O spánku člověka

 Evolučně se spánek považuje za adaptaci na kolísání teploty a světelného toku v prostředí.

Spánek probíhá ve fázích, které mají fyziologický význam pro homeostázu, výstavbu a přestavbu neuronálních sítí, paměťové procesy a energetickou úsporu. Aktivita mozku se v jednotlivých fázích odlišuje. 

Charakteristickou, poměrně častou celoživotní poruchou je narkolepsie. 

Orientovaná pozornost má senzorické a motorické rameno. První je retikulo-limbicko-talamo-kortikální systém, druhé je talamo-striato-kortikální systém. 

Za test systému orientované pozornosti lze považovat Stroopův a Wisconsinský test.
Poškození úzkých profilů sítí vyvolává senzorické nebo motorické opomíjení čili neglect.
Visuospaciální opomíjení se projevuje poruchou pozornosti pro poloprostor, v plně vyvinutém případě ve všech smyslových modalitách. Kromě toho se za součást syndromu opomíjení považují alestézie, anosognózie, anosodiaforie, extinkce a pocit nenáležitosti.

Zajímavým jevem je zkušenost pobytu mimo vlastní tělo (out of body experience), která může být součástí jevů doprovázejících klinickou smrt. Lze ji vyvolat stimulací kůry na pravostranném pomezí spánkové, temenní a týlní kůry. 

ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou, je častý syndrom, jenž má genetické zázemí a vyvolávající příčiny ze zevního prostředí, například tzv. psychosociální nepřízeň. Syndrom má neuroanatomický korelát, považuje se za dysfunkci kortiko-striato-palidového obvodu.

Syndrom ADHD je významný s ohledem na prognózu a prolínání s poruchou chování, úzkostnými poruchami a depresí v dětství a dospívání.

Zdroj:
prof. MUDr. František Koukolík DrSc neuropatholog

Použití hypnotik v léčbě nespavosti (insomnie)

Ideální hypnotikum neexistuje. Možno jej charakterizovat jako lék, který navozuje spánek rychle
po podání, udrží spánek po celé očekávané období, nezpůsobuje ranní kocovinu, poruchu fyzických a psychických funkcí během dne, neměla by na něj vznikat tolerance nebo závislost při opakovaném podání a náhlé vysazení by nemělo navodit abstinenční příznaky ani další nespavost.

 Mělo by mít velkou terapeutickou šíři, u zdravého člověka by nemělo měnit fyziologický profil spánku. Možnost lékových interakcí by měla být minimální. V současné době jsou k dispozici hypnotika tří generací.

Cirkadiánní výkyvy spánkové pohotovosti, vznik následné spavosti, ranní obluzenosti normálně nedovolují.
Spánková pohotovost je ráno nízká, pomalu narůstá do časného odpoledne a potom opět klesá, k půlnoci dosahuje maxima, z něhož postupně klesá k denním hodnotám. Farmakologicky indukované zvýšení spánkové pohotovosti se však během dne projeví, jestliže byly současně podány další tlumivé látky (alkohol), neboť jejich účinky se sčítají, projeví se snížením koncentrační schopnosti a prodloužením reakčního času.

Všechna hypnotika zkracují spánkovou REM fázi, avšak podávají-li se po několik za sebou následujících dnů, poměr mezi spánkovými fázemi se opět normalizuje.

Po vysazení hypnotika často nastane rebound REM fáze, k normalizaci pak dochází až v průběhu

delší doby. Spánek s velkým podílem REM fáze je pociťován jako málo osvěžující díky četným živým snům. Při odvykání hypnotiku pak vzniká dojem, že pacient pro zotavující spánek hypnotikum nutně potřebuje.

Je to pravděpodobně faktor podporující vznik lékové závislosti. První generaci hypnotik tvoří především barbituráty a skupina léčiv nebarbiturátového typu. Jejich hypnotický účinek je nespecifický, ovlivňují mnoho neurotransmiterových systémů a mozkových struktur.

Působí prostřednictvím receptorového komplexu GABAA, ale na jiném vazebném místě než benzodiazepiny.

Barbituráty, v současné době již obsolentní, se jako hypnotika používají jen málo. Nejsou vhodné
pro úzkou terapeutickou šíři, středně silný potenciál abúzu, vysoký potenciál vzniku lékových interakcí (indukce jaterních enzymů), potlačení delta a REM spánku, dále v důsledku zpětnovazebných změn REM spánku po náhlém vysazení a pro pokles účinnosti při opakovaném podávání. Nebarbiturátová nebenzodiazepinová hypnotika byla svého času považována za výhodnější než barbituráty. Přes odlišnou chemickou strukturu mají téměř stejné nevýhody jako barbituráty. Patří sem clomethiazol, methaqualon, glutethimid, chloralhydrat a antihistaminika, u nichž se využívá vedlejších sedativních a hypnotických účinků. 

Podle některých názorů jde o výhodnou alternativu hypnotik pro nemocné s vysokým potenciálem abúzu benzodiazepinů, zvláště pro nemocné s aktuálním problémem abúzu v anamnéze.

Druhou generaci tvoří benzodiazepinová hypnotika,

která se již více blíží ideál nímu hypotetickému

hypnotiku. Ovlivňují především GABA-ergní přenos.

Učinek lze označit za specifický, ale ještě ne selektivní.

Benzodiazepiny působí na benzodiazepinová

vazebná místa, která jsou součástí GABAA receptoru.

Rozeznáváme dvě centrální benzodiazepinová vazebná

místa: BZD1 (anxiolýza, sedace, spánek) a BZD2

(myorelaxace a antikonvulzivní účinek). Klasické

benzodiazepiny se vážou na oba typy těchto centrálních

vazebných míst. Zařazujeme sem flurazepam,

diazepam, temazepam, midazolam, nitrazepam, flunitrazepam,

cinolazepam, triazolam.

Třetí generace hypnotik má již selektivní hypnotický účinek.

 

Zolpidem a zopiclon působí jen na subtyp omega1 benzodiazepinového vazebného místa,

zolpidem se váže jen na podtyp BZD1 a zopiclon na

BZD1 i BZD2, více však na BZD1. Zolpidem má pouze

hypnotický účinek, zopiclon má poněkud širší spektrum

účinku. Obě látky nemocní relativně dobře snášejí.

