Barevný ptáček našich krmítek v zimě je stehlík obecný

Stehlík obecný

Divizna jako léčivá rostlina v medicině chránila prý před zlými duchy a ďáblem...nás dnes účinně chrání hlavně před kašlem, je to zlato, které léčí.

Divizna velkokvětá

Co víme o léčivých rostlinách?

Historie učí a předává zkušenosti staletí požívání bylinek v lidové medicině. A báby kořenářky měly vyzkoušené směsi bylinek na všechno. Pomáhala jim i důvěra a levný přístup k bylinkové medicině. Jsou na světě i kytičky co mají léčivé účinky skutečné a vyzkoušené...nezapomínejte na tuto přírodní pomoc člověku v nouzi.

Říká se jí také královská svíce, její dlouhé lodyhy se kdysi opravdu používaly jako pochodně.. byla i rostlinou magickou, chránila prý před zlými duchy a ďáblem.. nás dnes účinně chrání hlavně před kašlem, je to zlato, které léčí..

Divizna je ztepilá a okrasná dvouletá bylina, která prvním rokem tvoří přízemní růžici plstnatých, jakoby sametových listů, a teprve druhým rokem vyráží mohutná kvetoucí lodyha, která někdy dorůstá výšky až 2.5 metru.
U nás ji můžeme najít na teplých slunných místech, na skalách, u polí, na okraji lesů, především na jižních stráních, kde se opakovaně vysemeňuje. Lze ji ale také pěstovat na zahrádce, důležité je jí dopřát hodně slunce, na zálivku je nenáročná a navíc je velice zdobná.
Existuje mnoho druhů divizny, nejznámější jsou např. Divizna velkokvětá (sápovitá), malokvětá, černá, ozdobná.. někdy je nesnadné je od sebe odlišit a identifikovat. To nám však nevadí, protože pro léčebné účely můžeme používat jakoukoli z nich, obsaženými látkami se téměř shodují.

I když dříve se k léčebným účelům běžně používaly i listy divizny, dnes sbíráme hlavně její květy, v období od května do září. Květ divizny má své specifikum, ráno se otevře a ještě ten samý den večer opadává, je proto nutné ho z rostliny sklízet postupně každý den.

Sbíráme pouze žlutý květ bez kalicha, který lze jednoduše lehkým tahem vyjmout. Květy nemačkáme a zacházíme s nimi velice opatrně.
Sušení květů by mělo být co nejrychlejší, optimálně během jednoho dne. Výhodou je, že je můžeme sušit i na přímém slunci, nebo při poměrně vysoké teplotě v otevřené troubě (do 60°C). Pokud nám květy při sušení zhnědnou, vyhodíme je, nemícháme je s kvalitně usušenou drogou, protože bychom ji tím znehodnotili. Správně usušené květy si zachovávají žlutou barvu.
Skladujeme je v dobře hermeticky uzavíratelných nádobách, papírové či látkové sáčky nejsou vhodné, droga by v nich zvlhla a ztratila svůj účinek.

Divizna je známým a velice často používaným přírodním lékem na nemoci dýchacích cest, kašel, bronchitidu a ulevuje také při astma. Obsažené látky účinně léčí jak suchý a dráždivý kašel, tak kašel doprovázený silnou sekrecí.

Účinek divizny je v tomto případě dvojí, podporuje totiž produkci sekretu, pomáhá tělu se ho zbavovat, te dy zlepšuje vykašlávání. Zároveň na sliznicích dýchacích cest vytváří ochranný povlak, který je chrání před vysycháním a přílišným drážděním. Zejména při zánětech horních cest dýchacích nám může být skvělým pomocníkem, ulevuje od bolestivého a dávivého kašle a zkracuje dobu léčení.

Za tímto účelem pijeme čaj z květů divizny, nebo bylinné směsi s jejím obsahem. Často se kombinuje např. s květem černého bezu, hluchavkou, fenyklem, heřmánkem, jitrocelem, tymiánem, květem lípy a pod. Najdeme ji běžně v průduškových směsích a tzv. prsních čajích, zakoupených v lékárně.
Divizna má ve formě čaje příjemnou chuť, i děti a lidé, kteří bylinné čaje "nemusí", jsou často ochotni ji v době nemoci užívat. Diviznový čaj sladíme medem, bylinným sirupem, popřípadě vůbec. Výluh přelijeme přes husté sítko, zbavíme se tak případných jemných chloupků, které by mohly dráždit sliznice.

