prostřednictvím sluchátek a ušních špuntů v intenzitě kolem stovky decibelů přímo na bubínek. Že je to „in“ je sluchovému ústrojí jedno – zpracuje to stejně debaklově jako kravál pneumatické vrtačky.
Tabulka uvádí přehled zdrojů hluku okolo nás.

Pojďme ale k těm nejhnusnějším zvukům. Nejsou to projevy politiků, jak by se dalo v současné rozčeřené době očekávat, ale univerzálně působící negativní signály. Vědci z Newcastle University jich s láskou a péčí vybrali deset. Aby to vykompenzovali, dodali též některé zvuky milé a jak to tak na světě chodí, v počtu pochopitelně menším. Pojďme se tedy chutě podívat na inventuru nejodpornějších akustických signálů seřazených od toho nejhnusnějšího dále.

univerzálně působící negativní signály

1. Skřípání nože o láhev;
2. Skřípání vidličky o sklenici;
3. Skřípání křídy o tabuli;
4. Skřípání pravítka o láhev;
5. Skřípání nehtů o tabuli;
6. Ženský vřískot;
7. Bruska
8. Kvílení brzd;
9. Dětský pláč;
10. Elektrická vrtačka.

Já bych tady za sebe přidal „zubní“. Předložil jsem seznam na terapeutické skupině a dočkal se dalších priorit, s nimiž vědci snad ani pokusy nepodnikali: mrouskání koček a pilování nehtů. Je ale také vidět, jak je věda důkladná; mně by nenapadlo škrábat pravítkem o flašky. A které jsou ty příjemné? Tentokrát seřazené opačně, tedy poslední jako nejpříjemnější.

1. Potlesk;
2. Dětský smích;
3. Hrom;
4. Tekoucí voda.

S výčtem příjemných zvuků bych souhlasil s dodatkem, že tekoucí voda by pro mne nebyla tím posledním. Jistě každý z nás – já také – zná ještě příjemnější, které jsou pro něj víc než rajskou hudbou. Jen by neměly svou intenzitou přehlušit kvákání žáby.

Pan profesor MUDr Pavel Pafko na setkání velocipedistů video a pár slov

Profesor Pavel Pafko na historickém kole

Při manipulaci s fotoaparátem se rozhovor nezdařil, ale snad i ty videozáběry něco řeknou. Nálada je aktivní a přátelská, jak už to na setkáních bývá. Počasí se vydařilo a panu profesorovi Pafkovi to oblečení sekne. Všechny natočené záběry jsou k vidění na YouTube.
Uvidíte historická kola a pár přátel velocipedistů na setkání před hospodou u Reinerů jednoho zářijového dne ráno...

Cituji z medií odpovědi pana profesora:

Jak si udržujete kondici?

Sportem. Chirurg se nad operačním stolem hrbí a při operaci pacienta prostojí na stejném místě denně několik hodin, dýchá anestetika. Proto kompenzace sportem.

Hodně jezdím na kole, o víkendu pravidelně. Jezdím i na vysokém historickém kole - v posledních letech každoročně trasu z německého Pasova do Vídně, což je asi 300 kilometrů. Když mám čas, plavu v podolském bazénu, jezdím na kajaku po Vltavě a na Orlíku, kde mám chatu, rád nazuji kolečkové brusle a také trochu běhám.

Poznámka: videa jsou hotové s hudbou Trio Swing a k dispozici na YouTube např. tady....ukazují dobře atmosféru setkání velocipedistů i historická kola.

Chirurgie, Operace, Transplantace, Velocipedy, Sport, Ze života lékařů, Pozitivní myšlení

Věk to je to co bolí víc než minulost pokud je stáří vyrovnané

 O budoucnosti není dobré příliš hovořit ale je nutné se připravit 

Autor je psychiatr, katolický kněz a docent na univerzitě, žije v Jihlavě...

Minulost – hovořit o minulosti znamená být k smíchu, nikoho to nezajímá, všichni jsme to slyšeli mnohokrát a často to ani není pravda. Někteří sice soucitně naslouchají, ale mají toho dost. Doporučuje se upozornit „stárneš“a pod.
 Budoucnost - je k pláči, rovněž o budoucnosti není dobré příliš hovořit ale je nutné se připravit, na př.madla v koupelně a na záchodě, optimální teplo, teplá voda, výtah či doprava po schodech, zuby, brýle ,čitelný mobil, naslouchátka pro hluchnoucí. Nedoslýchavost nesmírně popuzuje.
Přítomnost je nejdůležitější, je třeba ji náležitě využít.

Doporučení : - mít jeden domov, který důvěrně známe a kde jsme spokojeni
- nešetřit, již nebude příležitost úspor využít, potomci to rozhází
- uvědomit si svoji nedůležitost
- starat se o přiměřené zdraví
- být samostatný bez partnera, umět si uvařit, vyprat a pod., u žen zvládat mužské činnosti
 - mít přátele pozitivně laděné, tam,kde se jenom naříká a nadává, tam nechoďte
 - ve společnosti mluvte přiměřenou intenzitou, příliš hlasitá mluva odpuzuje
- mít dostatek času, říci „nemám čas“ znamená buď „nechce se mi“ nebo „jsem neschopný“
- nic nemusíte
 - mějte svůj majetek, byt, peníze, žít každý za své, říkat si o peníze je ponižující
- nenechat si mluvit do života, ať si mladí nechají své rady pro sebe
- mladým do ničeho nemluvit, poradit jenom pokud se zeptají a odpovědět pokud možno to, co chtějí slyšet
- připustit, že jsme sami v minulosti udělali mnoho chyb
- nepředstírat mládí a chuť na sex, když není
- nedělejte dětem obětavou tchyni, tchána, péče o vnoučata již není povinnost
- přiměřeně se pohybovat, cyklisté s přilbou a kartou zdravotní pojišťovny
- e-mail neposílat mladým, mají jiný vkus, vzbuzujeme soucit
- nepředvádět se, je to trapné
- oblékat se přiměřeně věku, ne příliš mladě
- nepřejídat se, nekouřit, přiměřeně pít alkohol
- výchova seniorů je nesmysl
 - velmi důležitá je čistota, denně má být koupel, zápach odpuzuje
- pravidelně používat internet