Jejich výhodou je, že neovlivňují dýchání ve spánku,

nepřetrvává po nich po probuzení ospalost a únava,

méně často dochází k závislosti, není známa interakce

s alkoholem a paměť narušují méně než klasické benzodiazepiny.

Zolpidem je dobře snášen i starými osobami. Z hlediska kvality účinku jsou v současné době

zolpidem a zopiclon asi nejvhodnějšími hypnotiky.

Pokud selže léčba základní příčiny insomnie (ať

už somatická či psychogenní), není dostatečný efekt

léčby nemedikamentózní, jak byla uvedena výše,

a proto se rozhodneme pro farmakoterapii, hlavní roli

hraje typ insomnie podle klinických příznaků a délky

trvání. Při výběru hypnotika bereme v úvahu rychlost

nástupu účinku, trvání účinku po jednorázovém

nebo opakovaném podání a dále lékovou anamnézu

nemocného. Po výběru hypnotika je vhodné na začátku

podávat co nejnižší účinnou dávku. Stanovení

této dávky vyžaduje pravidelné kontroly nemocného,

kvantifikaci výsledků i edukaci pacienta, kterému je

třeba vysvětlit nutnost volby počáteční nízké dávky

a vysledování individuální odezvy na vybrané hypnotikum

a dávku.

Užívání hypnotika by nemělo přesahovat období

4 týdnů, vzhledem k nebezpečí vývoje tolerance.

Riziko, že se po vysazení terapie sníží spánková

pohotovost, lze snížit postupnou redukcí dávek.

U dlouhodobé nespavosti většinou nevystačíme

s hypnotiky, ta by měla být použita jen jako doplňková

léčba intermitentně nebo občasně. V některých

případech se však dlouhodobějšímu podávání

hypnotika nevyhneme. Jednou z metod, jak předejít

návyku při dlouhodobém podávání je intermitentní

dávkování (4–5 dní hypnotikum, 2–3 dny bez léku

nebo placebo). Bylo provedeno několik studií se

zolpidemem (pro jeho vhodné charakteristiky), které ve svém souhrnu ukazují vhodnost tohoto

schématu podávání a v některých případech dokonce lepší subjektivní efekt na spánek a následnou

denní spavost než podávání trvalé, nebyl zjištěn

rebound insomnie ve dny bez podání léku. Dalším

doporučovaným postupem je střídání jednotlivých

hypnotik, které by mělo snížit vznik závislosti na

danou chemickou strukturu.

Především u starších lidí, lidí s cévním postižením

mozku mohou hypnotika vést k paradoxnímu neklidu,

či agresivitě a ke stavům zmatenosti. Vhodným lékem

u starších lidí, neklidných zejména v noci, je tiapridal,

který je u většího neklidu možno podávat v určité

dávce i v průběhu dne. Farmakoterapie je ve stáří

ovlivňována řadou faktorů. Vyjma zopiclonu

a zolpidemu jsou hypnotika kontraindikována u nemocných

se syndromem spánkové apnoe, protože jej

zvýrazňují. Kontraindikací je rovněž současné

užívání alkoholu, gravidita a laktace, hypnotika jsou

kontraindikována u těch osob, u kterých je vyžadována

bdělost v práci.

Antidepresiva v léčbě insomnie

Zejména v léčbě dlouhodobé insomnie je vhodnějšípoužití antidepresiv i v případě, kdy insomnik

netrpí samotnou depresí. Použití antidepresiv automaticky neřeší problém nespavosti, protože řada běžně

užívaných antidepresiv sice účinně léčí depresi, ale

kvalitu spánku ještě víc zhoršuje. Jedno z klíčových

postavení v řízení spánku mají serotoninové 5-HT2

receptory. Jejich stimulace vede ke zhoršení spánku

a narušení spánkové architektury, jejich blokáda

naopak spánek prohlubuje a celkově zlepšuje. Mezi

antidepresiva, která spánek zhoršují, patří především

SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitor)

nebo SNRI venlafaxin (Serotonin and Noradrenaline

Reuptake Inhibitor), které neselektivně stimulují

všechny postsynaptické serotoninové receptory včetně

receptorů 5-HT2. Představitelem antidepresiv zlepšujících

spánek mohou být NaSSA (Noradrenergic

and Specific Serotonergic Antidepressant), mirtazapin

nebo SARI (Serotonin Agonist/Reuptake Inhibitor)

nefazodon a trazodon, které naopak selektivně

postsynaptické 5-HT2 receptory blokují (21). Kromě

serotoninových receptorů se u různých antidepresiv

uplatňují v ovlivňování spánku receptory 5-HT1A a řada

dalších systémů a receptorů, především histaminergních

(H1), noradrenergních (α1, α2), dopaminergních

(D2) a muskarinových cholinergních (M1).

Nejčastěji jsou používána dvě hypnotická antidepresiva,

trazodon a mirtazapin. Trazodon normalizuje

spánkovou architekturu především blokádou 5-HT2a,

alfa1 a v menší míře H1 receptorů. Trazodon

mění spánkové parametry u zdravých dobrovolníků,

zvyšuje zastoupení hlubokého spánku a snižuje zastoupení

povrchního spánku. Podání trazodonu

vede ke zvýšení spánkové efektivity, k prodloužení

celkové doby spánku, zvyšuje zastoupení delta spánku

a REM spánku, snižuje počet probuzení v průběhu

spánku a příznivě ovlivňuje časná probouzení.

Doporučené dávky trazodonu v indikaci chronické

nespavosti jsou 25–150 mg na noc. Nejsou k dispozici

studie, které by ověřovaly, jestli vzniká tolerance na

dávku trazodonu. K rebound insomnii po vysazení

trazodonu by docházet nemělo (14). Mirtazapin

působí blokádu alfa2 adrenergních presynaptických

receptorů, která vede ke zvýšenému uvolňování

noradrenalinu do neuronálních synapsí. Blokádou

presynaptických alfa2 receptorů na serotoninových

neuronech dále zvyšuje uvolňování serotoninu, dále

dochází ke zvýšení aktivity serotonergních neuronů

v důsledku stimulace alfa1 adrenoreceptorů.

Mirtazapin se vyznačuje silnou blokádou H1 receptorů.