Květ divizny má i další léčebné účinky na náš organismus. Dříve se často používal k léčbě katarů zažívacího traktu, žaludku, střev a podporu léčby průjmových onemocnění. Působí také močopudně, má tedy i čistící účinek na naše tělo.
Divizně se přisuzuje i lehký dezinfekční a antibakteriální účinek, jak vnitřně, tak při vnějším užití. Z tohoto důvodu se nálev, odvar, nebo mast z květů používaly pro podporu hojení poranění kůže a špatně se hojících kožních nemocí.
Rozmačkané květy divizny, umíchané do kašovité hmoty, se místně přikládaly na záněty žil, bércové vředy a hemoroidy, dodnes můžeme najít přípravky s jejím výtažkem pro léčbu zmíněných potíží.

Pokud máte to štěstí a v blízkosti vašeho domova se tato ušlechtilá bylina vyskytuje, určitě si nasušte zásobu jejích zlatých léčivých květů. Vězte, že těch pár minut denně, strávených jejich sběrem, se vám mnohonásobně vyplatí.
--

použitá literatura: Encyklopedie bylin a koření

O buněčných receptorech

receptory - bílkovinné molekuly vnořené do povrchové membrány buněk

Nobelova cena za chemii
Lidské tělo může fungovat jen díky tomu, že si jeho buňky neustále předávají informace o tom, co se v jejich okolí děje. K tomu nezbytně potřebují receptory - bílkovinné molekuly vnořené do povrchové membrány buněk. Fungují jako chemické receptory: jsou umístěny do mezibuněčného prostoru a čekají na molekuly, které jím plují. Mají-li vhodnou chemickou strukturu, na kterou je příslušný receptor vyladěn, připojí se k němu. Buňka tím dostane signál, že se něco děje, a může reagovat. Například zahájí syntézu nějaké další molekuly nebo naopak zastaví průběh některé z bezpočtu biochemických reakcí, které v ní probíhají.
-
Nervová buňka (neuron) se synapsemi Američtí biochemici Robert J. Lefkowitz a Brian K. Kobilka obdrželi Nobelovu cenu za společnou práci týkající se důležité skupiny buněčných receptorů. Mimo jiné se podílejí na stresové reakci, při níž se vyplavuje adrenalin, nebo na vnímání chutí a pachů (včetně feromonů).

Robert J. Lefkowitz z Dukeovy univerzity studoval od roku 1968 receptory pomocí radioaktivního značení. K nejrůznějším hormonům a signálním molekulám "přilepil" radioaktivní izotop jódu a sledováním míst, kde v těle září, odhalil první receptory na buněčných membránách. Mimo jiné receptor pro adrenalin, který se jeho týmu podařilo z membrány izolovat.

Brian K. Kobilka ze Stanfordovy univerzity působil v 80. letech v Lefkowitzově týmu. Podařilo se mu izolovat gen, podle něhož buňky adrenalinový receptor vyrábějí. Díky tomu se vědci dozvěděli, že tento receptor je velmi podobný rodopsinu - bílkovině, která v oku reaguje na dopadající světlo. Záhy se ukázalo, že obě bílkoviny patří do rozsáhlé skupiny receptorů, které v těle plní nejrůznější funkce.

Podílejí se na vnímání světla, chutí i vůní, hrají roli v imunitní reakci a reagují také na nejrůznější látky ovlivňující nervový systém, například adrenalin, dopamin nebo serotonin. Jejich význam pro fungování těla je tedy obrovský.

Receptory spřažené s G-proteinem kóduje asi tisícovka genů, což je obrovské množství, uvědomíme-li si, že celý lidský genom je tvořen asi 24 tisíci genů. Výzkum oceněný letošní Nobelovou cenou za chemii tedy zásadním způsobem pomohl pochopení lidského těla.

Asi polovina všech léků tyto receptory nějakým způsobem ovlivňuje.

Otevírá se další možnost:
Buněčné receptory a léky

Preexisting condition a pojišťovnictví v Americe

Srpnové ráno na Můstku - Václavské náměstí v Praze (ilustrační foto)

Právě píšu článek o americkém zdravotnictví v souvislosti s Obamovou reformou. Česká veřejnost stěžující si na drobné poplatky u lékařů nejspíš netuší, že může být mnohem hůř...když zdravotní pojišťovny ovládnou systém....