Poznámka autora: CICERO Cato starší o stáří

U Sparťanů jsou nejváženější úředníci nazýváni geronti, což znamená starci, jen starci také tento úřad zastávají. Vůbec budete-li chtít číst nebo slyšet o poměrech u jiných národů, zjistíte, že největší státy byly rozvráceny mladými lidmi, kdežto starci je zachraňovali před pádem a zaváděli v nich znova pořádek.
Jak mohli jste svůj mocný stát tak rychle zničit, povězte!
Kromě jiných důvodů na tuto otázku se uvádí také toto: Vždyť politiku dělá teď jen samý hloupý mladíček.

Nerozvážnost je zřejmě chybou "kvetoucího" mládí, prozíravost předností pokročilého stáří.
- Ale slábne paměť...
Souhlasím, jestliže ji necvičíš, nebo jestliže jsi od přírody trochu těžkopádnější. Neslyšel jsem, že by nějaký stařec zapomněl, kde si zakopal poklad. Staří lidé si pamatují vše, co jim leží na srdci: kdy se mají dostavit k soudu, kdo jim co dluží, komu jsou sami dlužni. Duševní síly zůstávají zachovány i v pokročilém věku, jen když zůstane zachován zájem a horlivost, a to nejen u mužů slavných a zastávajících veřejné úřady, ale i v životě soukromém a prožitém v klidu.

Tolik Cicero. A teď se už stáří neděste. Je to součást života.

Dobrý praktický vtip: Víš, co znamená nápis K + M + B napsaný křídou nade dveřmi? To je
upomínka pro důchodce před odchodem z domu. Klíče + Mobil + Brýle...

Změnit postoj k životu a změnit chování - nemoc je doporučený dopis

Bez domova - spousta vyšetření a léků je úplně zbytečná...

Nemoc není voláním po polykání prášků a ekonomická krize se netýká toho, že potřebujeme víc peněz. To je potlačování příznaků, ale ne řešení podstaty problému. 
Řešením je změnit postoj k životu a změnit chování. Nemoc je doporučený dopis. A rakovina je doporučený dopis s černým pruhem. "Někteří moji pacienti jsou proto vděční i za to, že dostali rakovinu," tvrdí jeden z nejžádanějších českých lékařů současnosti MUDr Jan Hnízdil.

Mám mladého pacienta, který žil několik let obrovsky stresujícím způsobem života. Řekl mi tady v ordinaci: „Pane doktore, já jsem věděl, že si pro tu rakovinu jdu.“ Pochopil to jako šanci, udělal v životě ten obrat. Odešel z reklamní společnosti a začal žít novým životem. Desetkrát míň stresujícím a běžnou optikou dnešní společnosti taky desetkrát míň úspěšným. A mně k tomu řekl: „Já té rakovině děkuju. Otevřela mi oči.“ A jestliže dnes mluvíme, že jsme na pokraji velké ekonomické krize, tak to je taková společenská rakovina. My to buď pochopíme jako šanci, uděláme obrat a budeme se modlit, abychom se uzdravili. Jako ten můj pacient. Anebo to nepochopíme a tuhle šanci propásneme. Mě děsí každá zpráva o tom, že se povedlo znovu nastartovat ekonomiku. Je to, jako by nám říkali: „Po přechodném otupení se nám zase podařilo nabrousit pilu, abychom si pod sebou mohli ještě chvíli podřezávat větev.“ Proboha, jenom to ne! Už žádný exponenciální růst. Jediná šance je zastavit se, zamyslet se a změnit způsob života.

Samozřejmě se krize bojím. Jako každý člověk. Nikdo nejásá, když onemocní rakovinou. Nevím, co nás čeká. Ale vidím v tom velkou šanci. Buď ten obrat bude vědomý a pokorný, anebo nevědomý, spontánní a násilný. Málokdo si uvědomuje, v jak hrozně křehkém světě žijeme. Že stačí málo. Podívejte se, když třeba někde ve městě nejde několik dní elektřina. Nebo jen nevyvážejí odpadky. Najednou zjistíte, jak málo stačí, aby se civilizace sesypala a hodnoty zhroutily.

