 |
| Zdravotnická záchranná služba |
Příhody končící smrtí u vrcholových sportovců jsou mediálně známé a vždy se vytvoří řada úvah, otázek i reakcí na dramatický konec při synkopě a zástavě srdce končící smrtí na hřišti.
Dr. A. Martin Lerner tvrdí, že významná část tohoto onemocnění je dlouhodobá chronická mononukleóza následující po nakažení Epstein-Barr herpesvirem (EBV), lidským cytomegalovirem (HCMV), nebo oběma, a/nebo snad lidským herpesvirem 6 (HHV-6). Virová infekce perzistuje v srdci, zapříčiňuje dysfunkci levé komory a vytváří nesnášenlivost na cvičení. Cvičení naopak srdeční dysfunkci zhoršuje.
Dr. Lerner také předpokládá, že nemoc je časným stádiem dilatační kardiomyopatie, jejímž výsledkem může v pozdějších stádiích být konečný stav progresivní kardiomyopatie, což je typ selhání srdce. Na dilatační kardiomyopatii se někdy pohlíží jako na samostatnou (idiopatickou) chorobu, nazývanou někdy idiopatická dilatační kardiomyopatie (Idiopathic Dilated Cardiomyopathy (IDC)). V komentáři nazvaném „Mikrobiální životnost a idiopatická dilatační kardiomyopatie“ dr. Lerner říká, že herpesviry mohou být původcem choroby.
Příčinou úmrtí člena české potápěčské expedice Garibaldi, kameramana Jana Otýse, který zahynul při vynořování z devadesátimetrové hloubky u chorvatských břehů, byla srdeční choroba, tzv. dilatační kardiomyopatie.
Hypertrofická kardiomyopatie
- hypertrofie srdce, malá velikost komorových dutin, zvláštní histolog. obraz myokardu
- zbytnění levé komory - asymetrické, s výraznějším postižením septa komor (25-30 mm)
- srdce nepříliš zvětšené, dutiny komor malé
mikro - hypertrofická vlákna neprobíhají paralelně - nepravidelně až chaoticky uspořádána - větví se, kříží a tvoří vírovité struktury
geneticky podmíněné onemocnění - AD
špatný myosin
rigidita (tuhost) a malá poddajnost hypertrofického myokardu - hyperkontrakce
- porucha diastolické funkce komor - špatná roztažlivost a váznutí plnění komor krví ze síní (restrikcí)
val hypertrofického septa může zužovat výtokový trakt - subvalvulární stenóza aorty
obstruktivní hypertrofická KMP
bez stenózy = neobstrukční hypertrofická KMP
k městnavému selhávání většinou nedochází
až 50% nemocných umírá pod obrazem náhlé srdeční smrti - (maligní ) arytmie
Co je to hypertrofická kardiomyopatie ?
Vrozené onemocnění srdečního svalu, při kterém dochází ke zbytnění části srdce, bylo poprvé popsáno v roce 1958. V roce 1980 bylo toto onemocnění rozpoznáno jako hlavní příčina náhlého úmrtí vrcholových sportovců.
Hypertrofická kardiomyopatie se vyskytuje v populaci s frekvencí zhruba 1 případ na 500 lidí, jedná se tedy o onemocnění relativně časté. Diagnóza tohoto onemocnění je komplexní, velmi často se vyskytuje srdeční šelest, který by měl lékaře vždy varovat u sportovce buďto před možnou chlopenní vadou, nebo touto kardiomyopatií.
Případů náhlého úmrtí ve sportů způsobených hypertrofickou kardiomyopatií je známa celá řada, ačkoli ne všechny případy srdeční zástavy musí skončit úmrtím sportovce. V živé paměti zůstává případ detroitského beka Jiřího Fischera, kterému zachránil život lékař Red Wings na střídačce. Zdaleka ne tak dobře skončil případ kamerunského fotbalisty, který v roce 2003 zemřel během mezinárodního zápasu Kamerunu s Kolumbií.
Dnes jsou k dispozici i genetická vyšetření, která je možné provést při podezření na hypertrofickou kardiomyopatii (stejně tak jako na poruchy srdečního rytmu). Jedná se zejména o mutace genů pro svalové bílkoviny aktin a myosin a jejich podjednotky a podobné svalové proteiny.
Názory lékařů na netu po náhlé smrti hokejisty:
V daném případě se nehovoří o prosté hypertrofii srdce (u prof. sportovce relativně fyziologické) ale o hypetrofické kardiomyopatii, což je převážně vrozená záležitost, způsobující zbytnění, povětšinou asymetrické, svaloviny levé srdeční komory (pro zájemce podrobnosti o onemocnění jistě dostupné na i-netu). Smrt hokejisty je poměrně typická pro tuto poruchu, tj. při plné zátěži na hřišti, po většinou na tzv. maligní arytmii. Je samozřejmě s podivem, že se na onemocnění nepřišlo dříve, zvláště když se jednalo o jedince draftovaného do NHL. V tomto případě by jistě přítomnost defibrilátoru na střídačce potenciálně mohla zachránit život.
Nevím, jak teď, ale u nás by před rokem 1990 člověk s nemocným srdcem typu kardiomyopatie nemohl (nesměl) dělat závodní sport. Síť tělovýchovných lékařů se od těch dob úplně rozpadla, a možné je dnes cokoliv. Defibrilace může, ale nemusí být záchranou. Totéž platí o rychlém převozu do nemocnice. Kvalitně resuscitovat je třeba na místě, hned. Nevím, jak to dnes dělají kluboví lékaři, kteří se rekrutují většinou z řad chirurgů nebo orthopedů.
Myslel bych i na dlouhodobý doping anaboliky. Taková smrt (vzpomeňte Tour de France) z plného zdraví je typická. Zákazy nic neřeší.
Poznámka na okraj:
Sportovat s rozumem a poslouchat maminku. Školní a sportovní lékaři byli vyřazeni - kdo by platil tu prevenci. Tady je to ....minus trhu a konfliktní lékařské loby.
Člověk je tvor slabý a sociopatický, v nestabilní posttotalitní komunitě nemá oporu v rodině ani tvrdé realitě doby.
Jen kdyby fungovala aspoň ta maminka a trochu přidat té prevence. Ať si to kluby zaplatí, peněz tam pochoduje dost a živí spoustu podivných chytráků. Chléb a hry, to je peněz na krocení fanoušků, aby byl mezi stádem jakž takž klid.
.JPG)