Přikládám můj odstavec : "Zdravotní pojištění jsem si platila od 1. srpna a otěhotněla jsem v září. Těhotenství bylo neproblémové, pojišťovnu jsem nezatížila. Mé dítě se narodilo v červnu (nekomplikovaný krátký porod bez jakékoliv lékařské intervence s 24 hodinami v poporodní péči v nemocnici). Ihned po porodu jsem obdržela dopis od pojišťovny, že neshledala důvod k hospitalizaci a že veškeré výlohy jsou tudíž v mé režii. Poprvé jsem se střetla s typickým bojem pacientů s pojišťovnami. S novorozencem v náruči jsem volala pojišťovně a její reprezentant mne uklidnil, že se nejspíš jedná o omyl, že porod asi platit nebudu a to mě uklidnilo.

Když jsem přišla na postnatální prohlídku ke svému lékaři, na recepci mi oznámili, že

se vynořil problém, že mě nepříjmou, protože moje pojišťovna neproplatila lékařské praxi moji prenatální péči ani porod a chtěli po mně tisíce dolarů. Já kontaktovala pojišťovnu a bylo mi oznámeno, že mé těhotenství bylo klasifikováno jako tzv. preexisting condition, tedy něco, co existovalo v době než jsem se pojistila a tudíž nebude hrazeno pojišťovnou. Mé četné frustrující telefonáty s pojiš´tovnou nepřinášely žádné ovoce. Fakt, že jsem porodila v červnu (tedy logicky, pro mne, nikoliv pro pojišťovnu, nemohla jsem otěhotnět v době, kdy jsem ještě nebyla pojištěna, abych byla bych v kategorii preexisting conditions) nikdo neakceptoval jako validní argument. Zůstala jsem viset v éteru, bez přístupnosti k lékařské péči.
Praxe mého lékaře chtěla zaplatit výlohy, pojišťovna se rozhodla nezaplatit a já byla chycena uprostřed.

Moje pojišťovna neměla selský rozum ani smysl pro humor, když neakceptovala můj argument, že jedenáctiměsíční těhotenství, které mi vnucují, mě neklasifikuje jako preexisting condition, ale jako adepta do Guinessovy knihy rekordů."

Euglena Janae Bradley

Speciální pedagogika a vzpomínka na prof. Matějčka

funguje stále selský rozum vhodné chování je oceněno 

Ke speciální pedagogice jsem se vrátila hlavně proto, že mi nevyhovuje trend psychologizace státního amerického školství. Každý kázeňský prohřešek řeší tým rádobyodborníků a systém pozitivního rodičovství a extrémně pedocentrické výchovy ovládl výchovně-vzdělávací proces. Všude jsou nejrůznější koučové (pozn. nemám ráda moderní výraz kouč a ze všech koučů mám kopřivku), kteří nutí odborníky aplikovat jakousi nefunkční teorii a často sami nemají praktické zkušenosti, ale jsou nabití teorií. Učitelé jsou poučeni, že nesmějí trestat nevhodné chování, ale musejí ho analyzovat.

 U postižených dětí, zdá se, funguje stále selský rozum. Vhodné chování je oceněno a nevhodné chování je okamžitě potrestáno, čili zastaveno. Elementární přístup.

Když mě dnes jedno neverbální dítě kouslo do ruky, frustrováno, že mu zakazuji odpoutávat ostatní spolužáky z židlí s pásy (nebezpečná situace, pokud se jedná o odpoutání spolužáka, který bez připoutání může vypadnout a ublížit si), bylo okamžitě potrestáno a šlo do kouta (time out), přístup ve státní škole neakceptovatelný a zakázaný. A fungovalo to. Akce-reakce. Dítě se znakovou řečí muselo omluvit, odsedělo si trest (kouč by řekl, že je to ponižující a nevhodné) a dostalo jasnou lekci.

A já opět vzpomínám na názory profesora Matějčka, který miloval děti, ale hlásal, že nevhodné či nebezpečné chování musí být okamžitě zastaveno potrestáním. Přestože je to logické a vždy to funguje, v amerických psychologických školách jsou tresty zakázány a preferuje se (z mého vypozorování) málo produktivní pohovor v terapeutické skupině odborníků.