Nemoc je informace pro pacienta, že dělá ve svém životě chybu. A zrovna tak je společenská krize informací o tom, že tu chybu děláme společně. Vy musíte té informaci porozumět. V medicíně v tomhle došlo za poslední roky k velkému pokroku. Když jsem před sedmi lety dělal na klinice, pacienti za mnou chodili: „Doktore, jsem nemocný, dejte mi prášky.“ Dnes je to naopak. „Doktore, už nechci brát prášky. Vysvětlete mi, proč jsem nemocný. Co mohu udělat pro to, abych se uzdravil?“ 
Nemoc není voláním po polykání prášků a ekonomická krize se netýká toho, že potřebujeme víc peněz. To je potlačování příznaků, ale ne řešení podstaty problému. Řešením je změnit postoj k životu a změnit chování. Nemoc je doporučený dopis. A rakovina je doporučený dopis s černým pruhem. 
Píše se v něm: Otrávil jsi vzduch a teď ho dýcháš. Znečistil jsi vodu a teď ji piješ. Zničil jsi mezilidské vztahy a teď v nich musíš žít. Tak už se, proboha, zastav, nebo tady končíš. Tak je potřeba rozumět i krizi společenské.

Loni za mnou přišel poslanec Parlamentu, jestli bych se nechtěl stát jeho poradcem pro zdravotnictví. Že ho zaujaly moje názory a že bychom je mohli společně prosazovat. A hned se mě zeptal, co bych mu poradil. Řekl jsem mu: „Sežeňte si semtex, opásejte se a na první schůzi se odpalte.“ Stranický politický systém je tak prolezlý korupcí, že se reformovat vůbec nedá. Vstoupit do něj rozhodně nehodlám. Dostal jsem teď nabídku kandidovat v podzimních senátních volbách. Nemyslím si o sobě, že jsem normální, ale snad ne úplný magor. Jít do politiky v její dnešní podobě je nesmysl. Věřím hodně na občanské iniciativy, jež v několika posledních letech začaly růst jako houby po dešti. A věřím tomu, že každý musí obrat nejdřív udělat sám v sobě, ve svém životě, v profesi. Moje politika je působit na lidi kolem sebe. Ale já teď hodně jezdím i po republice a snažím se vysvětlovat lidem, co je to komplexní medicína. Odezva je fantastická. Volají mi lidé, kteří díky komplexní medicíně přišli na to, proč stůňou. Říkají mi: „Přestali jsme chodit po doktorech, vysadili jsme léky na cholesterol … a je nám dobře!“

Ministrem zdravotnictví?... Teď už je tam šestnáctý a stejně jako všichni jeho předchůdci mluví o reformě zdravotnictví. Ale zdravotnictví je jen forma, kterou se expeduje medicína. Problém je v obsahu. Už jsme o tom několikrát mluvili. Spousta vyšetření a léků je úplně zbytečná. Je třeba na to jít opačně. Komplexní medicína lidem pomáhá vysvětlit, jak způsob jejich života souvisí se zdravím. Doplatky, poplatky, pojišťovny … to je jen nadstavba. Když se nezmění obsah, je forma k ničemu. Reforma zdravotnictví je v současné době stejně marná, jako když se snažíte ušít nový kabát mrtvole. Můžete ho upravovat a vylepšovat, ale mrtvola pořád víc páchne. Nemyslím si, že by všichni bývalí ministři byli pitomci. I když i těch tam bylo dost. Ale našli se ti, kteří nebyli hloupí, a stejně neprosadili nic. Jednoduše proto, že to nejde.

Pád Davida Ratha.

  Několikrát jsme se v médiích sešli ve veřejných diskusích. Byli jsme v rozhlase v besedě o korupci, kde jsem tvrdě odsuzoval, jak farmaceutický průmysl korumpuje lékaře. Třeba tím, že jim kupuje cesty na kongresy v exotických zemích. On se proti tomu tvrdě ohradil, odmítl to označit za korupci a tvrdil, že se jedná o běžný „jev“. David Rath ve své celé kariéře vynikal neskutečnou drzostí, arogancí a bezohledností. Typický „syndrom hybris“, jak ho v knížce Nemocní u moci popisuje neurolog a bývalý britský ministr zahraničí David Owen. „Syndrom hybris“ je, zjednodušeně řečeno, politickou nákazou zpupností. Projevuje se vírou ve vlastní výjimečnost a ztrátou soudnosti. Ve starém Řecku označovalo „hybris“ chování smrtelníka, jenž nezná míru. Ale vždy nakonec dojde trestu od bohyně Nemesidy. Což se taky Davidu Rathovi stalo.

Politická diagnostika... 

My jsme tehdy s kolegy v uzavřeném kruhu diskutovali o tom, jestli jeho neobvyklé chování (presidenta Klause) nemá nějaké medicínské důvody. Část této diskuse pronikla formou e-mailů ven a jakýsi Adam Bartoš o tom napsal článek, jejž mimo jiné otiskl i Reflex. Hlavní teze byla zdánlivě šokující: „Chtějí dostat prezidenta do blázince.“ Ale my jen pojmenovali to, o čem si dnes cvrlikají vrabci na střeše. Tentýž Bartoš pak na mě podal trestní oznámení pro podezření z pokusu o vlastizradu ve stadiu přípravy. Na základě toho si mě k podání vysvětlení předvolala kriminální policie. Řekli mi: „Popište nám, jak jste chtěli dostat prezidenta do blázince.“ A já jim odpověděl, že to bych taky hrozně rád věděl. Ať už mně někdo konečně prozradí, jak to udělat. My jsme na nic nepřišli.

 Loni jsem měl úžasný zážitek. Byl jsem v Šáreckém údolí venčit psa. Seděl jsem na lavičce a četl si Lidové noviny. Přišla ke mně úplně cizí paní, asi tak kolem pětačtyřiceti. Povídá mi: „Nezlobte se, já mám strašnou depresi a krizi, nemohl byste mě na chvíli obejmout?“ A my se tam, dva dospělí lidé, několik minut objímali. Pak řekla: „Děkuju, moc mi to pomohlo,“ a už jsem ji nikdy neviděl. Teď mi řekněte vy: Je v tom skepse, anebo naděje?