Po podání 7,5 až 15, max. 30 mg mirtazapinu dochází

ke zkrácení spánkové latence, snížení počtu nočních

probouzení a zkrácení spánkové nonREM fáze 1,

prodloužení fáze 3 a 4 a REM latence (16). Mirtazapin

signifikantně zlepšuje celkovou dobu spánku a zkracuje

spánkovou latenci už po prvním týdnu léčby při

dávkování 7,5 až 15 mg jednorázově na noc. U obou

antidepresiv se uvádí, že jejich užívání může vést

k indukci syndromu neklidných nohou a periodických

pohybů končetin ve spánku. V případě léčby

insomnie u depresivního pacienta je monoterapie antidepresivem

výhodnější než kombinace antidepresiva

s hypnotikem, při které se zvyšuje pravděpodobnost

interakcí, nežádoucích účinků, rizika rozvoje závislosti

na hypnotiku. V praxi se k dlouhodobě podávaným

hypnotickým antidepresivům běžně přidávají hypnotika,

pokud nedojde do hodiny k usnutí, zejména

v období intenzivnější nespavosti, která vznikla z jakékoliv

příčiny.

Specifická je léčba syndromu neklidných nohou

(RLS) a periodických pohybů končetinami ve spánku

(PLMD). Lékem první volby jsou L-dopa a dopaminergní

preparáty (nejčastěji ropinirol, event. kabergolin,

bromocriptin, mirapexin, pergolid). Levodopa se podává

před spánkem v dávce obvykle 100–300 mg,

často je výhodnější kombinace retardované a neretardované

formy, která zajistí rychlý nástup a současně

dostatečnou délku účinku. Nežádoucí účinky se

většinou díky malé dávce neprojeví, rebound efekt

lze zvládnout změnou léku nebo podáním malé dávky

ráno. Nejčastěji užívaný dopaminergní preparát je

u nás ropinirol. Podává se obvykle v dávce 0,5 až 4,

maximálně 8 mg podvečer a před spaním, je možno

jej kombinovat s levodopou. Dopaminergní proparáty

jsou považovány za vhodnější zejména u mladších

pacientů a pro menší riziko augmentace. V léčbě

sekundárního RLS je často efektivní kombinace dopaminergních

preparátů s gabapentinem 100–400 mg,

méně často se využívají jiná antikonvulziva. Při zjištění

nízké hladiny železa a feritinu je potřebné podávání

železa, lépe parenterální cestou, v běžné praxi perorálně,

většinou ve spolupráci s hematologem.

Závěrem je možno říci, že nespavost je v první

řadě vhodné léčit nemedikamentozně režimovými

opatřeními, behaviorálně kognitivní léčbou, psychoterapií

a teprve pak přistoupit k podávání medikamentů,

nadále samozřejmě v kombinaci s ostatní

nemedikamentózní léčbou.




Převzato z Prakt. Lékáren.

2008; 4 (4): 166–171

Co dělat, když nemůžete spát? Relaxační techniky. Za zavřenými víčky si začněte představovat pobyt na letní louce prozářené sluncem, louce, která je příjemná a bezstarostná, s bublajícím potůčkem.

Dobrý spánek se vyznačuje tím, že doslova uléhá na víčka do dvaceti až třiceti minut, kolébá nás celou noc a ráno nás opouští, často v podobě rozplývajícího se snu, čilé, svěží a křepké.

Sweet Dreams

Nekvalitní spánek některou z vlastností toho dobrého postrádá. Spánková medicína pak tyto nedostatky dělí na „typické spánkové poruchy“, většinou charakterizované tím, že se navzájem prolínají a tvoří nepřehlednou změť mučivého nočního času.
 Lidi, zejména ty aktivní, často trápí, že nelze usnout na povel. Nelze! Nejen mozek, ale celý organismus, napřed musí snížit obrátky. Tomu může bránit zvýšená aktivace způsobená nejčastěji starostmi, úzkostí, nebo také snahou rychle dořešit problémy.

Také bolesti, i ty malé, se ozvou naléhavěji, když ustane přísun podnětů zvenčí. Tady pomáhají nejvíce relaxační techniky, jejichž nácvik sice nějakou dobu trvá, ale působí pak jako balzám a postrádají rizika prášků na uklidnění nebo na spaní.

Existuje ale také situace v jistém směru opačná, kdy člověk je doslova utahaný jako kůň, únavou se sotva dopotácí do postele, a tam ne a ne usnout. Místo únavy příjemné je doslova válcován únavou bolavou, mozek však odmítá vypnout a žádné rituály ani kouzelné formule nepomáhají.

 Za zavřenými víčky si začněte představovat pobyt na letní louce prozářené sluncem, louce, která je příjemná, hmyzu prostá a bezstarostná, s bublajícím potůčkem.

Až se vám na louce přestane líbit, zvedněte se (v duchu, pochopitelně) a vydejte se na cestu. Ta vás zavede do lesa, kde krásně voní maliny, houby a pryskyřice. Cesta začíná pomalu stoupat a vy po ní jdete vzhůru.

Pak les končí a dostáváte se na otevřenou planinu. Za chvíli cesta začíná zase stoupat, stoupání už je ale strmější, také počasí se kazí, slunce zachází za mraky, začíná foukat studený vítr a plískanice je docela drsná, ale vy jdete neochvějně dál a výš.

Dojdete až na vrchol, zde se obloha opět rozjasní a v příjemném háječku narazíte na paseku. Na ní stojí kaplička, ke které dojdete a okénkem do ní nahlédnete. S tímto zážitkem se vracíte po stejné cestě zpět na louku.

Je už nad rámec této rubriky osvětlovat, co vše se v organismu děje při představě klidu na jedné straně a usilovného pohybu na straně druhé, ale je fakt, že mnoho lidí usne už cestou do kopce. Myslím, že vítězí úvaha: raději spát, než se plahočit a funět.

To, co uvidíme v kapličce, bývá při prvním výletě po dosažení tohoto postupného cíle většinou různě velký nepořádek. A podle autorů této metody, je to obraz naší duše a tím i výzva, abychom si v ní udělali pořádek.

Zdroj: sociální sítě FB

Spánek a insomnie. Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

Spánek je cyklický psychofyziologický fenomén.