Příliš mnoho analýz škodí a pseudoodborníci na výchovu, kteří dávají teoretické rady, občas dělají víc škody než užitku.
 Rodiče i učitelé jsou zmateni, neumějí děti vychovávat instinktivně, protože parta koučů, podivných pseudoodborníků, kteří mají nastudovanou literaturu a mají nulovou praxi, dává rádobyfundované rady, za které se (bohužel) platí.

Euglena Janae Bradley

O lécích a matter of business zdravotnictví

Amazing

Důvod, proč je potřeba se každý rok proti chřipce přeočkovat-změna dědičné informace viru

Influenza typ A

Chřipkové virusy typu influenza A se vyskytují u lidí i zvířat, typy B a C pouze u lidí. Standardní nomenklatura chřipkových virů A byla navržena v roce 1971 a upravena WHO v roce 1980. Jejich označení zahrnuje typ viru, původního hostitele, geografickou oblast, číslo kmene, rok izolace a subtyp hemaglutininu (HA) a neuraminidázy (NA).
-
Existují 3 základní typy chřipkových virů:
Chřipkové viry A infikující savce a ptáky
Chřipkové viry B infikující jen lidi
Chřipkové viry C infikující lidi a prasata

Typ A chřipkového viru je typ nejvíc způsobující epidemie a pandemie. Je to proto, že chřipkové viry A mohou podstoupit výraznou antigenovou změnu a jednak najít nový imunitní cíl u citlivých lidí, jednak svou změnou zcela znehodnotit imunizaci předchozími infekcemi (takže se opět šíří jako v panenské populaci).

Populace je obvykle víc odolná proti chřipkám typu B a C, protože tyto typy nemají takovou schopnost mutací a rekombinací a případný antigenový posun je obvykle nepatrný. To má též za následek, že člověk s nenarušeným imunitním systémem zpravidla může onemocnět viry typu B či C jen jednou za život.

Morfologie viru:  Viriony influenzových virů typu A (IVA) jsou sférické obalené částice dosahující průměrné velikosti 80-120 nm; existují i vláknité formy rozličné délky. Nukleokapsida s helikální symetrií je uzavřena ve dvouvrstevném lipidovém obalu, který obsahuje povrchové projekce délky 10-12 nm. Tyto povrchové projekce představují 2 důležité glykoproteiny kódované virem – trimer hemaglutinin (HA) a tetramer neuraminidázu (NA).

Hemaglutinin je membránový protein, obsahující hlavní povrchový antigen (H) viru. Skládá se ze dvou disulfidickou vazbou spojených řetězců (HA1 a HA2), které vznikají z prekurzoru hemaglutininu proteolytickým štěpením. Biologická aktivace HA buněčnými proteázami je nezbytným předpokladem pro infekciozitu viru, protože teprve HA2 navozuje fúzi obalu viru na plasmatickou membránu buňky. Hemaglutinin, kromě toho že odpovídá za přilnutí virionu k receptorům buněčného povrchu hostitelské buňky, vyvolává také hemaglutinaci erytrocytů a indukuje tvorbu neutralizačních a hemaglutinaci inhibujících protilátek.

Neuraminidáza obsahuje další důležitý antigen (N) viru. Je to enzym, který hydrolyticky štěpí glykosidovou vazbu mezi kyselinou sialovou (N-acetylneuraminovou) a D-galaktózou nebo D-galaktózoaminem na povrchu napadené buňky a spolupůsobí tak s HA při adsorpci a průniku viru do buňky. Uplatňuje se také při uvolňování nově vzniklých virových partikulí z buněk a při eluci viru z erytrocytů. Protilátky proti neuraminidáze pravděpodobně brání šíření infekce mezi buňkami; nemají ale neutralizační aktivitu. Na základě rozdílných antigenních vlastností HA a NA se u ptačích IVA rozlišuje 16 subtypů HA a 9 subtypů NA, které se mohou vyskytovat v různých vzájemných kombinacích.
-
Důležitou biologickou vlastností chřipkových virů A je schopnost vytvářet antigenní variace – antigenní posun (drift) a antigenní zvrat (shift). Antigenní posun je způsobován bodovými mutacemi částí genomu kódujících HA a NA a projevuje se malými antigenními a strukturálními změnami obou glykoproteinů. Antigenní zvrat vzniká vzájemnou výměnou segmentů nově se tvořících genomů virů (rekombinace, angl. genetic reassortment – přeuspořádání) po předchozí infekci vnímavé buňky (embrya, hostitele) dvěma nebo i více antigenně odlišnými viry. Tak dochází v přírodě ke vzniku antigenně zcela „nových“ chřipkových virů. Na vzniku antigenních variací chřipkových virů se nejčastěji z ptáků podílejí divoké kachny.