Poznámka: editováno a upraveno pro potřeby MEDICINA - Psychosomatická medicina

Zdroj: reflex.cz a MUDr. Jan Hnízdil, lékař psychosomatické mediciny, publikující blogger s medicinskými moderními závěry 

Pohyb zlepší váš výkon, intelekt, dlouhodobou paměť i schopnost aktivně žít.

Náš mozek se nevyvinul „kolem ohně“

Je to oficiální. Vědci potvrdili, že pohyb zlepší váš výkon, intelekt, dlouhodobou paměť i schopnost aktivně žít.

Po miliony let jsme se hýbali. Hodně. Antropolog Richard Wrangham tvrdí, že muži denně ušli kolem 10–20 kilometrů, ženy zhruba polovinu. Náš mozek se nevyvinul „kolem ohně“. 

Náš mozek se vyvinul, když jsme chodili, když jsme se hýbali, když jsme hledali potravu, unikali před predátory. Dnešní doba je jiná, ale kdo se dřív zastavil, stal se něčím obědem.
Je nutné si uvědomit proto jednu věc. Denně se hýbat nás neudělá lepšími. Ono nás to udělá normálními. 

Gaučing z nás dělá mrzáky, protože nás vzdaluje od toho, kým člověk je.

Vědci zjistili, že pohyb nejen že zvyšuje pravděpodobnost, že se dožijete 90 let, ohromně zvýší i vaši kvalitu života. Podle Johna Mediny, molekulárního biologa zaměřeného na lidský mozek, lidé, kteří se pohybují, obvykle překonávají lidi se sedavým zaměstnáním v dlouhodobé paměti, pozornosti, dedukci a schopnosti improvizace.
Jak moc by měl člověk tedy hýbat? No, jednotlivci se od sebe liší, ale výsledky zjištěné v laboratořích nasvědčují, že benefit se dostavuje při dvou až tří aerobních aktivitách týdně po dobu 30 minut plus pravidelné posilování v podobném režimu (ať už v posilovně, nebo při jiné silové aktivitě).

A co prevence nemocí? Riziko demence je poloviční, pokud ve volném čase děláte fyzickou aktivitu. Riziko Alzheimerovy choroby je nižší o 60 procent. Stačí denně dvacet minut chodit a riziko mrtvice je sníženo o 57 procent. Protože cvičení ovlivňuje i hormonální hladiny: serotonin, dopamin, norepinefrin – zkoušeli vědci pohybem léčit depresi a snižovat hladiny antidepresiv u pacientů s depresí a pocity úzkosti. Výsledky byly úspěšné, cvičení pomohlo okamžitě a dlouhodobě. A to vše funguje stejně pro muže i ženy a čím delší dobu se pacienti s výše zmíněnými psychickými problémy oddávali pohybu, tím byly výsledky výraznější.

- a je po metabolickém syndromu

 Po redukci váhy a pravidelné chůzi podle možnosti denně...odložíte (nebo snížíte) léky na hypertenzi. Proč? Prostě krevní tlak se normalizuje.
Normalizuje se hladina cukru v krvi - a je po metabolickém syndromu. Není, prostě mizí a hladina cukru nevyžaduje farmakoterapii - ovšem strava též má odpovídat zdravé výživě.

Jinak končíte s mozkovou příhodou, paraplegií (hemiparesou) a doprovodnými výpadky CNS.


Poznámka: část informací převzata z textu Pohyb a produktivita (sociální síť G+) a www.brainrules.net/ Doplněno o část Metabolického syndromu, Hypertenzní chorobu a Nemoci mozkové příhody pro web Medicina.

Ke studiu pokračujte zde na stránce.

Nesprávná výživa a špatný životní styl i agrese, stres a nahromaděná duševní zátěž

Ovocný salát je pochoutka zdroj vitaminů i vlákniny

K degenerativním zdravotním problémům naší doby patří překyselení organismu. 

Myslet si můžete co chcete, ale k problému je dobré se zamyslet. Něco na tom bude. Stravujeme se tím, co do nás supermarkety cpou horem dolem. Nekvalitní a kyselá strava, plná chemických přísad ( převážně konservačních). Výrobky se už nekazí tak často, ale odneseme to my.
 Dosud se však této tématice nevěnuje pozornost, a už vůbec ne taková, jakou by si problém zasluhoval. Dopady a souvislosti mezi překyselením a chabým zdravím stonajících jedinců uniká nejen pacientům, ale i oficiálním naukám o zdraví. Vnitřní prostředí těla by mělo mít charakter mírně zásaditý. Chybné návyky ve stravování vedou k tomu, že podíl zásaditosti v lidských tělech neustále klesá.Vyrovnaný poměr mezi kyselými a zásaditými látkami přitom tvoří základ zdraví. Podle významných autorů nelze při zachování acidobazické rovnováhy příliš výrazně onemocnět. Naopak porušením této rovnováhy si přivodíme, nebo alespoň zhoršíme, celou řadu nemocí. Naše těla jsou stvořena tak, aby fungovala jako vyvážený celek - ovšem je-li dodržena již zmíněná zásadní acidobazická rovnováha. Překyselení má sedm stupňů, sedmý vede k degenerativním chorobám včetně rakoviny.