Vlčí spánek

Subjektivně je vnímán jako období klidu a regenerace organizmu. Poruchy spánku postihují velkou část populace. Z nesourodé skupiny poruch spánku je to především nespavost, jejíž důsledky se projeví zejména sníženou fyzickou a psychickou výkonností s dopadem v pracovní i sociální oblasti. U velké části postižených je příčinou vzniku nebo rozvoje dalších zdravotních potíží. Předpokladem úspěšné léčby je pečlivá anamnéza, správně stanovená diagnóza a komplexní individualizovaná léčba. Potřeba spánku mezi zdravými jedinci značně kolísá. Podle literárních údajů má 25–45 % dospělé populace se spánkem určité potíže. Asi 17–25 % populace považuje tyto potíže za závažné. Nespavostí trpí nejčastěji starší ženy, a to zpravidla současně s psychickými stresy a somatizovanou úzkostí . Asi 3–7 % populace užívá na předpis lékaře hypnotika.
Většina těchto osob užívá hypnotika krátkodobě, tedy 1 den až 2 týdny, a pouze 11 % z nich je užívá po dobu 1 roku a déle. Další 3–10 % populace užívá ke zlepšení spánku volně prodejná léčiva. Spánek zabírá v průměru asi jednu třetinu života, je považován za samozřejmost, a teprve je-li narušen, stává se problémem.

Definice, patofyziologie a klasifikace insomnie

Insomnie je definována jako stav, kdy je spánek vnímán nemocným jako obtížně dosažitelný, krátký, nedostatečný, neosvěžující. Podle WHO je insomnie definována jako stav ztíženého usínání (delší než 30 min.), opakovaného noční probuzení (> 3× za noc), předčasného ranního probuzení a nemožnosti opětovného usnutí, neosvěžujícího spánku, a to více než 3× do týdne a trvající déle než měsíc, značně obtěžující pacienta (interferuje s jeho normálním fungováním v každodenním životě).

Přestože nespavost a následná denní ospalost patří mezi nejčastější lidské stesky, zůstává až 85 % závažných případů nespavosti neléčených. Z čistě fyziologického pohledu člověku postačí delší dobu v ideálních podmínkách jen asi 4 hodiny spánku v případě, že je zastoupen spánek 3 a 4 NREM v celém svém trvání (asi 100 minut) a je dostatek REM spánku (nejméně polovina normálního trvání REM spánku tj. asi 1 hodina). Dále, pokud spánek není přerušován, a má správné cyklické uspořádání NREM a REM spánku.
Podmínkou je správné časové umístění spánku v rámci dvacetičtyřhodinového cyklu (pro většinu lidí v noci).
Jako normální se udává rozpětí 6 až 9 hodin denně. Tato potřeba je zčásti dána zvykem, zčásti individuální dispozicí odpočívat fyzicky ve spánku a zčásti nutností duševně relaxovat. Krátkého spánku jsou schopni pouze lidé, kteří spí efektivně, jejichž spánek splňuje výše uvedené parametry. Tato schopnost s postupujícím věkem klesá. Je nejlepší asi ve 20 letech, strmý pokles týkající se zejména snižování efektivity spánku a podílu spánku 3 a 4 NREM a zvyšování počtu probuzení začíná asi ve 40 letech. Zhoršování spánku při stárnutí je patrné u zcela zdravých lidí. Pokud se vliv stárnutí kombinuje s organicky podmíněnou poruchou spánku, jsou projevy jak stárnutí, tak dotyčné poruchy spánku samozřejmě podstatně patrnější. Insomnie je tedy subjektivně vnímaný relativní úbytek kvality nebo kvantity spánku, případně obojího, doprovázený důsledky při denním bdění. Nespavost můžeme posuzovat podle několika aspektů. Podle tíže nespavosti lehkou až těžkou, podle časového faktoru přechodnou-tranzitorní až dlouhodobou-chronickou.

Dle průběhu spánku v noci rozlišujeme nespavost na:

• časnou – neschopnost usnout, často spojenou s úzkostným prožíváním,
• střední – s častými probouzeními v noci, někdy s výskytem děsivých snů, pozdní – s předčasným
ranním probouzením, často spojenou s depresivním syndromem,
• smíšenou – kombinace obou předchozích typů,
• totální – pacient nespí celou noc. Tyto okolnosti ovlivňují terapeutické přístupy.

Jednotlivé typy nespavostí se mohou různě kombinovat. Patofyziologické, strukturální a chemické základy různých typů nespavosti nejsou dosud dostatečně známy. Klinicky však existují četné zevní příčiny nespavosti, které můžeme rozdělit na nejčastější somatické, psychologické a psychiatrické. Somatické příčiny zahrnují řadu poruch neurologických (včetně specifických poruch spánku kromě insomnie, tedy jako příznak u dyssomnií i parasomnií, častou příčinou špatného spánku je například syndrom neklidných nohou a periodické pohyby končetinami, častá onemocnění s prevalencí v naší populaci kolem 10 %) poruch interních, chirurgických a dalších. Například bolest či svědění interferuje s usínáním, současně může navodit častější noční probouzení a povrchní spánek, časté noční močení může být součástí zdravotních obtíží nebo důsledkem pozdního užití diuretika. V každém případě vede ke zhoršení kvality spánku. Psychologické a psychiatrické příčiny nespavosti se týkají obav, rozčilení, úzkosti. Akutní epizoda i chronické vážné psychiatrické onemocnění jsou rovněž většinou provázeny narušením spánku.
Další příčinou poruch spánku může být poškození cirkadiánního rytmu, nevhodné prostředí pro spánek
a pod.

 Přehled léčby insomnie

Přehled léčebných možností při insomnii zahrnuje vedení deníku spánku, dodržení pravidel spánkové
hygieny, léčbu základní nemoci, behaviorálně kognitivní léčbu, relaxační léčbu, léčbu omezováním spánku, přírodní léčbu, farmakoterapii.

Farmakoterapie,
 která je v současné době nejjednodušší a nejčastěji využívaná, má ale řadu úskalí. Je třeba pamatovat na vliv farmak na paměť, vznik tolerance, vznik závislosti, rizika kombinace s alkoholem, problémy s vysazením, rebound insomnie po vysazení, změny chování a myšlení, rizika v graviditě.
Léčení nespavosti závisí převážně na typu této poruchy. Je také velký rozdíl mezi chronickou (delší než 3 týdny) a krátkodobou (několik dní), případně přechodnou (1–3 týdny) formou nespavosti.
 Hypnotika by měla být rezervována zejména pro krátkodobou a přechodnou formu, jejíž léčbu je nutno zahájit co nejdříve společně s kognitivní složkou a s eliminací primární příčiny této nespavosti.