Jedním z rizikových faktorů při chřipkovém onemocnění je obezita. Nový objev teď ukázal, že nadváha kromě toho také snižuje účinnost doposud nejsilnější ochrany proti chřipce - očkování.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) dokáže vakcinace u zdravých dospělých předejít asi 70 až 90 procentům projevů onemocnění. U starších osob potom očkování snižuje riziko vážných komplikací až o 60 procent a úmrtí dokonce o 80 procent.

To představuje - v případě nemoci, která má celosvětově ve třech až pěti milionech případů těžký průběh a každoročně na 250 až 500 tisíc obětí - významný faktor.
Nadváha snižuje u dospělých účinnost vakcín například proti žloutence typu B nebo tetanu u dětí.

Influenza

Postupem času se však i v případě očkování proti chřipce začalo u obézních lidí množství protilátek snižovat.

Nižší byl také počet takzvaných cytotoxických CD8+ T-buněk, které v případě chřipky brání rozvoji infekce, čímž přispívají k rychlejšímu odeznění a zmírnění projevů infekce.
Zatímco protilátky vyrábí tělo proti bílkovinám na povrchu, T-buňky naproti tomu (vyplývá to z mechanismu jejich působení) cílí na ty, které jsou uvnitř virové částice.
Ty oproti povrchovým tolik nemutují a tento typ ochrany má tak dlouhodobější účinek. CD8+ T-buňky zabíjejí chřipkou napadené buňky a zároveň v těle vyvolávají takzvaný "antivirový stav".

Jak ukazuje studie vědců z University of North Carolina v Chapel Hill, publikovaná v časopise International Journal of Obesity, jsou obě tyto funkce CD8+ T-buněk u obézních lidí defektní.
Na povrchu chřipkového viru se nacházejí dva druhy molekul, které jsou tvořeny bílkovinou s navěšeným cukrem - hemaglutinin a neuraminidáza. Prvně jmenovaná je zodpovědná za vazbu virové částice na povrch buňky.

Druhá naopak umožňuje uvolnění nově vzniklých částic z buňky. Oba tyto druhy se vyskytují v různých formách, které se označují čísly - odtud potom pojmenování jednotlivých chřipkových podtypů, například H1N1, H5N1 a podobně.
Jakmile se virus chřipky dostane do buňky, váček i samotná částice, která se v něm veze, se rozpadnou a uvolní se molekuly RNA, které virus využívá jako svou dědičnou informaci. V každé virové částici je uložena ve formě osmi molekul - segmentů.
.
Vzájemná výměna těchto segmentů mezi různými typy chřipek, které se čas od času sejdou v jedné buňce, totiž umožňuje pozměnit stavbu a výbavu viru natolik, že vznikne nový typ chřipky, který imunitní systém nepoznává, a musí se tak znovu "naučit" s ním bojovat.

To je důvod, proč je potřeba se každý rok proti chřipce přeočkovat.

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Chřipkový_virus_A

REPORT NEWS: Portal lékaři Odborné informace srozumitelnou formou

www.toplekar.cz

REPORT NEWS: Portal lékaři Odborné informace srozumitelnou formou:

"Nezávislý internetový projekt www.toplekar.cz představuje nový koncept důvěryhodného zdravotnického portálu. Klade důraz na spolupráci jak se samotnými lékaři, tak s vědeckými, vzdělávacími a statistickými organizacemi, a to při zachování vysoké míry srozumitelnosti pro laickou veřejnost.

TopLékař.cz si klade za cíl být informační vstupní branou do oblasti zdravotnictví a medicíny. Je určen nejširší veřejnosti a jeho primárním úkolem je nabídnout návštěvníkům možnost výběru odborně respektovaného lékaře a zdravotnického zařízení.
Uživatelé na portálu naleznou

* přehledně strukturované informace o lékařích a zdravotnických zařízeních
* nový systém hodnocení kvality poskytované lékařské péče
* informace o nemocech a jejich léčbě z praktického i teoretického pohledu (prevence, nové metody a trendy, první pomoc)
* výsledky výzkumu zejména českých odborníků v oblasti medicíny" a mnohem více je v článku z odkazu výše.