 Mezi nemoci z překyselení patří, 
 Chronická únava otoky alergie, ekzémy, astma poruchy imunity artróza, artritida, degenerativní poškození kloubů osteoporóza gynekologické záněty a výtoky, zácpa, průjem neplodnost, metabolické poruchy, např.cukrovka nadváha přecitlivělost a trvalá podrážděnost. Jak vzniká překyselení? Překyselení organismu nejen přináší nemoci, ale především zbavuje tělo minerálů (vápníku, draslíku, sodíku a hořčíku), když nezbytně potřebuje neutralizovat kyseliny. Dlouhodobě překyselený organismus si odebírá vápník z kostí, což vede k osteoporóze, také k ochabnutí svalů a jejich únavě. Nedostatek vápníku ohrožuje fungování imunitního systému, který aktivuje enzymy. Tělo se snaží zbavit kyselin kůží a tak produkuje ekzémy, akné, vředy, vyrážky, bolesti, otoky. Nedaří-li se kyseliny v těle neutralizovat, ukládají se v srdci, v žilách, v játrech či pankreatu, případně v tukových tkáních (prsa, boky, stehna, mozek). Skladiště kyselin známe jako polypy, cysty, kyselé krystaly, nádory, bradavice, skvrny apod. Tzv. fyziologické choroby těla jsou většinou výsledkem dlouhodobě příliš kyselého prostředí v těle.

 Nejčastější příčiny překyselení
 Nesprávná výživa - přejídání, nadbytek bílkovin, cukru, alkoholu, nikotinu, nasycených mastných kyselin, jedů, potravinových přísad a barviv, chlór v pitné vodě. Špatné stravovací návyky - nedostatečné žvýkání, které podporuje kyselinotvorné střevní kvašení. Nerovnoměrný poměr spotřebovávaných potravin kyselinotvorných a zásadotvorných. Špatný životní styl - povrchní dýchání, nepravidelné stravování, kouření, alkohol, nedostatek pohybu. Nedostatek tekutin v potravě - hlavně v tuku a v pojivových tkáních těla roste koncentrace kyselých odpadů. Zloba, agrese, stres a nahromaděná duševní zátěž.
Už řecký historik Hérodotos postřehl, že „národy, které jedí maso, mají sklony k válčení, a lidé projevují ve vzájemných vztazích vztek, odcizení a smyslovou náruživost. Jedlíci masa byli udatní, smělí a neohrožení".  Vyplavme kyselost a jedy Tělo se zbavuje kyselin výdechem z plic (odstraňuje zejména kyselinu uhličitou), ledvinami (přes močový měchýř), játry, střevy, potními žlázami a kůží (pocením). Pozorujete-li někdy, že se náhle zpotíte, jde o neklamný příklad reakce na jídlo příliš sladké nebo příliš moučné. Překyselení se lze zbavit! Sportujme, především lehce (chůzí s holemi), dýchejme zhluboka, kdykoliv si na to vzpomeneme (celá tzv. moderní civilizace dýchá jen povrchně), doplňujme minerály a vitaminy (ve stravě), pijme zásadité nápoje (včetně odkyselujících čajů, např. zeleného ovesného), provádějme zásadité koupele a dostatečně spěme.

Zvolte celozrnný chlé a pečivo

 Ženy se zbavují překyselení menstruací, později o ně musí dbát samy. Muži tuto možnost nemají, což bývá častým důvodem brzké ztráty či šedivění vlasů (například). Poměr stravy zásadité a kyselé by měl být 4:1. Přírodní národy dávají přednost syrové stravě před čímkoliv kvasícím. Proto se doporučuje sníst denně pět porcí zeleniny a méně sladkého ovoce na úkor tzv. běžné stravy. Nápoje z koly jsou snad nejhorším překyselujícím dárkem. Nezřízená spotřeba masa škodí všem. Stejně tak spotřeba cukru (včetně medu) a cukrovinek. Škodlivá jsou jídla typu light.
Jezte celozrnný chléb a pečivo.  Důkladně žvýkejte! Vitaminy jsou důležité, ale nemá-li tělo minerální látky, jejich efekt klesá. Nadbytek kyselosti v těle se projevuje svěděním (i hlavy), které se často dostaví bezprostředně po požití většího množství cukru. Máte-li hlad mezi hlavními jídly, nesahejte po sladkém, ani po přesolených brambůrkách. Vezměte si zeleninu. A myslíte-li odkyselení vážně, vzdejte se kávy, černého čaje, alkoholu a tabáku. Zásaditá je všechna zelenina, avokádo, ananas, papája, datle a fíky, meloun (při překyselení organismu účinkuje nejrychleji). Doporučují se jablka ( se slupkou i jádřincem), banány, hrozny. Svědí vás pokožka na těle i ve vlasaté části hlavy, nebo máte výrazně suché holeně nohou? Odpovíte-li dvakrát ano, je to jasné - jste překyselení.

 Ke tvorbě kyselin v těle velice výrazně přispívá stres. Odvážní vědci soudí, že jsme zatíženi stresem 100 000 x víc než naši prapředkové před sto lety. Přiznejme si, že nadměrný stres si často způsobujeme sami i v situacích, kdy je možné se mu vyhnout. Dalším zdrojem kyselin v těle jsou negativní pocity jako hněv, smutek, nenávist, závist apod. Hladinu kyselin zvyšuje i nedostatek volného času a opravdového odpočinku (nikoliv mezi přeplněnými regály obchodních domů). Tělo nefunguje jen tak jednoduše, že jsme mrzutí a v nenáladě jenom proto, že máme v těle mnoho kyselin po požití dortů apod., funguje i opačně. Nahrazujme proto negativní pocity pozitivními. Ostatně, právem se říká, že mnoho nepřátel nejspolehlivěji naštveme, když se chováme pozitivně a jejich „nenáladu" velkoryse přehlížíme.