 Chronické formy insomnie, zejména spojené s psychiatrickou poruchou, lze léčit nejlépe specifickými psychofarmaky určenými pro danou poruchu (depresivní nemocný antidepresivem, psychoticky nemocný neuroleptikem, apod.), u somaticky podmíněné insomnie je v první řadě nutno léčit základní somatické onemocnění.

Samostatnou kapitolou je (mimo rozsah tohoto sdělení) →  možnost léčby poruch spánku spánkovým hormonem melatoninem.

#Spánek a jeho poruchy, Diferenciální diagnostika, Přetížení organizmu, Stáří, Ze života lékařů, Životospráva a dlouhý život

Fysiologie spánku obecně

Dětská potřeba spánku

Potřeba spánku je přísně individuální. Zdravý organismus potřebuje denně přibližně 6 - 8 hodin spánku. Existují však lidé, kterým vystačí 5 - 6 hodin, např. Napoleon Bonaparte spal údajně pouhé 4 hodiny. Jen asi 2 % populace mají potřebu spánku nižší než 5 hodin, naproti tomu asi 2 % populace vyžadují spánek delší než 9 hodin.

Asi 90 % dospělých spí 6 – 9 hodin. Pokud je délka spánku kratší, mohou se u jedinců projevit známky ospalosti. Spánková deprivace se projeví neschopností prožít den bez chvilkové ztráty energie a plného stavu bdění, zvyšuje se nepozornost, především v odpoledních hodinách. Názor předního vědce, zabývajícího se výzkumem spánku, Maase zní, že každodenní ztráta jedné hodiny spánku v průběhu jednoho týdne odpovídá jedné probdělé noci. Podle jeho názoru, pokud si člověk prodlouží 8hodinový spánek o další dvě hodiny, výsledkem může být podstatné zvýšení bdělosti.

Bylo prokázáno, že s věkem se mění denní rozložení spánku. Novorozenci spí v pravidelných intervalech několikrát denně, jejich spánek je polyfázický. Kojenci mívají spánek trifázický, kdy je dlouhý noční spánek doplněn o dopolední a odpolední odpočinek. Dopolední spánek ustupuje postupně do pozadí, předškoláci mívají pouze dlouhý noční spánek a odpolední siestu. Nástup do školy se sebou přináší spánek monofázický, který je charakteristický i pro období dospívání a dospělost. Zajímavostí je, že ve stáří se odpolední siesty stávají často součástí dne, u některých může nastat situace, kdy lidé spí ve dne a v noci bývají vzhůru (tzv. invertovaný spánek).

Samotná délka spánku není jediným faktorem, který ovlivňuje pocit svěžesti a odpočatosti po probuzení. Důležitou roli hrají také kvalita a hloubka spánku. O tom, jak se budeme cítit po probuzení, rozhoduje jednak zastoupení hlubokého spánku (III. - IV. stádium), dalším velice významným faktorem je počet proběhlých úplných spánkových cyklů, což zahrnuje stádia non-REM I. - IV. a jednu spánkovou periodu REM. Přirozeně tj. bez budíku, se člověk probouzí po několikátém násobku spánkového cyklu (přibližně po násobcích 1,5 hodin) a nejčastěji nastává ráno probuzení po ukončení REM fáze, která je konečnou fází spánkového cyklu. Po probuzení z této fáze se člověk cítí čilý, odpočinutý. Pokud nás něco probudí dříve, může se stát, že se vzbudíme uprostřed spánkového cyklu. Taková probuzení se sebou přinášejí pocit nevyspání, člověk se necítí zcela fit.

Vědomí pozornost opomíjení spánek a hyperkinetická porucha

Dr. House - seriálový hrdina bolesti

Bolest

je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním nebo možným poškozením tkání, případně popisovaná pojmy pro takové poškození.
Bolest je vždy subjektivní. Bolest je dvousložkový jev: má fyziologický a kognitivní-emoční aspekt. Aspekty zpracovávají odlišné neuronální sítě, která mají společné uzly.
Kognitivní-afektivní stránka bolesti se dá modulovat odvedením pozornosti, které může využít i virtuální realitu nebo placebem. Významný je empatický aspekt bolesti.

Vědomí, pozornost, opomíjení

Probouzecí reakce je výsledkem činnosti retikulárního ascendentního systému horního pontu a mesencefala. Oboustranné poškození je příčinou kómatu. S mechanismem orientované pozornosti souvisí probouzecí reakce ve ventrolaterálním talamu.
Vegetativní stav je definován jako nepřítomnost jakékoli adaptivní odpovědi na zevní prostředí, nepřítomnost jakéhokoli důkazu fungujícího sebeuvědomování, které by přijímalo nebo vydávalo informace u nemocného, jenž má dlouhé stavy bdělosti.

Persistující vegetativní stav se odlišuje od permanentního vegetativního stavu:

Persistující VS se definuje 4 týdny po úrazovém nebo neúrazovém poškození mozku, VS pacientů s metabolickým, nebo degenerativním poškozením mozku případně při vývojových malformacích Do té doby jen „vegetativní stav“ Zotavení z PVS jenž je následkem úrazu, je po 12 měsících nepravděpodobné.
Permanentní VS je definován nepřítomností udržitelných, reprodukovatelných, nebo volních odpovědí na normální nebo poškozující zrakové, sluchové, taktilní podněty, chápání a vyjadřování jazyka, spontánní motorické aktivity, která má smysl, včetně hlasu.
Případ Američanky T. Schiavové ukázal, jak se permanentní vegetativní stav může stát politickou záležitostí.
Příčinami vegetativního stavu bývají rozsáhlá poškození mozkové kůry, vláken propojujících kůru s dalšími částmi mozku, zejména s talamem, diencefala a horního kmene.
Životně významná je diferenciální diagnostika vegetativního stavu: je nutné přesně odlišovat kóma, akinetický mutismus, locked-in syndrome, hlubokou demenci.

Spánek je reverzibilní směs fyziologických a behaviorálních změn charakterizovaná odpojením percepce od prostředí a vymizením odpovědi
na značný rozsah smyslových podnětů.