Medicínsky o lásce s profesorem Koukolíkem.

Srdce anatomicky

Motto: Někteří špičkoví politici a další mocní nebo vlivní lidé včetně celebrit vystupují v roli prostého člověka. Jsou vidět, jak štípají dříví, vyvážejí žumpu, nosí džíny čepičku a přátelské brejličky, hladí pejsky i děti, melodickým hlasem říkají věty dlouhé sedm až deset slov, dále milují svou rodinu, vlast, podle okolností se usmívají, jsou vážní, smutní, odhodlaní, "nad věcí", nebo naopak "v srdci problému". Často za sebou mají trénink podobný základnímu hereckému kursu a na jejich televizním vzezření pracují osobní "vizážisté". Výsledek bývá někdy vysloveně překvapující, zdá se, že i pro samotné vizážisty.

Není to návod k řešení života, ale názor a výklad neuropatologa publiku. Lehce podaný a lehce pochopitelný posluchači všech skupin.

MUDr. František Koukolík, DrSc., (* 22. listopadu 1941, Praha) je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze v oboru všeobecného lékařství absolvoval na jaře 1965. Po absolutoriu začal pracovat na I. Anatomicko-patologickém ústavu FVL UK v Praze, kde vykonal atestaci z patologie. Od roku 1969 působil na oddělení chirurgie českokrumlovské nemocnice. V roce 1971 přešel do nemocnice v Českých Budějovicích, kde se atestoval v oboru chirurgie a od roku 1973 pracoval jako primář patologie v nemocnici v Jindřichově Hradci.

Neuropatologií se začal hlouběji zabývat, poté co v roce 1974 zemřela pacientka s diagnostikovanou ztrátou paměti, u níž byl pitvou prokázán mozkový nádor. V roce 1986 získal titul kandidát věd (CSc.), když obhájil práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby. Roku 1991 pak obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se vztahem mozku a stárnutí a získal titul doktor věd (DrSc.).

Od roku 1983 pracuje na pozici primáře patologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na žádost ministerstva zdravotnictví začal v roce 2001 tvořit Národní referenční laboratoř pro transmisivní spongiformní encefalopatii a Creuzfeldtovu-Jakobovu nemoc, jejíž se stal vedoucím. V roce 2003 byla Světovou zdravotnickou organizací certifikována do sítě evropských laboratoří vykonávající dohled nad prionovými chorobami. Dokončena byla ke konci roku 2006 a nese název Laboratoř lidských prionových chorob. K roku 2008 byla jediným takovým zařízením na světě, která kontinuálně testovala dárcovské mozky poskytující rohovky.
Je členem České lékařské akademie. Přednáší na 3. lékařské fakultě UK v Praze, kde je zároveň členem vědecké rady. Jeho přenášky jsou poučné a obsahují mnoho znalostí i z jiných oborů mediciny.

Dnes hovoří neuropatolog o lásce. Není to vědecké sdělení, ale publicistické a k porozumění pro všechny.

Závěr a komentář autora: Pan profesor MUDr. Koukolík Dr.Sc nám poskytl mnoho svých myšlenek a názorů, i populárně vysvětlených a řadí se mezi české osobnosti a to nejen vědecké.
Článek byl věnován podobnému autorovi a osobnosti, která dnes 13. 11. 2010 opustila tento svět a loučíme se s ní. Zemřel skvělý člověk a znalá osobnost trablů lásky člověka, MUDr. Miroslav Plzák. Celá generace ho znala a citovala a to i nepřesně. Odchod každé takové osobnosti je velká ztráta, proto si osobností tohoto typu važme více než odchodu (výměny) politiků, co často "mlátí prázdnou slámu" pro získání moci a peněz.
A žádejme, aby byly tyto vědecké osobnosti dobře placeny a nic jim nechybělo. Vyplatí se to. Zdá se vám, že tyto osobnosti a téma spolu nesouvisí? Ale souvisí tyto osudy a uznání a hodně. Ale nám to nedochází.

KRÁSNÉ DÍVKY: Vztah lidského mozku a chování Stručný nástin - motivační základní emoce a neuronální emoční sítě!

Štěstí přece vykládá úsměv ...