Poznámka: I kdyby jen jedna změna v životosprávě se podařila, je to na dobré cestě.
Poznámka 2:  Individuální rozhodnutí. Doplnění tekutin voda a rychlá chůze rozumná strava a hlavně současná pohodová psychosomatická harmonie. Stesky i jiné výkyvy jsou fysiologické a cukr i doping kávou jde provést s rozumem (nejlépe selským)....

No co, když může být jogurt selský, tak náš rozum bude taky. Však jsme jedničky a my dokážeme hodně!

O jídle hodování závislosti obecně syndrom nočního přejídání s poruchou spánku

Smažené jídlo bohaté na tuky vede k závislosti i poruše metabolizmu

Na jídlo se může vytvořit závislost jako na drogu.

Že jídlo zlepšuje náladu, to je známá věc. Vědecké výzkumy dokázaly, že tučná a sladká jídla podporují chemické látky v mozku, které potom způsobují pocit štěstí.

Označení "závislost na jídle" není nové - vyskytuje se ve vědeckých pracích v souvislosti s obezitou již od roku 1947. Zároveň byla objevena a popsána souvislost mezi závislostí na jídle a závislostí na uhlovodanech.

Jídlo bohaté na tuky a špatné cukry (i bílé pečivo) zřejmě v mozku způsobuje něco podobného, jako opiáty. Stejně funguje i potrava s obsahem glutamátu, tedy čínská jídla. Na nezdravých jídlech si vypěstovat závislost není vůbec těžké.

Platí také pravý opak. Pokud se nějakou dobu vyhýbáte rizikovým potravinám, jejich „stopa" v mozku postupně bledne. Ale stejně jako u abstinujícího alkoholika stačí jedna sklenička a už se "veze", tak i porušení diety obvykle znovu vyvolá nutkání a neodolatelnou touhu po známé chuti. Mozek - ne tedy jen náš žaludek - nás znovu začne trápit bažením po uspokojení.

Postupem času výzkum dokazuje, že řada obézních lidí patrně trpí něčím, co lze nazvat závislostí na jídle ve smyslu drogové závislosti.. Tato závislost není způsobena charakterovou vadou či psychickým onemocněním, nýbrž poruchou rovnováhy vnitřního prostředí jejich organismu.

Organismus jedince s nadváhou reaguje na příjem potravy odlišně; pocitem většího hladu či neodbytného puzení k jídlu a ukládáním tuku.
Ten, kdo cítí, že jeho vztah k jídlu - třeba i jednomu konkrétnímu pokrmu - je nezdravý, měl by se mít na pozoru i v jiných oblastech. Jde totiž o signál, že má sklon k závislostem jakéhokoliv druhu. U lidí s nadváhou nebyla prokázána žádná odchylka ve sféře chování ani obecné psychiky. Mnoha výzkumy byla prokázána odlišnost látkové výměny u obézních a tzv. normálních.

Jídlo je často nezbytné pro vyvolání příjemných pocitů bezpečí, klidu a pohody. Velmi často při uspokojování těchto pocitů saháme po sladkostech. Asi nejoblíbenější sladkostí na světě je čokoláda.
Někteří vědci se domnívají, že při konzumaci čokolády se v mozku aktivují stejná místa jako při požívání návykových látek. Jiní odborníci zase tvrdí, že to je způsobené zase jen velkou hromadou cukrů a tuků. O účinku čokolády se přou vědci už dlouhou dobu, ale dodnes nedospěli k jednoznačným závěrům.

Závislost na jídle se neprojevuje jen tím, že člověk pořád jí. Často právě naopak - zdánlivě nejí vůbec. Aspoň před druhými, zatímco v soukromí si to vynahradí. A ke všemu většinou ve večerních hodinách, kdy je efekt přejídání dvojnásobný. Specifickým problémem je pak syndrom nočního přejídání. Nutkání k němu je natolik silné, že je jedinec nedokáže ovládat a nemá klid, dokud něco nesní. Jídlo, které spořádají, je většinou vysoce kalorické a nezdravé.

Lidé se syndromem nočního přejídání a s poruchou spánku si své noční hody často ani neuvědomují, jejich vědomí je při výletech do kuchyně velmi mlhavé a druhý den si své jednání obvykle nepamatují. Pokud si vybavují pouze útržky, neznepokojují se jimi a nepřipouštějí si, že by mohlo jít o něco neobvyklého. Někteří z nich dokonce ani s prázdným žaludkem nejsou schopni usnout.

Nejlepší tedy samozřejmě je vyhýbat se sladkým a tučným jídlům, nebo aspoň omezit jejich konzumaci. Škodí vašemu tělu, ale i vaší duši. A když vás popadne špatná nálada, lepší než tabulka čokolády je to rozchodit - vydat se někam do přírody nebo za sportem. Při pohybu se totiž vyplavují endorfiny, které navozují stejné pocity jako vytoužené nezdravé potraviny.