Spánek je v mozku vždy lokální jev, charakterizovatelný elektrofyziologicky a funkčními zobrazovacími metodami. Evolučně se spánek považuje za adaptaci na kolísání teploty a světelného toku v prostředí.
Spánek probíhá ve fázích, které mají fyziologický význam pro homeostázu, výstavbu a přestavbu neuronálních sítí, paměťové procesy a energetickou úsporu. Aktivita mozku se v jednotlivých fázích odlišuje.
Charakteristickou, poměrně častou celoživotní poruchou je narkolepsie.
Orientovaná pozornost má senzorické a motorické rameno. První je retikulo-limbicko-talamo-kortikální systém, druhé je talamo-striato-kortikální systém.
Za test systému orientované pozornosti lze považovat Stroopův a Wisconsinský test.
Poškození úzkých profilů sítí vyvolává senzorické nebo motorické opomíjení čili neglect.
Visuospaciální opomíjení se projevuje poruchou pozornosti pro poloprostor, v plně vyvinutém případě ve všech smyslových modalitách.
Kromě toho se za součást syndromu opomíjení považují alestézie, anosognózie, anosodiaforie, extinkce a pocit nenáležitosti.

Zajímavým jevem je zkušenost pobytu mimo vlastní tělo (out of body experience),
která může být součástí jevů doprovázejících klinickou smrt. Lze ji vyvolat stimulací kůry na pravostranném pomezí spánkové, temenní a týlní kůry.
ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou, je častý syndrom, jenž má genetické zázemí a vyvolávající příčiny ze zevního prostředí, například tzv. psychosociální nepřízeň.
Syndrom má neuroanatomický korelát, považuje se za dysfunkci kortiko-striato-palidového obvodu.
Syndrom ADHD je významný s ohledem na prognózu a prolínání s poruchou chování, úzkostnými poruchami a depresí v dětství a dospívání.

Poznámka:
 
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP), Porucha pozornosti s Hyperaktivitou patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.
Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii, aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.
Na vzniku ADHD se přibližně z 80 % podílí dědičnost. Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou. V ostatních případech při vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu. Podle některých názorů má na vznik a rozvoj hyperaktivity vliv nadměrné užívání cukru, přídatných látek (zejména brilantních barviv, jako např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104) – od 20. července 2010 mají v Česku výrobci povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění „může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“), nadměrného sledování televize nebo špatného zvládání dítěte rodiči. Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí používajících léky na epilepsii v důsledku jejich vedlejších účinků, které jsou však napravitelné. ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch.

O spánku člověka a přírodě

Ranní káva

O spánku člověka a přírodě

To, co jíme, i to, jak jíme, ovlivňuje i naše myšlení, cítění i spánek.


Obecně platí, že mléčné výrobky podněcují tvorbu melatoninu, který zvyšuje kvalitu spánku. Naopak potravinové doplňky (aditiva), zvláště pak umělá sladidla, zvyšují bdělost, proto je vhodné se těmto potravinám před ulehnutím vyhýbat. Usínání rovněž překáží příliš mohutná a kořeněná večerní jídla, alkohol a nápoje či pochutiny obsahující kofein a jiné stimulanty. 



Celý článek je k přečtení zde klikněte na odkaz webu PuerSenex.

Spánek může být nepravidelný

Spánkové posuny..... někdo je sova jiný skřivan

Budit se v noci může rozhodit spánek. Hrozí nám, že ráno zaspíme nebo budeme celý den nevyspalí. Můžeme rušit ostatní, či prostě sami dojít k pocitu, že s námi něco není v pořádku. Experimenty s dobrovolníky v 90. letech, které vedl psychiatr Thomas Wehr, ale ukázaly, že když mají lidé dostatek volného času a vhodné podmínky ke spánku (ticho, tma), pak se jejich spánkový režim změní. Spí obvykle 4 hodiny, pak 1-2 hodiny bdí a pak zase cca 4 hodiny spí.

Historik Roger Ekirch z Virginia Tech pak na základě antropologických dat i studia historických záznamů (včetně třeba Homéra) také dospívá k závěru, že v minulosti většinou spánek probíhal nadvakrát, s přestávkou uprostřed noci.

Jako výklady se zmiňují noční kavárny, pouliční osvětlení, zvýšení bezpečnosti (takže v noci bylo možné chodit po ulicích relativně bez rizika). Proč by ale tohle mělo omezovat přestávku mezi spánkem? No, pokud se dal čas po setmění využívat, lidé měli prý tendenci chodit radši později spát a vše naspat na jeden zátah. Roli mohl sehrát i důraz na efektivitu; během 1-2 hodin mezi spánkem toho člověk moc neudělal, když dokázal spát v tahu, mohl být výkonnější.

Samozřejmě, že se nabízejí i námitky a konkurenční vysvětlení...

Zdroj: BBC News Magazine

Dobrý spánek je pro zdravý život velmi důležitý

Spát hlubokým spánkem s daty pod hlavou na zeleném trávníku

Lidé tráví téměř jednu třetinu svého života spánkem. Dobrý spánek je pro zdravý život velmi důležitý.

Co se během spánku děje? Tělo se během něj uvolní, obnovuje a přebudovává. Po zdravě prospané noci se člověk probudí osvěžený, a to proto, že ve spánku se odehrává mnoho procesů, například se vytváří větší počet růstových hormonů, které spalují tuky a rozvíjejí svalstvo.

Spánek je zároveň doba, kdy tělo prochází složitou regulací imunitního systému. Studie ukazují, že když se lidem odepírá spánek nebo je chronicky omezen, snižuje se jim počet lymfocytů typu T a naopak stoupá počet zánětlivých cytokinů. Jsou náchylní k nachlazení a chřipce.

V průběhu hlubokého spánku se uvolňují svaly a rozšiřují se cévy, což vede k lepšímu krevnímu oběhu a přenosu informací v mozku. Spánek tudíž není pasivní proces, nýbrž aktivní. Lidé, kteří se domnívají, že spát je ztráta času, a pokoušejí se spánek umělými prostředky zkrátit, se dočkají výrazného zhoršení zdraví.

Kolik spánku bychom si měli dopřát, záleží na našem věku. Čím jsme starší, tím méně ho potřebujeme. Nemluvně potřebuje mezi 14 a 15 hodinami, batole 12 až 14 hodin, dítě školního věku 10 až 11 hodin a nám dospělým stačí 7 až 9 hodin.

U těch, kdo mají chronické problémy se spánkem nebo ti, jejichž spánek je chronicky nekvalitní, anebo těhotné ženy mohou potřebovat zvýšenou dávku spaní. U seniorů může docházet k přerušovanému spánku a tak si možná musí zdřímnout i přes den.