KRÁSNÉ DÍVKY: Vztah lidského mozku a chování Stručný nástin - motivační Základní emoce

Citový mozek

Emoce a pocity byly dlouhou dobu doménou zejména psychologů a teologů, méně filosofů a snad nejvíce spisovatelů a dramatiků. Afektivní neurověda, analogie kognitivní neurovědy, vzniká v posledních přibližně 15 – 20 letech. Slovníkové definice emocí a pocitů jsou velmi obsažné.

Základní emoce, které má člověk do jisté míry společné se savci, popsal Darwin: štěstí, strach, hnus, hněv, smutek. Později přibylo překvapení a pohrdání. Základní emoce jsou doprovázeny charakteristickými, transkulturálně rozeznávanými výrazy ve tváři.

Teoretický vývoj vztahu mozku a emocí postupně popisovaly Jamesova-Langova teorie, Cannonova teorie, Pribramova teorie, psychologicky pak Lane-Schwartzova hypotéza, která je analogií Piagetova vývoje kognitivních funkcí.

Za moderní neurobiologickou, evolučně podloženou teorii vysvětlující emoce a pocity je možné považovat Damasiovu teorii vycházející z činnosti homeostatického systému.

Jedním z klíčových uzlů neuronální emoční sítě je mnohostranně fungující amygdala.
Starý Claparédeův pokus prokázal existenci dvou paralelních neuronálních obvodů, vědomého a nevědomého.
Funkční zobrazovací metody prokazují distribuovanou neuronální síť jejíž funkce odpovídá emocím bez ohledu na jejich smyslovou modalitu.
V současnosti je vlivná diskutabilní Damasiova et al. hypotéza somatických markerů.

 ⇒  Přečtěte si víc z pokračování z odkazu v úvodu článku...!

Chřipkový virus a antigeny pasivní imunizace protilátkami

Experimenty v laboratoři a na zvířatech potvrdily účinnost nedávno objevené protilátky. Poradí si s chřipkovými viry typů A/H5N1 a A/H1N1.

Kvůli své nevypočitatelné proměnlivosti jsou chřipkové viry nelehkým protivníkem. Vývoj vakcín je v podstatě stále o rok pozadu za vývojem viru, a jak ukázala nedávná panika okolo tzv. prasečí chřipky, všespásné nejsou ani antivirotické léky. Viry si proti nim umí „vypěstovat“ odolnost.

Třetí zbraní proti chřipkovým virům by se mohla stát pasivní imunizace - injekce hotových protilátek lidem ohroženým infekcí. Američtí vědci už v roce 2008 zkoumali protilátky v kostní dřeni pěti lidí z Turecka, kteří přežili takzvanou ptačí chřipku H5N1. Jako nejnadějnější se ukázala protilátka A06, kterou vědci podrobili dalšímu výzkumu. Jeho výsledky publikoval vědecký časopis PLoS Pathogens.
Protilátka A06 působí proti virovému hemaglutininu, bílkovině, pomocí které se virus přichytí na napadené buňce. Hemaglutininy různých typů chřipkového viru se od sebe navzájem liší a neustále se proměňují vlivem mutací viru, ale mají i části, které zůstávají stejné. Protilátka A06 působí právě na taková „stabilní“ místa. Laboratorní pokusy ukázaly, že dokáže zneškodnit virové hemaglutininy nejen typu H5, ale také H9 a H1. V dalších pokusech proto odborníci zkoumali účinnost protilátky na pokusných myších nakažených obávaným virem H1N1.

Myši, které dostávaly jen neúčinné placebo, rychle ubývaly na váze a zhruba po týdnu uhynuly, kdežto myši léčené dostatečnými dávkami protilátky A06 chřipku přežily a brzy dosáhly opět normální hmotnosti. Nejlépe se dařilo myším, které protilátku dostaly buď před infekcí virem, nebo nejpozději jeden až dva dny po infekci. Pozdější podání protilátky už nemělo tak výrazný účinek.

Pokusy v laboratoři a na zvířatech ukázaly, že pasivní imunizace by se mohla stát další metodou, jak čelit chřipkovým virům. 
Vědci se samozřejmě připravují i na variantu, že by virus mohl získat odolnost i proti nově objeveným protilátkám, a snaží se vyvinout co nejúčinnější kombinaci léčby jak protilátkami, tak antivirotickými léky.


Převzato ze serveru rozhlas.cz