 |
| Smažené jídlo bohaté na tuky vede k závislosti i poruše metabolizmu |
Že jídlo zlepšuje náladu, to je známá věc. Vědecké výzkumy dokázaly, že tučná a sladká jídla podporují chemické látky v mozku, které potom způsobují pocit štěstí.
Označení "závislost na jídle" není nové - vyskytuje se ve vědeckých pracích v souvislosti s obezitou již od roku 1947. Zároveň byla objevena a popsána souvislost mezi závislostí na jídle a závislostí na uhlovodanech.
Jídlo bohaté na tuky a špatné cukry (i bílé pečivo) zřejmě v mozku způsobuje něco podobného, jako opiáty. Stejně funguje i potrava s obsahem glutamátu, tedy čínská jídla. Na nezdravých jídlech si vypěstovat závislost není vůbec těžké.
Platí také pravý opak. Pokud se nějakou dobu vyhýbáte rizikovým potravinám, jejich „stopa" v mozku postupně bledne. Ale stejně jako u abstinujícího alkoholika stačí jedna sklenička a už se "veze", tak i porušení diety obvykle znovu vyvolá nutkání a neodolatelnou touhu po známé chuti. Mozek - ne tedy jen náš žaludek - nás znovu začne trápit bažením po uspokojení.
Postupem času výzkum dokazuje, že řada obézních lidí patrně trpí něčím, co lze nazvat závislostí na jídle ve smyslu drogové závislosti.. Tato závislost není způsobena charakterovou vadou či psychickým onemocněním, nýbrž poruchou rovnováhy vnitřního prostředí jejich organismu.
Organismus jedince s nadváhou reaguje na příjem potravy odlišně; pocitem většího hladu či neodbytného puzení k jídlu a ukládáním tuku.
Ten, kdo cítí, že jeho vztah k jídlu - třeba i jednomu konkrétnímu pokrmu - je nezdravý, měl by se mít na pozoru i v jiných oblastech. Jde totiž o signál, že má sklon k závislostem jakéhokoliv druhu. U lidí s nadváhou nebyla prokázána žádná odchylka ve sféře chování ani obecné psychiky. Mnoha výzkumy byla prokázána odlišnost látkové výměny u obézních a tzv. normálních.
Jídlo je často nezbytné pro vyvolání příjemných pocitů bezpečí, klidu a pohody. Velmi často při uspokojování těchto pocitů saháme po sladkostech. Asi nejoblíbenější sladkostí na světě je čokoláda.
Někteří vědci se domnívají, že při konzumaci čokolády se v mozku aktivují stejná místa jako při požívání návykových látek. Jiní odborníci zase tvrdí, že to je způsobené zase jen velkou hromadou cukrů a tuků. O účinku čokolády se přou vědci už dlouhou dobu, ale dodnes nedospěli k jednoznačným závěrům.
Závislost na jídle se neprojevuje jen tím, že člověk pořád jí. Často právě naopak - zdánlivě nejí vůbec. Aspoň před druhými, zatímco v soukromí si to vynahradí. A ke všemu většinou ve večerních hodinách, kdy je efekt přejídání dvojnásobný. Specifickým problémem je pak syndrom nočního přejídání. Nutkání k němu je natolik silné, že je jedinec nedokáže ovládat a nemá klid, dokud něco nesní. Jídlo, které spořádají, je většinou vysoce kalorické a nezdravé.
Lidé se syndromem nočního přejídání a s poruchou spánku si své noční hody často ani neuvědomují, jejich vědomí je při výletech do kuchyně velmi mlhavé a druhý den si své jednání obvykle nepamatují. Pokud si vybavují pouze útržky, neznepokojují se jimi a nepřipouštějí si, že by mohlo jít o něco neobvyklého. Někteří z nich dokonce ani s prázdným žaludkem nejsou schopni usnout.
Nejlepší tedy samozřejmě je vyhýbat se sladkým a tučným jídlům, nebo aspoň omezit jejich konzumaci. Škodí vašemu tělu, ale i vaší duši. A když vás popadne špatná nálada, lepší než tabulka čokolády je to rozchodit - vydat se někam do přírody nebo za sportem. Při pohybu se totiž vyplavují endorfiny, které navozují stejné pocity jako vytoužené nezdravé potraviny.
.JPG)