Obecně řečeno, mohou mít dospělí jedinci, kteří spí méně než šest hodin a více než devět hodin, kratší délku života. Dřívější výzkumy se zaměřovaly na zjišťování toho, co se stane, když je lidem odepírán spánek po dobu 48 – 96 hodin. Příznaky, které se objevily, zahrnovaly ospalost, ztrátu vlasů, podrážděnost, nervozitu a psychózu.

Dnes se vědci zaměřují na výzkum zkracování spánku a bádají, co se stane, když se v noci spí méně než šest hodin. Někteří lidé mají tendence k hyperaktivitě a neklidu, zatímco druzí se cítí unavení a ospalí.
V současnosti se lidem radí, aby chodili do postele i vstávali každý den ve stejnou dobu, nicméně velmi málo vědců hovoří o tom, kdy je ten pravý čas jít spát.

Poznámka: O spánku obecně

MEMORYWEBSITE: Lidský mozek a chování Pamět a Bolest

Vědomí, pozornost, opomíjení ...

MEMORYWEBSITE: Lidský mozek a chování Pamět a Bolest:

"Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním nebo možným poškozením tkání, případně popisovaná pojmy pro takové poškození.
Bolest je vždy subjektivní. Bolest je dvousložkový jev: má fyziologický a kognitivní-emoční aspekt. Aspekty zpracovávají odlišné neuronální sítě, která mají společné uzly.
Kognitivní-afektivní stránka bolesti se dá modulovat odvedením pozornosti, které může využít i virtuální realitu nebo placebem. Významný je empatický aspekt bolesti.

Vědomí, pozornost, opomíjení

Probouzecí reakce je výsledkem činnosti retikulárního ascendentního systému horního pontu a mesencefala. Oboustranné poškození je příčinou kómatu. S mechanismem orientované pozornosti souvisí probouzecí reakce ve ventrolaterálním talamu."

Celý článek najdete na stránce MEMORYWEBSITE.

O spánku člověka a přírodě. Léčivé rostliny.

  Šálek meduňkového čaje večer před spaním vás uklidní

  

O spánku člověka a přírodě: "Léčivé rostliny podporující usínání.

Bylinky jsou účinnou součástí řady rostlinných přípravků podporujících usínání a spánek.

Spánek z přírody

Prvenství mezi nimi patří meduňce lékařské ( Melissa officinalis). Je známá zejména svými zklidňujícími účinky. Snižuje celkové napětí a je výborným pomocníkem při stavech neklidu a nespavosti. Jeden šálek meduňkového čaje večer před spaním vás uklidní, zajistí dobrý spánek a údajně i pěkné sny.

Účinky podobné meduňce má i třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), která se již po staletí používá při „léčbě“ depresí a melancholií. Třezalce se často pro její uklidňující účinky říká také arnika nervů, laskavé koření, koření Matky Boží či milovníček. Třezalka se používá při léčbě úzkosti, neklidu, nervového napětí, při panice, depresi a nespavosti."

Celý článek O spánku z přírody je zajímavý a   ==>    najdete ho z odkazu tady! 

Biologické hodiny spánek a melatonin

Pracoviště kde spánek se negeneruje často

Je Melatonin dobré vzít jako pomoc s mým spánkem?

Takže přesně, co je melatonin ?

Melatonin je hormon. Není bylina, vitamin nebo minerální látka. Hormony jsou přirozeně produkovány v lidském těle, jak je budete potřebovat. To znamená, že je velmi nepravděpodobné, že někdo má melatonin nedostatek. Zatímco melatonin mohl být považován přirozené, ve většině případů to nepochází ze země. Existují výjimky - jídla, která obsahují melatonin v nich - ale to je jiný typ než to, co melatonin je produkován v mozku.

Vaše hladina melatoninu může být testována s krevní testy, moči nebo slin test. Pokud se obáváte, že vám může být ve skutečnosti nedostatkem melatoninu, zeptejte se svého lékaře ohledně testování. Melatonin je produkován epifýzou a vysílá signál k regulaci spánku - probudí cyklus spánku centru mozku. Zajímavé je, že je melatonin také produkován v sítnici, kůži a gastrointestinálního traktu, ale to není to, co melatoninu ovlivňuje vaše biologické hodiny spánku.

To je opravdu důležitá věc, kterou by měli pochopit, o melatoninu: Melatonin je regulátor spánku a tělových hodin regulátor, ne spánkový iniciátor. Melatonin pracuje s vašimi biologické hodiny tím, že řekne vašemu mozku, když je čas spát. Melatonin nezvýší váš spánek nebo potřeba spánku.

Melatonin je nazýván "Vampire hormonů", protože to je především ve tmě a potlačený světlem. Hladiny melatoninu vašeho zvýšení uprostřed noci a postupně klesat, v noci se změní na ráno, takže vystavení světlu před spaním mohou tlačit vaše biologické hodiny ve špatném směru, takže melatoninu neúčinné.

Melatonin léčí poruchy cirkadiánní rytmus (kde budete spát správné množství minut, ale vaše tělo hodiny v nesprávný čas), práce na směny Poruchy spánku a ranní probuzení - všechny věci, které se zabývají načasování vaši potřebu spánku. Melatonin není považován za efektivní léčbu nespavosti.

Melatonin ve formě tablet nefunguje jako vaše tělo přirozeně vyrábí melatonin, ale účinky mozek v nárazech a rychle opouští systém, místo toho pomalu stavět-up a pomalý wash-out, že vaše tělo je přirozeně produkovaný melatonin zkušenosti.

Správné dávkování melatoninu může být problém. Podle výzkumu provedeného na MIT, správné dávkování melatoninu pro to, aby byly účinné, je 0,3-1.0 mg. Mnoho komerčně dostupných forem melatoninu jsou ve třech až 10 násobku částky vaše tělo bude potřebovat. Ve skutečnosti, tam je nějaký důkaz, že vyšší dávky mohou být méně účinné. V Evropě, má melatonin při velmi vysokých dávkách byly použity jako antikoncepční prostředek.

Melatonin může mít nežádoucí účinky. Melatonin (dva až tři miligramy nebo vyšší), má vedlejší účinky:

Bolesti hlavy
Nevolnost
Next-denní vrávoravost
Hormonální výkyvy
Živé sny a noční můry

Melatonin také mohou mít problémy s bezpečností. Zatímco melatonin je k dispozici přes-the-counter, v USA a Kanadě, melatonin je k dispozici pouze na lékařský předpis - nebo vůbec ne, v některých zemích. V USA je melatonin prodává jako potravinový doplněk, nikoliv lék, takže až do nedávné doby, melatonin nebyl předmětem stejných čistoty pravidla a normy, jak léky na předpis. V červnu 2010, nová FDA pravidla vstoupila v platnost, které vyžadují všechny doplňky stravy pro dosažení souladu s "správné výrobní praxe", mezi které patří dodržování norem při výrobě a označování.