O stáří a stárnutí aneb dlouhý život

Pozitivní stáří a humor

Hoja hoj, do důchodu se boj

Jedu domů vlakem z práce, je mi 73 let (o řidičák jsem již přišel jako zdravotně nezpůsobilý). Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Alzheimera.

Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku nádražní halou, kterou hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.

Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, kterého číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů, tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí.

Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let…

Technika a mladší stáří

-
Je to tak.
1 - 20 mladší mládí,
20 - 40 starší mládí.
40 - 60 mladší střední věk,
60 - 80 starší střední věk.
80 -100 mladší stáří,
100 -120 starší stáří.
Takhle je lidské tělo podle autora naprogramované a všechno, co se stane proti tomuto schematu, je způsobeno něčím špatným zvnějšku nebo špatnými postupy vůči vlastnímu tělu jeho samotným majitelem.
Že to lidské tělo obecně je schopné dokázat, dokládají příklady lidí tady i ve světě, kteří přes tu stovku skutečně žijí dál.

Použito: Ze zdroje email, internet a G+

Únava z počasí vliv na organismus analýza a doporučení

Racionální strava

Jak souvisí počasí a naše únava, pobolívání hlavy

Tělesná aktivita - denně věnujme alespoň 20 minut cvičení

s našimi zdravotními potížemi, co se špatně vysvětlují jinak nebo není to diagnostické řešení?

Jak si vysvětlíme únavu, která souvisí s naším životním stylem: s nedostatkem odpočinku, s nevhodným stravováním, s nedostatkem pohybu?
Pokud pociťujeme bolesti hlavy, nevolnost, malátnost, sníženou chuť k jídlu, nervozitu, musíme si uvědomit, že náš organizmus je náchylnější k prochlazení a obecně k nemocem. Proto musíme organizmus posílit. Jak to udělat ?
V první řadě se snažme upravit stravovací zvyklosti:
- nepřejídejme se, snažme se konzumovat namísto těžké, málo výživné a mastné stravy racionální a vyváženou stravu,
- opusťme těžké večeře a alespoň čtyři hodiny před spaním nejezme žádné těžké jídlo,
- zanechme mlsání mezi hlavními jídly,
- konzumujme dostatek tekutin (denně asi 2 l),
- hlídejme si nadváhu.
Kromě změny stravovacích návyků je důležitý i odpočinek:
zkusme ulehnout vždy v pravidelnou dobu,
nepospíchejme ráno se vstáváním, nechme tělu dostatek času na rozběhnutí,
nejenom ve dne, ale i v noci bychom měli být v dobře vyvětrané místnosti.
Neméně důležitá je i tělesná aktivita:
denně věnujme alespoň 20 minut cvičení,
ranní sprcha zakončená studenou, nebo alespoň vlažnou vodou nám rozproudí krev,
pohybujme se co nejvíce pěšky, pokud máme sedavé zaměstnání, občas se projděme.
Zkusme omezit zlozvyky jako je kouření, požívání většího množství alkoholických nápojů, kávy, ponocování při televizi.
 Kromě toho se snažme obohatit stravu zvýšeným přívodem doplňků racionální výživy. Velice vhodný je Coenzym Q10, doporučuje se užívat 10-30 mg denně spolu s antioxidanty. Denní dávka vitaminu C může být 1000 mg. Pro starší lidi a pro podnikatele bych doporučil ženšeň, a B komplex. Také lecitin má uspokojující vlastnosti, zlepšuje prokrvení a trávení, obnovuje energii a u citlivých osob zmírňuje vlivy počasí na organizmus. Při prevenci únavy je vynikající i mateří kašička. Posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost proti stresu a zlepšuje celkový metabolizmus.
GERIAVIT
Magnesium (Magnosolv)
High Strength Omega 3 Fish Oils ( Helps maintain a healthy heart and circulation )
a další možnosti:

Více také v článku o Meteorosenzitivitě zde.

Tagy: #Racionální výživa Psychosomatická medicina Únava z počasí  Meteorosensitivita Spánek a jeho poruchy

Prevence a možnosti léčby aterosklerózy

Optimální možnosti léčby aterosklerózy jsou pasivní prostředky. Pasivní prostředky umožňují obranným mechanismům organismu pracovat přirozeně k zabránění nebo odstranění nemoci. 

  Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují  lipoproteiny  

Pokud je však Arterioskleróza je v pokročilém stádiu, nebo existuje genetická predispozice pro vysoký cholesterol, nebo pasivní prostředky samy o sobě jsou nedostačující pro účinnou léčbu, nebo není možné udržet spolehlivost, pak aktivní ošetření použití cílených léčebných postupů může být vyžadováno (viz aktivní opravné prostředky).

Všechny opravné prostředky a možnosti léčby u arteriosklerózy by měla probíhat pod dohledem licencovaného zdravotnický pracovník, který určí, zda léčba je bezpečná a efektivní pro konkrétního pacienta a bude provádět pravidelné kontroly a zkoušky, sledování kardiovaskulárního zdraví. Každý jedinec má jedinečný genetický základ a životní styl, a proto může reagovat odlišně na konkrétní možnosti léčby. Je proto zásadní význam pro lékaře, monitorování a přizpůsobení možnosti léčby na optimální prospěch konkrétního pacienta.
Pasivní Opravné prostředky
- Přestat kouřit
- Zdravá strava
- Cvičení
- Dostatečnou hydrataci

Přestat kouřit
Kouření poškozuje cévy. Zastavení praxe kouření (porušení zvyku), je nutné zpomalit nebo zastavit progresi aterosklerózy.
Zdravá strava