Takže co to všechno znamená, pokud si chcete vyzkoušet melatonin jako doplněk? Melatonin se ukázalo být v bezpečí u zdravých lidí při použití po dobu až tří měsíců na správné dávkování.

Když se užívá několik hodin před spánkem může posunout Melatonin biologické hodiny dříve, takže lepší prostředí pro usínání a probouzení na čas.
Když se užívá ve správné dávce (0,3 - 1 mg), to může být efektivní pro pracovníkům na směny a lidé s cirkadiánní poruchy.
Nicméně, většina Melatonin prodával přes pult je zabalen v dávkách od jeden miligram na 10 miligramů, u většiny dávek obsahujících zdvojnásobit či ztrojnásobit částku, která je potřeba být efektivní pro obyvatelstvo, které budou mít prospěch z jeho používání.

Další možná použití pro Melatonin:
Jako anti-oxidant působí Melatonin na volné radikály. To může snížit škody způsobené Parkinsonovou nemocí, a mohou mít anti-stárnutí.
U starších pacientů, se ukázalo, že někteří slibují v řízení typu nespavosti tzv. ranní probuzení, ale tato oblast potřebuje více studia a nebere v úvahu, léky, které mohou interagovat s melatonin.

Opatrnosti je třeba při použití Melatoninu: 
Měl by být používán pod vedením lékaře a odborné spánkové laboratoře.
To by měly být použity na správné dávkování.
Je třeba vzít asi 90 minut před světly ven. (ten překladač...rozumíte?) před zhasnutím světla!
Měl by být použit pro krátkou dobu (méně než tři měsíce).
To by mělo nikdy být použit v kombinaci s jinými léky navozující spánek.
To by nikdy neměl být používán s alkoholem.
To by nikdy neměl být používán u dětí mladších než 18 let.
Tam jsou možné interakce efekty, které by mohly změnit účinnost vaší aktuální léčebného režimu.

K dispozici jsou nové a vzrušující experimenty s náplastí na dodávku melatonin pro použití do směny zaměstnance, a jiní, kteří mají pracovní prostředí, které dal své pravidelné cirkadiánní hodiny na zkoušku. Tart třešně obsahují přírodní melatoninu , a tam je výzkum ukazují, že pití koláč třešňový džus může pomoci s nespavostí. Tam jsou vitaminy a minerální látky - vitamin D, B vitaminy, kyselina listová a vápník - to bylo prokázáno, že pomáhají jak s energií a relaxace.

Na konci dne (žádná slovní hříčka určena), vaše první linii obrany na problémy se spánkem, je dobré zdraví a dobrá spánková hygiena. Ať je to zvyk připravit vaše tělo a vaše mysl na konci každého dne se dostat zbytek, který potřebujete. Zkuste to dřív, než si začít hledat něco jiného. A když budeš dělat vypadat, buďte opatrní.

Obecná rozprava k melatoninu:
Jeho hladiny jsou silně závislé na střídání světla a tmy.

Melatonin se také podílí na regulaci celoročního rytmu, tj. střídání období léta a zimy. Ačkoliv je tato funkce u člověka, na rozdíl od jiných živočichů, výrazně potlačena, snížená produkce melatoninu regulovaná rovněž délkou světelného dne se podílí na odbrzdění produkce pohlavních hormonů v jarním období.

Většina funkcí melatoninu je zprostředkována přes melatoninové receptory, ostatní působení se vysvětluje jeho mimořádnou antioxidační aktivitou. Tímto způsobem patrně chrání jádro a mitochondriální DNA. Snížená hladina melatoninu u pracovníků na nočních směnách je považována za faktor pravděpodobně zodpovědný za zvýšený výskyt rakoviny .

Hlavní místo jeho tvorby je u člověka v šišince, odkud je uvolňován do krevního oběhu. Objevuje se také v oblasti sítnice nebo zažívacího traktu. Je tvořen z aminokyseliny tryptofanu a jeho produkce je řízena tzv. cirkadiánními hodinami v oblasti hypothalamu. Světelné záření (především pak o vlnové délce 484 nm – což odpovídá světlemodré barvě) jeho tvorbu snižuje , tma naopak jeho produkci podporuje.

Melatonin je jedním z nejdůležitějších spánkových regulátorů. Schopnost jeho tvorby se ale s narůstajícím věkem postupně snižuje. To může být považováno za jeden z důvodů zvýšeného výskytu nespavosti ve vyšším věku a u osob se sníženou hladinou melatoninu v krvi. Úprava jeho hladin pak na podkladě klinických studií vede u těchto osob k optimalizaci spánkového schématu a k jeho zvýšené kvalitě.

Zdroj: www.huffingtonpost.com/
K překladu použit Translator Google.

AMICUS RES: Postraumatická stresová porucha. Psychiatrie a psychologie, stres, Frustrace, strach, Mozek, Nemocný vypráví, Patologie, Přetížení organizmu, Spánek a jeho poruchy

Perský kocourek

AMICUS RES: Postraumatická stresová porucha: "Opakované stresující vzpomínky na události (vizualizace myšlenek a vjemů)
Opakované, stresující sny v nichž se objevuje traumatizující událost, u malých dětí děsivé sny , zvané noční můra
Jednání a pocity, že se událost vrací (iluze a halucinace) při probouzení nebo požití alkoholu
intensivní prožití stresu při kontaktu s podněty připomínající zraňující událost

Porucha se často projevuje poruchami spánku, soustředění nebo úlekovými reakcemi. Současně s PTSD se může vyskytovat i deprese, generalizovaná úzkostná porucha, OCD, agorafobie, depersonalizace nebo různé závislosti. Rozlišuje se akutní reakce na stres (příznaky trvají méně než 3 měsíce) a chronická PTSD (příznaky trvání déle než 3 měsíce)."


#Psychiatrie a psychologie, stres, Frustrace, strach, Mozek, Nemocný vypráví, Patologie, Přetížení organizmu, Spánek a jeho poruchy