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu, s nízkým obsahem nasycených tuků, cholesterolu a sodíku, pomůže při kontrole hmotnosti, krevního tlaku, cholesterolu v krvi. Snížení nasycených tuků, cholesterolu, sodíku a snížením konzumace smažených jídel, červené maso, hydrogenovaných olejů a trans mastných kyselin. Zavést omega-3 oleje, rybí tuk a další zdravé oleje (jako pannenský za studena lisovaný olivový olej) do běžné stravy.
Cvičení
Cvičení by mělo být provedeno po většinu dní v týdnu. Svalových skupin, které jsou používány pravidelně  využívají kyslík efektivněji. Fyzická aktivita zlepšuje krevní oběh a iniciuje vývoj nových cév, které často tvoří přirozenou obchvatu (kolaterály) ucpání cév nebo omezena. Cvičební režimy by měly být zaváděny postupně, a praktický lékař může přizpůsobit a udržovat související změny životního stylu, v dlouhodobém horizontu.
Dostatečnou hydrataci
Je to tak nepraktické a nerozumné ignorovat tělo, které potřebuje hydrataci. Chronické onemocnění, kornatění cév v ceně, je obyčejně spojené s chronickou dehydratací a může ve skutečnosti být povolena nebo pokročilé jen kvůli tomuto stavu. V zájmu zachování odpovídající úrovně hydratace průměrný člověk potřebuje pít dva litry (1.89 l) vody denně. Průměrný člověk se ve skutečnosti spotřebuje čtyři litry vody denně, ale dva litry jsou získávány z potravy metabolismu a obsah vody v potravinách. Při příjmu vody je dostačující, bude se barva moči (cca 2 litry denně) je bezbarvá. Pokud je barva moči se žlutou, znamená to, že nástup dehydratace. Když se barva moči oranžová znamená to, že tělo je kriticky dehydratované. Čtenář je varoval konzultovat s lékařem licenci, pokud jde o zbarvení moči, které mohou být způsobeny léky nebo potravinové doplňky, jako je vitamin C (kyselina askorbová), spíše než dehydratace.
Aktivní Opravné prostředky

- Léky
- Chirurgie
- Intravenózní chelatační (přírodně variantě operací)

Různé léky mohou zpomalit a někdy dokonce zvrátit účinky aterosklerózy.

Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují nežádoucí lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) a zvýšení hladiny žádoucí vysokou hustotou lipoproteinů (HDL), čímž se zpomaluje a případně zvrátit nahromadění plaku v tepnách.
Antiagregační léky jako je aspirin může snížit pravděpodobnost, že destičky budou tvořit krevní sraženiny uvnitř zúžení tepen.
Antikoagulancií může pomoci tím, ředění krve, aby se zabránilo sraženin z tváření.
Léky, krevní tlak může pomáhat při zpomalení progrese aterosklerózy snižuje vysoký krevní tlak
Jiné léky mohou být předepsány, aby se snížilo další rizikové faktory aterosklerózy, jako je cukrovka. Konkrétní léky mohou být předepsány k léčbě příznaků aterosklerózy, jako jsou bolesti nohou při cvičení.

Chirurgické výkony (často život zachraňující), může být požadováno, aby k léčbě pokročilých stadiích aterosklerózy

Angioplastika. Dlouhé, tenké trubice (katetrem) se vloží do uzavřené nebo zúžené části tepny. Drát se deflací balónkem prochází cévky do zúžení prostoru. Balón je pak nadsazené, komprese deska vklady na stěny cév. Ok trubice (stent) je obyčejně vlevo uvnitř tepny ke snadnému otevření tepny.
Endarterektomie. Tento postup se používá, když je tuková depozita být chirurgicky odstraněny ze stěn zúžené tepny. Když je postup provádí na tepnách co se nachází v krku, to je pojmenováno karotická endarterektomie.
Trombolytická léčba. Sraženina rozpouštění drogy je vstříknut do tepny v místě sraženiny rozdělit to.
Bypass. Bypass graft je vytvořen pomocí lodi z jiné části těla nebo trubky z umělé tkaniny. To umožňuje průtok krve v okolí uzavřené nebo zúžené tepny.

Intravenózní chelatační může být považován za naturopathic variantě k chirurgickému zákroku. Intravenózní chelatační se provádí zavedením minerály a vázání látky do krevního oběhu pomocí intravenózním roztokem. Toto řešení se váže chelace s ložiskovou v tepnách a pomáhá při splachování desky  z kardiovaskulárního systému. Intravenózní chelatační je invazivní postup, který musí provádět vyškolení profesionál s léky v přírodní nebo alternativní zdravotní klinice.
Náklady na léčbu
Kvantitativní vyhodnocení nákladů na různé možnosti léčby aterosklerózy je nad rámec tohoto článku. Náklady na léčbu pro konkrétního pacienta se mohou výrazně lišit v závislosti na možnostech léčby se vztahuje pacienta zdravotní pojištění plán, a to, co finanční spoluúčast částky byly vybrány jako součást tohoto plánu. V případech, kdy pacient nemá žádné zdravotní pojištění, nebo pokud celkové náklady na léčbu uvažuje, platí následující pravidla:

Pasivní prostředky jsou zpravidla nejlevnější možností léčby
Aktivní prostředky jsou obecně nejdražší možností léčby
Náklady na jednotlivé možnosti léčby se může výrazně lišit v závislosti na poskytovateli